ECLI:CZ:NSS:2015:1.AZS.44.2015:36
sp. zn. 1 Azs 44/2015 – 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: M. P., zastoupen
JUDr. Šárkou Línkovou, advokátkou se sídlem Jiráskova 972, Pardubice, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
23. 11. 2012, č. j. OAM-229/LE-BE02-P05-2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2014, č. j. 49Az 43/2012 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Šárce Línkové, advokátce se sídlem Jiráskova 972,
Pardubice, se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 8.228 Kč, která jí bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl v pořadí již druhou žádost žalobce
o udělení mezinárodní ochrany pro její zjevnou nedůvodnost podle §16 odst. 1 písm. f) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Neobsahovala žádné nové skutečnosti svědčící
o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu
nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a zákona o azylu. Žalobce podal proti rozhodnutí
žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Žalovaný se podle něj dopustil zásadního
pochybení, protože v rozhodnutí sice zmínil trestní stíhání žalobce v Moldavsku, v odůvodnění
se už s touto skutečností ale nevypořádal. Jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Nebyly také
splněny podmínky pro použití §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu.
[2] Krajský soud žalobu zamítl. Žalovaný zjistil přímo z výpovědi žalobce pouze skutečnosti
popsané v odůvodnění jeho rozhodnutí, a proto již nebylo na místě dále k věci provádět dokazování,
protože uvedená zjištění zcela postačovala pro závěr o zjevné nedůvodnosti jeho žádosti podle
§16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Rozhodnutí žalovaného bylo zákonné a nebylo vnitřně
rozporné. V rekapitulaci obsahu žádosti došlo k pochybení, protože žalovaný v rozhodnutí chybně
uvedl trestní stíhání žalobce v Moldavsku. Z rozhodnutí jako celku je ale zjevné, že m ěl na mysli
trestní stíhání v České republice, které sám žalobce při podání žádosti před správním orgánem
zmínil. Trestní stíhání v Moldavsku žalobce vůbec neuvedl. Šlo tedy o chybu, která nebyla dů vodem
pro zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobce ve správním řízení oproti jeho dřívější žádosti nově
tvrdil, že si v České republice v červenci roku 2012 našel přítelkyni. Žalovaný ovšem podle krajského
soudu správně dovodil, že tento vztah pro jeho krátkost nelze podřadit pod čl. 8 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Úmluva“). Krajský soud dále
konstatoval, že skutková zjištění plně odpovídají spisovému materiálu a žalovaný je řádně zhodnotil.
[3] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížností. Opírá
ji o důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“), a navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu spolu s vrácením věci k dalšímu řízení.
[4] Krajský soud ani žalovaný se nezabývali skutečností, že stěžovatel byl v Moldavsku trestně
stíhán a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na 6 měsíců, jak uvedl ve své žádosti
o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný tuto sk utečnost pouze zmínil jako obsah stěžovatelova
podání, dále se jí ale nezabýval. Jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Krajský soud také
chybně aplikoval §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu, jehož podmínky nebyly splněny.
Navíc nezohlednil všechny uváděné skutečnosti a z podstatné části odůvodnil své rozhodnutí pouze
tím, že stěžovatelovy důvody jsou pouze ekonomického charakteru. Stěžovatel se nemá
za kým v Moldavsku vrátit. V České republice má přítelkyni, se kterou chce uzavřít manželství.
Krajský soud ani žalovaný se však v rozporu s čl. 8 Úmluvy uvedenou osobní situací stěžovatele
blíže nezabývali a k věci nebyla kromě stěžovatele vyslechnuta žádná další osoba. Krajský soud
se také nezabýval situací stěžovatele po případném návratu do Moldavska, jeho trestním stíháním,
možným postihem jako osoby, která požádala o mezinárodní ochranu, a jeho obecným uplatněním
jako vysokoškolsky vzdělaného člověka.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel ve správním řízení vůbec netvrdil,
že byl trestně stíhán v Moldavsku. Při pohovoru výslovně popřel jakékoliv potíže s moldavskými
státními orgány včetně policie a soudů. Jako důvody své žádosti uváděl jiné skutečnosti. Stěžovatel
naopak ve své žádosti uvedl, že byl trestně stíhá n a následně potrestán šestiměsíčním podmíněným
trestem v České republice. Pouze dílčí chybný přepis ve správním rozhodnutí nemůže být důvodem
pro zrušení rozhodnutí. Důvody stěžovatelem skutečně uváděné žalovaný a krajský soud
přezkoumali a oprávněně zjistili, že je stěžovatelova žádost o udělení mezinárodní ochrany opět
zjevně nedůvodná. Český právní řád zakotvuje instituty, kterých mohou cizinci standardně využít
za účelem úpravy svého společného soužití. Stěžovatel své obecné tvrzení o neoprávněném zásahu
do rodinného života nijak nedokládá. Ve správním řízení navíc uvedl, že se svou přítelkyní nevede
společnou domácnost a nezná její adresu nebo datum narození. Kasační námitka týkající se postihu
osob, které požádaly o mezinárodní ochranu, je nepřípustná, protože ji stěžovatel neuplatnil v řízení
před krajským soudem, ačkoliv mu v tom nic nebránilo. Stěžovatel jako dospělý a svéprávný člověk,
který dlouhodobě pobývá bez dalších příbuzných, neuvádí, v čem spatřuje relevanci své osobní
situace z pohledu zákona o azylu. U vysokoškolsky vzdělaného člověka lze pak očekávat lepší
uplatnění než u osoby bez vzdělání. Jeho kasační stížnost by proto měla být jako nepřijatelná
odmítnuta.
[6] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost je přípustná. Jedná se však
o věc mezinárodní ochrany, a proto se podle §104a s. ř. s. zabýval otázkou, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. V opačném případě je totiž na místě kasační
stížnost odmítnout jako nepřijatelnou.
[7] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaném
pod č. 933/2006 Sb. NSS. V něm interpretoval neurčitý právní pojem „ přesah vlastních zájmů
stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat
v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dos ud
nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele.
[8] Stěžovatel se k důvodu přijatelnosti své kasační stížnosti vůbec nevyjádřil. Namítá, že nebyly
splněny podmínky pro použití §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Žalovaný a krajský soud
se nezabývali jeho trestním stíháním v Moldavsku, ochranou jeho rodinného života a možným
postihem po návratu do Moldavska z důvodu, že požádal o mezinárodní ochranu. Nezohlednili také
jeho osobní situaci a možnosti uplatnění v jeho domovské zemi jako vysokoškolsky vzdělaného
člověka.
[9] Správní orgán je povinen v rozhodnutí podle §16 zákona o azylu uvést, proč je žádost
zjevně nedůvodná z hlediska všech v úvahu připadajících zákon ných forem mezinárodní ochrany.
Tyto závěry správního orgánu následně podléhají přezkumu správních soudů, avšak pouze, pokud
žadatel uvede či ve správním řízení ve věci mezinárodní ochrany vyjdou najevo skutečnosti,
pro něž nelze považovat žádost z hlediska alespoň jedné z forem mezinárodní ochrany za zjevně
nedůvodnou, a které vyžadují hlubší posouzení či doplnění podkladů pro rozhodnutí. V takové
situaci posoudí správní orgán tuto žádost v rámci běžného, tzn. nezkráceného řízení, jež zpravidla
končí rozhodnutím o udělení, resp. neudělení jednotlivých forem mezinárodní ochrany (blíže
viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2011,
č. j. 5 Azs 6/2010 - 107).
[10] To však není případ právě projednávané věci. Nejvyšší správní soud přezkoumával
rozhodnutí o dřívější žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany a řízení o ní v usnesení
ze dne 2. 5. 2012, č. j. 1 Azs 3/2012 – 55. V rámci tohoto dřívějšího řízení stěžovatel od počátku
tvrdil, že je v ČR z důvodu, že si chce vydělat peníze, zlegalizovat pobyt a případně založit rodinu
a do své vlasti se vrátit nechce. Žalovaný z toho důvodu tehdy neměl pochybnosti o úmyslech
stěžovatele ani o důvodech, které ho vedly k podání žádost i o udělení mezinárodní ochrany,
a krajský soud dospěl ke stejnému závěru, který přezkoumatelným způsobem odůvodnil.
V nynější žádosti o udělení mezinárodní ochrany stěžovatel nově zmínil pouze vztah se svojí
přítelkyní. Ze spisového materiálu ale vyplývá, že s ní nesdílí společnou domácnost, nezná její adresu
či datum narození. Scházejí se spolu pouze občas. Pro posouzení, zda jde o rodinný život hraje
roli několik faktorů, mezi něž patří právě skutečnost, zda pár žije společně, jaká je délka jejich
vztahu, zda ukázali oddanost jeden druhému tím, že mají společné dě ti nebo jiným způsobem,
a podobně (viz rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. 4. 1997
ve věci X, Y a Z proti Spojenému království, stížnost č. 21830/93, §36; dále také rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 – 71 či usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 26. 4. 2012, č. j. 7 Azs 13/2013 – 30 aj.). Tato kritéria vztah stěžovatele a jeho
přítelkyně zjevně nesplňuje. Žalovaný a krajský soud proto odůvodněné nevyhodnotili jejich vztah
jako rodinný život podle čl. 8 Úmluvy.
[11] V tomto řízení stěžovatel také nově odkazuje na své trestní stíhání v Moldavsku.
Ze spisového materiálu ovšem skutečně vyplývá, že tuto skutečn ost ve správním řízení netvrdil,
naopak jí popíral. Až v žalobě se snažil zneužít zjevné chyby v psaní, která se objevila v rozhodnutí
žalovaného. Z kontextu rozhodnutí je zřejmé, že žalovaný měl na mysli stěžovatelem výslovně
zmíněné trestní stíhání v České republice, jen chybně v rozhodnutí uvedl Moldavsko. Krajský soud
proto správně shledal, že nejde o pochybení, které by mělo jakýkoliv dopad na zákonnost
rozhodnutí žalovaného.
[12] Zbylé kasační námitky stěžovatel uplatnil až v kasační stížnosti, aniž by je předtím uplatnil
v žalobě. Krajský soud se jimi nezabýval ani z vlastní povinnosti. Podle §104 odst. 4 s. ř. s. proto jde
o kasační důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být
přezkoumáno, ač tak učinit mohl (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 3. 2004,
č. j. 1 Azs 9/2003 – 33; či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 50/2003 – 49). Tyto kasační námitky jsou proto nepřípustné.
[13] Institut §16 zákona o azylu je kon struován právě pro případy jako je tento. Od počátku
je zjevné, že žádost žadatel podává z jiných než azylově přípustných důvodů. Správní orgán zcela
jistě nemá a ani nemůže mít povinnost sám domýšlet důvody pro udělení některé z forem
mezinárodní ochrany, které žadatel neuplatnil. Správní orgán totiž není povinen hodnotit jiné
skutečnosti než ty, které žadatel ve správním řízení sám předestřel. Z toho pak plyne, že žadatel
nemůže úspěšně namítat, že správní orgán nezjistil přesně a úplně skutkový stav, pokud nezjišťoval
důvody jiné, žadatelem ve správním řízení neuváděné (srov. rozsudky ze dne 26. 2. 2004,
č. j. 5 Azs 50/2003 - 47, a ze dne 18. 12. 2003, č . j. 5 Azs 24/2003 - 42).
[14] Krajský soud se nedopustil žádného pochybení, které by mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele, přičemž ustálená a vnitřně jednotná judikatura
Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky.
Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Dospěl proto k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě nejsou
splněny a kasační stížnost podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla- li kasační stížnost
odmítnuta.
[16] Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatele, který mu byl soudem
ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovená
zástupkyně stěžovatele, JUDr. Šárka Línková, advokátka se sídlem Jiráskova 972, Pardubice,
provedla ve věci dva úkony právní služby, kterými jsou první porada s klientem včetně převzetí
a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem
[§11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a písemné podání soudu ve věci samé
[§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za jeden úkon právní služby v dané věci jí proto náleží
mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. advokátního
tarifu], která se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního
tarifu. Celkem tedy za dva úkony právní služby náleží 6.800 Kč. Zástupkyně stěžovatele pro řízení
o kasační stížnosti doložila soudu osvědčení o registraci k DPH. K nákladům řízení o kasační
stížnosti je proto třeba přičíst daň z přidané hodnoty ve výši 1.428 Kč. Celková výše odměny
ustanovené zástupkyně proto činí 8.228 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2015
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu