ECLI:CZ:NSS:2015:1.AS.58.2015:27
sp. zn. 1 As 58/2015 – 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Befacoal
s. r. o., se sídlem Sokolská 46/1795, Praha 2, zastoupený JUDr. Annou Horákovou, advokátkou
se sídlem Žitná 47, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2014,
čj. 20151/14/5000-14304-605186, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 23. 2. 2015, č. j. 6 Af 81/2014 - 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou u městského soudu domáhal zrušení v záhlaví specifikovaného
rozhodnutí žalovaného, kterým byl změněn dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty
za zdaňovací období červenec 2010 vydaný Finančním úřadem pro Prahu 2 dne 4. 4. 2012
pod č. j. 95395/12/002511107044. V reakci na výzvu městského soudu k zaplacení soudního
poplatku za žalobu žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků s tím, že to odůvodňují
jeho poměry a nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
[2] Městský soud usnesením ze dne 5. 1. 2015, č. j. 6 Af 81/2014 - 28, žalobce pro účely
rozhodnutí o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků vyzval k doložení majetkových
poměrů. S odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008 - 74, jej mimo jiné poučil o požadavcích na tvrzení a důkazy
předkládané žadatelem, pokud je jím právnická osoba.
[3] Žalobce na základě shora uvedeného usnesení doložil soudu výpis z účtu Komerční
banky, a. s. za období listopad až prosinec 2014, GE Money Bank, a. s. za období říjen
až prosinec 2014 a ČSOB, a. s. za období říjen až prosinec 2014 a dále daňová přiznání k dani
z přidané hodnoty za období srpen až říjen 2014.
[4] Městský soud žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků nevyhověl, neboť
dospěl k závěru, že předložené údaje k závěru o jeho objektivní nemajetnosti nepostačují.
Konstatoval, že z předložených dokladů pouze vyplývá, že na třech jeho účtech je záporný
zůstatek a z předložených daňových přiznání lze usuzovat na výši jeho daňové povinnosti. Tyto
údaje však nejsou způsobilé k přijetí jakéhokoliv závěru o objektivní majetkové situaci žalobce.
[5] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost, ve které
namítal, že městský soud vycházel při hodnocení jeho majetkových poměrů z nesprávně
zjištěného skutkového stavu a zjištěný právní stav nesprávně posoudil. Uvedl, že z dokladů
předložených městskému soudu je zřejmé, že je nemajetný a že nemá žádné příjmy. Výzvě
k úhradě soudního poplatku nemohl vyhovět, neboť nedisponuje žádným majetkem. Vycházel
přitom z výzvy soudu a v případě potřeby by další potřebné doklady doložil. Jelikož žádnou
výzvu neobdržel, předpokládal, že jím předložené doklady jsou dostatečné. Navrhl proto,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení městského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu
řízení.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že výpisy z účtů nemohou podat
kompletní informaci o majetkové situaci stěžovatele. Stěžovatel, ač byl zastoupen odborníkem
v oblasti právního poradenství, ani k výzvě soudu nesplnil svou povinnost doložit svou celkovou
majetkovou situaci, a proto městský soud správně jeho žádosti nevyhověl. Žalovaný tedy navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost je přípustná. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní
soud podle ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
[8] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost. Za situace, kdy je předmětem kasačního přezkumu zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků, by totiž trvání na podmínce uhrazení soudního poplatku
za kasační stížnost znamenalo jen další řetězení téhož problému, vedlo by k popření cíle, jenž
účastník podáním žádosti sledoval, a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž
má být zkoumán závěr o tom, zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv
(srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37).
[9] Předmětem sporu je v dané věci posouzení, zda byly v řízení před městským soudem
u stěžovatele dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků soudem zakotvuje ustanovení §36 odst. 3 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), které stanoví, že „[ú]častník, který
doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen
od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li
pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.“
[10] Objektivní hlediska pro posuzování poměrů žadatele o osvobození od soudních poplatků
nejsou v platné právní úpravě vyjádřena. Rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků
je tak věcí úvahy příslušného soudu, který přitom přihlíží k celkovým majetkovým poměrům
žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům na případné dokazování, k povaze uplatněného
nároku a k dalším podobným skutečnostem (k tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 2. 2006,
č. j. 4 Ans 3/2005 - 148).
[11] Břemeno tvrzení i důkazní ohledně prokázání důvodů pro osvobození od soudních
poplatků přitom nese samotný žadatel. Svou žádost může opřít o jakékoliv doklady, které jsou
způsobilé poskytnout úplný a věrohodný obraz o jeho majetkových poměrech. Pokud účastník
tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje
(viz usnesení NSS ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, nebo rozsudek ze dne 3. 8. 2011,
č. j. 2 Afs 36/2011 - 81). Soud přitom vychází především z informací, které mu sdělí samotný
žadatel.
[12] V projednávané věci stěžovatel k důkazu o své nemajetnosti předložil výpisy z účtů
vedených u třech bankovních ústavů a daňová přiznání k dani z přidané hodnoty. Městský soud
stručně, nicméně výstižně, uvedl, že z předložených údajů nelze objektivně posoudit majetkovou
situaci stěžovatele. Nejvyšší správní soud se závěrem městského soudu souhlasí, neboť
z doložených dokladů si nelze utvořit celkový obraz o finanční situaci a majetkovém zázemí
stěžovatele. S ohledem na předmět činnosti stěžovatele, kterým je dle jím doložených přiznání
k dani z přidané hodnoty „výroba a rozvod tepla“, lze předpokládat, že peníze na běžných
bankovních účtech nejsou jeho jedinou evidovanou majetkovou hodnotou. Transakční pohyby
na běžných účtech jsou jistě způsobilé dokreslit stav likvidních finančních prostředků stěžovatele,
nicméně nemohou představovat stěžejní důkaz o stavu jeho majetku. Z předložených přiznání
k dani z přidané hodnoty lze utvořit pouze závěr, že stěžovatel vyvíjí ekonomickou aktivitu,
jejímž výsledkem je nárok na nadměrný odpočet plynoucí z přibližně srovnatelných hodnot daně
na vstupu i na výstupu. Požadovanou představu o majetkové situaci stěžovatele by mohly
poskytnout například účetní výkazy.
[13] Na základě stěžovatelem předložených údajů nelze dovodit, jakým celkovým majetkem
stěžovatel disponuje, přičemž právě to je potřebný podklad pro posouzení splnění podmínek
nutných k osvobození od soudních poplatků.
[14] Městský soud výzvou ze dne 5. 1. 2015 stěžovatele podrobně poučil o požadavcích
kladených na břemeno důkazní i břemeno tvrzení ve vztahu k žádosti o osvobození od soudních
poplatků. Současně jej obeznámil s relevantní soudní judikaturou vztahující se hodnocení
majetkových poměrů žadatelů – právnických osob. Zejména za situace, kdy je stěžovatel po celou
dobu řízení zastoupen advokátem, nelze městskému soudu vytýkat, že stěžovatele poté,
co jej náležitě vyzval ke splnění důkazní povinnosti, opětovně výzvou neupozorňoval na trvající
nedostatky jeho žádosti. K takovému postupu nebyl městský soud povinen. Je na stěžovateli,
aby náležitě a úplně vylíčil a prokázal veškeré skutečnosti týkající se jeho majetkových poměrů.
III. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[15] Nejvyšší správní soud ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
námitky stěžovatele nejsou důvodné. Proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s., poslední
věty, zamítl jako nedůvodnou.
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační
stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl,
že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. května 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu