ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.212.2015:23
sp. zn. 1 As 212/2015 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: Befacoal s. r. o.,
se sídlem Sokolská 46/1795, Praha 2, zastoupené JUDr. Annou Horákovou, advokátkou
se sídlem Žitná 47, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2014,
č. j. 20148/14/5000-14304-605186, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2015, č. j. 6 Af 79/2014 – 84,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Dne 10. 9. 2015 Nejvyšší správní soud obdržel kasační stížnost žalobkyně (dále
jen „stěžovatelka“) proti usnesení Městského soudu v Praze uvedenému v záhlaví. Tímto
usnesením soud vrátil stěžovatelce soudní poplatek za podání žaloby, kterou napadla výše
specifikované rozhodnutí žalovaného. Stěžovatelka totiž soudní poplatek uhradila až den poté,
co nabylo právní moci usnesení městského soudu ze dne 16. 7. 2015, č. j. 6 Af 79/2014 – 77,
o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Městský soud proto nemohl postupovat
podle §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních
poplatcích“), a usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zrušit. Podle §10 odst. 1 věta
první zákona o soudních poplatcích tak stěžovatelce zaplacený soudní poplatek vrátil.
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že ji uvedený postup městského soudu znevýhodňuje
jako účastníka řízení vůči žalovanému.
[2] Kasační stížnost je nepřípustná.
[3] Podle §104 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), totiž
platí, že „kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení (…), je nepřípustná.“
Rozhodnutí krajského soudu o vrácení soudního poplatku je podle judikatury Nejvyššího
správního soudu rozhodnutím o nákladech řízení (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 2. 2007, č. j. 8 As 25/2006 - 144). Kasační stížnost proti napadenému usnesení
městského soudu proto není přípustná.
[4] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené závěry kasační stížnost podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
[5] K tomuto postupu Nejvyšší správní soud přistoupil, přestože nebyl zaplacen soudní
poplatek za řízení o kasační stížnosti. Vzhledem k nepřípustnosti kasační stížnosti, jež vyplynula
z listin založených ve spisu a již náleží soudu přezkoumávat v průběhu celého řízení, by totiž
jakýkoliv jiný postup byl zcela bezúčelný, formalistický, v příkrém rozporu se zásadou procesní
ekonomie a nemohl by vést k ochraně práv stěžovatele (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 8. 2. 2012, č. j. 1 As 13/2012 - 12).
[6] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. prosince 2015
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu