ECLI:CZ:NSS:2015:10.AFS.113.2015:44
sp. zn. 10 Afs 113/2015 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného, v právní věci žalobce: T. T. D., zast. JUDr.
Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Na Poříčí 12, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne
26. 6. 2013, čj. 17060/13/5000-14102-708855 a čj. 17061/13/5000-14102-708855, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2015, čj. 46 Af
53/2013-58,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností ze dne 25. 5. 2015 domáhal zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“).
Soudní poplatek splatný společně s podáním kasační stížnosti však neuhradil. Nejvyšší správní
soud jej proto k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 7 dnů vyzval usnesením ze dne 10. 6. 2015,
čj. 10 Afs 113/2015-36, a poučil jej o následcích nevyhovění této výzvě. Uvedené usnesení
bylo stěžovateli prostřednictvím jeho zástupce doručeno dne 16. 6. 2015 (doručenka na č. l. 37
spisu NSS); lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula dnem 23. 6. 2015.
[2] Téhož dne zástupce stěžovatele zaslal Nejvyššímu správnímu soudu žádost o prodloužení
stanovené lhůty do 31. 7. 2015 s tím, že se mu od doručení uvedeného usnesení nepodařilo
stěžovatele kontaktovat, neboť ten se nejspíše nachází mimo území České republiky.
K tomu dále uvedl, že z posledního hovoru se stěžovatelem je mu známo, že stěžovatelova
majetková situace není dobrá. Zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku
by pro stěžovatele navíc znamenalo vážnou újmu v podobě sankcí ze strany dalších správních
orgánů (např. cizinecké policie).
[3] Nejvyšší správní soud vzal při posouzení zmíněné žádosti v úvahu skutečnost,
že stěžovatel byl již v řízení před krajským soudem zastoupen advokátem, a to na základě
jím udělené generální plné moci ze dne 26. 8. 2013, toto zastoupení trvá i v řízení o kasační
stížnosti. Vzhledem k průběhu předchozího řízení před krajským soudem je též zřejmé,
že stěžovateli byla poplatková povinnost známa. Soudní poplatek za žalobu stěžovatel zaplatil
po výzvě dané usnesením krajského soudu (č. l. 17) a podobně jako v řízení o kasační stížnosti
až poté, kdy jeho zástupce žádal o prodloužení lhůty k zaplacení vzhledem k tvrzenému pobytu
stěžovatele (tehdy žalobce) v zahraničí. O poplatkové povinnosti v řízení o kasační stížnosti
byl stěžovatel informován nejen citovaným usnesením zdejšího soudu, ale též napadeným
rozsudkem krajského soudu, jehož vyhlášení byl osobně přítomen a jehož písemné vyhotovení
bylo jeho zástupci doručeno již 13. 5. 2015. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že stěžovatel byl o povinnosti uhradit soudní poplatek dostatečně informován. Mohl jeho úhradu
zajistit sám nebo prostřednictvím svého zástupce, či stejným způsobem požádat o osvobození
od soudních poplatků. Úhrada soudního poplatku není úkonem, který by účastník musel vykonat
osobně (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005,
čj. 2 Afs 187/2004-69, č. 726/2005 Sb. NSS). Z žádosti zástupce o prodloužení lhůty
pro zaplacení soudního poplatku je zřejmé, že zástupce požádal o prodloužení lhůty proto,
že se mu nezdařilo stěžovatele kontaktovat a obdržet od něho pokyny ohledně dalšího průběhu
řízení, včetně zaplacení soudního poplatku. Nebezpečí vážné újmy pro stěžovatele zástupce
pouze dovozoval na základě obecné znalosti poměrů stěžovatele, v textu žádosti výslovně uvedl,
že ohledně nepříznivé majetkové situace či sankce ze strany jiných správních orgánů se jedná
pouze o jeho předpoklady a domněnky. Jak je výše uvedeno, stěžovatel si vzhledem k osobní
účasti při vyhlášení napadaného rozsudku byl či musel být vědom plynutí zákonem stanovených
lhůt pro podání kasační stížnosti a tím i splnění poplatkové povinnosti. Pokud poté zcela
rezignoval na komunikaci se svým zástupcem a v důsledku toho zástupce nemůže činit
v soudním řízení potřebné úkony, tento přístup nemůže být důvodem pro výjimečný postup
spočívající v prodloužení lhůty pro zaplacení soudního poplatku. Nejvyšší správní soud
na základě uvedených skutečností dospěl k závěru, že mu nebyl sdělen žádný závažný důvod
pro prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku a žádosti zástupce ze dne 1. 6. 2015
nevyhověl.
[4] Podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)
soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Dle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích [n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání,
dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí;
po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů lhůtu
pro zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost (splatného současně s jejím podáním)
neprodloužil. Protože soudní poplatek nebyl do dnešního dne ani přes výzvu soudu zaplacen,
zdejší soud řízení o kasační stížnosti podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zastavil.
[5] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. července 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu