ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.159.2015:27
sp. zn. 1 As 159/2015 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedky ně JUDr. Lenky
Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci
žalobce: ALLTOYS, spol. s r. o., se sídlem Na Rybníčku 1364/12, Praha 2, zastoupený
JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem Křížová 18, Brno, proti žalovanému: Česká
obchodní inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2013, čj. ČOI 132973/12/O100/1000/12/13/Be/Št, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2015,
čj. 46 A 22/2013 - 65,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Pracovníci České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeského a Hl. m. Praha (dále
jen „správní orgán I. stupně“) provedli dne 11. 2. 2011 kontrolu v provozovně žalobce,
na základě které zjistili, že žalobce v postavení dovozce uvedl na trh (odběrateli Tesco Stores
ČR a. s.) plastovou flétnu Happy Flute GG1990/1740, která nesplňuje požadavky ČSN
EN 71-1 + A9: 2009 Bezpečnost hraček – část 1: Mechanické a fyzikální vlastnosti čl. 4.11 a),
neboť obsahuje odnímatelný plastový jazýček, který může dítě spolknout nebo se jím zadusit.
[2] Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 27. 5. 2011, čj. 10/0540/11/22, uložil
žalobci pokutu ve výši 20.000 Kč za správní delikt podle §19a odst. 3 písm. b) zákona
č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů
(dále jen „zákon o technických požadavcích na výrobky“). Správního deliktu se měl žalobce
dopustit tím, že v rozporu s §13 odst. 1 a 2 uvedeného zákona uvedl na trh výše specifikovanou
plastovou flétnu, která je stanoveným výrobkem ve smyslu zákona o technických požadavcích
na výrobky podle nařízení vlády č. 19/2003 Sb., jímž se stanoví technické požadavky na hračky
s označením CE. Zároveň žalobci uložil ochranné opatření dle §18a odst. 3 a 4 téhož zákona
spočívající v zákazu uvádění popsané plastové flétny na trh a její stažení z trhu. K odvolání
žalobce žalovaný rozhodnutí správního orgánu I. stupně rozhodnutím ze dne 12. 9. 2011,
čj. ČOI 95054/11/O100/Hy/Št, zrušil z důvodu, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav
ohledně závadnosti kontrolované hračky. Správnímu orgánu I. stupně doporučil, aby přenechal
provedení zkoušek bezpečnosti flétny autorizované zkušebně.
[3] V rámci nového projednání věci správní orgán I. stupně předložil kontrolovaný výrobek
k dodatečnému posouzení Technickému a zkušebnímu ústavu stavebnímu Praha s. p.,
Odštěpnému závodu Zkušební ústav lehkého průmyslu (dále jen „TZÚS“). Z Protokolu
o zkoušce č. 100-039063 ze dne 30. 3. 2012 a Protokolu o výsledku certifikace č. 100-039065
ze dne 12. 4. 2012, vyplynulo, že výrobek nevyhověl požadavkům bodu 4.11 b) ČSN EN 71 -1.
Správní orgán I. stupně pak vydal dne 11. 9. 2012 rozhodnutí čj. 10/0540/11/22/II, který m
žalobci opět uložil pokutu 20.000 Kč za stejný správní delikt a uložil mu také stejné ochranné
opatření.
[4] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně brojil žalobce opět odvoláním, které však
žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím pro nedůvodnost zamítl. Žalobce podal proti tomuto
rozhodnutí žalobu, ve které zejména namítal, že splnil všechny povinnosti stanovené dovozcům
hraček, což doložil testreportem deklarujícím splnění požadavků dle čl. 4.11 ČSN 71 - na hračky
uváděné do činnosti ústy. O splnění z ákladních požadavků nařízení č. 19/2003 Sb. svědčí také
certifikát vydaný dne 30. 9. 2008 Institutem pro testování a certifikaci, a. s., Zlín (dále
jen „Institut ITC“), který i po zahájení správního řízení žalobci potvrdil, že hračka splňuje
předepsané požadavky. Dále žalobce argumentoval tím, že negativně vyznívající zkouška TZÚS
byla provedena v rozporu s pravidly pro posuzování výrobků na již jednou či vícekrát
rozebraném vzorku.
[5] Krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Potvrdil tak závěry správních orgánů, které
byly dle jeho názoru dostatečně skutkově podloženy. Vzorek hračky nevyhověl ani zkoušce
provedené správním orgánem I. stupně ani zkoušce TZÚS. Žalobní námitka spočívající v tom,
že zkouška byla činěna na již jednou či vícekrát rozebraném vzorku, je podle soudu příliš obecná.
Soud navíc dospěl k závěru, že ani případná předchozí manipulace správního orgánu s daným
vzorkem, která nevedla k jakémukoliv viditelnému či jinak zřetelnému poškození vzorku,
nemohla sama o sobě, bez dalších indicií o pochybení správních orgánů či TZÚS, zpochybnit
průběh následného posouzení vzorku hračky.
II. Důvody kasační stížnosti
[6] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnos t z důvodu jeho
nezákonnosti [§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“)] a vady řízení [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. S kasační stížností spojil
také návrh na přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti.
[7] Nezákonnost napadeného rozsudku spatřuje stěžovatel zejména ve skutečnosti, že soud
ani správní orgány žádným způsobem nezvažovaly, že stěžovatel postupoval při uvedení výrobku
na trh v České republice v souladu s právními předpisy. Stěžovatel si pro výrobek opatřil Test
report č. HJ00523667 ze dne 22. 2. 2007 vydaný společností INTEREK Testing Services Hong
Kong Ltd. a Certifikát ES přezkoušení typu č. 08 0605 T/NB ze dne 30. 9. 2008 vydaný
Institutem ITC. Vzhledem k tomu, že Institut ITC je autorizovanou institucí, byl stěžovatel
v dobré víře, že je výrobek bezpečný a splňuje veškeré podmínky pro uvedení na trh v České
republice.
[8] Stěžovatel dále namítá, že i kdyby bylo prokázáno spáchání deliktu, nenese
za něj na základě liberačního důvodu dle §19b odst. 1 zákona o technických požadavcích
na výrobky odpovědnost. Stěžovatel vynaložil veškerou možnou snahu, aby zajistil soulad
výrobku s předpisy umožňujícími jeho distribuci. O tom svědčí i fakt, že po zahájení správního
řízení dal opětovně další kus výrobku k přezkoumání Institutu ITC, který jej opět shledal jako
způsobilý k uvedení na trh v České republice.
[9] Vadu řízení shledává stěžovatel v postupu správního orgánu, který manipuloval
se vzorkem posuzovaného výrobku a opakovaně jej rozebral. Ani ochranné opatření dle §18a
zákona o technických požadavcích na výrobky nebylo uloženo po právu, neboť nebezpečnost
výrobku nebyla bez důvodných pochybností prokázána. Správní orgány zcela pominuly význam
předložených dokumentů, podstatných pro náležité zjištění skutkového stavu.
III. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti
[10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že odůvodnění rozhodnutí
vydaných v rámci správního řízení i odůvodnění samotného napadeného rozsudku obsahují
dostatečnou argumentaci ohledně vyhodnocení podkladů pro rozhodnutí, které se týkaly
posuzovaného výrobku.
[11] K námitce týkající se naplnění podmínek podle §19b odst. 1 zákona o technických
požadavcích na výrobky žalovaný poznamenal, že jde o nepřípustnou námitku ve smyslu
§104 odst. 4 s. ř. s. K využití liberačního důvodu nesměřoval stěžovatel svoji argumentaci
v řízení před správním orgánem ani před krajským soudem. Z vlastního popudu přitom správní
orgán důvod k aplikaci daného ustanovení neshledal, což je zřejmé z toho, že konstatoval
porušení zákona a spáchání deliktu. Ze skutečnosti, že byl stěžovatel při uvádění výrobku
na trh v dobré víře ohledně jeho vyhovujících vlastností (tedy nebyl přítomen úmysl, ani vědomá
nedbalost) neplyne, že objektivně došlo na straně dovozce k využití veškerých dostupných
prostředků, jimiž lze zamezit uvedení rizikové hračky na trh EU.
[12] Vzhledem k výše uvedenému žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.
[14] Návrhem na přiznání odkladného účinku se Nejvyšší správní soud nezabýval, protože
rozhodl bez odkladu o samotné kasační stížnosti, a otázka odkladného účinku se tak stala
bezpředmětnou.
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] V rámci prvního okruhu kasačních námitek stěžovatel tvrdí, že při uvedení výrobku
-plastové flétny Happy Flute GG1990/1740 – na trh postupoval v souladu s relevantními
právními předpisy a nemohl se tak dopustil správního deliktu dle zákona o technických
požadavcích na výrobky.
[17] Posuzovaný výrobek je tzv. stanoveným výrobkem dle §12 odst. 1 zákona o technických
požadavcích na výrobky. Podle §12 odst. 3 tohoto zákona vláda upraví nařízením pro jednotlivé
skupiny stanovených výrobků podmínky pro uvádění výrobků na trh, případně do provozu, nebo
pro jejich opakované použití, zahrnující postupy a úkony, které musí být splněny při posuzování
shody. Procesem posuzování shody se obecně rozumí postup, jímž se zjišťuje, zda výrobek
splňuje technické a bezpečnostní podmínky předepsané příslušnými evropskými směrnicem i
(provedenými v příslušných nařízeních vlády ČR).
[18] Pro posuzovaný výrobek bylo relevantní nařízení vlády č. 19/2003 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na hračky. Podle §2 tohoto nařízení mohou být hračky uvedeny
na trh pouze tehdy, „jestliže neohrožují bezpečnost nebo zdraví uživatelů nebo třetích osob při používání
určeným způsobem nebo způsobem předvídatelným s ohledem na obvyklé chování dětí. Na trh nesmějí být uvedeny
hračky, které nesplňují technické požadavky uvedené v příloze č. 2 k tom uto nařízení (dále jen "základní
požadavky"). Hračky musí vyhovovat bezpečnostním a zdravotním podmínkám podle tohoto nařízení ve stavu,
v němž se uvádí na trh, a to s přihlédnutím k době předvídatelného a obvyklého používání. Základní požadavky
se považují za splněné, pokud jsou hračky ve shodě s harmonizovanými českými technickými normami, popřípadě
zahraničními technickými normami přejímajícími v členských státech Evropské unie harmonizované evropské
normy (§4a zákona).“
[19] Podle §13 odst. 1 zákona o technických požadavcích na výrobky, ve znění účinném
do 19. 7. 2011: „Stanovené výrobky mohou výrobci nebo dovozci uvést na trh nebo, stanoví- li tak nařízení vlády,
mohou být tyto výrobky uvedeny do provozu, jen splňují- li technické požadavky stanovené podle
§12 odst. 1 písm. b) a po posouzení shody postupem posuzování shody stanoveným podle §12 odst. 3, a jsou-li
splněny podmínky uvedené v odstavci 2.“ Podle odst. 2 tohoto ustanovení „stanovený výrobek, má-li
být uveden na trh, popřípadě do provozu, musí nebo může být v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením
vlády opatřen stanoveným označením, a pokud tak stanoví nařízení vlády, musí být k němu vydáno nebo
přiloženo ES prohlášení o shodě nebo jiný dokument “. Ustanovení §13 odst. 3 téhož zákona stanoví,
že„označení CE na stanoveném výrobku vyjadřuje, že výrobek splňuje technické požadavky stanovené ve všech
nařízeních vlády, které se na něj vztahují a které toto označení stanovují nebo umožňují, a že byl při posouzení
jeho shody dodržen stanovený postup“.
[20] Podle §19a odst. 3 písm. b) zákona o technických požadavcích na výrobky „výrobce,
dovozce, zplnomocněný zástupce nebo distributor se dopustí správního deliktu tím, že uvede na trh nebo do provozu
anebo distribuuje stanovené výrobky s označením nebo dokumentem, které jsou v rozporu s §13.“
[21] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel si pro výrobky opatřil test
report od společnosti Interek Testing Services Hong Kong Ltd. a Certifikát ES přezkoušení typu
od Institutu ICT, který se týkal většího množství plastových hraček nabízených stěžovatelem.
Tyto dokumenty svědčily o tom, že výrobek splňuje požadavky pro jeho uvedení
na trh. Po zahájení správního řízení zaslal stěžovatel správnímu orgánu I. stupně přípis Institutu
ITC ze dne 24. 6. 2011, ve kterém bylo uvedeno, že na základě provedených zkoušek – zkoušky
máčením (8.9) a zkoušky válcem pro malé části (8.2) – lze konstatovat, že posuzovaný výrobek
byl v souladu s požadavky specifikovanými v normě na tento typ hračky. Na základě provedené
kontroly dne 11. 2. 2011 však pracovníci správního orgánu I. stupně zjistili, že se jedná
o výrobek, který neoprávněně používá označení CE, neboť nevyhovuje požadavku
ČSN EN 71-1 Bezpečnost hraček – Část 1: mechanické a fyzikální vlastnosti, čl. 4.11 písm. a),
protože obsahuje odnímatelný plastový jazýček o rozměrech 39 x 18,4 mm (vejde se do válce
pro malé části dle čl. 8.2 cit. normy), který může dítě spolknout nebo se jím zadusit. Dále správní
orgán I. stupně nechal provést zkoušku výrobku ústavem TZÚS, z jehož protokolu o zkoušce
a protokolu o výsledku certifikace vyplynulo, že při zkoušce máčením (8.9) a při zkoušce krutem
(8.3) se z náustku neuvolnila žádná část, avšak při zkoušce tahem (8.4.2.1) se uvolnila bílá vložka
náustku, která se celá vejde do zkušebního válce (8.2) a nevyčnívá z něj. Z toho důvodu výrobek
nevyhověl požadavkům ČSN EN 71, část 1+A9, vydání 2009, bod 4.11 b).
[22] Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem považuje vzhledem k uvedeným
podkladům rozhodnutí správního orgánu I. stupně za nepochybné, že se stěžovatel dopustil
správního deliktu dle §19a odst. 3 písm. b) zákona o technických požadavcích na výrobky.
Stěžovatel sice disponoval doklady svědčícími o splnění technických požadavků na výrobek,
nicméně závěrům těchto dokladů odporovalo zjištění provedené správním orgánem I . stupně,
které bylo potvrzeno výsledky zkoušky nezávislé autorizované zkušebny – TZÚS. Závěr
o nesplnění předepsaných technických požadavků přitom spolehlivě nevyvrátil ani přípis Institutu
ITC ze dne 24. 6. 2011, ze kterého vyplývá, že tento institut provedl pouze zkoušku máčením
a zkoušku válcem pro malé části, nikoliv však zkoušku tahem , na základě níž ú stav TZÚS zjistil
uvolnění bílé vložky náustku a tedy závadnost výrobku. Doklady předložené stěžovatelem proto
nebyly k posouzení bezpečnosti zkoumané hračky dostatečné. Správní orgán I. stupně se tedy
správně přiklonil k závěru, že posuzovaná plastová flétna nesplňuje požadavky stanovené
ČSN EN 71, část 1+A9. Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje s názorem krajského soudu,
že závěry správních orgánů o spáchání správního deliktu byly dostatečně skutkově podloženy.
[23] Za nedůvodnou považuje kasační soud také námitku stěžovatele, že byl při uvádění
výrobku na trh v dobré víře ohledně splnění technických požadavků výrobku. Je totiž třeba
upozornit, že v oblasti veřejného práva je, na rozdíl od oblasti práva soukromého, odpovědnost
právnických a podnikajících fyzických osob koncipována převážně na principu objektivní
odpovědnosti, ve většině případů tedy zákon pro vznik odpovědnosti nevyžaduje zavinění
subjektu. Ke vzniku odpovědnosti za správní delikt tak postačuje, jsou-li naplněny znaky deliktu
stanovené zákonem bez o hledu na to, zda lze v daném případě přičíst odpovědnému
subjektu jednu z forem zavinění, či nikoliv (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 1. 2008,
čj. 9 As 36/2007 – 59, publ. pod č. 1533/2008 Sb. NSS). Stejně tak §19a odst. 3 písm. b) zákona
o technických požadavcích na výrobky upravuje objektivní odpovědnost za spáchání správního
deliktu, tedy odpovědnost za výsledek, že byl na trh uveden výrobek s označením nebo
dokumentem, které jsou v rozporu s §13 tohoto zákona. Není tak již namístě zkoumat zavinění
subjektu, resp. přihlížet k jeho dobré víře ve správnost jím opatřených dokumentů svědčících
o splnění předepsaných požadavků na výrobek.
[24] Stěžovatel dále namítal, že správní orgány ani soud nepřihlédly k tomu, že i kdyby delikt
spáchal, nebyl by za něj v souladu s §19b odst. 1 zákona o technických požadavcích na výrobky
odpovědný. Nejvyšší správní soud tuto námitku posoudil jako nepřípustnou ve smyslu
§104 odst. 4 s. ř. s., protože ji stěžovatel neuvedl již v řízení před krajským soudem (v žalobě),
ač tak učinit mohl. Stěžovatel sice už ve správním řízení i v řízení o žalobě namítal,
že posuzovaný výrobek vyhovuje předepsaným technickým požadavkům, netvrdil však splnění
podmínek uvedených v §19b odst. 1 zákona o technických požadavcích na výrobky, podle
kterého „právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo
možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila“. Jeho žaloba byla založena zejména
na tom, že splnil všechny povinnosti stanovené dovozcům hraček a že zkouška autorizovanou
zkušebnou - ústavem TZÚS byla provedena na vzorku, který byl již dříve rozebrán. Neuvedl
ovšem, v čem spatřuje vynaložení veškerého úsilí, kterým by se pokusil porušení své povinnosti
zabránit, a splnil by tak podmínky pro vyvinění se z odpovědnosti za správní delikt ve smyslu
citovaného §19b odst. 1 zákona o technických požadavcích na výrobky. Případné liberační
důvody přitom musí tvrdit a zejména prokazovat obviněný ze správního deliktu, nikoliv správní
orgán, kterému přísluší posuzovat jen jejich důvodnost (viz např. rozsudek ze dne 19. 9. 2014,
čj. 4 As 123/2014 – 33, publ. pod č. 3139/2015 Sb. NSS). Nelze proto vytýkat správnímu orgánu
či krajskému soudu, že z vlastní iniciativy nevyhledávaly důvody, pro které by bylo možné shledat
zánik odpovědnosti stěžovatele za předmětný správní delikt.
[25] Druhý okruh kasační argumentace spočívá v tom, že zkoušky byly prováděny na vzorku
plastové flétny, který správní orgán I. stupně několikrát rozebral. Nejvyšší správní soud
se v posouzení této otázky ztotožňuje s krajským soudem, podle něhož stěžovatel nijak
neupřesnil, jaký předpis byl uvedeným postupem porušen, resp. jak předchozí vynětí náustku
flétny správním orgánem bránilo v řádném provedení další zkoušky ústavem TZÚS. Bylo tedy
na stěžovateli, aby své pochybnosti týkající nezpůsobilosti vzorku výrobku k provedení nezávislé
zkoušky podrobněji rozvedl, případně prokázal. Pokud tak neučinil, nebylo důvodné
se domnívat, že autorizovaná zkušebna TZÚS prováděla zkoušku na poškozeném vzorku.
V takovém případě bylo naopak namístě spoléhat na odbornost autorizované zkušebny, která
je způsobilá k posouzení vhodnosti vzorku k provedení zkoušky. Nejvyšší správní soud proto
tuto námitku jako nedůvodnou zamítl.
V. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[26] Nejvyšší správní soud ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
námitky stěžovatele nejsou důvodné. Kasační stížnost proto podle §110 odst. 1 s. ř. s., poslední
věty, zamítl jako nedůvodnou.
[27] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační
stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl,
že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu