ECLI:CZ:NSS:2015:1.AZS.55.2015:46
sp. zn. 1 Azs 55/2015 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: nezl. D. N.
A., zastoupena Mgr. Emilem Doleželem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě na ochranu
proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 11. 2. 2015, č. j. 10 A 163/2014 – 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala dne 25. 2. 2014 žádost o povolení k trvalému pobytu podle §88 odst. 3
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých
zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalovaný správní řízení o této žádosti vedené
pod sp. zn. OAM-3766/TP-2014 usnesením ze dne 5. 3. 2014 přerušil dle §64 odst. 1 písm. c)
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, do d oby vydání rozhodnutí v probíhajícím řízení,
zahájeném dne 20. 11. 2013, o zrušení povolení k trvalému pobytu zákonné zástupkyně
žalobkyně. Důvod přerušení řízení vysvětlil žalovaný tím, že pokud by bylo povolení zákonné
zástupkyně žalobkyně zrušeno, nemohla by žalobkyně povolení k trvalému pobytu získat.
[2] Po neúspěšném návrhu na provedení opatření proti nečinnosti správního orgánu podala
žalobkyně k městskému soudu žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného podle §79 a násl.
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s .“). Podle žalobkyně nebyly
dány důvody pro přerušení správního řízení, protože podle §66 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu
cizinců závisí rozhodnutí o vydání povolení k trvalému pobytu žalobkyně na vyřešení předběžné
otázky, zda rodič nezaopatřeného dítěte pobývá na území ČR na základě povolení k trvalému
pobytu, přičemž rozhodný je stav ke d ni podání žádosti, nikoliv stav budoucí.
[3] Městský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Ve svém rozsudku zdůraznil, že zásadním
hlediskem pro udělení povolení k trvalému pobytu žalobkyni není pouze v žalobě akcentované
trvající povolení k trvalému pobytu matky žalobkyně, nýbrž taktéž důvod žádosti, kterým
je společné soužití matky a její nezletilé dcery. Pokud by v řízení o zrušení povolení k trvalému
pobytu matky nezletilé žalobkyně bylo pravomocně rozhodnuto o zrušení tohoto povolení, nebyl
by naplněn důvod žádosti nezletilé žalobkyně, jelikož by tímto bylo znemožněno společné soužití
matky s její nezletilou dcerou na území ČR. Pokud tedy probíhá řízení, jehož výsledek
je způsobilý ovlivnit naplnění zákonem stanovených podmínek pro udělení trvalého pobytu
žalobkyni, jedná se o řízení o předběžné otázce, která má bezprostřední vliv na rozhodnutí
v řízení o žádosti žalobkyně o udělení povolení k trvalému pobytu. Žalovaný tedy přerušil řízení
zákonným způsobem; důvod přerušení ke dni vydání rozsudku trval.
II.
Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností
z důvodu jeho nezákonnosti dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a nepřezkoumatelnosti ve smyslu
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil
věc městskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Stěžejní argumentace kasační stížnosti spočívá v tom, že nejsou dány důvody
pro přerušení řízení o žádosti stěžovatelky o vydání povolení k trvalému pobytu. Správní orgán
musí rozhodnout v zákonné lhůtě vždy, pokud jsou splněny zákonné předpoklady pro vydání
rozhodnutí, jak tomu bylo i v případě stěžovatelky, kdy byly naplněny jak procesní,
tak hmotněprávní předpoklady pro vydání kladného rozhodnutí ve smyslu §66 odst. 1 písm. d)
zákona o pobytu cizinců. Stěžovatelka nechápe argumentaci soudu, že ke dni vydání jeho
rozsudku není splněna podmínka pro udělení trvalého pobytu žalobkyně, podle které je důvodem
žádosti společné soužití cizinců. Za nepřezkoumatelný považuje závěr soudu, že předběžnou
otázkou pro udělení trvalého pobytu stěžovatelky je, zda důvod její žádosti (tj. společné soužití
s matkou) teprve v budoucnu neodpadne. Takový postup je nezákonný a hrubě porušující nejen
subjektivní práva nezletilé žalobkyně, ale též základní zásady právní teorie.
[6] Podle stěžovatelky je nezbytné rozlišit časová hlediska, konkrétně, který den je rozhodný
pro posouzení oprávněnosti žádosti a který den nastávají účinky správních rozhodnutí. Budoucí
okolnosti, jako trvání trvalého pobytu její matky, nemohou ovlivnit současné splnění zákonných
podmínek pro udělení trvalého pobytu stěžovatelce. Ad absurdum by tak bylo možno
řízení přerušit i v pochybnosti, zda žadatelka v budoucnu neonemocní závažnou nemocí
[§75 odst. 2 písm. e) zákona o pobytu cizinců] nebo zda nebude evidována v evidenci
nežádoucích osob [§75 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců] či z důvodu, že žadatelka
přestane být nezletilým dítětem.
[7] Stěžovatelka pro úplnost uvedla, že lhůta 180 dnů pro vydání rozhodnutí žalovaného
uplynula již 24. 8. 2014. Jde tak o zcela zásadní a t éž záměrnou nečinnost v řízení. Žalovaný
postupuje zcela účelově, neboť si je vědom, že vydal-li by rozhodnutí o žádosti stěžovatelky včas,
odpadl by zákonný důvod pro zrušení trvalého pobytu její matce (§88 odst. 3 zákona o pobytu
cizinců). Cílem postupu žalovaného je maximální snaha o zrušení pobytových oprávnění celé
rodině žalobkyně, bez respektu k jejich zákonným a ústavním právům.
[8] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s posouzením
věci městským soudem. Usnesení o přerušení řízení je zákonným úkonem správního orgánu,
neboť v době zahájení řízení o udělení trvalého pobytu nezletilé stěžovatelce bylo již vedeno s její
matkou řízení o zrušení jí uděleného trvalého pobytu. Správní orgán I. stupně již ve věci matky
nepravomocně rozhodl a matka žalobkyně i podala odvolání. Tato okolnost je důvodná
pro přerušení řízení ve věci nezletilé stěžovatelky, jejíž pobytový status se odvíjí od její matky.
Žalovaný tedy navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
III.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Zjistil, že kasační stížnost má požadované náležitosti a je projednatelná.
[10] Předmětem sporu je otázka, zda byly dány důvody pro přerušení řízení o žádosti nezletilé
stěžovatelky o vydání povolení k trvalému pobytu, resp. zda žalovaný byl v tomto řízení nečinný.
Po přezkoumání napadeného rozsudku dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
[11] Ze správního spisu je zřejmé, že ž alobkyně podala dne 25. 2. 2014 žádost o povolení
k trvalému pobytu podle §88 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, podle kterého „pobývá-li zákonný
zástupce narozeného cizince na území na základě povolení k dlouhodobému pobytu nebo povolení k trvalému
pobytu, je povinen v době podle odstavce 1 podat za narozeného cizince žádost o vydání povolení k dlouhodobému
pobytu, nebo o udělení povolení k trvalému pobytu. V případě podání žádosti o povolení trvalého pobytu se pobyt
narozeného cizince od okamžiku narození do právní moci rozhodnutí o této žádos ti považuje za pobyt trvalý.“
Žalovaný neprodleně po podání žádosti - dne 5. 3. 2014 - předmětné řízení přerušil z důvodu,
že bylo třeba zodpovědět předběžnou otázku týkající se povolení k trvalé mu pobytu zákonné
zástupkyně (matky) stěžovatelky, jež byla řešena v již probíhajícím řízení o zrušení povolení
k trvalému pobytu matky.
[12] Na úvod Nejvyšší správní soud připomíná, že po dobu přerušení řízení neběží lhůty pro
vydání rozhodnutí (viz §65 odst. 1 správního řádu) a nemůže se tak jednat o nezákonnou
nečinnost. V řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti však soud musí zhodnotit,
zda k přerušení řízení došlo věcně důvodně a v souladu se zákonem, anebo jestli je přerušení
řízení nedůvodné nebo účelové a správní orgán jej užil jen jako určitý procesní paraván,
který má zastřít nedodržení jeho procesní povinnosti vyřizovat věci bez zbytečných průtahů
dle §6 odst. 1 správního řádu (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 14. 1. 2014,
č. j. 7 Ans 10/2012 – 46, publ. pod č. 3013/2014 Sb. NSS).
[13] V posuzované věci je nesporné, že pro rozhodnutí o žádosti stěžovatelky je nutno
posoudit, zda její matka disponuje platným povolením k trvalému pobytu. Nejvyšší správní soud
se ztotožňuje s hodnocením žalovaného, že pokud v době podání žádosti stěžovatelky bylo
povolení k trvalému pobytu její matky předmětem probíhajícího řízení o zrušení povolení podle
§77 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, bylo namístě vyčkat výsledku tohoto řízení.
Povolení k trvalému pobytu stěžovatelky, jako narozeného cizince, je totiž od povolení
k trvalému pobytu její matky odvozeno. Rozhodnutí ve věci zrušení povolení matky
lze tak pojímat jako předběžnou otázku, která je určující pro posouzení žádosti stěžovatelky
(k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 19. 6. 2014, č. j. 4 Ans 4/2013 - 48, ve kterém se jednalo
o obdobnou situaci, konkrétně o žádost nezletilého žalobce o povolení k přechodnému pobytu).
Žalovaný proto učinil správně, pokud řízení ve věci žádosti stěžovatelky do doby rozhodnutí
o zrušení povolení k trvalému pobytu její matky přerušil.
[14] Nelze souhlasit s argumentací stěžovatelky, že žalovaný nerozhodoval podle aktuálního
stavu ke dni podání žádosti. Ze správního spisu soud zjistil, že žalovaný měl v době svého
rozhodování konkrétní pochybnosti o oprávněnosti povolení matky stěžovatelky, které byly
řešeny v již probíhajícím řízení o zrušení povolení k trvalému pobytu. Podnětem pro zahájení
tohoto řízení bylo oznámení Velvyslanectví České republiky v Hanoji, ze kterého vyplynulo,
že matka stěžovatelky nepobývala od roku 2009 na území ČR. Bylo by naopak pochybením,
pokud by žalovaný toto související řízení, které sám vedl, ignoroval. Obecně však platí,
že důvodem pro přerušení řízení musí být pouze konkrétní aktuáln í pochybnosti o naplnění
zákonných podmínek pro vyhovění žádosti, nikoliv stěžovatelkou uváděné obecné pochyby
spočívající např. v tom, že stěžovatelka v budoucnu možná onemocní závažnou nemocí.
[15] Stejně tak není důvodná námitka, že žalovaný postupoval úče lově, s cílem zbavit rodinu
stěžovatelky pobytových oprávnění. Jak bylo výše zdůrazněno, pobytové oprávnění nezletilé
stěžovatelky se odvíjí o oprávnění její matky, a žalovaný proto postupoval správně, pokud
nejprve řešil otázku pobytového oprávnění matky v již zahájeném řízení.
[16] Nejvyšší správní soud se však neztotožňuje s názorem městského soudu, který
za rozhodující důvod pro přerušení řízení považoval vedle vyřešení otázky existence platného
povolení k trvalému pobytu matky také posouzení důvodu žádosti dle §66 odst. 1 písm. d)
zákona o pobytu cizinců, a to společného soužití matky a její nezletilé dcery. Stěžovatelka, jako
cizinec narozený na území ČR, totiž podala žádost o povolení k trvalému pobytu podle
§88 odst. 3 tohoto zákona, který neodvozuje nárok na udělení povolení od společného soužití
nezletilého cizince a jeho zákonného zástupce, nýbrž pouze od povolení zákonného zástupce
narozeného cizince. Je tak třeba přisvědčit stěžovatelce, že závěr městského soudu,
že předběžnou otázkou pro udělení trvalého pobytu stěžovatelky je též posouzení společného
soužití s matkou, je nesrozumitelný, neboť tuto podmínku pro vyhovění žádosti §88 odst. 3
zákona o pobytu cizinců nestanoví. Toto pochybení však nemá vliv na zákonnost rozsudku,
neboť soud dospěl ke správnému závěru, že žalovaný přerušil řízení o žádosti stěžovatelky
důvodně.
[17] Kasační soud dále přezkoumal, zda důvody pro přerušení řízení trvaly i v době vydání
napadeného rozsudku městského soudu (v řízení tohoto druhu vychází Nejvyšší správní soud
ze skutkového stavu, který tu byl ke dni vydání napadeného rozsudku městského soudu - srov.
citované usnesení rozšířeného senátu č. j. 7 Ans 10/2012 - 46). Ze správního spisu ověřil,
že v průběhu řízení před městským soudem bylo vydáno rozhodnutí ze dne 8. 9. 2014,
č. j. OAM-2559-19/ZR-2013, kterým bylo zrušeno povolení matky stěžovatelky k trvalému
pobytu na území ČR, a byla jí stanovena lhůta 30 dnů k vycestování z území. Proti tomuto
rozhodnutí podala matka stěžovatelky odvolání, o němž nebylo ke dn i vydání napadeného
rozsudku městského soudu rozhodnuto. Důvody přerušení posuzovaného řízení tedy v době
rozhodnutí soudu trvaly. Pro úplnost lze uvést, že v mezidobí Komise pro rozhodování
ve věcech pobytu cizinců k odvolání matky stěžovatelky rozhodnutí správního orgánu I. stupně
zrušila a vrátila mu věc k novému projednání. Důvody pro přerušení řízení ve věci žádosti
stěžovatelky tak nadále trvají.
[18] Nejvyšší správní soud tedy nečinnost žalovaného v řízení ve věci žádosti stěžovatelky
neshledal. Po dobu přerušení řízení lhůty pro vydání rozhodnutí neběží a před vydáním usnesení
o přerušení řízení postupoval žalovaný bezodkladně, v souladu s §169 odst. 1 písm. b) zákona
o pobytu cizinců.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[19] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
námitky stěžovatelky nejsou důvodné. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle
§110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch,
a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení
o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl,
že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2015
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu