ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.173.2015:16
sp. zn. 1 As 173/2015 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Petra Hluštíka v právní věci žalobce: P. Č., ve věci
podání žalobce ze dne 9. 6. 2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 6. 2015, č. j. 10 Na 11/2015 - 5,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se podáním ze dne 9. 6. 2015 u krajského soudu v Českých Budějovicích
domáhal „zakázat předsedovi Okresního soudu ve Strakonicích, aby pokračoval v porušování žalobcova práva
na řádné doručení písemností soudu a na racionální styk se soudem, a přikázat tomuto orgánu, aby obnovil stav
před zásahem, ke dni, kdy dal pokyn používat vadné obálky se zeleným pruhem dle IMS, v čehož důsledku
byl přímo nesčetněkrát zasažen a nadále je poškozován v procesních vztazích, pakliže písemnosti soudu mu nejsou
dodávány poštou i nejsou připraveny k vyzvednutí na zvolené poště“. Krajský soud tuto žalobu v záhlaví
označeným usnesením odmítl.
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl toto usnesení kasační stížností ze dne 23. 7. 2015,
ve které se domáhal jeho zrušení. V textu kasační stížnosti stěžovatel způsobem sobě příznačným
a veskrze nesrozumitelným vytýká postupu krajského soudu nejrůznější skutečnosti,
resp. domnělé skutečnosti opřené o jeho představy o správnosti postupu krajského soudu.
Stěžovatel zejména namítá, že soudci krajského soudu jednají arogantně a že se jeho žaloby
nesprávně zařazují do rejstříku Na.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[3] Nejvyšší správní soud dovodil, že kasační stížnost je nepřípustná pro nedostatek
podmínek řízení dle §46 odst. 1 písm. a) ve spojitosti s §120 s. ř. s., a to z dále uvedených
důvodů.
[4] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že se jedná o další z řady věcí, kdy stěžovatel
napadá kasační stížností procesní rozhodnutí krajského soudu týkající se otázky nesprávného
úředního postupu soudu. Kasační soud opakovaně vyhodnotil okolnosti, za nichž stěžovatel
uplatňuje u soudu svá práva, jako projev svévolného a účelového uplatňování práva
(viz např. rozsudek ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 As 45/2012 – 11). Stěžovatel svá práva uplatňuje
převážně zjevně šikanózním způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení sporu,
nýbrž pro samotné vedení sporu (viz rozsudek ze dne 7. 6. 2012. č. j. 2 As 82/2012 - 13).
[5] V evidenci zdejšího soudu je vedeno ke dni 25. 8. 2015 celkem 1.348 spisů, kde žalobce
vystupuje v pozici stěžovatele, resp. navrhovatele. Z evidence je dále patrné, že množství
žalobcem vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede
takové množství sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo
být vyhověno. Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená
s opakováním obdobných či zcela identických argumentů.
[6] V projednávané věci krajský soud shledal, že se podání obsahově nikterak nevymyká
ze žalobcem standardně vedených soudních sporů, které již i Nejvyšší správní soud dříve
a opakovaně vyhodnotil jako projev svévolného a účelového uplatňování práva. Dále poté
konstatoval, že v tomto případě se jedná o spor týkající se nespokojenosti stěžovatele s postupem
předsedy Okresního soudu ve Strakonicích při doručování jemu adresovaných písemností. Tento
spor přitom není takového charakteru, aby měl vztah k podstatným okolnostem stěžovatelovy
životní sféry. Jde naopak o další ze sporů vyvolaných jeho zájmem o veřejné záležitosti
a fungování veřejných institucí. Stěžovatel volí všemožné procesní prostředky, aby maximalizoval
počet soudních rozhodnutí. Soudy jsou však povolány k ochraně reálně existujících práv a zájmů,
nikoliv k vydávání zcela zbytečných rozhodnutí, která již zjevně nikoho ochránit nemohou,
neboť zde o žádnou ochranu práv nejde. S tímto odůvodněním krajský soud žalobu odmítl.
[7] Obdobně jako v jiných právních věcech stěžovatele je i nyní Nejvyšší správní soud
přesvědčen, že stěžovatel svou kasační stížností toliko zneužívá práva na soudní ochranu, veden
snahou vést soudní řízení pro řízení, a nikoliv proto, aby byla ochraňována jeho reálně existující
práva. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné a kasační stížnost je zcela zjevně
bezúspěšná. Nejvyšší správní soud však upozorňuje, že toto rozhodnutí nevede k budoucímu
paušálnímu odmítnutí jakéhokoliv podání, jímž by se stěžovatel obracel na soud. Shora
předestřený postup představuje pouze materiální korektiv formálního pojímání práva na soudní
ochranu v souladu s principem ekvity (spravedlnosti) a bude vyhrazen zcela výjimečným
případům, u nichž se běžný procesní postup bude jevit jako úplně neefektivní, a současně bude
zcela zjevné, že kasační stížnost nemůže být úspěšná. V tomto ohledu tedy bude třeba dbát
zvýšené opatrnosti a pečlivě se seznámit se skutkovými i právními okolnostmi případu stejně
jako v ostatních věcech.
[8] Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod, který
zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva
(a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva
v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva, které
zdejší soud vymezil např. v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 – 48,
č. 869/2006 Sb. NSS. Zneužitím práva se rozumí „situace, kdy někdo vykoná své subjektivní právo
k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného,
je jenom zdánlivě dovolené“. Dále lze odkázat na vymezení konceptu zneužití práva obsažené
v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010,
č. j. 1 As 70/2008 – 74, č. 2099/2010 Sb. NSS (viz také v daném usnesení citovanou judikaturu).
[9] O odmítnutí kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud ve srovnatelných věcech
stěžovatele již vícekrát (viz usnesení ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 8 As 130/2012, ze dne 8. 4. 2014,
č. j. 6 As 79/2014 – 4, či ze dne 20. 11. 2014, č. j. 10 As 221/2014 - 13).
III. Závěr a náklady řízení
[10] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
§46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[11] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. srpna 2015
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu