ECLI:CZ:NSS:2015:10.AFS.172.2015:48
sp. zn. 10 Afs 172/2015 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna
a soudkyň Michaely Bejčkové a Daniely Zemanové v právní věci žalobce: L. Č., zast. Mgr.
Alexandrem Klimešem, advokátem se sídlem Ve Vinicích 553/17, Mělník, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 20. 9. 2013, čj. 23304/13/5000-14100-703916, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2015, čj. 62 Af 106/2013-53,
takto:
I. Kasační stížnost se z a m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dodatečným platebním výměrem ze dne 20. 2. 2013 doměřil Finanční úřad ve Zlíně
žalobci daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2008, protože žalobce
neprokázal výdaje za nákupy materiálu a montážních prací od společnosti REALSTEEL, s. r. o.
(v celkové výši přes 29 milionů Kč). Žalobcovo odvolání proti tomuto výměru zamítl žalovaný
dne 20. 9. 2013 a výměr potvrdil.
[2] Krajský soud v Brně svým rozsudkem ze dne 24. 7. 2015 zamítl žalobu podanou
proti rozhodnutí žalovaného.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti namítl nepřezkoumatelnost
rozsudku krajského soudu podle §103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního (s. ř. s.).
Ta podle něj spočívá v tom, že krajský soud se řádně nevypořádal s námitkami obsaženými
v prvních třech odstavcích jeho žaloby. Dále má stěžovatel za to [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.],
že řízení před žalovaným trpělo vadami, pro které měl krajský soud jeho rozhodnutí zrušit.
Žalovaný se dostatečně nezabýval odvolacími námitkami týkajícími se nesprávného ukončení
daňové kontroly a nesprávného vyhodnocení důkazních prostředků. Zpráva o daňové kontrole
neobsahovala zákonné náležitosti, tj. výsledek kontrolního zjištění, včetně hodnocení důkazů.
Protože stěžovatel odmítl takovou neúplnou zprávu podepsat, nemohla být daňová kontrola
ukončena. Důkazní prostředky (zejména faktury a platba na účet dodavatele dne 20. 5. 2008)
nebyly řádně zhodnoceny; za hodnocení důkazů nelze považovat rekapitulaci obsahu svědeckých
výpovědí. Správce daně se nezabýval ani rozporem mezi oběma výpověďmi Františka Vodičky;
žalovaný pak tyto vady neodstranil.
[4] Kdyby správce daně hodnotil důkazy zákonným způsobem, musel by dojít k závěru,
že převod jednatelství i obchodního podílu ve společnosti REALSTEEL z pana Františka
Vodičky na pana P. K. byl neplatný a jeho jediným účelem bylo vyhnout se důsledkům neplnění
daňových povinností. Musel by rovněž vzít v úvahu, že pan Vodička jako jednatel společnosti
REALSTEEL nepodal řádná daňová přiznání k DPH za rok 2008 (přitom některé jím vystavené
faktury stěžovatel uhradil). Správně neměl správce daně jednat s panem K., ale s panem
Vodičkou; pak by nemohlo obstát tvrzení, že společnost je nekontaktní. Stěžovatel nebyl povinen
prokazovat, jak byl materiál dodáván či kdo zajišťoval přepravu odkud a kam: doprava m ateriálu
byla věcí dodavatele, k rámcové smlouvě byly na každou akci uzavírány smlouvy konkludentně.
O tom, že práce a dodávky poskytla společnost REALSTEEL, svědčí řada důkazů, naopak žádný
důkaz nesvědčí o tom, že by společnost tyto práce a dodávky nezajistila. Nemůže jít o dodávky
fiktivní, pokud byly práce fakticky provedeny a stěžovatel je dále vyfakturoval svým odběratelům.
Stěžovatel proto navrhl, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena
k dalšímu řízení.
[5] Žalovaný souhlasil se závěry krajského soudu a navrhl, aby byla kasační stížnost
zamítnuta.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu není důvodná. Krajský soud
ve svém rozsudku jasně uvedl, z jakých podkladů vycházel, zhodnotil provedené důkazy
a srozumitelně formuloval své právní závěry. Neopomněl přitom žádnou z žalobních námitek,
tedy ani námitky obsažené v prvních třech odstavcích žaloby.
[7] Žalovaný i krajský soud se dostatečně zabývali námitkami týkajícími se tvrzeného
nesprávného ukončení daňové kontroly. Stěžovatelův zástupce odmítl podepsat zprávu o daňové
kontrole, protože v ní nenacházel řádné zhodnocení důkazů ve smyslu §88 odst. 1 daňového
řádu. Tento jeho náhled však soud považuje za subjektivní; zpráva o daňové kontrole
je obšírná a důkladně se věnuje jednotlivým listinným důkazům i svědeckým výpovědím.
Nespokojenost se způsobem, jakým správce daně ve zprávě hodnotil důkazy, nemůže být
důvodem pro odepření podpisu zprávy; bezdůvodné odepření podpisu pak vyvolává účinky
projednání zprávy a ukončení kontroly (§88 odst. 6 daňového řádu). Daňová kontrola tedy byla
i podle Nejvyššího správního soudu ukončena řádně.
[8] Stěžovatel zpochybnil způsob, jakým správce daně hodnotil provedené důkazy:
k obchodním případům existovaly jeho objednávky, faktury podepsané panem Vodičkou
a příjmové pokladní doklady podepsané rovněž panem Vodičkou. Práce byly provedeny
a stěžovatel je fakturoval svým odběratelům, také k nim byla předložena fotografická
dokumentace. K tomu je třeba uvést, že rámcová smlouva o dílo mezi stěžovatelem a společností
REALSTEEL se týkala stavebních, zemních a montážních prací v období prakticky celého
roku 2008, ale není z ní zřejmé místo plnění, množství materiálu, přesnější označení staveb.
Konkrétní smlouvy k jednotlivým dílům předloženy nebyly. Žádný jiný doklad přitom
neprokazuje, že zhotovitel stěžovateli skutečně předal dokončen é dílo. Důkazní povinnost
daňového subjektu není splněna pouhým předložením formálně bezvadných dokladů; v dané věci
přetrvávaly i po předložení těchto dokladů pochybnosti, že výdaje za nákup materiálu
a montážních prací byly skutečně vynaloženy právě za účelem a právě způsobem, jaký stěžovatel
tvrdil, tj. že byly protihodnotou za plnění, které mu poskytla právě společnost REALSTEEL
a právě v hodnotě, o níž vypovídaly faktury a pokladní doklady. Konkrétně o platbě na účet
dodavatele dne 20. 5. 2008 se stěžovatel v žalobě nezmínil (jde tedy o novou skutečnost
ve smyslu §109 odst. 5 soudního řádu správního), ani není zřejmé, proč by zrovna tato platba
měla být významnější než jiné a měla by vyvracet závěry správce daně.
[9] Předložené fotografie neobsahovaly žádnou bližší identifikaci, a prokazovaly
tedy pouze existenci nějakých staveb, nikoli to, že na tyto stavby dodávala společnost
REALSTEEL materiál pro stěžovatele. V řízení nebylo zpochybněno, že stěžovatel
při svém podnikání nakupoval materiál a montážní práce, které dále dodával
odběratelům; pouhý tento fakt, společně s formálními doklady, jejichž důkazní hodnota je nízká,
ale neprokazuje, že stěžovatel nakoupil materiál a montážní práce právě od společnosti
REALSTEEL a že je této společnosti zaplatil.
[10] Není pravda, že by správce daně pouze rekapituloval obsah výpovědí svědků a náležitě
je nezhodnotil: naopak zejména na str. 16 – 17 zprávy o daňové kontrole se správce daně
podrobně zabýval jednotlivými tvrzeními z obou výpovědí Františka Vodičky a hodnotil
jejich věrohodnost jak s ohledem na listinné doklady, tak ve vztahu obou výpovědí navzájem.
Podle stěžovatele byl důvodem rozdílů v obou výpovědích (z listopadu 2008 a z března 2012)
větší časový odstup od skutkových dějů a správce daně se měl pokusit o odstranění
rozporů mezi oběma výpověďmi. I kdyby však důvodem rozdílů byl velký časový odstup,
nemění to nic na jejich nízké důkazní hodnotě a na tom, že nejsou způsobilé podpořit
stěžovatelova tvrzení.
[11] Ve starší výpovědi František Vodička uvedl, že někte ré práce prováděla společnost SDN,
s. r. o., která se však ukázala být nekontaktní. V novější výpovědi už řekl pouze tolik,
že na práce najímal živnostníky, na jejichž jména si nevzpomíná; nevzpomně l si rovněž
na to, odkud, kam a jak byl materiál přepravován a kdo jej přepravoval. Není zřejmé, jak by měl
správce daně odstraňovat rozpory ve výpovědích téhož svědka, pokud jsou navíc tyto rozpory
dány – jak sám stěžovatel tvrdí – plynutím času. Judikatura, na niž stěžovatel poukazoval
v kasační stížnosti, se týkala jiné situace. Šlo o výpovědi více svědků ve stejnou dobu,
z nichž každý měl poněkud jiný náhled na věc; soud v oné věci zdůraznil, že správce daně
si nemůže bez dalšího vybrat jen obsah těch výpovědí, které se mu hodí , a tvrzení jiných svědků
ponechat stranou. V této věci ale byly informačně neuspokojivé obě výpovědi Františka Vodičky ,
i kdyby byly posuzovány izolovaně; rozdíl mezi nimi už k tomu pouze přispíval.
[12] Tvrzení týkající se toho, že František Vodička jako jednatel s polečnosti REALSTEEL
neplnil své daňové povinnosti a že převod podílu na pana P. K. byl neplatný, nebyla uplatněna
v řízení před krajským soudem; Nejvyšší správní soud k nim proto nepřihlíží (§109 odst. 5
s. ř. s.).
[13] Stěžovatel dále namítl, že mu nemůže být kladena k tíži nynější nedostupnost
účetnictví společnosti REALSTEEL. Předložené doklady podle něj nebyly vyvráceny;
žádné důkazní prostředky nesvědčí o tom, že by práce nebyly provedeny, materiály nebyly
dodány, nebo že by práce provedl a materiály dodal někdo jiný. Jak však již stěžovateli sdělil
krajský soud, dokazování v daňovém řízení není založeno na zásadě vyšetřovací, ale na prioritní
povinnosti daňového subjektu dokazovat vše, co sám tvrdí – a to nejen formálními doklady,
které jsou zpravidla pouze nezbytným prvotním předpokladem pro unesení důkazního
břemene. Neunese-li daňový subjekt důkazní břemeno, neplyne z toho správci daně povinnost
sám vyhledávat relevantní důkazy. Úkolem správce daně není prokazovat, že údaje o určitém
obchodním případu jsou v účetnictví daňového subjektu zaznamenány v rozporu se skutečností:
je povinen prokázat pouze to, že o souladu se skutečností existují vážné pochybnosti,
které činí předložené doklady nevěrohodnými, neúplnými, neprůkaznými nebo nesprávnými.
Tuto povinnost správce daně splnil a stěžovatel jeho pochybnosti nijak nevyvrátil, pouze i nadále
tvrdil, že není o čem pochybovat. Toto tvrzení ovšem neobstojí, jak už bylo vysvětleno výše.
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud proto neshledal kasa ční stížnost důvodnou a zamítl ji podle §110
odst. 1 s. ř. s.
[15] O nákladech řízení rozhodl soud podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.,
podle nějž má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení
před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože se svou kasační stížností neuspěl;
úspěšnému žalovanému pak v tomto soudním řízení nevznikly žádné náklady.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2015
Zdeněk Kühn
předseda senátu