ECLI:CZ:NSS:2015:10.ADS.66.2015:20
sp. zn. 10 Ads 66/2015 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: Z. K., zast. Mgr.
Martinou Suchodolovou, advokátkou se sídlem Masarykovo náměstí 146, Žamberk, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti
rozhodnutí žalované ze dne 3. 12. 2014, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 12. 3. 2015, čj. 50 Ad
2/2015-33, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 29. 7. 2014 žalovaná dle §29 odst. 1 písm. f) zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, přiznala žalobkyni ode dne 21. 5. 2014 starobní
důchod 9945 Kč měsíčně. Námitky žalobkyně byly rozhodnutím žalované ze dne 3. 12. 2014
zamítnuty. K žalobě žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
(dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 12. 3. 2015, čj. 50 Ad 2/2015-33, rozhodnutí
žalované ze dne 3. 12. 2014 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení; současně rozhodl
o náhradě nákladů řízení. Krajský soud souhlasil s žalobkyní, že při zkoumání nároku na starobní
důchod měla žalovaná zohlednit rovněž dobu, po kterou žalobkyně pečovala o dvě děti jejího
pozdějšího manžela Františka Klase.
[2] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) podala proti uvedenému rozsudku krajského soudu
kasační stížnost, ve které současně navrhla přiznání jejího odkladného účinku. Nenahraditelnou
újmu spatřovala ve skutečnosti, že v případě zrušení rozsudku krajského soudu Nejvyšším
správním soudem by „obživlo“ původní (krajským soudem zrušené) rozhodnutí žalované,
přičemž současně by existovalo nové rozhodnutí ve věci vydané žalovanou v důsledku rušícího
rozsudku krajského soudu.
[3] Žalobkyně se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti dle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nejsou naplněny.
[5] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je třeba,
aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatelka uvádí skutečnosti,
které by nasvědčovaly možnosti vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatelky oproti jiným osobám.
Tyto skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele.
Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon
nebo jiné právní následky napadeného rozsudku, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje,
a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem městského
soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická a bagatelní. Charakter odkladného účinku pak spočívá
v jeho mimořádnosti, neboť přiznání odkladného účinku má místo jen tam, kde jeho nezbytnost
převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících se o pravomocná
rozhodnutí orgánů veřejné moci.
[6] Stěžovatelka návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
opřela - jak již uvedeno - toliko o tvrzení budoucí možné koexistence dvou protichůdných
rozhodnutí stěžovatelky, pokud by Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu
zrušil, avšak stěžovatelka by v mezidobí vydala rozhodnutí odpovídající právním závěrům
krajského soudu v napadeném rozsudku.
[7] Skutečnost, že stěžovatelka je povinna procesně postupovat v souladu s právním názorem
krajského soudu, dle názoru Nejvyššího správního soudu nepředstavuje hrozbu nepoměrně větší
újmy oproti jiným osobám ve smyslu §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.
Návrh stěžovatelky nemohl by proto obstát, i kdyby byl odůvodněn šířeji než pouhou
polemikou s rozhodovacími důvody krajského soudu a hypotetickými úvahami o dalším průběhu
řízení, resp. o možné souběžné existenci dvou protichůdných rozhodnutí stěžovatelky o téže věci.
[8] S přihlédnutím k obavám z komplikací řízení vyjádřených stěžovatelkou, a při vědomí
závěrů vyplývajících z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006-49, považuje Nejvyšší správní soud za vhodné již nyní avizovat,
že ve věci samé rozhodne ihned po shromáždění podkladů pro rozhodnutí potřebných.
[9] Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal. Toto rozhodnutí žádným
způsobem nepředjímá osud kasační stížnosti samotné.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. dubna 2015
Zdeněk Kühn
předseda senátu