ECLI:CZ:NSS:2015:10.ADS.233.2014:24
sp. zn. 10 Ads 233/2014 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Daniely Zemanové a soudce Petra Mikeše v právní věci žalobce: D. K., zast. JUDr. Jarmilou
Bajerovou, advokátkou se sídlem Matiční 730/3, Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 8. 4. 2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 2. 10. 2014, čj. 18 Ad 24/2014 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Jarmile Bajerové, advokátce, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1573 Kč, která bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal dne 26. 2. 2014 žádost o starobní důchod před dosažením důchodového
věku. Žalovaná v prvním stupni jeho žádost zamítla rozhodnutím ze dne 18. 3. 2014,
z důvodu nesplnění podmínek §31 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
tj. z důvodu, že žalobce ke dni 21. 4. 2014, od kterého žádal přiznání důchodu,
nezískal potřebnou dobu pojištění podle §29 odst. 1 písm. g) cit. zákona (potřebných 31 let),
ani podle §29 odst. 3 (potřebných 30 let doby pojištění dle §11 a 13) cit. zákona.
Námitky proti uvedenému rozhodnutí žalovaná v druhém stupni zamítla rozhodnutím
označeným v záhlaví.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu ke krajskému soudu. Krajský soud
žalobu zamítl rozsudkem označeným v záhlaví.
[3] Stručnou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení uvedeného
rozsudku krajského soudu z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti
stěžovatel zcela obecně namítá, že §11 a §13 zákona o důchodovém pojištění porušují čl. 10 a 30
Listiny. Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že není příslušný odstraňovat tvrdostí tohoto
zákona. Stěžovatel však neměl na mysli odstranění tvrdosti v jeho konkrétním případě,
nýbrž všeobecně. Proto, pokud správní orgán i soud rozhodovaly podle §11 a 13 cit. zákona,
jsou jejich rozhodnutí nezákonná, neboť porušily čl. 10 a 30 Listiny.
[4] Žalovaná se ke kasační stížnosti vyjádřila dne 10. 11. 2014. Ve svém vyjádření uvedla,
že podle čl. 41 odst. 1 Listiny se lze práv domáhat pouze v mezích zákonů, které čl. 30 Listiny
provádějí. Z údajů v dávkovém spise i z údajů uvedených stěžovatelem je zřejmé,
že k požadovanému datu přiznání starobního důchodu získal stěžovatel celkem pouze 16 let
a 347 dnů pojištění a 12 let a 237 dnů pojištění dle §11 a §13 odst. 1 zákona o důchodovém
pojištění, tudíž nesplnil zákonem stanovené podmínky pro přiznání požadované dávky
důchodového pojištění. Žalovaná z těchto důvodů navrhuje, aby zdejší soud kasační stížnost
zamítl jako nedůvodnou.
[5] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů; neshledal přitom vady, kterými je soud povinen se zabývat i bez návrhu
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Stěžovatel formálně uplatňuje námitku podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
která je po obsahové stránce formulována velmi stručně a zcela obecně. Kvalita a preciznost
ve formulaci obsahu stížnostních bodů a jejich odůvodnění v kasační stížnosti v podstatě
předurčuje obsah rozhodnutí kasačního soudu (srov. rozsudky NSS ze dne 14. 7. 2011,
čj. 1 As 67/2011-108, a ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 Afs 104/2004-54).
[8] Stěžovatel namítá, že §11 a §13 zákona o důchodovém pojištění jsou v rozporu s právy
zaručenými v čl. 10 a čl. 30 Listiny základních práv a svobod. Požaduje odstranění jejich přílišné
tvrdosti, a to nejen v jeho konkrétním případě, ale též všeobecně. V čem spočívá přílišná tvrdost
dopadající na jeho případ, však stěžovatel žádným způsobem nekonkretizoval, a to ani poté,
co byl na to upozorněn již v rozhodnutí žalované.
[9] Podle §31 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na starobní důchod
před dosažením důchodového věku, jestliže získal dobu pojištění stanovenou podle §29 odst. 1 nebo 3
a do dosažení důchodového věku mu ode dne, od něhož se starobní důchod přiznává, chybí nejvýše a) 3 roky,
pokud jeho důchodový věk je nižší než 63 let, b) 5 roků, pokud jeho důchodový věk činí alespoň 63 let a dosáhl
věku alespoň 60 let. V §11 a §13 zákona o důchodovém pojištění jsou rozsáhle konkretizovány
pojmy „doba pojištění“ a „náhradní doba pojištění“, které jsou klíčové pro přiznání nároku
na dávku důchodového pojištění.
[10] Čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod chrání právo na lidskou důstojnost,
osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména. Článek 30 Listiny chrání právo občanů
na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří. Podrobnosti tohoto práva stanoví zákon.
[11] Stěžovatel nikdy nezpochybnil závěr žalované, že nesplňuje zákonem požadované doby
pojištění, jakožto jednu z kumulativních podmínek pro přiznání starobního důchodu
před dosažením důchodového věku. Tuto skutečnost má proto soud za nespornou a věcně jí
samostatně nepřezkoumával. Právě zákon o důchodovém pojištění je tím zákonem,
na který v podrobnostech odkazuje čl. 30 Listiny.
[12] V projednávané věci nevznikla potřeba předložit věc Ústavnímu soudu dle čl. 95 odst. 2
Ústavy, o což pravděpodobně stěžovatel primárně usiluje. V dané věci nevyvstaly pochybnosti
o ústavnosti §11 a §13 zákona o důchodovém pojištění; o to více za situace, kdy stěžovatel ani
jen náznakem nespecifikoval, v čem pociťuje neústavnost a tvrdost cit. norem. Soudní moc
tu není od toho, aby volně a dle své úvahy přepisovala zákony na poli sociálního zabezpečení.
[13] Lze tedy uzavřít, že kasační důvod dle §103 odst. 1 písm. a) nebyl dán. Jediná kasační
námitka je proto nedůvodná.
[14] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů kasační stížnost
podle §110 odst. 1 s. ř. s., poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.
[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch a nemá proto právo na náhradu nákladů
řízení; žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady přesahující rámec její obvyklé činnosti
nevznikly, proto jí zdejší soud náhradu nákladů nepřiznal.
[16] Stěžovateli byla v řízení před krajským soudem usnesením ze dne 29. 7. 2014,
čj. 18 Ad 24/2014-18, ustanovena zástupkyně. Podle §35 odst. 8 s. ř. s., poslední věty zástupce
ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení
o kasační stížnosti. Podle stejného ustanovení, první věty za středníkem, ve spojení s §120 s. ř. s.,
zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven, hradí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát.
[17] Za jeden úkon právní služby v dané věci náleží mimosmluvní odměna ve výši 1000 Kč
[§9 odst. 2 ve spojení s §7 bodem 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], která se zvyšuje
o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Ustanovená zástupkyně učinila v řízení o kasační stížnosti jeden úkon právní služby,
kterým je podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], tj. náleží jí odměna
1300 Kč. Zástupkyně stěžovatele dále doložila osvědčení o registraci k DPH (č. l. 12 spisu NSS),
a proto jí náleží navýšení o částku odpovídající 21 % DPH, tedy 273 Kč. Celková výše odměny
ustanovené zástupkyně tak činí 1573 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2015
Zdeněk Kühn
předseda senátu