ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.259.2015:18
sp. zn. 1 As 259/2015 - 18
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: J. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2015, č. j. 1472/15/5100-41451-711055, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 10. 2015, č. j. 31
Af 33/2015 – 45,
takto:
I. Žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Finanční úřad pro Královéhradecký kraj – územní pracoviště v Novém Bydžově
(dále jen „správce daně“) zamítl rozhodnutím ze dne 29. 5. 2014, č. j. 1046149/14/2711-24400-
603495 žalobcovu žádost o navrácení lhůty v předešlý stav. Žalobcovo odvolání poté žalovaný
v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a napadené rozhodnutí správce daně potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí o odvolání podal žalobce žalobu ke krajskému soudu. Ten mu v záhlaví
označeným usnesením nepřiznal osvobození od soudního poplatku, zamítl jeho návrh
na ustanovení advokáta a na přiznání odkladného účinku žaloby. Zároveň jej vyzval k zaplacení
soudního poplatku za žalobu a za podání návrhu na přiznání odkladného účinku.
[3] Žalobce totiž uvedl, že jeho majetek je obstaven nezákonnými exekucemi, které blíže
nespecifikoval. Z jím sdělených informací lze zjistit jen to, že pobírá minimální mzdu, neuvedl
ale, jaké překážky mu brání v získání lépe placené práce. Uvedl, že má vyživovací povinnost
k dceři, soud však nezjistil, zda a v jaké výši na nezletilou přispívá její matka. Náklady
na rehabilitaci a pořízení chodítka pocházely z roku 2011; pro forma faktura není dokladem
o zaplacení. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce J. H. vlastní rozsáhlý nemovitý
majetek. Soud uzavřel, že z těchto důvodů nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození od
soudního poplatku.
[4] Tím, že žalobce nesplnil podmínky pro osvobození od soudního poplatku
podle §36 odst. 3 s. ř. s., nesplnil ani základní podmínku pro ustanovení advokáta
podle §35 odst. 8 s. ř. s. Nebylo proto třeba zabývat se tím, zda by ustanovení advokáta
bylo nezbytné k ochraně jejich práv.
[5] Krajský soud zamítl návrh na přiznání odkladného účinku žaloby, neboť jej žalobce nijak
neodůvodnil.
II. Kasační stížnost
[6] Žalobce (dále jen stěžovatel) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost
s návrhem na přiznání odkladného účinku podle §107 s. ř. s., a požádal o ustanovení zástupce
z řad advokátů a osvobození od soudních poplatků. Namítl, že krajský soud vydal napadené
usnesení bez jednání na základě domněnek a uměle vykonstruovaného skutkového a právního
stavu, ke kterému se nemohl vyjádřit. Krajský soud mu tak upřel základní práva garantovaná
Ústavou. Žalobu podal řádně, důvodně a včas. Prokázal krajskému soudu, že jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta byla objektivně důvodná
[7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Vzhledem ke specifické povaze napadeného usnesení Nejvyšší správní soud netrval
na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele
advokátem v řízení o předmětné kasační stížnosti. Neshledal důvod odchýlit se od konstantní
judikatury, podle níž „osvobození od soudních poplatků i právo na bezplatné zastoupení se váže k posouzení
poměrů konkrétního žadatele. Nesplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků přitom vylučuje i právo
na bezplatné zastoupení (§35 odst. 8 s. ř. s.). Za situace, kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí,
jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního
poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další řetězení téhož
problému, a vedlo by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval a k popření vlastního smyslu
řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních
poplatků osvobozen či nikoliv“ (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2007,
č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77). Soud proto posuzoval
kasační stížnost, aniž by stěžovatel zaplatil soudní poplatek a aniž by byl v tomto řízení
zastoupeni advokátem. Jakýkoliv jiný postup by byl v posuzované věci bezúčelný, formalistický,
v rozporu se zásadou procesní ekonomie a nemohl by vést k ochraně práv stěžovatele.
[9] Přestože zastoupení advokátem není v tomto případě podmínkou řízení, Nejvyšší správní
soud byl povinen zabývat se žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce a hodnotit potřebu jeho
zastoupení v řízení o kasační stížnosti. Podle §35 odst. 8 s. ř. s. je třeba pro ustanovení zástupce:
splnit dvě podmínky: (1) navrhovatel naplňuje předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, a (2) ustanovení zástupce je nezbytné k ochraně jeho práv. Z výše uvedených důvodů
se soud nezabýval splněním první podmínky, hodnotil však, zda je ustanovení zástupce nezbytné
k ochraně práv stěžovatele. Dospěl k závěru, že tato podmínka nebyla v řešené věci naplněna.
Kasační stížnost má v rámci daných možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého
důvodu stěžovatel považuje napadené usnesení za nezákonné a čeho se domáhá. Předmětem
posouzení je nadto otázka, zda stěžovatel v řízení před krajským soudem prokázal naplnění
podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud tedy dovodil,
že v daném řízení není třeba stěžovateli nezbytně ustanovit zástupce k ochraně jeho práv, proto
zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2014, č. j. 8 As 141/2014 – 23).
[10] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] Kasační stížnost směřuje proti zákonnosti usnesení, kterým krajský soud nepřiznal
stěžovateli osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 s. ř. s., zamítl jeho
žádost o ustanovení zástupce podle §35 odst. 8 s. ř. s., nepřiznal žalobě odkladný účinek
podle §73 odst. 1 s. ř. s. a vyzval jej k úhradě soudního poplatku za žalobu a návrh na přiznání
odkladného účinku. Podle stěžovatele krajský soud vydal napadené usnesení na základě
domněnek a uměle vykonstruovaného skutkového a právního stavu.
[13] Dle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
[14] Podle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho
práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
[15] Smyslem osvobození od soudních poplatků, jakož i oprávnění žádat o ustanovení
zástupce na náklady státu, je ochrana účastníka proti negativním dopadům do jeho ústavně
zaručených práv, v tomto případě do práva na soudní ochranu a na přístup k soudu zakotveným
v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 8. 2009, č. j. 8 As 20/2009 – 50, je soud povinen v každém jednotlivém případě vážit
konkrétní specifické okolnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků a individuální poměry
žadatele. Účastníka lze osvobodit od soudních poplatků pouze tehdy, bude-li řádně osvědčeno,
že pro jeho celkové poměry nelze setrvávat na povinnosti soudní poplatek uhradit.
[16] Bylo tedy na stěžovateli, aby soudu konkrétně popsal své majetkové poměry a doložil
doklady dosvědčující jeho nemajetnost, resp. nízké příjmy. Pokud tak neučinil, nebylo povinností
soudu zjišťovat jeho výdělkové a majetkové možnosti z úřední povinnosti (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, č. 537/2005 Sb. NSS).
[17] Nejvyšší správní soud zjistil ze spisu krajského soudu, že stěžovatel nesdělil soudu žádné
skutečnosti, které by vypovídaly o jeho majetkových poměrech. Krajský soud proto ve svém
usnesení vycházel z informací, jež mu jsou známy ze spisu 31 Af 93/2012 (rozvedeny
jsou v bodě 3 tohoto rozhodnutí). Stěžovatel tedy v řízení před krajským soudem věrohodně
a úplně neprokázal svoji osobní, majetkovou a výdělkovou situaci a nedoložil, že nemá
dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku. Krajský soud proto postupoval v souladu
s §36 odst. 3 s. ř. s., nepřiznal-li mu osvobození od soudních poplatků.
[18] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplňoval předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, krajský soud správně zamítl i jeho návrh na ustanovení zástupce
(srov. §35 odst. 8 s. ř. s. a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007,
č. j. 9 As 43/2007 – 77).
[19] Pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší správní soud rozhodl obdobně jako v posuzované
věci na základě obdobného skutkového stavu i v jiných věcech stěžovatele týkajících se naplnění
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (srov. např.
rozsudky ve věci Ing. J. H. ze dne 17. 7. 2014, č. j. 10 As 133/2014 – 25 a č. j. 10 As 134/2014 -
23, rozsudek ve věci J. H. ze dne 29. 4. 2015, č. j. 8 As 3/2015 – 19, či rozsudek ve věci A. H. ze
dne 26. 11. 2014, č. j. 6 As 183/2014 – 14).
[20] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci samé bez zbytečného
odkladu, nerozhodoval již samostatně o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
[21] Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[22] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému soud náhradu
nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné
úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 17. prosince 2015
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu