ECLI:CZ:NSS:2015:1.AZS.203.2015:24
sp. zn. 1 Azs 203/2015 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: K. G., zastoupený JUDr.
Matoušem Jírou, advokátem se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti žalovanému: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytů cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2015, č. j. MV-138682-3/SO/sen-2013, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2015, č. j.
9 A 163/2015 – 21,
takto:
I. Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
II. Žalobci se u k l á d á zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí České
republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení výše
specifikovaného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
uvedenému rozhodnutí žalované. Tím bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“), ze dne 28. 9. 2013,
č. j. OAM-142-9/DP-2013, kterým OAMP zastavil řízení o žádosti stěžovatele o prodloužení
platnosti povolení k dlouhodobému pobytu podle §42 ve spojení s §44a zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“). Stěžovatel totiž ve lhůtě neodstranil vady žádosti, která neobsahovala všechny
zákonem stanovené náležitosti. Městský soud žalobu stěžovatele odmítl, protože neobsahovala
žádný projednatelný žalobní bod.
[2] S kasační stížností stěžovatel spojil návrh na přiznání odkladného účinku. Uvedl, že zájem
na ochraně jeho procesních práv významně převyšuje újmu, která může přiznáním odkladného
účinku vzniknout jiným osobám. Přiznání odkladného účinku totiž nemůže představovat újmu
pro jakoukoliv třetí osobu a stejně tak je vyloučen rozpor s důležitým veřejným
zájmem. Odkázal pak zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 – 100, podle kterého: „Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že vzhledem
k jeho stávajícím osobním a rodinným poměrům, jak je stěžovatel vylíčil v návrhu na přiznání odkladného účinku
a jak vyplývají ze správního spisu, by nucené opuštění ČR pro něho a pro jeho rodinu mohlo znamenat
nenahraditelnou újmu. Navíc má Nejvyšší správní soud za to, že může být pro výkon stěžovatelova ústavního
práva na spravedlivý proces nezbytné, aby stěžovatel mohl zůstat na území ČR do skončení řízení o jeho kasační
stížnosti. Byť je stěžovatel v tomto řízení, jak požaduje soudní řád správní, zastoupen advokátem, nelze
přehlédnout, že k právu na spravedlivý proces náleží i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně,
být v kontaktu se svým zástupcem, udělovat mu konkrétní pokyny pro výkon zastoupení atd.“
[3] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřila.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou naplněny zákonné
podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“) „kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh
stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“ Podle §73 odst. 2 s. ř. s., v nyní
platném a účinném znění, „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.“
[6] Z citovaných ustanovení vyplývá, že kasační stížnost ze zákona nemá odkladný účinek,
Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna
kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného,
vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako
účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního
rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku je prolamována právní moc rozhodnutí (viz usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 – 38).
[7] Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, přitom má povinnost tvrzení
a povinnost důkazní, a je tedy na něm, aby konkretizoval a doložil (prokázal), jakou konkrétní
újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Hrozící újma musí
přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní. Nejvyšší správní soud
poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti – kasační soud není
povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74).
[8] Stěžovatel navrhuje přiznání odkladného účinku zejména s ohledem na ochranu jeho
procesních práv. Z jeho odkazu na judikaturu Nejvyššího správního soudu pak vyplývá,
že má obavu z nuceného opuštění České republiky a z něj vyplývajícího zásahu do soukromého
a rodinného života. Předmětem řízení v nyní projednávané věci je přezkum rozsudku městského
soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto odvolání
a potvrzeno rozhodnutí OAMP, kterým se zastavuje řízení o žádosti stěžovatele o prodloužení
povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání – účasti
v právnické době. Důsledkem rozhodnutí žalované sice bylo, že stěžovateli nebyla udělena určitá
konkrétní forma pobytového statusu (právního titulu pobytu na území České republiky).
Nabytí právní moci tohoto rozhodnutí však nemá bezprostřední následek spočívající
v tom, že by stěžovatel byl státní mocí donucen území České republiky opustit. K tomu by mohlo
dojít až při uložení správního vyhoštění s vymezením doby, po kterou by mu nebylo umožněno
vstoupit na území členských států Evropské unie (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 – 38; obdobně viz usnesení Ústavního soudu ČR
ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 23/11, bod 32). Nejvyšší správní soud proto po posouzení
povahy napadeného správního rozhodnutí a stěžovatelem tvrzených důvodů pro přiznání
odkladného účinku dospěl k závěru, že výkon, resp. jiné právní následky rozsudku městského
soudu pro stěžovatele samy o sobě nepředstavují bezprostředně hrozící újmu na jeho procesních
právech a na právu na respektování soukromého a rodinného života. Není proto splněna hned
první podmínka pro přiznání odkladného účinku.
[9] Nejvyšší správní soud proto podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. rozhodl,
že se kasační stížnosti stěžovatele odkladný účinek nepřiznává.
[10] Nejvyšší správní soud však uzavírá, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy, proto z něj nelze
dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační
stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. října 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76,
publikováno pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
[11] Výrok č. II. usnesení vychází z toho, že povinnost zaplatit soudní poplatek za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu
rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit, podle
§4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, aplikovaného per analogiam
(viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 – 32). Stěžovatel
je proto do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí povinen zaplatit soudní poplatek
ve výši 1.000 Kč. Poplatek je možno zaplatit na účet Nejvyššího správního soudu
č. 3703-46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno, variabilní symbol
pro identifikaci platby je 1010520315.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: