ECLI:CZ:NSS:2015:1.AZS.106.2015:48
sp. zn. 1 Azs 106/2015 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: H. V.,
zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1,
proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů
1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 09. 09. 2011, čj. MV-10074-3/SO-
2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
26. 02. 2015, čj. 6 A 314/2011 – 44,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 9. 2011, čj. MV-10074-3/SO-2011, zamítl odvolání
žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne
6. 9. 2010, čj. OAM-25642-14/MC-2010; jím žalobci zrušil povolení k trvalému pobytu z důvodu
obcházení zákona s úmyslem získat povolení k trvalému pobytu podle §77 odst. 1 písm. a)
a odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
[2] V souvislosti s žádostí manželky žalobce o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
společného soužití rodiny na území České republiky zjistil správní orgán prvního stupně
šetřením, že byl žalobce rozhodnutím Okresního soudu v Nymburku ze dne 12. 12. 2000,
čj. 1 T 252/2000 - 130, potrestán podle §247 odst. 1 a 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákoník,
ve znění pozdějších předpisů, vyhoštěním na dobu 5 roků do 16. 1. 2006. Žalobce si následně
na Ukrajině změnil jméno a příjmení z K. V. na H. V., nechal si vystavit nový cestovní pas a pod
novou identitou v době trvání trestu vyhoštění se vrátil v roce 2004 do České republiky, kde mu
správní orgán prvního stupně vydal na jeho žádost nejprve povolení k dlouhodobému pobytu a
následně povolení k trvalému pobytu. V žádostech o vydání povolení k dlouhodobému pobytu a
trvalému pobytu uvedl pouze své nové jméno a příjmení, aniž by uvedl své původní jméno a
příjmení i skutečnost, že byl pravomocně odsouzen za přečin krádeže k trestu vyhoštění.
[3] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou u městského soudu, ve které namítal,
že neuvedení dřívějšího příjmení v žádosti o povolení dlouhodobého pobytu není obcházením
zákona o pobytu cizinců, resp. že zde nebyl splněn předpoklad §77 odst. 1 písm. a) téhož
zákona ohledně obcházení zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, nýbrž
se jednalo o vadu podání odstranitelnou na výzvu správního orgánu. Dále v žalobě namítal,
že se §77 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců vztahuje pouze na řízení o povolení
k trvalému pobytu a nikoli na řízení o povolení k dlouhodobému pobytu, v rámci kterého
byla podána žádost bez uvedení dřívějšího příjmení. Rovněž neuvedl dřívější jméno a příjmení
na žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu s úmyslem získat trvalý pobyt.
Dle jeho přesvědčení je rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelné a zrušení trvalého pobytu
představuje nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života.
[4] Městský soud jeho žalobu rozsudkem ze dne 26. 2. 2015, čj. 6 A 314/2011 - 44, zamítl
a žádnému účastníkovi nepřiznal náhradu nákladů řízení. V odůvodnění konstatoval, že žalobce
vědomě neuvedl do žádosti o povolení dlouhodobého pobytu ani do žádosti o povolení trvalého
pobytu své původní jméno K. V., čímž obešel zákon o pobytu cizinců, protože by k oběma
žádostem nebyl schopen doložit doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů, jak ukládá §
70 odst. 2 písm. e) zákona o pobytu cizinců, který slouží jako podklad pro posouzení trestní
zachovalosti ve smyslu §174 téhož zákona, a tedy by nemohlo být ze strany správního orgánu
oběma žádostem vyhověno. Žalobce do protokolu o vyjádření ze dne 22. 6. 2010, čj. CPPH-
03427/CI-2010-65, výslovně uvedl, že si změnil jméno, aby se mohl v době trvání trestu
vyhoštění vrátit do České republiky. Správní orgán i žalovaný posoudili skutkové okolnosti
správně a zjistili důvod pro zrušení trvalého pobytu v souladu se zákonem. Neuvedení
původního jména žalobce v obou žádostech není na výzvu správního orgánu odstranitelnou
vadou, jak nesprávně tvrdil žalobce. Žalobci bylo zrušeno povolení k trvalému pobytu z důvodu
obcházení zákona podle §77 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, nikoli pro opakované
narušování veřejného pořádku závažným způsobem podle §77 odst. 2 písm. a) téhož zákona,
jak se domníval žalobce. Námitku, že se žalovaný nezabýval posouzením dopadu zrušení trvalého
pobytu do žalobcova osobního a rodinného života, rovněž neshledal soud důvodnou.
Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný tento dopad přiměřeně posoudil,
aniž by mu to přímo ukládal §77 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce pobývá
na území České republiky sám bez rodinných příslušníků, přičemž celá jeho rodina žije
na Ukrajině. V průběhu celého správního řízení neuvedl žalobce žádné konkrétní skutečnosti,
ze kterých by mohl být dovozen zásah do jeho soukromého a rodinného života.
II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku městského soudu brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou
kasační stížností. Zároveň s podáním kasační stížnosti navrhl stěžovatel zdejšímu soudu,
aby jí přiznal odkladný účinek ve smyslu §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“). O návrhu na přiznání odkladného účinku zdejší soud rozhodl
usnesením ze dne 24. 6. 2015, čj. 1 Azs 106/2015 - 31.
[6] Stěžovatel primárně namítal, že se městský soud dostatečně a přezkoumatelně
nevypořádal s uplatněnými žalobními námitkami, zejména v tom ohledu, že v řízení
nebylo prokázáno obcházení zákona stěžovatele s úmyslem získat povolení k pobytu. Změna
příjmení je zcela legální a běžnou praxí. Závěr soudu, že neuvedení dřívějšího příjmení
v žádostech o povolení k dlouhodobému a trvalému pobytu nepředstavuje pouhou
odstranitelnou vadu žádosti, nýbrž se jedná obcházení zákona, není správný. Provedené
dokazování bylo v rozporu zákonem a dovozené závěry neodpovídají skutečnému stavu věci.
Stěžovatel měl zmínit, že si jméno změnil, aby se mohl vrátit do České republiky. To však
neznamená, že tak učinil s úmyslem získat pobytové oprávnění, nýbrž pouze to, že tak činil
z důvodu, aby na něj nebylo nahlíženo jako na osobu vyhoštěnou. Správní orgán tyto závěry
dovozuje z protokolu o vyjádření stěžovatele, přičemž tyto nebyly ani sděleny v rámci řízení
vedeném s účastníkem. Vzhledem k formě protokolu se jedná o nepoužitelný a nedostatečný
důkaz a správní orgán si měl opatřit relevantní důkaz, např. výslechem stěžovatele. Dále odkazuje
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2007, čj. 3 As 60/2006 - 46, který definuje
požadavky na řádné odůvodnění rozhodnutí soudu. Dle stěžovatele městský soud těmto
požadavkům nedostál, pokud jde o přesvědčivost a přezkoumatelnost napadeného rozsudku.
Soud sice konstatoval procesní pochybení správního orgánu, avšak i přes tuto skutečnost odmítl
jejich vliv na zákonnost rozhodnutí správního orgánu. V neposlední řadě namítal nedostatečné
posouzení přiměřenosti rozhodnutí o zrušení povolení k trvalému pobytu. Dle jeho názoru
je nutné zohlednit např. pobyt stěžovatele na území, jeho délku a chování. Skutečnost,
že stěžovatel nemá na území České republiky rodinné příslušníky, neznamená, že zrušení
povolení k trvalému pobytu pro něj nebude nepřiměřeným zásahem do rodinného života.
Jelikož stěžovatel na základě pobytového oprávnění živí rodinu na Ukrajině, je nezbytné
spatřovat nepřiměřený zásah do rodinného života zejména ve ztrátě možnosti se o rodinu
postarat. Z uvedených důvodu navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc
vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný se k důvodům kasační stížnosti vyjádřil přípisem ze dne 3. 6. 2015, ve kterém
uvedl, že považuje napadený rozsudek za zákonný, přičemž správní orgány i městský soud
rozhodovaly na základě skutkového a právního stavu, který zde byl ke dni vydání správního
rozhodnutí. Navrhl kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána
včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal napadený rozsudek v intencích námitky
jeho nepřezkoumatelnosti, toliko vznesené v obecné rovině, a dospěl k závěru, že tato námitka
není důvodná. Městský soud se vypořádal se všemi žalobními námitkami, jednotlivě
i ve vzájemných souvislostech je posoudil, přesvědčivě a v dostatečném rozsahu zdůvodnil
své závěry, a jeho rozsudek je tedy plně přezkoumatelný.
[11] Stěžovatel dále namítl, že v řízení nebylo prokázáno obcházení zákona stěžovatelem
s úmyslem získat povolení k pobytu. Tuto námitku neshledal Nejvyšší správní soud rovněž
důvodnou.
[12] Podle §70 odst. 1 písm. e) a odst. 4 zákona o pobytu cizinců, ve znění ke dni
31. 12. 2004, má cizinec povinnost k žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu připojit
„výpis z evidence Rejstříku trestů a obdobný doklad státu, jehož je cizinec státním občanem
nebo v němž má trvalé bydliště, jakož i států, v nichž cizinec v posledních 3 letech pobýval
nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců, jako doklad k posouzení trestní zachovalosti“ a v žádosti
o povolení k dlouhodobému pobytu „je cizinec povinen uvést příjmení, jméno, všechna dřívější
příjmení […]“
[13] Dle §70 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, ve znění ke dni 31. 12. 2010, v žádosti
o povolení k trvalému pobytu cizinec uvede „své jméno, příjmení a ostatní jména, všechna dřívější
příjmení, den, měsíc a rok narození, místo a stát narození, státní občanství, rodinný stav, nejvyšší dosažené
vzdělání, povolání, zaměstnání před příchodem na území (pracovní zařazení, název a adresa zaměstnavatele), účel
pobytu na území, zaměstnání po vstupu na území (pracovní zařazení, název a adresa zaměstnavatele), poslední
bydliště v cizině, adresu místa pobytu na území, předchozí pobyt na území delší než 3 měsíce (důvod a místo
pobytu), den vstupu na území, číslo a platnost cestovního dokladu.“
[14] Podle §70 odst. 1 písm. d) v témže znění stejného zákona je povinné k žádosti o povolení
k trvalému pobytu přiložit „doklad obdobný výpisu z evidence Rejstříku trestů jako podklad k posouzení
trestní zachovalosti (§174) vydaný státem, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž má trvalé bydliště, jakož
i státy, v nichž cizinec v posledních 3 letech pobýval nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců [...]“
[15] Ustanovení §75 odst. 2 písm. c) téhož zákona normuje, že Ministerstvo žádost o vydání
povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže „cizinec nesplňuje podmínku trestní zachovalosti (§174).“
[16] Dle §174 odst. 1 písm. a) stejného právního předpisu se za trestně zachovalého považuje
takový cizinec, který nemá „ve výpisu z evidence Rejstříku trestů záznam, že byl pravomocně odsouzen
za spáchání trestného činu“.
[17] Stěžovatel namítl, že neuvedení dřívějšího jména na žádostech o povolení
k dlouhodobému a trvalému pobytu není obcházením zákona, nýbrž odstranitelnou vadou
na výzvu správního orgánu. Dle přesvědčení Nejvyššího správního soudu je tento názor zcela
nesprávný. Jak vyplývá z výše citované právní úpravy zákona o pobytu cizinců, v žádosti o vydání
povolení k dlouhodobému a trvalému pobytu je cizinec povinen uvést mj. i všechna dřívější
příjmení a zároveň k nim přiložit doklad prokazující jeho trestní zachovalost. V posuzovaném
případě byl stěžovatel rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 12. 12. 2000,
čj. 1 T 252/2000 - 130, pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, za což mu byl uložen
trest vyhoštění v délce trvání 5 let, s platností do 16. 1. 2006. Stěžovatel se vrátil na Ukrajinu,
kde si v roce 2002 změnil své původní jméno V. K. na současné jméno V. H. Následně stěžovatel
pod změněným jménem požádal v České republice dne 8. 12. 2004 o povolení k dlouhodobému
pobytu, přičemž v žádosti v kolonce “PŘÍJMENÍ/SURNAME“ a rovněž v kolonce “DŘÍVĚJŠÍ
PŘÍJMENÍ/PREVIOUS SURNAME“ shodně uvedl pouze své nové příjmení H. Následně
v žádostech o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu ze dne 23. 1. 2005 a
ze dne 13. 11. 2006 do kolonky “DŘÍVĚJŠÍ PŘÍJMENÍ/PREVIOUS SURNAME“ ničeho
neuvedl. Rovněž v žádosti o povolení k trvalému pobytu ze dne 8. 12. 2008 neuvedl své dřívější
příjmení i přes to, že předmětný formulář obsahuje kolonku “VŠECHNA DŘÍVĚJŠÍ
PŘÍJMENÍ/ALL PREVIOUS SURNAMES“. Ke všem žádostem připojil výpis z evidence
Rejstříku trestů stěžovatele vystupujícím již pod novým jménem V. H. Všechny žádosti stěžovatel
vlastnoručně podepsal, přičemž každá obsahovala formulaci “Svým podpisem potvrzuji úplnost a
pravdivost uvedených údajů“.
[18] Stěžovatel tedy v době, kdy byl vůči němu stále vykonáván trest vyhoštění, přicestoval
zpět do České republiky a požádal o povolení k dlouhodobému pobytu, přičemž v dané žádosti
výslovně uvedl, že jeho dřívější příjmení bylo H., nikoli jeho skutečné dřívější příjmení K. Činil
tak s vědomím, že se na něj stále vztahuje institut vyhoštění, avšak i přes tuto skutečnost svým
podpisem stvrdil, že uvedené údaje na žádosti jsou úplné a pravdivé. Se stěžovatelem lze souhlasit
v tvrzení, že změna příjmení nepředstavuje protiprávní jednání. Avšak záměrné uvedení nového
příjmení v kolonce žádosti týkající se dřívějších příjmení již představuje jednání contra legem, resp.
neuvedení dřívějšího příjmení v následných žádostech taktéž. Nejedná se tedy o pouhou vadu
podání odstranitelnou na výzvu správního orgánu, jak se nesprávně domnívá stěžovatel. Pokud
cizinec neuvede svá dřívější příjmení v dané žádosti či uvede příjmení nesprávná, pro správní
orgán je téměř nemožné toto pochybení zjistit, natož pak vyzývat cizince ke zjednání nápravy.
Jiná situace by byla, kdyby cizinec opomněl v žádosti vyplnit datum narození či přiložit určitou
požadovanou přílohu, což jistě představuje pochybení takové intenzity, kterou je správní orgán
schopen zjistit a vyzvat cizince k nápravě.
[19] Nelze rovněž souhlasit se stěžovatelem, že důvodem uvedení nepravdivých údajů
či zamlčení údajů pravdivých v žádostech bylo, aby se na něj nehledělo jako na vyhoštěného,
a nikoli aby získal pobytové oprávnění. Stěžovatel k tomu, aby mohl legálně pobývat na území
České republiky, nezbytně potřeboval pobytové oprávnění, které by vzhledem ke znění
citovaného §75 odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců však pod svým původním příjmením
nezískal, neboť nesplňoval podmínku trestní zachovalosti. V daném případě je tedy patrný úmysl
stěžovatele přicestovat na území České republiky a pod novou identitou požádat o pobytové
oprávnění, což stěžovatel mj. výslovně uvedl v protokolu o vyjádření ze dne 22. 6. 2010,
čj. CPPH-03427/CI-2010-65, resp. tento úmysl zejména vyplývá ze samotného jednání
stěžovatele, který o předmětné pobytové oprávnění po svém návratu do České republiky požádal
a získal jej.
[20] Lze tedy uzavřít, že se stěžovatel dopustil exemplárního obcházení zákona o pobytu
cizinců, což svědčí o jeho neúctě k právnímu řádu České republiky, a proto mu byl zcela
v souladu se zákonem zrušen trvalý pobyt na území České republiky. Závěry městského soudu
i správních orgánů jsou tedy zcela správné a Nejvyšší správní soud považuje tuto námitku
stěžovatele za nedůvodnou.
[21] Stěžovatel dále namítal, že správní orgán dovodil úmysl stěžovatele z protokolu
o vyjádření ze dne 22. 6. 2010, čj. CPPH-03427/CI-2010-65, což je dle jeho názoru nepřípustný
důkaz a jeho vypovídací hodnota je nedostatečná, resp. si měl správní orgán opatřit relevantní
důkaz, např. výslech stěžovatele. Tuto námitku neshledal Nejvyšší správní soud jako důvodnou.
Správní orgán posuzoval skutkový stav nikoli výhradně z obsahu daného protokolu, nýbrž
ze všech podkladů a součástí správního spisu. Navíc se nejedná o protokol o podání vysvětlení
ve smyslu §137 odst. 3 s. ř., jehož použitelnost jakožto důkazu je podle §137 odst. 4 s. ř.
vyloučena, nýbrž o protokol z ústního jednání podle §18 odst. 1 s. ř. Jedná se tedy o záznam
ústní výpovědi samotného stěžovatele, a proto neměl správní orgán povinnost jej opětovně
vyslýchat za účelem opatření dalších důkazů, neboť jich měl již dostatek pro meritorní
rozhodnutí.
[22] Stěžovatel rovněž poukázal na to, že správní orgán nedostatečně zohlednil nepřiměřenost
zásahu do jeho rodinného života. Ani tato námitka není důvodná. V rámci správního řízení
se stěžovatel nikterak nevyjádřil k předmětu řízení ani k tvrzené dotčenosti svého rodinného
života. Tu počal tvrdit až v rámci odvolacího řízení a řízení před městským soudem.
Žalovaný i městský soud případný zásah do jeho rodinného života posuzovali, aniž by jim
to §77 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců ukládal, přičemž shodně uvedli, že stěžovatel
pobývá na území České republiky sám bez rodinných příslušníků, kteří jsou na Ukrajině. Nic blíže
specifikovaného stěžovatel v odvolání ani ve správní žalobě netvrdil. Dle přesvědčení Nejvyššího
správního soudu se v daném případě nejedná o nepřiměřený zásah do rodinného života
stěžovatele, jelikož jeho celá rodina je na Ukrajině. Z tohoto důvodu nemůže jeho vyhoštěním
zpět na Ukrajinu dojít k rozdělení rodiny či ke znemožnění kontaktu členů rodiny, a proto
nemůže být v daném případě jakýmkoli způsobem zasaženo do rodinného života stěžovatele.
Jednání stěžovatele je exemplární ukázkou obcházení zákona o pobytu cizinců. Zdejší soud
se proto ztotožnil se závěry městského soudu. K doplnění této námitky o ztrátu příjmů,
ze kterých živí rodinu na Ukrajině, Nejvyšší správní soud uvádí, že ztráta finančních příjmů
z důvodu zrušení povolení k trvalému pobytu v tomto konkrétním případě nepředstavuje zásah
do jeho rodinného života, neboť stěžovatel se může stejně uplatnit i ve své domovské zemi.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud poukazuje na skutečnost, že stěžovatel pobýval na území
České republiky v době, kdy se na něj vztahoval trest vyhoštění, tedy v době, kdy věděl,
že zde pobývá nezákonně. V této době rovněž pracoval, tedy i živil rodinu na Ukrajině, jak tvrdí.
K tomu Nejvyšší správní soud odkazuje na rozsudek ze dne 28. 2. 2014, čj. 5 As 102/2013 - 31,
ve kterém zdejší soud konstatoval, že „[p]okud cizinec založí svůj rodinný život v České republice
s vědomím, že jeho pobyt na území ČR je od počátku neoprávněný, bude rozhodnutí o jeho správním vyhoštění
představovat nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu §119a odst. 2
a §174a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a čl. 8 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod pouze výjimečně […]“ Proto Nejvyšší správní soud uzavírá,
že se stěžovatel v daném případě nemůže rovněž dovolávat nepřiměřeného zásahu do jeho
rodinného života, jelikož v České republice od počátku svých finančních příjmů, kterými,
jak tvrdí, živí rodinu na Ukrajině, pobývá nezákonně a je si toho prokazatelně vědom.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[23] Nejvyšší správní soud tedy neshledal námitky stěžovatele důvodnými. Jelikož v řízení
nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá
s. ř. s.).
[24] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud
náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. července 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu