ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.216.2015:192
sp. zn. 1 As 216/2015 – 192
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: A. H., v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 25. 05. 2015, č. j.
62 A 132/2014 - 28, ze dne 15. 06. 2015, č. j. 62 A 115/2014 - 21, ze dne 17. 06. 2015, č. j.
62 A 8/2015 - 28, ze dne 18. 06. 2015, č. j 62 A 62/2015 - 12, ze dne 08. 07. 2015, č. j.
62 A 119/2014 - 16, č. j. 62 A 128/2014 - 24, č. j. 62 A 131/2014 - 27, č. j. 62 A 134/2014 - 31 a
ze dne 22. 07. 2015, č. j. 62 A 68/2015 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se „správní žalobou“ ze dne 10. 8. 2015 u Krajského
soudu v Ústí nad Labem brání proti v záhlaví označeným usnesením Krajského soudu v Brně.
Soud toto podání vyhodnotil jako kasační stížnost a postoupil je Nejvyššímu správnímu soudu.
[2] Stěžovatel v kasační stížnosti napadá v záhlaví označená rozhodnutí krajského soudu
z důvodu, že ve věcech jednal nezákonný senát, jehož soudci vydali v neveřejném řízení svoje
soukromé právní názory, kterými ho připravili o právo na spravedlivý proces. Dále namítá,
že výrok „žaloba se odmítá“ neodpovídá odůvodnění, v němž je dovozena nepřípustnost žaloby.
Jestliže byla žalobě přidělena spisová značka, znamená to, že splňuje všechny náležitosti a nebylo
namístě ji odmítnout. Stěžovatel proto žádá, aby soud zrušil usnesení krajského soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[3] Dne 12. 10. 2015 byla do spisu 1 As 216/2015 doručena stěžovatelova námitka podjatosti
soudců prvního senátu. Spis byl za účelem posouzení této námitky přidělen pátému senátu,
který o ní dne 29. 10. 2015, č. j. Nao 283/2015 – 187, rozhodl tak, že „soudci prvního senátu
Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žišková, JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Filip Dienstbier nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci“.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Kasační stížnost je nepřípustná pro nedostatek podmínek řízení dle §46 odst. 1 písm. a)
ve spojitosti s §120 s. ř. s., a to z dále uvedených důvodů.
[5] Nejvyšší správní soud zjistil, že všechna napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně
jsou usneseními, jimiž byla odmítnuta žaloba stěžovatele proti soudnímu rozhodnutí (ve třech
případech napadal stěžovatel předchozí usnesení téhož krajského soudu, ve zbývajících šesti
potom usnesení Nejvyššího správního soudu). Krajský soud ve všech napadených věcech žalobu
odmítl, neboť dovodil, že nejde o žalobu ve správním soudnictví. Napadená rozhodnutí totiž
nepředstavují rozhodování či postup orgánů v oblasti veřejné správy ve smyslu
§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že nyní projednávaná kasační stížnost je další
z řady věcí, v nichž stěžovatel podává opakované žaloby a další podání, které směřuje proti aktům
rozhodovací činnosti soudů. Jak je Nejvyššímu správnímu soudu známo z jeho úřední činnosti,
stěžovatel obdobný postup volil i v mnoha jiných věcech (viz k tomu např. řízení vedené
u zdejšího soudu pod sp. zn. 1 As 5/2015, 6 As 261/2014, 6 As 251/2014, 3 As 179/2014,
2 As 163/2014, 2 As 162/2014, 7 As 134/2014 a desítky dalších řízení). Stěžovatel v těchto
věcech podává „správní žaloby“ proti rozhodnutím soudů vydaným (zejména) ve správním
soudnictví. Poté, co krajský soud takové žaloby usnesením odmítne, stěžovatel buď daná
usnesení napadne další žalobou, nebo proti nim podá kasační stížnost. Nejvyšší správní soud
kasační stížnosti stěžovatele v těchto věcech buď odmítne, anebo řízení o nich zastaví
pro nezaplacení soudního poplatku (poté, co žádosti stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků zamítne s odůvodněním, že se v daných věcech jedná o „zjevně neúspěšné návrhy“
ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.). Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pak stěžovatel napadá
dalšími „správními žalobami“, čímž v konečném důsledku vytváří jakýsi „bludný kruh“,
v němž se již dávno ztratila podstata věci, ve které se původně soudil. Jak Nejvyšší správní soud
uvedl například v usnesení ze dne 29. 10. 2014, č. j. 2 As 162/2014 – 42, „z procesního postupu
stěžovatele, a to nejen v nyní posuzované věci, je zřejmé, že mu jde zejména o generování dalších a dalších soudních
rozhodnutí, o (…) bezobsažné souzení se pro souzení.“ Příhodně charakterizoval tento stav Nejvyšší
správní soud také v usnesení ze dne 18. 2. 2015, č. j. 1 As 5/2015 – 36: „z podání stěžovatele nelze
dovozovat, že by jeho snahou byla ochrana jeho veřejných subjektivních práv, ale pouze zpochybňování jednotlivých
rozhodnutí soudů v nekonečně se řetězícím procesu, jevícím znaky obstrukční hry bez smysluplného významu“.
[7] V nynější věci stěžovatel brojí kasační stížností opět proti usnesením, kterými krajský
soud odmítl jeho „správní žaloby“ proti soudním rozhodnutím. Stěžovatel neuvedl žádné
relevantní námitky, které by byly způsobilé zpochybnit rozhodný závěr krajského soudu,
že žaloby podané v daných věcech jsou nepřípustné. Kasační námitky uplatněné stěžovatelem
(k jejich shrnutí viz bod [2] výše) prima facie nemohou být důvodné a kasační stížnost je zcela
zjevně bezúspěšná.
[8] Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že v posuzované věci je stěžovatel opět veden
snahou vést „spor pro spor“, nikoliv snahou o ochranu svých subjektivních veřejných práv.
[9] V souladu se zásadou hospodárnosti řízení Nejvyšší správní soud nepřistoupil
k provedení dalších standardních procesních úkonů, tj. nevyzval stěžovatele k zaplacení soudního
poplatku za řízení o kasační stížnosti a k předložení plné moci udělené jím advokátovi
k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Zdejšímu soudu je totiž z úřední činnosti známo,
že v případě stěžovatele tyto výzvy neplní svůj účel a nevedou k řádné procesní přípravě řízení.
Tyto výzvy pouze rozehrávají písemný „ping pong“ mezi stěžovatelem a zdejším soudem,
který prodlužuje řízení o kasační stížnosti o několik týdnů až měsíců. Výsledkem řízení pak bývá
jeho zastavení pro nezaplacení soudního poplatku, případně odmítnutí kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud nepochyboval, že tento bezúčelný a zcela neefektivní postup by se opakoval
i v posuzované věci (k obdobnému postupu v jiné věci stěžovatele viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 6. 2014, č. j. 3 As 109/2014 – 10; přiměřeně srov. usnesení
Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. II. ÚS 4256/12, nebo ze dne 14. 11. 2012,
sp. zn. III. ÚS 4255/12).
[10] Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod,
který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel uplatňuje svá práva
(a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon subjektivního práva
v souladu s právním řádem. Chování stěžovatele naopak naplňuje znaky zneužití práva,
které zdejší soud vymezil např. v rozsudku ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004 – 48,
č. 869/2006 Sb. NSS. Zneužitím práva se rozumí „situace, kdy někdo vykoná své subjektivní právo
k neodůvodněné újmě někoho jiného nebo společnosti; takovéto chování, jímž se dosahuje výsledku nedovoleného,
je jenom zdánlivě dovolené“. Dále lze odkázat na vymezení konceptu zneužití práva obsažené
v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010,
č. j. 1 As 70/2008 – 74, č. 2099/2010 Sb. NSS (viz také v daném usnesení citovanou judikaturu).
[11] Stěžovatel obecně zneužívá práva na soudní ochranu, jak bylo zmíněno výše, je veden
snahou vést spor pro spor, nikoliv zájmem o řešení reálně existujících problémů. Podstatná
je pak skutečnost, že takové zneužití lze dovodit i v nyní posuzované věci – a toto rozhodnutí
tedy nevede k budoucímu paušálnímu odmítnutí jakéhokoliv podání, jímž by se stěžovatel
obracel na soud. Shora předestřený postup představuje pouze materiální korektiv formálního
pojímání práva na soudní ochranu v souladu s principem ekvity (spravedlnosti) a bude vyhrazen
zcela výjimečným případům, u nichž se běžný procesní postup bude jevit jako úplně neefektivní,
a současně bude zcela zjevné, že kasační stížnost nemůže být úspěšná. V tomto ohledu
tedy bude třeba dbát zvýšené opatrnosti a pečlivě se seznámit se skutkovými i právními
okolnostmi případu stejně jako v ostatních věcech.
[12] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
§46 odst. 1 písm. a) za použití §120 s. ř. s.
[13] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 věty první za použití §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu