ECLI:CZ:NSS:2015:1.AZS.21.2015:30
sp. zn. 1 Azs 21/2015 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: A. M. A. S.,
zastoupen Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované:
Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 22. 10. 2014, č. j. CPR-11018-3/ČJ-2014-930310-V217, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2014,
č. j. 2A 55/2014 - 35,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Výše specifikovaným rozhodnutím žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila
rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké
policie, ze dne 2. 6. 2014, č. j. KRPA-165086-33/ČJ-2014-000022. Tímto rozhodnutím bylo
žalobci uloženo správní vyhoštění ve smyslu ustanovení §119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“). Doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské
unie, byla stanovena na 1 rok. Současně mu byla podle §118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců
stanovena doba k vycestování z území 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který
ji v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se blanketní kasační stížností u Nejvyššího správního
soudu domáhá zrušení rozsudku městského soudu. Součástí kasační stížnosti je také návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnost stěžovatel odůvodnil zájmem
na spravedlivém procesu. Dále tvrdí, že přezkoumávané rozhodnutí má zásadní dopady do jeho
života. Tento zájem jednotlivce převyšuje jakýkoliv důležitý veřejný zájem.
[5] Před samotným posouzením tohoto návrhu Nejvyšší správní soud k institutu odkladného
účinku uvádí následující. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů uvedených v §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.
soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), tj. 1) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli
v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené
jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a 2) absenci rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního
rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat,
přiznaná oprávnění nelze uplatňovat, odejmutá oprávnění zůstávají zachována, atd.).
[6] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na jeho osobě a situaci. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto on. Musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Vylíčení podstatných
skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož
se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem městského soudu obává, by pro něj byl
zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická
a bagatelní.
[7] Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu,
případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[8] K první podmínce přiznání odkladného účinku se Nejvyšší správní soud v kontextu
správního vyhostění vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 – 26. V tomto
rozhodnutí nejprve uvedl, že rozhodnutí o správním vyhoštění představuje zásah do práva
na respektování soukromého života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod (dále jen „Úmluva“). Z tohoto ustanovení plyne i závazek procedurální, a to že zásah
do práva dle čl. 8 Úmluvy musí vyplývat ze spravedlivého rozhodovacího procesu. Právo
na spravedlivý proces zaručuje i právo účastníka vystupovat v řízení osobně a být v kontaktu
se svým zástupcem. Dále soud konstatoval, že „je-li tedy přezkoumáváno rozhodnutí příslušných
správních orgánů o správním vyhoštění, je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné povahy
tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva
na respektování soukromého života. K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti netvrdí konkrétní skutkové okolnosti svého případu ani nenavrhuje důkazy
k jejich prokázání.“ (obdobně i např. usnesení NSS ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 – 100).
Přiznání odkladného účinku je pro ochranu práv žalobce nezbytné i z důvodu zajištění možnosti
jeho účasti na dalším řízení v situaci případného zrušení rozhodnutí městského soudu nebo
rozhodnutí správního orgánu a vrácení některému z těchto orgánů k dalšímu řízení. Zásah
do stěžovatelových práv by tedy byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný.
[9] Naproti tomu nelze bez dalšího dovozovat, že by přiznání odkladného účinku mělo
způsobit jakoukoli újmu jiným osobám. Soud tedy došel k závěru, že by újma hrozící stěžovateli
v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší, než možná újma hrozící jiným
osobám v důsledku jeho přiznání. První kritérium přiznání odkladného účinku je proto splněno.
[10] Pokud jde o druhé kritérium, totiž možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět
nutné poměřit na jedné straně újmu, hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku,
a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze
existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu ustanovení
§73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto
je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva
svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS či výše
citované usnesení č. j. 1 Azs 160/2014 – 26). Jak již bylo výše uvedeno, na stupnici závažnosti
zásahu „podstatný – mírný - nízký“ by újma způsobená stěžovateli nepřiznáním odkladného
účinku byla podstatná. Intenzita narušení zmíněného veřejného zájmu by naopak vzhledem
k předběžné povaze přiznání odkladného účinku byla nízká nebo maximálně mírná. Nepřiznání
odkladného účinku by proto nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím je splněna
druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[11] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a jeho kasační stížnosti přiznal
odkladný účinek. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2014, č. j. 2A 55/2014 - 35, rozhodnutí žalované ze dne
22. 10. 2014, č. j. CPR-11018-3/ČJ-2014-930310-V217, i rozhodnutí Policie České republiky,
Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, ze dne 2. 6. 2014,
č. j. KRPA-165086-33/ČJ-2014-000022. Soud však připomíná, že usnesení o přiznání
odkladného účinku může i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení,
že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly
(§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[12] Současně Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí
o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. února 2015
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu