ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.57.2015:22
sp. zn. 1 As 57/2015 – 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce:
Befacoal, s. r. o., se sídlem Sokolská 46/1795, Praha 2, zast. JUDr. Annou Horákovou,
advokátkou se sídlem Žitná 1633/47, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2014,
č. j. 20150/14/5000-14304-605186, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 23. 2. 2015, č. j. 6 Af 80/2014 – 53,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále
jen „městský soud“) domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým
byl změněn dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty za vydaný Finančním úřadem
pro Prahu 2 dne 4. 4. 2012 pod č. j. 94961/12/002511107044 za zdaňovací období měsíce června
roku 2010. V reakci na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku požádal stěžovatel o jeho
prominutí s tím, že to odůvodňují jeho poměry a nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné
uplatňování práva.
[2] Městský soud pro účely rozhodnutí o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků
stěžovatele vyzval k doložení majetkových poměrů. S odkazem na usnesení rozšířeného senátu
ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008 - 74, jej mimo jiné poučil o požadavcích na tvrzení a důkazy
předkládané žadatelem, pokud je jím právnická osoba.
[3] Stěžovatel na základě shora uvedeného usnesení soudu doložil výpis z účtu Komerční
banky, a. s. za období listopad až prosinec 2014, GE Money Bank, a. s. za období říjen
až prosinec 2014 a ČSOB, a. s. za období říjen až prosinec 2014 a dále daňová přiznání k dani
z přidané hodnoty za období srpen až říjen 2014.
[4] Městský soud žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků nevyhověl, neboť
dospěl k závěru, že stěžovatelem předložené údaje k závěru o jeho objektivní nemajetnosti
nepostačují. Konstatoval, že z předložených dokladů pouze vyplývá, že na třech jeho účtech
je záporný zůstatek a z předložených daňových přiznání lze usuzovat na výši jeho daňové
povinnosti. Tyto údaje však nejsou způsobilé k přijetí jakéhokoliv závěru o objektivní majetkové
situaci stěžovatele.
[5] Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost, ve které namítal,
že městský soud vycházel při hodnocení jeho majetkových poměrů z nesprávně zjištěného
skutkového stavu a zjištěný právní stav nesprávně posoudil. Uvedl, že z dokladů předložených
městskému soudu je zřejmé, že je nemajetný a že nemá žádné příjmy. Doplnil, že výzvě k úhradě
soudního poplatku nemohl vyhovět, neboť nedisponuje žádným majetkem. Vycházel přitom
z výzvy soudu a v případě potřeby by další potřebné doklady doložil. Jelikož žádnou výzvu
neobdržel, předpokládal, že jím předložené doklady jsou dostatečné. Navrhl proto, aby Nejvyšší
správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost je přípustná; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní
soud podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
[8] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost. Za situace, kdy je předmětem kasačního přezkumu zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků, by totiž trvání na podmínce uhrazení soudního poplatku
za kasační stížnost znamenalo jen další řetězení téhož problému, vedlo by k popření cíle, jenž
účastník podáním žádosti sledoval, a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž
má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv
(srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37).
[9] Předmětem sporu je v dané věci posouzení, zda byly v řízení před městským soudem
u stěžovatele dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků soudem zakotvuje ustanovení §36 odst. 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), které
stanoví, že „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením
předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků
zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.“
[10] Objektivní hlediska pro posuzování poměrů žadatele o osvobození od soudních poplatků
nejsou v platné právní úpravě vyjádřena. Rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků
je tak věcí úvahy příslušného soudu, který přitom přihlíží k celkovým majetkovým poměrům
žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům na případné dokazování, k povaze uplatněného
nároku a k dalším podobným skutečnostem (k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 2. 2006,
č. j. 4 Ans 3/2005 - 148).
[11] Břemeno tvrzení i důkazní ohledně prokázání důvodů pro osvobození od soudních
poplatků přitom nese samotný žadatel. Svou žádost může opřít o jakékoliv doklady, které jsou
způsobilé poskytnout úplný a věrohodný obraz o jeho majetkových poměrech. Pokud účastník
tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, nebo
rozsudek ze dne 3. 8. 2011, č. j. 2 Afs 36/2011 - 81). Soud přitom vychází především z informací,
které mu sdělí samotný žadatel.
[12] V projednávané věci stěžovatel k důkazu o své nemajetnosti předložil výpisy z účtů
vedených u třech bankovních ústavů a daňová přiznání k dani z přidané hodnoty. Městský soud
stručně, nicméně výstižně, uvedl, že z předložených údajů nelze objektivně posoudit majetkovou
situaci stěžovatele. Nejvyšší správní soud se se závěrem městského soudu ztotožňuje, neboť
z doložených dokladů si nelze utvořit celkový obraz o finanční situaci a majetkovém zázemí
stěžovatele. S ohledem na předmět činnosti stěžovatele, kterým je dle jím doložených přiznání
k dani z přidané hodnoty „výroba a rozvod tepla“, lze předpokládat, že peníze na běžných
bankovních účtech nejsou jedinou majetkovou hodnotou evidovanou stěžovatelem. Transakční
pohyby na běžných účtech jsou jistě způsobilé dokreslit stav likvidních finančních prostředků
stěžovatele, nicméně nemohou představovat stěžejní důkaz o stavu jeho majetku. Z předložených
přiznání k dani z přidané hodnoty lze utvořit pouze závěr, že stěžovatel vyvíjí ekonomickou
aktivitu, jejímž výsledkem je nárok na nadměrný odpočet plynoucí z přibližně srovnatelných
hodnot daně na vstupu i na výstupu. Požadovanou představu o majetkové situaci stěžovatele
by mohly poskytnout například účetní výkazy.
[13] Na základě stěžovatelem předložených údajů nelze dovodit, jakým celkovým majetkem
disponuje, přičemž právě to je potřebný podklad pro posouzení splnění podmínek nutných
k osvobození od soudních poplatků.
[14] Městský soud výzvou k doložení majetkových poměrů stěžovatele podrobně poučil
o požadavcích kladených na břemeno důkazní i břemeno tvrzení ve vztahu k žádosti
o osvobození od soudních poplatků. Současně jej obeznámil s relevantní soudní judikaturou
vztahující se hodnocení majetkových poměrů žadatelů – právnických osob. Zejména za situace,
kdy je stěžovatel po celou dobu řízení zastoupen advokátem, nelze městskému soudu vytýkat,
že stěžovatele poté, co jej náležitě vyzval ke splnění důkazní povinnosti, opětovně výzvou
neupozorňoval na trvající nedostatky jeho žádosti. K takovému postupu nebyl městský soud
povinen. Je na stěžovateli, aby náležitě a úplně vylíčil a prokázal veškeré skutečnosti týkající
se jeho majetkových poměrů.
III. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. zamítl.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevnikly. Nejvyšší správní
soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. května 2015
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu