ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.175.2015:12
sp. zn. 1 As 175/2015 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 12, Praha 1, o žalobě proti nečinnosti
správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 7. 7. 2015, č. j. 3 A 23/2015 – 9,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou doručenou městskému soudu dne 20. 2. 2015 domáhal ochrany proti
nečinnosti žalovaného, která měla spočívat v neposkytnutí informace, resp. nepředložení jeho
stížnosti nadřízenému orgánu. Na základě žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků
městský soud vydal v záhlaví identifikované usnesení, kterým žalobci nepřiznal osvobození
od soudních poplatků a zároveň ho vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení
zaplatil soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 2.000 Kč.
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl toto usnesení kasační stížností, ve které se domáhal
jeho zrušení. V textu kasační stížnosti způsobem sobě příznačným a veskrze nesrozumitelným
vytýká postupu městského soudu nejrůznější skutečnosti, resp. domnělé skutečnosti opřené
o své představy o správnosti postupu městského soudu. Stěžovatel namítá, že nežádá osvobození
od soudních poplatků, ale od jednoho konkrétního poplatku.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[3] Nejvyšší správní soud dovodil, že kasační stížnost je nepřípustná pro nedostatek
podmínek řízení dle §46 odst. 1 písm. a) ve spojitosti s §120 s. ř. s., a to z dále uvedených
důvodů.
[4] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že se jedná o další z řady věcí, kdy stěžovatel
napadá kasační stížností procesní rozhodnutí krajského (zde městského) soudu týkající se otázky
osvobození od soudních poplatků. Kasační soud opakovaně vyhodnotil okolnosti,
za nichž stěžovatel uplatňuje u soudu svá práva, jako projev svévolného a účelového uplatňování
práva (viz např. rozsudek ze dne 8. 3. 2012, č. j. 2 As 45/2012 – 11). Stěžovatel svá práva
uplatňuje převážně zjevně šikanózním způsobem a nesoudí se veden snahou o meritorní řešení
sporu, nýbrž pro samotné vedení sporu (viz rozsudek ze dne 7. 6. 2012. č. j. 2 As 82/2012 - 13).
[5] V evidenci soudu je vedeno ke dni 22. 9. 2015 celkem 1 362 spisů, kde žalobce vystupuje
v pozici stěžovatele, resp. navrhovatele. Z evidence je dále patrné, že množství žalobcem
vedených sporů se v průběhu času zvyšuje. Pouhá skutečnost, že stěžovatel vede takové množství
sporů, přirozeně sama o sobě neznamená, že by jeho žádostem nemělo být vyhověno.
Rozhodující je sériovost a stereotypnost stěžovatelem vedených sporů, spojená s opakováním
obdobných či zcela identických argumentů.
[6] V projednávané věci dospěl městský soud k závěru, že stěžovatel zneužívá institutu
osvobození od soudních poplatků. Poukázal na skutečnost, že stěžovatel iniciuje enormní počet
sporů, přičemž jejich charakter je samoúčelný a ze samotného postupu žalobce v nich není patrná
snaha o jejich vyřešení, ale spíše neustálé zpochybňování i jen dílčích úkonů správního orgánu
a soudu. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že je na místě odepřít stěžovateli dobrodiní
osvobození od soudního poplatku.
[7] Obdobně jako v jiných právních věcech stěžovatele je i nyní Nejvyšší správní soud
přesvědčen, že stěžovatel svou kasační stížností toliko zneužívá práva na soudní ochranu, veden
snahou vést soudní řízení pro řízení, a nikoliv proto, aby byla ochraňována jeho reálně existující
práva. Vznesené námitky prima facie nemohou být důvodné a kasační stížnost je zcela zjevně
bezúspěšná. Nejvyšší správní soud však upozorňuje, že toto rozhodnutí nevede k budoucímu
paušálnímu odmítnutí jakéhokoliv podání, jímž by se stěžovatel obracel na soud. Shora
předestřený postup představuje pouze materiální korektiv formálního pojímání práva na soudní
ochranu v souladu s principem ekvity (spravedlnosti) a bude vyhrazen zcela výjimečným
případům, u nichž se běžný procesní postup bude jevit jako úplně neefektivní, a současně bude
zcela zjevné, že kasační stížnost nemůže být úspěšná. V tomto ohledu tedy bude třeba dbát
zvýšené opatrnosti a pečlivě se seznámit se skutkovými i právními okolnostmi případu stejně
jako v ostatních věcech.
[8] Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod, který
zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva
(a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva
v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva, které
zdejší soud vymezil např. v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 – 48,
č. 869/2006 Sb. NSS. Zneužitím práva se rozumí „situace, kdy někdo vykoná své subjektivní právo
k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného,
je jenom zdánlivě dovolené“. Dále lze odkázat na vymezení konceptu zneužití práva
obsažené v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010,
č. j. 1 As 70/2008 - 74, č. 2099/2010 Sb. NSS (viz také v daném usnesení citovanou judikaturu).
[9] O odmítnutí kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud ve srovnatelných věcech
stěžovatele již vícekrát (viz usnesení ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 130/2012, ze dne 8. 4. 2014,
č. j. 6 As 79/2014 – 4, ze dne 20. 11. 2014, č. j. 10 As 221/2014 – 13 či ze dne 3. 6. 2015,
č. j. 1 As 74/2015 – 12, ze dne 27. 8. 2015, č. j. 1 As 174/2015).
III. Závěr a náklady řízení
[10] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl
podle §46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[11] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[12] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 5. 8. 2015, č. j. 1 As 175/2015 – 9, uložil žalobci,
aby si do 15 dnů od jeho doručení zvolil zástupce pro doručování písemností, a aby v této lhůtě
oznámil soudu jeho jméno a adresu. Protože stěžovatel tuto povinnost nesplnil, jsou
mu písemnosti ukládány u tohoto soudu s účinky doručení. Stěžovatel má právo vyzvednout
si usnesení anebo požádat, aby mu bylo zasláno na udanou adresu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu