ECLI:CZ:NSS:2015:1.AZS.83.2015:37
sp. zn. 1 Azs 83/2015 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobkyně: D. T. N., zastoupené
JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem Na Poříčí 116/5, Liberec, proti žalované:
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, za účasti
osoby zúčastněné na řízení: T. A. N., o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 2. 2015,
č. j. CPR-19606-2/ČJ-2014-930310-V231, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, č. j. 2 A 25/2015 - 16,
takto:
I. Soud p r o m í j í žalobkyni z m e š k á n í l h ů t y pro doplnění kasační stížnosti
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, č. j. 2 A 25/2015 – 16.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, č. j. 2 A 25/2015 - 16,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobkyně
a potvrdila rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 14. 10. 2014,
č. j. KRPA-160941-41/ČJ-2014-000022, jímž bylo osobě zúčastněné na řízení (dále jen „manžel
žalobkyně“) uděleno správní vyhoštění.
[2] Žalobkyně napadla toto rozhodnutí žalobou u Městského soudu v Praze, manžel
žalobkyně však stejné rozhodnutí napadl žalobou o 13 dní dříve. Podle městského soudu
šlo o tutéž věc. S odůvodněním, že o téže věci nemohou probíhat dvě řízení, odmítl její žalobu
pro překážku věci zahájené podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s“). Žalobu manžela žalobkyně městský soud dne 6. 5. 2015 zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační
stížností. Opírá ji o důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Navrhuje zrušení v záhlaví uvedeného usnesení městského soudu
a vrácení věci k dalšímu řízení.
[4] Kasační stížnost však byla blanketní. Nejvyšší správní soud proto usnesením
ze dne 23. 4. 2015, č. j. 1 Azs 83/2015 - 10, stěžovatelku vyzval k doplnění důvodů podané
kasační stížnosti ve lhůtě jednoho měsíce a poučil ji o následcích nevyhovění této výzvě.
Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno 30. 4. 2015. Stěžovatelka na danou výzvu zareagovala
doplněním kasační stížnosti ze dne 2. 6. 2015. Spojila s ním i žádost o prominutí zmeškání
lhůty pro doplnění kasační stížnosti, která uplynula 1. 6. 2015. Zástupce stěžovatelky tvrdil,
že ho v důsledku silné bouře ve večerních hodinách, tedy v době, kdy již nelze doručovat
prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, zasáhl výpadek elektronických
telekomunikačních zařízení. Z tohoto důvodu nemohl zaslat doplnění kasační stížnosti včas.
Stěžovatelka také navrhla, aby její kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek, protože
výkonem správního vyhoštění jejího manžela by došlo k nepřiměřenému zásahu do jejího práva
na respektování soukromého a rodinného života.
[5] V kasační stížnosti stěžovatelka namítá, že městský soud neměl její žalobu odmítnout
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Byla samostatnou účastnicí správního řízení. Z toho důvodu
jí byla rozhodnutí správních orgánů doručována, a proto měla i samostatné lhůty pro podání
opravných prostředků. Podala navíc žalobu s odlišným obsahem a žalobními body než její
manžel. Podle §39 s. ř. s. mělo být řízení o její žalobě spojeno s řízením o žalobě jejího manžela.
Pokud nedošlo ke spojení věcí, měl městský soud její žalobu projednat. Žalobkyni tak bylo
fakticky odňato právo na soudní přezkum rozhodnutí žalované. Městský soud v řízení o žalobě
jejího manžela nepřihlížel k jejímu vyjádření jako osoby zúčastněné na řízení, které se obsahově
shodovalo s její žalobou, z důvodů krátké lhůty pro rozhodnutí ve věci žaloby proti správnímu
vyhoštění a nemožnosti rozšiřovat žalobní body. Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. je možné
žalobu odmítnout jenom v případě, že nelze jinak v řízení pokračovat. V tomto případě ale bylo
možné v řízení pokračovat, pokud by došlo ke spojení věcí.
III. Vyjádření žalované
[6] Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Vyjádřila své přesvědčení, že v odvolacím
řízení postupovala v souladu se zákonem a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními
smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Nesouhlasí také s přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti, protože stěžovatelka i její manžel jsou zastoupeni stejným advokátem, který
je může v řízení zastupovat na základě plné moci. Jejich přítomnost na území České republiky
proto není nezbytná. Stěžovatelka a její syn navíc nemají žádné oprávnění k pobytu na území
České republiky. Realizace správního vyhoštění manžela stěžovatelky proto nemůže představovat
zásah do jejich rodinného života.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny podmínky
řízení. Stěžovatelka podala blanketní kasační stížnost, a proto byla usnesením vyzvána k doplnění.
Toto doplnění zaslala jeden den po uplynutí stanovené lhůty. Zástupce stěžovatelky požádal
o prominutí zmeškání lhůty, protože ho zasáhl výpadek elektronických telekomunikačních
zařízení.
[8] Podle §40 odst. 5 s. ř. s. je možné „z vážných omluvitelných důvodů na žádost zmeškání lhůty
k provedení úkonu prominout. Žádost je třeba podat do dvou týdnů po odpadnutí překážky a je třeba s ní spojit
zmeškaný úkon.“ Ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. stanoví: „Kasační stížnost musí být podána do dvou
týdnů po doručení rozhodnutí (…). Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.“
Podle §106 odst. 3 s. ř. s. pak platí: „Nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání,
musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván
k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené
a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit, nejdéle
však o další měsíc.“ Třetí odstavec §106 proto na rozdíl od jeho druhého odstavce nevylučuje
prominutí zmeškání lhůty. Možnost prominout zmeškání lhůty k odstranění vad kasační stížnosti
podle §106 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud uznal i v rozsudku ze dne 28. 7. 2005,
sp. zn. 2 Afs 95/2005, kde uvedl: „Žádosti o prominutí zmeškání lhůty (jednoho měsíce) stanovené soudem
stěžovateli v souladu s §106 odst. 3 věty první s. ř. s. k odstranění vad kasační stížnosti (aniž by stěžovatel
využil možnosti požádat včas o její prodloužení ve smyslu třetí věty téhož odstavce o další nejdéle 1 měsíc),
lze vyhovět jen tehdy, je-li důvod zmeškání na straně stěžovatele (jeho zástupce) omluvitelný. (…) důvod prominutí
zmeškání lhůty je třeba posuzovat ve vztahu k zástupci účastníka.“
[9] Důvod, který v posuzované věci uvedl zástupce stěžovatelky, je podle Nejvyššího
správního soudu omluvitelný. Bouřka a následný výpadek elektronických komunikačních zařízení,
které jako důvod výpadku elektronických komunikací zmínil zástupce stěžovatelky,
jsou učebnicovými příklady neodvratitelné vyšší moci. Na výzvu Nejvyššího správního soudu
zástupce stěžovatelky doložil potvrzení specialisty, který příslušné advokátní kanceláři poskytuje
servis v oblasti ICT, že dne 1. 6. 2015 v 18:20 zástupce stěžovatelky nahlásil poruchu internetové
komunikace. Přístup k datovým službám zajišťuje předřazené zařízení, které není ve večerních
hodinách přístupné a výměna směrovače poškozeného atmosférickou poruchou proto
byla provedena 2. 6. 2015 v dopoledních hodinách. Nejvyšší správní soud z toho důvodu
rozhodl, že stěžovatelce zmeškání lhůty promíjí. Opačný postup by za daných okolností
představoval nepřiměřenou překážku v jejím přístupu k soudu, který jí zaručuje čl. 36 Listiny
základních práv a svobod.
[10] Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační
stížnosti a z důvodů v ní uvedených. Přitom přihlédl i ke skutečnostem, které je povinen zkoumat
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost je důvodná.
[12] Stěžovatelka namítá, že městský soud neměl její žalobu odmítnout pro překážku věci
zahájené. Měl namísto toho řízení o její žalobě a žalobě jejího manžela spojit anebo její žalobu
projednat. Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. platí, že: „soud usnesením odmítne návrh, jestliže (…) o téže
věci již řízení u soudu probíhá (…) a nelze proto v řízení pokračovat“. Podmínky překážky věci zahájené
Nejvyšší správní soud upřesnil v rozsudku ze dne 16. 6. 2011, č. j. 2 As 63/2011 - 60, kde uvedl,
že „[t]otožnost věci v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí [§46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] je dána totožností
účastníků a napadeného rozhodnutí.“ (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
17. 10. 2013, č. j. 6 As 83/2012 - 34). Věcnému projednání návrhu, který byl podán později, brání
pouze řízení o obsahově shodném návrhu, které bylo zahájeno dříve (viz Potěšil, L., Šimíček, V.
a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Leges, 2014. s. 365).
[13] Z odůvodnění usnesení městského soudu vyplývá, že svůj závěr o překážce věci zahájené
opřel pouze o totožnost napadeného rozhodnutí. Zcela však opomenul, že druhou kumulativní
podmínkou odmítnutí žaloby pro překážku věci zahájené je totožnost účastníků, která zde však
nebyla splněna. Navíc, jak uvádí stěžovatelka, její žaloba byla obsahově odlišná od žaloby jejího
manžela. Podle Nejvyššího správního soudu proto nebyly splněny podmínky pro odmítnutí
pro překážku věci zahájené podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[14] Naopak se doslova nabízelo spojení věcí podle §39 s. ř. s., který stanoví, že „[s]amostatné
žaloby směřující proti témuž rozhodnutí anebo proti rozhodnutím, která spolu skutkově souvisejí, může předseda
senátu usnesením spojit ke společnému projednání.“ Totožnost rozhodnutí, o kterou městský soud opřel
odmítnutí žaloby pro překážku věci zahájené, totiž představuje jedno z alternativních kritérií
pro spojení věci. Odmítnutím žaloby namísto spojení věcí nebo samostatného projednání žaloby
proto městský soud skutečně stěžovatelce upřel přístup k soudu. Tato kasační námitka je proto
důvodná.
[15] Vzhledem k tomu, že žaloba manžela stěžovatelky již byla v mezičase zamítnuta,
a nepřichází tak v úvahu spojení věcí, městský soud bude muset v dalším řízení projednat žalobu
stěžovatelky samostatně.
V. Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů napadené usnesení městského soudu
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto řízení je městský soud
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu, který byl vysloven v odůvodnění tohoto
rozsudku.
[17] O návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud nerozhodoval, protože bez zbytečného prodlení po poučení účastníků a obstarání nutných
podkladů rovnou, a v zákonné lhůtě pro rozhodnutí o odkladném účinku, přistoupil k rozhodnutí
ve věci samé.
[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu