ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.172.2015:29
sp. zn. 1 As 172/2015 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a Mgr. Evy Šonkové v právní věci navrhovatele: Ing. J. R.,
CSc., zastoupeného Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Lamačova 824/9, Praha 5, proti
odpůrci: Magistrát hl. m. Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, o návrhu na zrušení
opatření obecné povahy - úpravy územního plánu hl. m. Prahy č. U 0915/2010 změněné dne
10. 2. 2014, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 15. 6. 2015, č. j. 5 A 70/2015 - 32, o návrhu navrhovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
II. Navrhovateli se u k l á d á zaplatit České republice – Nejvyššímu správnímu soudu
soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Městský soud v Praze v záhlaví specifikovaným usnesením odmítl návrh navrhovatele
ze dne 22. 4. 2015 na zrušení úpravy územního plánu hl. m. Prahy č. U 0915/2010. Uvedl,
že navrhovatel v textu návrhu napadl změnu úpravy územního plánu ze dne 10. 2. 2014, v petitu
navrhoval zrušení úpravy územního plánu č. U 0915/2010. Žádná změna, úprava nebo
modifikace stávající úpravy územního plánu č. U 0915/2010 nebyla projednávána, natož přijata.
Ve spise je ze dne 10. 2. 2014 založeno toliko vyjádření Magistrátu hl. m. Prahy, odboru
stavebního a územního plánu, k záměru přístavby rodinného domu a pergolového zastřešení
parkovacího státní na pozemcích parc. č. X a X v k. ú. X, jež představuje pouhý podklad
k územnímu, resp. stavebnímu řízení. Jelikož se nelze domáhat zrušení neexistující změny úpravy
územního plánu, měl soud za to, že navrhovatel brojí proti úpravě územního plánu jako celku.
Vzhledem k tomu, že úprava územního plánu nabyla platnosti dne 18. 10. 2010, návrh byl podán
opožděně. Neztotožnil se s navrhovatelem, podle něhož je novou tříletou lhůtu pro podání
návrhu třeba počítat od 2. 4. 2015, tj. ode dne, kdy Magistrát hl. m. Prahy, odbor stavební a
územního plánu, zrušil společné územní rozhodnutí a stavební povolení vydané k žádosti JUDr.
J. V., a v odůvodnění konstatoval, že záměr je v souladu s územním plánem a splňuje kód míry
využití území C. Předmětem tohoto rozhodnutí totiž není úprava či změna úpravy územního
plánu.
[2] Proti tomuto usnesení podal navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost a požádal
o přiznání odkladného účinku. Uvedl, že na základě rozhodnutí odboru stavebního a územního
plánu Magistrátu hl. města Prahy ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. S-MHMP245868/2015/STR/Km/Lo,
zaslal stavební odbor Městské části Praha 4 dne 26. 6. 2015, sp. zn. P4/040821/14/OST/JHR
oznámení o pokračování společního a územního stavebního řízení, opírající se nadále o nový,
podstatně odlišný projekt, přestože úprava ÚP U0915/2010 fakticky pozbyla platnosti a zatím
nebylo ukončeno soudní řízení, které v případě vrácení věci k novému projednání bude trvat déle
než vydání rozhodnutí ve společném územním a stavebním řízení, na jehož základě hodlá
stavebník zahájit výstavbu ještě v létě tohoto roku. Tím by stěžovateli, navzdory případnému
úspěchu v meritu nyní projednávané věci, vznikla intenzivní a prakticky neodčinitelná újma
způsobená umístěním dalších staveb v těsné blízkosti jeho pozemku. Ty by představovaly výrazný
zdroj imisí (stín, hluk, zápach, prach, exhalace, pohledová bariéra), snížení hodnoty pozemku
stěžovatele, jakož i významnou urbanistickou závadu v rezidenční lokalitě. Pro stěžovatele
by to znamenalo odepření reálné, včasné a spravedlivé soudní ochrany. Přiznáním odkladného
účinku nemůže vzniknout újma jiným osobám, naopak může ušetřit eventuální marné výdaje
stavebníkovi. Toto procesní opatření není v rozporu s veřejným zájmem, neboť se jedná o ryze
soukromý zájem stavebníka. Stěžovatel proto navrhuje, aby soud přiznal kasační stížnosti
odkladný účinek proti pokračování společného územního a stavebního řízení vedeného
u stavebního odboru Městské části Praha 4 pod výše citovanou sp. značkou.
[3] Odpůrce ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl,
že jej považuje za nepřípustný a bezpředmětný. Návrhu nelze vyhovět, neboť se jedná o řízení
o zrušení opatření obecné povahy či jeho části, přičemž v řízení před krajským soudem zákon
přiznání odkladného účinku nepřipouští. Důvody této úpravy podle odpůrce spočívají v povaze
samé napadeného aktu, jímž je opatření obecné povahy, které se svou povahou významně
odlišuje od správního rozhodnutí. Zatímco u správního rozhodnutí je konkretizován jak subjekt,
tak i věc sama, opatření obecné povahy je sice správním aktem s konkrétně určeným předmětem,
nicméně okruh adresátů je v případě tohoto aktu vymezen obecně. Z posledně vymezeného
znaku opatření obecné povahy pak lze usuzovat na nevhodnost pozastavení jeho účinků, neboť
tento akt se obecně dotýká velkého okruhu adresátů, nikoli stěžovatele samotného. Podle
odpůrce by bylo absurdní, pokud by zákonodárce v řízení před krajskými soudy odklad právních
účinků návrhů vyloučil, nicméně v řízení o kasační stížnosti by jej připouštěl. Ustanovení
§107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) proto vykládá
tak, že odkladný účinek kasačních stížností se připouští pouze v případě, že v řízení před
krajským soudem bylo rozhodováno o žalobě na zrušení správního rozhodnutí. Opačný závěr
by s ohledem na výše zmíněná specifika opatření obecné povahy mohl přicházet v úvahu pouze
tehdy, pokud by odkladný účinek kasační stížnosti byl soudem přiznán ve vztahu k napadenému
zrušujícímu rozhodnutí krajského soudu, nikoli napadenému opatření obecné povahy.
[4] I pokud by Nejvyšší správní soud v nyní posuzované věci dospěl k závěru, že v daném
řízení je hypoteticky možné kasační stížnosti odkladný účinek přiznat, nelze návrhu stěžovatele
vyhovět. Odpůrce poukazuje na §73 odst. 2 až 5 s. ř. s., z nichž plyne, že stěžovatel musí
v návrhu tvrdit a osvědčit, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší
újma, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku třetím osobám. Tvrdí-li stěžovatel,
že soudní řízení bude v případě vrácení věci zřejmě trvat delší dobu, pak nepřípustně předjímá
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti. Dotčení práv uváděné stěžovatelem
není nijak konkretizováno a je zcela v obecné rovině. Odpůrce dále zdůrazňuje, že stěžovatel
zcela opomíjí skutečnost opožděně podaného návrhu na zrušení opatření obecné povahy.
II.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej ale může na návrh stěžovatele
přiznat, ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užijí přiměřeně. Ustanovení §73 s. ř. s. sice
upravuje rozhodování o návrhu na odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí správního orgánu,
a jak již Nejvyšší správní soud v minulosti dovodil, v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné
povahy nebo jeho části schází zákonný podklad pro jeho aplikaci (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 10. 2010, č. j. 9 Ao 4/2010 – 20), v řízení o kasační stížnosti proti
rozhodnutí krajského soudu o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části však
takový zákonný podklad představuje citovaný §107 odst. 1 s. ř. s. Z povahy věci pak možnost
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nesporně připadá v úvahu v řízení o kasační
stížnosti proti rozhodnutí, kterým krajský soud vyhověl (byť jen částečně) návrhu a napadené
opatření obecné povahy nebo jeho část zrušil. Případný odkladný účinek přiznaný takové kasační
stížnosti totiž bude působit vůči rozhodnutí krajského soudu, tj. zamezí důsledkům zrušujícího
rozsudku krajského soudu po dobu řízení o kasační stížnosti a povede k upevnění právní jistoty
nejen účastníků řízení před soudem, ale i dalších osob, dotčených (byť jen potenciálně)
přezkoumávaným opatřením obecné povahy.
[6] V posuzované věci je však navrhováno přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proti
rozhodnutí soudu, kterým byl návrh na zrušení opatření obecné povahy odmítnut. Odkladný
účinek, aby splnil svou ochrannou funkci pro stěžovatele, by tak měl působit nejen proti
rozhodnutí krajského soudu, ale také proti napadenému opatření obecné povahy.
[7] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou zásadně individuální, závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel, zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu. Pokud
jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu
s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu, případně
z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[9] Výše uvedené skutečnosti musel Nejvyšší správní soud vzít v potaz při poměřování újmy,
která by mohla stěžovateli vzniknout nepřiznáním odkladného účinku a újmou, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo.
[10] V nyní posuzovaném případě stěžovatel tvrdí újmu způsobenou umístěním staveb v těsné
blízkosti jeho pozemku, které by představovaly výrazný zdroj imisí (stín, hluk, zápach, prach,
exhalace, pohledová bariéra), snížení hodnoty pozemku stěžovatele, jakož i významnou
urbanistickou závadu v rezidenční lokalitě.
[11] Oproti tomu stojí možná újma třetích osob, jejichž okruh je vzhledem k povaze opatření
obecné povahy neurčitý. Přiznání odkladného účinku, aby splňoval svou funkci, by znamenalo
sistaci opatřením obecné povahy schválené územně plánovací dokumentace, resp. její změny,
a dočasné obnovení předchozího právního stavu podle dřívější územně plánovací dokumentace.
Důsledkem by byl stav právní nejistoty ohledně podmínek využitelnosti území řešeného územně
plánovací dokumentací, a to, přinejmenším potenciálně, pro široký a neurčitý okruh osob. Takový
stav právní nejistoty a měnících se podkladů pro rozhodování v území by byl současně v rozporu
s veřejným zájmem na trvale udržitelném rozvoji území a na ochraně a rozvoji hodnot území
(§18 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu).
[12] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že v případě návrhu
stěžovatele nejsou podmínky pro přiznání odkladného účinku jeho kasační stížnosti podle
§107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. naplněny a výrokem č. I nepřiznal kasační stížnosti
odkladný účinek. Tímto rozhodnutím Nejvyšší správní soud nikterak nepředjímá budoucí
rozhodnutí o věci samé.
[13] Výrok č. II. usnesení vychází z toho, že povinnost zaplatit soudní poplatek za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu
rozhodnuto a v němž byla stěžovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit, podle
§4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, aplikovaného per analogiam
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32).
[14] V nyní posuzovaném případě stěžovatel soudní poplatek za podání návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti uhradil v plné výši ještě před rozhodnutím soudu
o tomto návrhu. Přesto mu však soud musel z výše uvedených důvodů ve výroku II. tohoto
usnesení uložit povinnost uhradit předmětný soudní poplatek. Částka, která byla stěžovatelem
v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uhrazena, bude
po nabytí právní moci tohoto usnesení použita na úhradu poplatkové povinnosti za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku. Byť tedy soud stěžovateli uložil povinnost zaplatit soudní
poplatek ve výši 1.000 Kč, není stěžovatel povinen soudu nic dalšího hradit.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2015
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu