ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.191.2014:17
sp. zn. 1 As 191/2014 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Okresní soud v Českých Budějovicích, se sídlem Lidická tř. 20, 370 01 České Budějovice, o
žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2014, č. j. 10A
118/2014 - 3,
takto:
I. Žádost žalobce ze dne 18. 12. 2014 o osvobození od soudního poplatku za kasační
stížnost a o ustanovení zástupce soudem se odmítá .
II. Řízení se z a s t a v u je .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl
pro opožděnost žalobu, jíž se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem správního
orgánu, který spatřoval v postupu justiční stráže Okresního soudu v Českých Budějovicích
dne 27. 9. 2012 při vstupu do budovy tohoto soudu.
[2] Toto usnesení napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností,
v níž namítl, že krajský soud ignoroval přípustnost i včasnost žaloby. Podle stěžovatele soud
tímto způsobem jednal již po šestnácté, proto konal arogantně. Lhůta k podání žaloby
dle stěžovatele dosud neuplynula s ohledem na nečinnost krajského soudu ve vztahu k žádosti
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků v jedné z jeho předchozích věcí. Krajský soud
jednal svévolně a již druhým rokem předstírá opožděnost.
[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 4. 12. 2014, č. j. 1 As 191/2014 - 8, stěžovatele
vyzval: „aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši
5.000 Kč,“ a dále aby „ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení předložil plnou moc udělenou
jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.“ Současně stěžovatele
poučil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví.
Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 12. 12. 2014. Soud podotýká, že tyto standardní
procesní úkony učinil přesto, že je mu z úřední činnosti známo (srov. např. věci vedené
pod sp. zn. 8 As 71/2012 či sp. zn. 8 As 79/2012), že tyto výzvy obvykle neplní svůj účel,
nevedou k řádné procesní přípravě řízení a naopak rozehrávají písemný „ping pong“
mezi stěžovatelem a zdejším soudem, který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů
až měsíců; tyto předpoklady se i v dané věci naplnily.
[4] Dne 19. 12. 2014, tedy poslední den stanovené lhůty, byla Nejvyššímu správnímu soudu
emailem bez elektronického podpisu doručena žádost stěžovatele datovaná dne 18. 12. 2014
o osvobození od soudního poplatku za podanou kasační stížnost a o ustanovení zástupce.
Součástí žádosti je prohlášení stěžovatele o jeho majetkových poměrech. Uvádí, že jeho způsob
bydlení je „nenájemní, nevlastnické, samostatné nebytové obydlí“, výše výdělečných příjmů
zdanitelných je „0“, nezdanitelných přes tři tisíce korun měsíčně, důvod nevýdělečné činnosti
je plná invalidita, výše peněžitých závazků „desetitisíce“, způsobilost zcizovat „nenarušená“,
je příjemcem příspěvku na živobytí atd. Přílohou žádosti je kopie potvrzení Úřadu práce
ČR ze dne 5. 2. 2014, že stěžovatel je od roku 2007 osobou v hmotné nouzi.
[5] Stěžovatele v žádosti tvrdí, že kasační stížnost není zjevně bezúspěšným návrhem, protože
jinak by ji nepodával. K tomuto soud poznamenává, že navzdory subjektivnímu přesvědčení
stěžovatele je kasační stížnost zjevně bezúspěšná, protože od tvrzeného nezákonného zásahu
uplynuly dva roky, přičemž dle §84 odst. 1 s. ř. s. musí být žaloba podána do dvou měsíců
ode dne, kdy se žalobce o nezákonném zásahu dozvěděl. Závěr, že se jedná o žalobu opožděnou,
byl stěžovateli soudy opakovaně sdělen.
[6] Žádost je s ohledem na její formulaci zjevně šikanózní a není míněna vážně. Soud v tomto
ohledu odkazuje zejména na pasáž, v níž stěžovatel soudu oznamuje „že mu nebude bez zástupce
vysvětlovat, že prohlášení se podává v podobě, kterou judikatura NSS samozřejmě považuje za dostatečnou,
přijatelnou, vážně míněnou a rozhodnutím rozšířeného senátu nevyloučenou“, přičemž v této souvislosti
odkazuje např. na „4 As 88/12“. Dále zdůrazňuje tvrzení stěžovatele, že „se bez zástupce nebude
podepisovat pod listinu, která svým obsahem není potvrzením, natož na tiskopis nepřijatý vůlí zákonodárného
sboru, zaslaný v jediném výtisku a bez pasáže o udělení souhlasu s poskytováním údajů. Taktéž oznamuje soudu,
že mu nebude sdělovat ryze soukromé údaje a vzhledem k přiznaným poměrům nerozhodné údaje:např. jaké nosí
šaty, v čem bydlí a kolik utrácí.“ Stěžovatel tedy již v žádosti předesílá, že nebude soudu
nic vysvětlovat, a to přesto, že je mu nepochybně známo, že dle §35 odst. 8 s. ř. s. je podmínkou
pro ustanovení zástupce splnění předpokladu pro osvobození od soudních poplatků.
[7] Jediným smyslem žádosti, která byla podána bez podpisu poslední den lhůty pro zaplacení
soudního poplatku, je dosáhnout samostatného rozhodnutí soudu o této žádosti, nikoliv
vyhovění žádosti. Pokud by tomu tak nebylo, jistě by žádost stěžovatel formuloval zcela jinak.
Jakkoliv dříve zdejší soud i o takto znějících žádostech stěžovatele rozhodoval, vzal nyní v úvahu
následující. V evidenci zdejšího soudu je ke dni vydání tohoto rozhodnutí vedeno již více
než 1200 spisů, kde stěžovatel vystupuje v pozici stěžovatele. Co do bližších statistik lze odkázat
např. na usnesení tohoto soudu ze dne 27. 8. 2014. č. j. 6 As 170/2014 - 15. Z celkové aktivity
stěžovatele je evidentní, že jde z hlediska počtu návrhů o kverulanta, který soudům směřuje
své žádosti nikoliv proto, aby bylo rozhodnuto o věci, ale proto, aby bylo nějak rozhodnuto.
Stěžovatel se veškerou svou činností snaží dosáhnout toho, aby maximalizoval počet soudních
rozhodnutí. Soudy, včetně soudů správních, jsou však povolány k ochraně práv, nikoliv k tvorbě
zbytečných rozhodnutí, která již zjevně nikoho ochránit nemohou, neboť zde o žádnou ochranu
práv nejde (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2012,
č. j. 1 Aps 8/2012 - 13).
[8] Bizarně znějící žádost v kombinaci s těmito fakty vede zdejší soud k závěru, že byla podána
jen proto, aby se stěžovateli dostalo dvou rozhodnutí, nejprve o zamítnutí jeho žádosti, poté
o zastavení řízení o kasační stížnosti. Z tohoto důvodu však na jeho žádost nelze nahlížet jinak
než jako na zneužití práva podat žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
advokáta. Skutečný a jediný účel žádosti je jiný než ten formální. Proto o této žádosti rozhodl
soud výrokem prvým tak, že jde o návrh nepřípustný a odmítl jej §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[9] Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento
nebo zvláštní zákon. Z ustanovení §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vyplývá,
že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen,
soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty
soud řízení zastaví.
[10] Do dnešního dne stěžovatel soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti nezaplatil. Lhůta
stanovená ve výzvě ze dne 4. 12. 2014 přitom uplynula dne 19. 12. 2014. Stěžovatel soudní
poplatek neuhradil ani ve stanovené lhůtě, ani následně, soud proto řízení podle §9 odst. 1
zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil. O tomto následku
byl stěžovatel v usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 191/2014 - 8 poučen.
[11] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2015
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu