ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.241.2014:100
sp. zn. 1 As 241/2014 – 100
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci navrhovatelů: a) P. L.
a b) Ing. M. M., oba zastoupeni Mgr. Lenkou Chalupníčkovou, advokátkou se sídlem Nerudova
259, 251 69 Velké Popovice, proti odpůrkyni: Obec Vysoký Újezd, se sídlem Tyršova
náves 113, 267 16 Vysoký Újezd, zastoupenému JUDr. Miroslavem Zemanem, advokátem
se sídlem Lidická 28, 150 00 Praha, za účasti osob zúčastněných: I) F. K., II) T. K.,
oba zastoupeni prof. JUDr. Zbyňkem Kiesewetterem, DrSc., advokátem se sídlem
Nad Šárkou 58, 160 00 Praha, III) L. K., IV) A. K., V) M. F., o návrhu na zrušení opatření
obecné povahy č. 1/2013 ze dne 14. 11. 2013 – změna č. 4 územního plánu obce Vysoký Újezd,
v řízení o kasační stížnosti navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
20. 11. 2014, č. j. 50 A 5/2014 - 80,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Navrhovatelé n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
IV. Navrhovatelé j s o u p o v i n n i uhradit odpůrkyni společně a nerozdílně náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti v částce 3.400 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku k rukám JUDr. Miroslava Zemana, advokáta se sídlem Lidická 28, Praha.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 14. 11. 2013 vydalo zastupitelstvo obce Vysoký Újezd opatření obecné povahy, jímž
došlo ke změně územního plánu obce (dále jen „předmětná změna“ či „změna“). Navrhovatelé
podali dne 14. 3. 2014 ke Krajskému soudu v Praze návrh na jeho zrušení. Namítali zejména
pochybení týkající se nedostatečného vyhodnocení urbanistických hodnot změnou dotčeného
území a porušení §55 odst. 4 zákona č. 184/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(dále jen „stavební zákon“). Dále poukázali na rozpor mezi předmětnou změnou a jejím
schváleným zadáním.
[2] Krajský soud návrh zamítl. K námitce odpůrkyně se nejprve zabýval otázkou aktivní
legitimace navrhovatelů a dospěl k závěru, že oba aktivně legitimovaní k podání jsou. Poté
přikročil k věcnému přezkumu předmětné změny. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 5. 2. 2009, č. j. 2 Ao 4/2008 – 88 s tím, že závěry v něm uvedené jsou přiměřeně
aplikovatelné i na nyní projednávanou věc. Územní plánování je vyhrazeno samostatné
působnosti obce. Soud není oprávněn posuzovat vhodnost funkčního využití té které lokality,
ale pouze skutečnost, zda se obec při územním plánování pohybovala v určitých věcných
(urbanistických, ekologických, ekonomických a dalších) mantinelech a v mezích zákonných
pravidel. Soud zejména posuzuje, zda obcí zvolené řešení není v rozporu s hmotným právem,
popř. zda nejde o řešení ve vztahu ke konkrétní osobě zjevně nepřiměřené, nezdůvodnitelné
či diskriminační. Výsledné funkční uspořádání území přitom vždy představuje určitý kompromis
mezi jednotlivými veřejnými zájmy i mezi veřejnými zájmy na straně jedné a soukromými zájmy
na straně druhé.
[3] Změnou přijaté řešení není nepřiměřené, nezdůvodnitelné, diskriminační či zjevně
excesivní. Důvod přijaté změny tkví v legitimním požadavku paní M. F. na nápravu chyby
obsažené v územním plánu obce z roku 2005, v němž byla její nemovitost v rozporu
se způsobem vypořádání její námitky zařazena do plochy veřejné zeleně, ačkoli měla zůstat
v souladu s územním plánem z roku 1994 v kategorii zastavitelné plochy.
II. Kasační stížnost
[4] Navrhovatelé brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností namítajíce jeho
nezákonnost a nepřezkoumatelnost [§103 odst. 1 písm. a) a d)] a také vady řízení před krajským
soudem [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s].
III. Vyjádření odpůrkyně
[5] Odpůrkyně se ke kasační stížnosti vyjádřila dne 8. 4. 2015. Konstatuje, že opatření obecné
povahy bylo vydáno v souladu se zákonem. Krajský soud přiléhavě konstatoval, že funkční
uspořádání území vždy představuje rozumný kompromis a může legitimně omezit výkon
vlastnického práva vlastníků dotčených nemovitostí. Obecné závěry procesního charakteru,
jež jsou v kasační stížnosti činěny, nejsou námitkami zohlednitelnými v řízení o kasační stížnosti.
Námitka rozporu s občanským zákoníkem rovněž není pro danou věc relevantní. Zároveň
upozorňuje, že některé námitky stěžovatelů, např. týkající se příjezdové cesty
ke změnou dotčeným pozemkům, nejsou v procesu vytváření a schvalování územního plánu
významné, územní plán nelze zaměňovat s regulačním plánem. K jednotlivým námitkám poté
odkazuje na rozsudek a na své vyjádření k návrhu na zrušení opatření obecné povahy.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobou oprávněnou, a není opodstatněné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejprve se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu
(IV. A), poté námitkou rozporu mezi zadáním změny a samotným návrhem změny územního
plánu (IV. B), dále námitkou rozporu předmětné změny s §55 odst. 4 stavebního zákona (IV. C),
nedostatečným vyhodnocením ochrany urbanistických hodnost místa (IV. D) a výtkami
k vypořádání námitky právní předchůdkyně žalobce b) (IV. E). Závěrem se věnoval zbývajícím
námitkám (IV. F).
IV. A) Nepřezkoumatelnost rozsudku
[9] Rozsudek je dle stěžovatelů nepřezkoumatelný, jelikož v něm nejsou obsaženy vlastní
úvahy soudu, ale pouze odkazy na odůvodnění předmětné změny nebo na vyjádření odpůrce
bez jakéhokoliv právního hodnocení. Soud měl přitom v řízení o návrhu na zrušení opatření
obecné povahy postupovat dle s. ř. s. a konstantní judikaturou vymezeného algoritmu (srov. např.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98).
[10] Odpůrkyně k této námitce uvedla, že se soud všemi otázkami zabýval mj. na str. 14 a 15
odůvodnění, jeho rozhodnutí tedy nepřezkoumatelné není.
[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval touto kasační námitkou, protože byla-li by tato
vada shledána, mohla by představovat překážku posouzení důvodnosti ostatních námitek.
Nepřezkoumatelnost je ostatně vadou tak závažnou, že je třeba se jí v souladu s §109 odst. 4
s. ř. s. zabývat i z úřední povinnosti. Má-li rozhodnutí krajského soudu projít testem
přezkoumatelnosti, je třeba, aby se ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jednalo o rozhodnutí
srozumitelné a opřené o dostatek důvodů. Tyto jednotlivé atributy přezkoumatelnosti nejsou
soudním řádem správním stanoveny, je však možno vycházet z bohaté judikatury
(např. na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 – 73,
č. 787/2006 Sb. NSS nebo ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 – 44, č. 689/2005 Sb. NSS,
ze dne 30. 6. 2013, č. j. 4 As 76/2013 – 21). Podle těchto rozhodnutí je nepřezkoumatelnost
rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů dána tehdy, opomene-li krajský soud
vypořádat některou ze žalobních námitek, nebo není-li z odůvodnění napadeného rozsudku
krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka
řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené.
Nejvyšší správní soud však v tomto případě žádnou takovou vadu rozsudku krajského soudu
neshledal.
[12] Soud se všemi žalobními námitkami zabýval a z vypořádání každé z nich je patrné, proč
ji nepovažuje za důvodnou. Skutečnost, že soud v odůvodnění svého rozsudku odkazuje
na rozhodnutí správního orgánu, nezapříčiňuje jeho nepřezkoumatelnost. Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130 (publikovaném pod č. 1350/2007 Sb.
NSS) dovodil, že „je-li rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč
žalovaný nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval
za liché, mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud
k jiným závěrům, je přípustné, aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil.“
Stěžovateli vytýkané citování judikatury Nejvyššího správního soudu či správního rozhodnutí
se v rozsudku nedějí bez dalšího, ale vždy s konkrétní smysluplnou vazbou na projednávaný
případ.
[13] Stěžovatelé upozornili, že krajský soud měl při posuzování opatření obecné povahy
postupovat dle judikaturou vymezeného algoritmu, aniž by současně specifikovali, čím konkrétně
soud pochybil. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 – 98,
skutečně vymezil algoritmus meritorního přezkumu opatření obecné povahy. Tuto judikaturou
vytvořenou metodiku však nelze chápat jako závazné pravidlo, od něhož se soud nesmí odchýlit,
ale jako návod, jak má při přezkumu postupovat. Nicméně v současné chvíli je podstatná
především skutečnost, že s účinností od 1. 1. 2012 došlo k novele soudního řádu správního.
Tou se podstatně změnila pravidla pro soudní přezkum opatření obecné povahy. Mimo jiné právě
z hlediska rozsahu soudního přezkumu. Dříve byla jejich zákonnost přezkoumávána bez ohledu
na obsah návrhu, právě za pomoci zmíněného algoritmu, nyní je však soud dle dikce
§101d odst. 1 s. ř. s. při jejich přezkumu vázán rozsahem a důvody návrhu. V jejich mezích soud
v nyní projednávané věci opatření obecné povahy přezkoumal, jak je ostatně uvedeno výše.
I z tohoto hlediska lze tedy uzavřít, že rozhodnutí krajského soudu je přezkoumatelné.
IV. B) Rozpor mezi zadáním změny a návrhem změny územního plánu
[14] Dle stěžovatelů porušila odpůrkyně §47 odst. 2 a 3 stavebního zákona, jelikož návrh
na pořízení změny územního plánu byl obsahově odlišný od samotného návrhu změny územního
plánu. Ten byl totiž bez dalšího zpracován i pro pozemky parc. č. 80/8 a 80/11.
[15] Krajský soud dospěl k závěru, že tato námitka je nedůvodná. Již z návrhu zadání změny
bylo seznatelné, kterých pozemků se týká. Rozšíření o dvě parcely (o rozloze 999 m
2
) plynulo
z návrhu změny, s nímž měl každý možnost se seznámit nejpozději při veřejném projednání,
jež bylo včas avizováno veřejnou vyhláškou. Navrhovatelé navíc podali dne 25. 2. 2013 námitky
proti návrhu změny, jimiž na rozšíření reagovali.
[16] Zadání změny územního plánu je pouze východiskem celého územně-plánovacího
procesu. Stavební zákon nestanoví, že by výsledek tohoto procesu měl plně korespondovat
s obsahem původního zadání. Naopak na několika místech vývoj a změny v průběhu plánování
předpokládá (např. §51 odst. 3 či §53 odst. 3 stavebního zákona). K požadavku na soulad
návrhu změny územního plánu s obsahem poté schváleného zadání se Nejvyšší správní soud
vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 24. listopadu 2010, č. j. 1 Ao 5/2011 – 169 tak, že „Proces
pořizování změny územního plánu je dynamický, její obsah se proměňuje v čase tak, jak tento proces prochází
jednotlivými fázemi. Z §50 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 nelze dovodit příkaz, aby návrh změny
územního plánu byl identický s obsahem schváleného zadání, nýbrž toliko pokyn, aby návrh ze schváleného
zadání vycházel.“ Stěžovatelé sice ve svém návrhu na zrušení opatření obecné povahy namítali,
že toto rozhodnutí není na danou věc aplikovatelné, jelikož dále upřesňuje, že ke změně zadání
územního plánu dochází pomocí zákonem předvídaných procesních nástrojů. K podpoře tohoto
tvrzení citují jinou pasáž rozsudku, kde je uvedeno, že „Stavební zákon obsahuje celou řadu procesních
nástrojů, které směřují k proměňování obsahu v času tak, jak proces pořizování změny územního plánu prochází
jednotlivými fázemi. Z těchto nástrojů lze namátkově uvést stanoviska dotčených orgánů, jejichž podmínky
jsou pro pořizovatele změny územního plánu závazné, stanovisko k vlivům na udržitelný rozvoj území,
připomínky a námitky uplatněné veřejností. Zákon dále předvídá, že v důsledku veřejného projednání návrhu
změny územního plánu může dojít k jeho změně a pro ten případ vyžaduje uspořádat nové veřejné projednání
(§53 odst. 2).“ Nejvyšší správní soud zde příkladmo uvedl, které nástroje mohou vést
k pozměnění obsahu zadání územního plánu při procesu jeho přijímání. Připouští tedy další
možnosti, díky nimž může ke změně obsahu dojít. Takové změny lze poté činit po celou dobu
procesu zpracování návrhu změny územního plánu.
[17] V nyní projednávaném případě ke změně došlo při zpracování návrhu změny ve chvíli,
kdy jeho zpracovatel (Ing. arch. T. H.) dospěl k závěru, že „by důsledné dodržení zadáním určené řešené
plochy (celkem 2.274 m
2
) znamenalo torzální zachování plochy veřejné zeleně v podobě nefunkčního rezidua.
Návrh proto původně zadanou plochu rozšiřuje o pozemky parcelní číslo 80/8, 80/11 o ploše 999 m
2
.“ (srov.
bod 3.2.1 Odůvodnění koncepce rozvoje řešeného území v dokumentu Odůvodnění změny č. 4 územního
plánu obce Vysoký Újezd u Berouna z listopadu 2012). Takto změněný návrh byl poté
25. 2. 2013 předmětem veřejného projednání. Na změny navrhovatelé obratem zareagovali
námitkou, která byla poté v textu odůvodnění předmětné změny vypořádána na straně 20.
[18] Tato kasační námitka tedy není důvodná. Namítaný obsahový nesoulad byl zpracovatelem
návrhu řádně zdůvodněn, jeho rozsah nevyžadoval žádné další mechanismy projednávání
či schvalování. Návrh změny územního plánu byl předmětem veřejného projednání
již ve své takto pozměněné podobě, na což stěžovatelé posléze reagovali námitkami, které byly
odpůrkyní zákonným způsobem vypořádány. Nejen, že proces změny proběhl v souladu
se zákonem, resp. judikaturou, ale ani stěžovatelé jím nebyli žádným způsobem zkráceni na svých
právech.
IV. C) rozpor předmětné změny s §55 odst. 4 stavebního zákona
[19] Stěžovatelé dále namítají, že přijetím předmětné změny byl porušen §55 odst. 4
stavebního zákona, dle kterého lze další zastavitelné plochy změnou územního plánu vymezit pouze
na základě prokázání nemožnosti využít již vymezené zastavitelné plochy a potřeby vymezení nových
zastavitelných ploch a s principem ochrany nezastavěného území dle §18 odst. 4 stavebního zákona.
Bylo nutné vyhodnotit stav daného území, dopady na infrastrukturu, na životní prostředí, do práv
dotčených osob apod. Tato zákonná podmínka nebyla splněna.
[20] K této námitce krajský soud ve shodě s odpůrkyní uvedl, že toto ustanovení nebylo třeba
aplikovat. Odpůrkyně se totožnou námitkou zabývala na str. 17 – 18 opatření obecné povahy.
Poukázala na skutečnost, že zmiňovaná plocha spadala i před přijetím změny do zastavitelné
plochy, je situována uvnitř zastavitelného území a do nezastavěného území (volné krajiny)
jí zasahováno není. Územní plán z roku 2005 byl vytvořen pro celé území obce Vysoký Újezd.
K bydlení je jím vymezeno 1 011 645 m
2
, plochy veřejné zeleně se rozprostírají na 211 983 m
2
.
Změna funkčního využití plochy 3 273 m
2
tedy nepředstavuje negativní zásah do struktury
a systému zeleně. Potřeba vymezení této konkrétní plochy odráží vůli obce napravit selhání
pozornosti při kontrole a schválení územního plánu obce v roce 2005, zejména i proto, že tento
územní plán již nelze přezkoumat a náprava jiným postupem již není možná.
[21] Stěžovatelům, lze přisvědčit v tom, že dle dikce zákona je při vymezování zastavitelných
ploch třeba prokázat nemožnost využít ploch stávajících. Je však nutné si uvědomit, že změna,
jíž se stěžovatelé brání, je svým rozsahem minimální a bez jakýchkoliv dopadů na okolí.
Předmětné pozemky se totiž nachází přímo v centru stávající zástavby, bez jakékoliv vazby
na širší okolí, zejména na další plochy veřejné zeleně. Rozpor s §55 odst. 4 stavebního zákona
je zde tedy zcela bagatelní, důsledkem změny je naopak spíše zesouladění charakteru zástavby
s okolními pozemky. Tato skutečnost byla správním orgánem i krajským soudem přesvědčivě
zdůvodněna. Nejvyšší správní soud se s jejich argumentací ztotožňuje a uzavírá, že námitka
stěžovatelů je nedůvodná.
IV. D) Nedostatečné vyhodnocení ochrany urbanistických hodnot místa
[22] Dále byla podle stěžovatelů odpůrkyně dle §53 odst. 4 písm. b) povinna přezkoumat
soulad změny územního plánu s požadavky na ochranu urbanistických hodnot v území. Této
otázce se však dostalo pouhého strohého konstatování, že v důsledku změny nedochází ke změně
urbanistické koncepce.
[23] Krajský soud se touto námitkou podrobně zabýval na stranách 16 a 17 svého rozsudku
a dospěl k závěru o její nedůvodnosti. Dle textové části odůvodnění napadeného opatření obecné
povahy je jeho nedílnou součástí samostatná část „odůvodnění změny č. 4 územního plánu obce
Vysoký Újezd“. Zde jsou v kapitole 3.3 popsána hlavní východiska urbanistické koncepce, dále
zhodnoceny dříve zpracované a schválené územní plánovací dokumentace a posléze navržena
urbanistická koncepce, která je náležitě odůvodněna.
[24] Nejvyšší správní soud sdílí názor krajského soudu, že ani tato námitka neobstojí.
Ustanovení §53 odst. 4 písm. b) ukládá pořizovateli povinnost přezkoumat soulad návrhu
územního plánu s cíli a úkoly územního plánování, zejména s požadavky na ochranu
architektonických a urbanistických hodnot v území a požadavky na ochranu nezastavěného
území. Odpůrkyně (tedy pořizovatelka) tuto povinnost splnila, o čemž svědčí obsáhlé pasáže
textu na str. 7 a 8 odůvodnění předmětné změny a také kapitola 3.3 Odůvodnění urbanistické koncepce
v dokumentu Odůvodnění změny č. 4 územního plánu obce Vysoký Újezd u Berouna z listopadu
2012. Nelze tedy souhlasit s názorem stěžovatelů, že se ochraně urbanistických hodnot území
dostalo ve kterémkoliv stupni pouze strohého konstatování. Naopak byla v kontextu předmětné
změny s velkou pečlivostí posouzena.
IV. E) Výtky k vypořádání námitky právní předchůdkyně žalobce b)
[25] V návrhu na zrušení opatření obecné povahy i v kasační stížnosti stěžovatelé obecně
namítají, že o námitkách Mgr. I. M., právní předchůdkyně navrhovatele b), k návrhu změny
územního plánu bylo rozhodnuto v rozporu se zákonem. Žádným způsobem však nespecifikují,
v čem tuto nezákonnost spatřují. Touto námitkou se nelze zabývat, jelikož je obsahově prázdná.
V této souvislosti je vhodné zmínit rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, který dovodil, že míra precizace žalobních bodů do
značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se účastníkovi u soudu dostane. Obecně lze
podotknout, že všechny padnuvší námitky jsou v odůvodnění předmětné změny podrobně
vypořádány, o čemž svědčí mimo jiné fakt, že toto vypořádání zabírá 40 z celkem 53 stran textu.
IV. F) Ostatní námitky
[26] Kasační stížnost obsahuje řadu dalších námitek, které v návrhu na zrušení opatření
obecné povahy nebyly obsaženy. (1) Odpověď starosty na námitku paní F. k návrhu územního
plánu obce Vysoký Újezd ze dne 21. 10. 2004 nelze považovat bez dalšího za souhlas s jejím
požadavkem. Při pořizování a schvalování územního plánu nedošlo k žádnému pochybení či ke
způsobení křivdy; byl schválen řádně, je závazný a účinný. (2) Postupem odpůrce a krajského
soudu došlo k faktickému prominutí zmeškání lhůty pro podání návrhu na zrušení opatření
obecné povahy. Paní F. měla využít tohoto institutu ve lhůtě 3 let ode dne, kdy opatření obecné
povahy nabylo účinnosti, nechala však lhůtu marně uplynout. (3) Změnou územního plánu bylo
zasaženo do tzv. pokojného stavu ve smyslu §5 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. (4)
Předmětnou změnou provedené určení nových ploch k zastavění není dostatečně odůvodněno
potřebou koncepčního rozvoje obce. Jde o svévoli, k níž neexistuje žádný relevantní důvod. (5)
Při pořizování změny měla být vytyčena a prověřena rovněž varianta ponechání plochy ve veřejné
zeleni a varianta funkčního využití na zahradu z hlediska cílů a úkolů územního plánování ve
smyslu §18 stavebního zákona. (6) K procesní chybě došlo i v proceduře zveřejnění návrhu
změny územního plánu. Veřejná vyhláška sice visela na úřední desce od 16. 6. 2009, avšak ještě
21. 9. 2009 chybělo zveřejnění formou dálkového přístupu na webu odpůrce. Nelze tedy
s přesností stanovit, kdy počala a skončila zákonná lhůta. (7) Ke změně funkčního využití
pozemku může dojít jen se souhlasem všech vlastníků přilehlých pozemků a vyžaduje-li ji veřejný
zájem. Ani jedna z podmínek nebyla splněna. Změnu nebylo možné provést, na čemž se shodují i
odborníci. Navrhovatelé byli z titulu vlastníků sousedních pozemků oprávněni vznášet námitky v
průběhu jednotlivých fází územního plánování. (8) V obdobném čase obdržel Obecní úřad
Vysoký Újezd několik dalších návrhů na změnu územního plánu obce, ovšem vždy je zamítnul.
Tím došlo k porušení zásady zakotvené v §2 odst. 4 správního řádu, dle níž nemají při
rozhodování shodných nebo podobných případů vznikat nedůvodné rozdíly.
[27] Jelikož navrhovatelé tyto námitky neuplatnili v řízení před krajským soudem, ačkoliv
tak učinit mohli, Nejvyšší správní soud se jimi v souladu s §104 odst. 4) s. ř. s nezabýval.
Nejvyšší správní soud totiž přezkoumává pouze zákonnost závěrů krajských soudů k jednotlivým
skutkovým a právním otázkám, které jim byly v žalobách předestřeny, jak ostatně již v minulosti
několikrát judikoval, např. v rozsudku ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006 - 155. Vyloučením
námitek z řízení o kasační stížnosti se však Nejvyšší správní soud nevyjadřuje k jejich relevanci
v případě, že by byly uplatněny včas. Včasnost jejich podání by pouze vedla k posouzení,
zda spadají do řízení vymezeného předmětem změny územního plánu a jestli jsou navrhovatelé
jako vlastníci sousedních pozemků vůbec aktivně legitimováni tyto argumenty vznášet (zda došlo
k dotčení jejich subjektivních práv), tedy nikoliv k jejich úspěchu ve věci.
[28] To se týká zejména poslední skupiny kasačních námitek, které rovněž nebyly
před krajským soudem vzneseny a které se s věcným vymezením řízení míjí. Konkrétně
jde o námitky: (1) Při změně využití pozemků měl být brán zřetel na to, zda svými vlastnostmi
využití pro navrhovaný účel umožňují a zda jsou dopravně napojeny na veřejně přístupnou
pozemní komunikaci. Tvrzení, že přístup je zajištěn přes pozemek parc. č. 90/132, k. ú. Vysoký
Újezd u Berouna, je třeba odmítnout. Je totiž příliš úzký pro vjezd osobního automobilu
a především pro vjezd vozů záchranného integračního systému, těžké techniky či vozů
odvážejících komunální odpad. Ke každé stavbě rodinného domu přitom musí vést zpevněná
pozemní komunikace široká nejméně 2,5 m, která má končit nejdále 50 m od stavby. Pozemek
tyto vlastnosti zcela jistě nemá, jde o pouhý nezpevněný travnatý pruh. (2) Nárůst zastavěné
plochy v daném území ovlivňuje schopnost území vsakovat vodu, což poškozuje půdu.
Odstranění zeleně z pozemku bude mít vliv na stabilitu půdního podloží domů nacházejících
se na svahu, bude hrozit sesuv půdy. Proto měl odpůrce při pořizování návrhu změny územního
plánu důkladně prověřit podmínky území a zpracovat koncept změny územního plánu ve smyslu
§48 odst. 2 stavebního zákona. (3) Městský úřad v Berouně používá ve svém stanovisku pojem
„křivda“, který nový stavební zákon nezná. Neposoudil ani, že budoucí stavba nebude
mít dostatečný odstup od jednotlivých rodinných domů, že nemá technické vybavení a řádnou
příjezdovou cestu.
V. Závěr a náklady řízení
[29] Navrhovatelé se svými námitkami neuspěli; jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného rozsudku z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[30] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť neměli ve věci
úspěch.
[31] Osobám zúčastněným na řízení soud neuložil žádnou povinnost a rovněž neshledal žádné
důvody hodné zvláštního zřetele, aby jim přiznal právo na náhradu nákladů řízení.
[32] Odpůrkyně měla ve věci plný úspěch, má tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Ve věci byla zastoupena advokátem, který podal vyjádření ke kasační stížnosti. Náklady
řízení na straně odpůrkyně tak spočívají v jednom úkonu právní služby, tedy ve výši 1 x 3.100 Kč
a 1 x 300 Kč, celkem 3.400 Kč [dle §9 odst. 4 písm. d) a dle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif)].
[33] Navrhovatelé jsou tedy povinni uhradit odpůrkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti, a to v částce 3.400 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku
k rukám jejího zástupce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2015
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu