ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.238.2015:28
sp. zn. 1 As 238/2015 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: R. B., zastoupen
Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského nám. 125, Pardubice, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2014, čj. KrÚ 44536/2014/ODSH/12, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích
ze dne 23. 9. 2015, čj. 52 A 67/2014 – 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Magistrát města Pardubic, odbor správních agend (dále jen „správní orgán I. stupně“)
vydal dne 24. 3. 2014 rozhodnutí čj. OSA/P-289/14-D/16, kterým uložil žalobci pokutu ve výši
1.500 Kč za to, že se dopustil správního deliktu dle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním
provozu). Správní delikt spočíval v tom, že žalobce jako provozovatel vozidla tov. značky BMW,
reg. značky X, v rozporu s §10 uvedeného zákona nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní
komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích.
Konkrétně dne 17. 4. 2013 nezjištěný řidič zmíněného vozidla stál s tímto vozidlem v ulici Na
Hrádku v Pardubicích na chodníku, a dopustil se tak přestupku dle §125c odst. 1 písm. k) zákona
o silničním provozu, v návaznosti na porušení §53 odst. 2 tohoto zákona.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, které žalovaný
v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítl jako opožděné. Své rozhodnutí odůvodnil
tím, že žalobce byl na základě plné moci ze dne 13. 12. 2013 zaslané správnímu orgánu I. stupně
současně se sdělením údaje o totožnosti řidiče ve správním řízení zastoupen společností FLEET
Control, s. r. o. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo této společnosti doručeno do datové
schránky dne 24. 3. 2014; posledním dnem 15denní lhůty pro podání odvolání
tak byl den 8. 4. 2014. Žalobce však odeslal své odvolání až 9. 4. 2014, tedy po uplynutí této
lhůty.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, v níž namítal nesprávné posouzení
opožděnosti podaného odvolání. Žalovaný měl lhůtu pro podání odvolání počítat
ode dne doručení prvostupňového rozhodnutí žalobci, nikoliv jeho údajnému zástupci
- společnosti FLEET Control, s. r. o. Žalobce totiž udělil zmocnění této společnosti v době,
kdy proti němu ještě žádné řízení o správním deliktu nebylo vedeno, a nebyl tak účastníkem
správního řízení, pro které by si mohl zvolit zástupce. Správní orgán proto takovou plnou
moc neměl vůbec akceptovat.
[4] Krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Správní orgán I. stupně podle soudu
správně doručoval své rozhodnutí společnosti FLEET Control, s. r. o., které žalobce udělil plnou
moc pro zastupování v celém řízení o správním deliktu.
II. Kasační stížnost žalobce a vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu
řízení.
[6] Krajský soud svým závěrem, že zmocnění představovalo nezpochybnitelný projev vůle
stěžovatele být v řízení zastoupen, nijak nevypořádal žalobní námitku, dle níž plná moc nemohla
zakládat vznik řádného procesního zmocnění dle §33 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu,
jež by na sebe vázalo i oprávnění k přijímání písemností. Stěžovatel totiž před zahájením řízení
nebyl oprávněn udělit plnou moc, kterou smí udělit pouze účastník řízení. Tvrzení soudu
je tak na pomezí mezi nesprávným posouzením právní otázky a nepřezkoumatelností.
Názoru stěžovatele svědčí i judikatura Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek NSS
čj. 9 As 87/2010 – 77).
[7] Dostatečné není ani tvrzení soudu, že plná moc je průkazem zmocnění a jednostranným
právním úkonem zmocnitele. Má-li správní orgán jednat s třetí osobou jako se zmocněncem,
je nutné, aby zmocněnec plnou moc přijal. Přijetí přitom může být provedeno i konkludentně,
tj. zpravidla tak, že zmocněnec učiní jménem zastoupeného nějaký úkon, z něhož je zřejmé,
že zmocnění přijal. V posuzované věci zmocněnec žádný úkon jménem stěžovatele neučinil,
ani jiným způsobem plnou moc neakceptoval. Naopak bylo zřejmé, že společnost FLEET
Control, s. r. o. stěžovatele nijak nezastupuje; stěžovatel činil procesní úkony prostřednictvím
jiného zástupce. Správní orgán měl proto se stěžovatelem jednat jako s nezastoupeným
účastníkem. Tyto závěry vyplývají i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011,
čj. 7 Azs 4/2011 – 58 (pozn. NSS správně se jedná o čj. 7 Azs 4/2011 – 55).
[8] Stěžovatel shrnul, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť argumentace
krajského soudu je chaotická a není zřejmé, kterým výrokem reaguje soud na kterou žalobní
námitku. Proto se domnívá, že rozsudek není způsobilý přezkumu Nejvyšším správním soudem,
pokud ano, pak soud nesprávně posoudil právní otázku existence zmocnění. Tato otázka přitom
byla zásadní pro posouzení zákonnosti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného.
[9] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti toliko uvedl, že se ztotožňuje se závěry
krajského soudu a setrvává na svém právním názoru uvedeném v odůvodnění svého rozhodnutí.
Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána
včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného
rozsudku, ke které by případně musel přihlédnout i z úřední povinnosti [viz §109 odst. 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. Z ustálené judikatury tohoto
soudu vyplývá, že z přezkoumatelného rozhodnutí má být zřejmé, jakými úvahami se soud řídil
při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu; dále
z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci v žalobě; proč považuje žalobní
námitky za liché, mylné nebo vyvrácené; či proč subsumoval skutkový stav pod zvolené právní
normy (srov. např. rozsudky ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003 – 52, ze dne 4. 12. 2003,
čj. 2 Ads 58/2003 – 78, či ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003 – 130, čj. 244/2004 Sb. NSS).
[13] Námitka nepřezkoumatelnosti není důvodná, protože napadený rozsudek výše uvedená
kritéria splňuje. Stručné vyjádření krajského soudu k oběma hlavním žalobním námitkám
lze považovat za zcela dostatečné a jasné. Kasační soud nadto považuje závěry napadeného
rozsudku za věcně správné.
[14] Nejvyšší správní soud již několikrát rozhodl, že plnou moc pro správní řízení
dle §33 správního řádu lze udělit i před zahájením tohoto řízení. Zastoupení účastníka řízení
pak vzniká v okamžiku zahájení příslušného řízení (viz např. rozsudek ze dne 1. 4. 2015,
čj. 1 As 9/2015 – 27, či ze dne 25. 11. 2015, čj. 2 As 167/2015 – 48). Jiný závěr nevyplývá
ani ze stěžovatelem odkazovaného rozsudku ze dne 28. 2. 2011, čj. 9 As 87/2010 – 77,
kde se Nejvyšší správní soud k účinkům plné moci v okamžiku, kdy již bylo zahájeno správní
řízení, nikterak nevyjadřoval.
[15] Při posuzování rozsahu zmocnění je vždy třeba hodnotit, jakým úmyslem byli zmocnitel
a zmocněnec vedeni při sepisování plné moci (viz usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 18. 12. 2008, čj. 8 Azs 16/2007 - 158). V plné moci, jež je součástí Sdělení o totožnosti
řidiče vozidla, je uvedeno: „Pokud by správní orgán ve věci shora uvedené spisové značky zahájil řízení
pro podezření ze spáchání správního deliktu provozovatele vozidla, ve smyslu ust. 125 f 1 zák. č. 361/2000 Sb.,
zákon o provozu na pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění pozdějších předpisů, ustanovuji pro celé
toto řízení zmocněncem společnost FLEET Control, s. r. o., IČ: 24149322, se sídlem Smetanovo
nábřeží 327/14, Praha 1, a to ve smyslu ust. 33 odst. 2 písm. b) zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a to v plném rozsahu ke všem úkonům, včetně doručování písemností.“ Z textu plné moci
je tak zcela nepochybné, že účelem plné moci bylo sjednání zastoupení stěžovatele pro případ
zahájení řízení o správním deliktu.
[16] Krajský soud správně poznamenal, že plná moc je jednostranným prohlášením
zmocnitele o rozsahu zmocnění osoby, která byla zmocněna, a dokladem o tom, že se zmocnitel
dohodl na svém zastoupení s jinou osobou (zmocněncem). Sám stěžovatel v kasační stížnosti
uvádí, že zmocnitel nemusí plnou moc výslovně akceptovat, postačí, pokud v souladu
s ní v daném řízení jedná. V nyní posuzovaném případě ovšem nebylo ve správním řízení
z ničeho patrno, že by zmocněná společnost za stěžovatele nejednala. Sdělení o zahájení
správního řízení a poučení o možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí
ze dne 4. 3. 2014 správní orgán I. stupně zaslal mimo zmocněnce z procesní opatrnosti také
stěžovateli. Zmocněnec stěžovatele na tyto písemnosti sice nijak nereagoval, z toho však nelze
vyvodit, že by plnou moc neakceptoval, neboť žádnou reakci nezaslal ani sám stěžovatel
či zmiňovaný jiný zmocněnec. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo následně správně
zasláno zmocněnci stěžovatele; samotnému stěžovateli bylo zasláno nadbytečně. Odvolání proti
tomuto rozhodnutí sice podal jiný zmocněnec žalobce (paní M. V.), to však nic nemění na tom,
že do doby udělení plné moci tomuto jinému zmocněnci (v tomto případě do 8. 4. 2014),
zastupovala stěžovatele ve správním řízení společnost FLEET Control, s. r. o. Tento závěr
nezpochybňuje ani stěžovatelem uváděný rozsudek čj. 7 Azs 4/2011 – 55, kde Nejvyšší správní
soud řešil spíše otázku, zda bylo zmocnění vůbec účinně uděleno.
[17] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud uzavírá, že žalovaný postupoval
v souladu se zákonem, pokud lhůtu pro podání odvolání počítal ode dne doručení napadeného
rozhodnutí správního orgánu I. stupně zmocněnci žalobce. Krajský soud proto posoudil otázku
opožděnosti odvolání stěžovatele správně. Ani námitka nezákonnosti napadeného rozsudku
tak není důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[18] Nejvyšší správní soud tedy neshledal námitky stěžovatele důvodnými. Jelikož v řízení
nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá
s. ř. s.).
[19] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud
náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu