ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.186.2014:22
sp. zn. 1 As 186/2014 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Petra Hluštíka v právní věci žalobce: P. Č., o žalobě ze
dne 21. 10. 2013, na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2014, č. j.
30 A 111/2013 – 60,
takto:
I. Návrh žalobce ze dne 17. 8. 2015 se odmítá .
II. Řízení se z a s t a v u je .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 21. 10. 2013 se žalobce u Krajského soudu v Brně domáhal vydání
rozsudku s tímto výrokem: „Zakazuje se předsedovi Městského soudu v Brně, aby pokračoval v porušování
žalobcova práva na řádné doručování písemností soudu a na racionální styk se soudem, a přikazuje se tomuto
orgánu, aby obnovil stav před zásahem, ke dni, kdy dal pokyn používat vadné obálky se zeleným pruhem
dle IMS (do vlastních rukou dle ust. §50 občanského soudního řádu - č. 99/1963 Sb. – navíc s pokynem poště
neukládat písemnost), v důsledku čehož byl přímo nesčetněkrát zasažen a nadále je poškozován v procesních
vztazích – nespočet písemností mu nebylo a není dodáváno poštou i není připraveno k vyzvednutí na zvolené
adrese.“
Spolu s touto žalobou podal žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce. Krajský soud obě tyto žádosti zamítl a současně vyzval žalobce k zaplacení soudního
poplatku. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 19. 6. 2014, č. j. 1 As 71/2014 – 15, zčásti odmítl a ve zbytku zamítl.
V návaznosti na to krajský soud znovu žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě
jednoho týdne od doručení této výzvy. Tato výzva mu byla doručena dne 3. 9. 2014. Po marném
uplynutí lhůty krajský soud řízení o žalobě kasační stížností napadeným usnesením zastavil.
Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu včas podanou kasační
stížností. Součástí kasační stížnosti učinil i žádost o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení advokáta.
Nejvyšší správní soud tedy nejprve musel posoudit tyto dvě žádosti. Musel si zodpovědět otázku,
zda je na místě trvat na zaplacení soudního poplatku v situaci, kdy stěžovatel napadá usnesení
krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Tato otázka však byla
z důvodu judikaturního rozporu v jiné věci již předložena k rozhodnutí rozšířenému senátu
dle §17 s. ř. s. Nejvyšší správní soud tedy řízení v této věci usnesením ze dne 17. 12. 2014,
č. j. 1 As 186/2014 - 11 dle §48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. do vyřešení předmětné otázky přerušil.
Rozšířený senát o postoupené věci rozhodl usnesením ze dne 9. 6. 2015,
sp. zn. 1 As 196/2014., tak, že „stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen
tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě)
či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností.“ Krajský soud ve věci stěžovatele
rozhodl o žalobě tak, že řízení zastavil. Stěžovatel proto má v souladu s citovaným názorem
rozšířeného senátu povinnost soudní poplatek zaplatit.
Vzhledem k tomu, že rozhodnutím rozšířeného senátu odpadl důvod, pro který
bylo řízení o kasační stížnosti přerušeno, vydal Nejvyšší správní soud dne 15. 7. 2015,
č. j. 1 As 186/2014 – 14 usnesení o pokračování v něm. Vzhledem k obsahu výše zmíněného
rozhodnutí rozšířeného senátu stěžovatele zároveň vyzval: „aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto
usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč,“ a dále aby „ve lhůtě sedmi dnů
od doručení tohoto usnesení předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační
stížnosti nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.“ Současně stěžovatele poučil, že nebude-li soudní poplatek
ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno
dne 10. 8. 2015.
Dne 17. 8. 2015 došla Nejvyššímu správnímu soudu žádost stěžovatele o osvobození
od soudního poplatku za podanou kasační stížnost a o ustanovení zástupce. Součástí žádosti
je prohlášení stěžovatele o jeho majetkových poměrech. Uvádí, že jeho způsob bydlení
je „nenájemní, nevlastnické, samostatné nebytové obydlí“, výše výdělečných příjmů zdanitelných
je „0“, nezdanitelných přes tři tisíce korun měsíčně, důvod nevýdělečné činnosti je plná invalidita,
výše peněžitých závazků „desetitisíce“, způsobilost zcizovat „nenarušená“, je příjemcem
příspěvku na živobytí atd.
Takto formulovaná žádost, resp. prohlášení, které je její součástí, je podle názoru soudu
zjevně šikanózní a není míněna vážně. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že stěžovatel
ani na další výzvu k doplnění jeho tvrzení týkajících se jeho majetkových poměrů patřičně
nereaguje. Jediným smyslem takovéto žádosti je dosáhnout samostatného rozhodnutí soudu
o této žádosti, nikoliv vyhovění žádosti. Pokud by tomu tak nebylo, jistě by stěžovatel
své prohlášení o majetkových poměrech formuloval zcela jinak. Jakkoliv dříve zdejší soud
i o těchto bizarně znějících žádostech stěžovatele rozhodoval, vzal nyní v úvahu následující.
K dnešnímu dni Nejvyšší správní soud eviduje cca 20 nerozhodnutých kasačních stížností
stěžovatele. Celkový počet podání stěžovatele u zdejšího soudu za posledních pět let přesahuje
třináct set. Z celkové aktivity stěžovatele je evidentní, že jde z hlediska počtu návrhů
o kverulanta, který soudům směřuje své žádosti nikoliv proto, aby bylo rozhodnuto o věci,
ale proto, aby bylo nějak rozhodnuto. Stěžovatel se veškerou svou činností snaží dosáhnout toho,
aby maximalizoval počet soudních rozhodnutí. Soudy včetně soudů správních jsou však povolány
k ochraně práv, nikoliv k tvorbě zbytečných rozhodnutí, která již zjevně nikoho ochránit
nemohou, neboť zde o žádnou ochranu práv nejde (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 12. 2012, č. j. 1 Aps 8/2012 - 13).
Bizarně znějící žádost v kombinaci s těmito fakty vede zdejší soud k závěru, že byla
podána jen proto, aby se stěžovateli dostalo dvou rozhodnutí, nejprve o zamítnutí jeho žádosti
ze dne 17. 8. 2015, poté o zastavení řízení o kasační stížnosti. Z tohoto důvodu však na jeho
žádost nelze nahlížet jinak než jako na zneužití práva podat žádost o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení advokáta. Skutečný a jediný účel žádosti je jiný než ten formální.
Proto o této žádosti rozhodl soud výrokem prvým tak, že jde o návrh nepřípustný a odmítl
jej [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento
nebo zvláštní zákon. Z ustanovení §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vyplývá,
že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen,
soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty
soud řízení zastaví.
Do dnešního dne stěžovatel soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti nezaplatil. Lhůta
stanovená ve výzvě ze dne 15. 7. 2015 přitom uplynula dne 17. 8. 2015. Ve lhůtě stanovené
Nejvyšším správním soudem (ani následně) tedy stěžovatel soudní poplatek neuhradil, a soud
proto řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c)
s. ř. s. zastavil. O tomto následku byl stěžovatel v usnesení Nejvyššího správního soudu
č. j. 1 As 186/2014 – 14 poučen.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2015
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu