ECLI:CZ:NSS:2015:10.AFS.89.2015:63
sp. zn. 10 Afs 89/2015 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: J. M., zast. JUDr. Petrem
Ulmannem, advokátem se sídlem Jestřábí 974/1, Liberec, proti žalovanému: Generální
ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 13.
11. 2014, čj. 45748-2/2014-900000-304.2, čj. 45749-2/2014-900000-304.2, a čj. 45750-2/2014-
900000-304.2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 11. 3. 2015, čj. 10 Af 2/2015-41,
takto:
I. Kasační stížnost se z a m í tá .
II. Žádný z účastníků řízení ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Dodatečným platebním výměrem Celního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce
daně“) ze dne 22. 7. 2014, sp. zn. NK0016/13/520501, čj. 10742- 19/2014-520000-51,
byla žalobci dle §34 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění platném
ke dni 24. 8. 2011 (dále jen „zákon o spotřebních daních“), a podle čl. 220 odst. 1 nařízení
Rady č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „celní kodex“),
dodatečně vyměřena spotřební daň z minerálních olejů (konkrétně rašelinových briket
dovezených k energetickým účelům) ve výši 9936 Kč, a penále ve výši 1988 Kč.
[2] Dodatečným platebním výměrem správce daně ze dne 22. 7. 2014,
sp. zn. NK0016/13/520501, čj. 10742-20/2014-520000-51, byla žalobci dle §34 zákona
o spotřebních daních ve znění platném ke dni 24. 8. 2011 a podle čl. 220 odst. 1 celního kodexu
dodatečně vyměřena spotřební daň z minerálních olejů (konkrétně rašelinových briket
dovezených k energetickým účelům) ve výši 9655 Kč, a penále ve výši 1931 Kč.
[3] Dodatečným platebním výměrem správce daně ze dne 22. 7. 2014,
sp. zn. NK0016/13/520501, čj. 10742-21/2014-520000-51, byla žalobci dle §34 zákona
o spotřebních daních ve znění platném ke dni 24. 8. 2011 a podle čl. 220 odst. 1 celního kodexu
dodatečně vyměřena spotřební daň z minerálních olejů (konkrétně rašelinových briket
dovezených k energetickým účelům) ve výši 9785 Kč, a penále ve výši 1957 Kč.
[4] Odvolání proti těmto rozhodnutím žalovaný v záhlaví označenými rozhodnutími zamítl
a dodatečné platební výměry potvrdil.
[5] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích
(dále jen „krajský soud“) zamítl rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, čj. 10 Af 2/2015- 41,
s tím, že „rašelina pod kódem kombinované nomenklatury KN 2703 nespadá pod pojem ‚energetické produkty‘
podle čl. 2 odst. 1 směrnice 2003/96/ES, a tudíž se na ni úprava harmonizovaného zdanění nevztahuje. “
Na základě uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že §45 odst. 6 zákona o spotřebních daních
není v rozporu s unijním právem a „Česká republika využila svého práva zdanit výrobek, který nepodléhá
harmonizovanému zdanění, a stanovila pro rozhodné období, že výrobky z rašeliny pod kódem kombinované
nomenklatury KN 2703, které jsou určené k použití, nabízené k prodeji ne bo používané pro výrobu tepla,
budou podléhat zdanění spotřební daní z minerálních olejů. Ač se nejedná o minerální olej, je třeba respektovat
vůli zákonodárce, který zamýšlel, aby s rašelinou bylo v daňové oblasti nakládáno jako s minerálním olejem
[pozn.: §48 odst. 11 zákona o spotřebních daních].“
II.
Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti proti rozsudku krajského soudu
předně uvedl, že krajský soud nesprávně posoudil otázku rozporu §45 odst. 6 a §48 odst. 11
zákona o spotřebních daních s unijním právem. Stěžovatel poukázal na znění směrnice Rady
2003/96/ES, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických
produktů a elektřiny (dále jen „směrnice 2003/96/ES“), dle jejíhož čl. 1 [č]lenské státy zdaní
energetické produkty a elektřinu v souladu s touto směrnicí. Dle čl. 2 odst. 3 věty třetí této směrnice
pak platí, že [k]romě výrobků uvedených v odstavci 1 [pozn.: v němž rašelina s kódem kombinované
nomenklatury č. 2703 uvedena není], které jsou předmětem daně, se všechny další uhlovodíky s výjimkou
rašeliny, které jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo použity k topení, zdaňují sazbou v téže výši
jako sazba pro obdobný energetický produkt. Podle čl. 2 odst. 5 věty třetí směrnice 2003/96/ES
rozhodnutí o aktualizaci kódů kombinované nomenklatury nesmí vést k žádným změnám minimálních
daňových sazeb uplatňovaných podle této směrnice nebo k zařazení či vyřazení jakýchkoli energetických
produktů nebo elektřiny. Podle čl. 1 odst. 3 písm. a) směrnice Rady 2008/118/ES o obecné
úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS (dále jen „směrnice 2008/118/ES“)
členské státy mohou vybírat daně z výrobků jiných než zboží podléhající spotřební dani.
Dle stěžovatelova názoru citovaná unijní úprava „vylučuje možnost zdanění rašeliny jako energetického
produktu odkazem na podobnost s palivy a mazivy ve směrnici uvedenými, které podléhají zdanění
harmonizovanou spotřební daní.“
[7] Pokud jiné členské státy Evropské unie ke zdanění rašeliny přistoupily,
učinily tak dle stěžovatelova tvrzení skrze zvláštní sazbu jiné než harmonizované spotřební daně
energetických produktů. Poukaz krajského soudu na zdanění cukrovinek a čokolády spotřební
daní v Dánsku je přitom nepřípadný, neboť tyto nejsou zdaněny v rámci jednotné úpravy
spolu s energetickými produkty.
[8] Až do přijetí novely zákona o spotřebních daních (prostřednictvím zákona
č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, dále též jen „zákon o stabilizaci veřejných
rozpočtů“) nebyla rašelina v tomto zákoně uvedena jako produkt, který by se měl danit
spotřební daní jako produkt energetický. Zákonodárce tedy zařadil rašelinu k energetickému
využití mezi produkty zdaněné harmonizovanou spotřební daní pro energetické produkty,
přestože mu to již tehdy platný čl. 2 odst. 3 věta třetí směrnice č. 2003/96/ES neumožňoval.
Zdanění rašeliny harmonizovanou spotřební daní Česká republika nikdy nepožadovala,
ani není uvedeno mezi výjimkami v obsahu směrnice 2003/96/ES a směrnice 2 008/118/ES.
Stěžovatel v této souvislosti dále uvedl, že „[o] tom, že generální ředitelství cel, ministerstvo financí
a patrně i zákonodárce věděli o rozporu zdanění rašeliny jako energetického produktu s unijním právem nakonec
svědčí i to, že změnou zákona č. 261/2007 Sb. provedenou zákonem č.331/2014 Sb. vyňaly rašelinu k výrobě
tepla z režimu harmonizovaných spotřebních daní z minerálních olejů a podřídili její zdanění s účinností
od 1.1.2015 zdanění daní z paliv.“
[9] Stěžovatel bez bližšího zdůvodnění uvedl, že ponechává Nejvyššímu správnímu soudu
na zvážení, zda v této věci nepodat dle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie předběžnou
otázku Soudnímu dvoru Evropské unie.
[10] Stěžovatel dále konstatoval, že jak zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů,
tak i sám zákon o spotřebních daních jsou díky četným novelám „ pro běžného člověka i podnikatele
natolik nesrozumitelnými, že je ve smyslu rozhodovací praxe Ústavního soudu možno pochybovat,
nakolik ještě jejich neznalost neomlouvá.“
[11] Dle stěžovatelova názoru zařazením rašeliny do harmonizovaného zákona o spotřebních
daních a jejímu podrobení harmonizované daňové sazbě pro minerální oleje zákonodárce
„způsobil, že u každého rozhodování o výši sazby daně za látku uvedenou v §46 zákona o spotřební
dani nejvíce rašelině podobnou bude permanentně a v jakémkoli případě nepřezkoumatelné zdůvodnění
správního orgánu obsažené v napadených rozhodnutích, proč na zdanění rašeliny správní orgán aplikoval
§48 odst. 11 zákona tak, že se rašelinovým briketám nejvíce dle §45 o dst. 1 přibližují těžké topné
oleje popř. jiná zde zvedená látka.“ Citovaná ustanovení nelze přezkoumatelným způsobem
ve vztahu k rašelině aplikovat, resp. umožňují „v daném případě takovou libovůli správního orgánu
při jeho diskrečním posouzení věci, která není v souladu s Ústavou.“
[12] Stěžovatel je přesvědčen, že správní orgány porušily zásadu stanovenou
v §6 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“),
neboť mu způsobily zbytečné náklady. Pracovníci správce daně stěžovatele
informovali pouze o tom, že pro dovoz rašelinových briket potřeboval povolení k dovozu
pevných paliv, nikoli však o tom, že podléhají spotřební dani (v době dovozu o tom sami
nevěděli). Například společnosti K-HNH, s. r. o., pracovníci správce daně výslovně sdělili,
že rašelinové brikety spotřební dani nepodléhají. Uvedené skutečnosti, jež mohly mít dopad
minimálně na výši vyměřeného penále, chtěl stěžovatel prokázat v řízení před krajským soudem
výslechy svědků, což však krajský soud v souvisejícím řízení vedeném pod sp. zn. 10 Af 41/2014
zamítl.
[13] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[14] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s odůvodněním rozsudku
krajského soudu a zdanění rašeliny spotřební daní nebylo v rozporu s unijním ani ústavním
právem. Dále mimo jiné uvedl, že aby se stěžovatel „ mohl ve věci zdanění spotřební daní účinně
dovolávat konzultace s celními orgány, měl si požádat o poskytnutí závazného posouzení celními orgá ny“;
to však stěžovatel neučinil.
[15] Žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[16] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal v záhlaví označený rozsudek krajského soudu v rozsahu
a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst . 3 a 4 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)].
[17] Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkou rozporu §45 odst. 6 a §48 odst. 11
zákona o spotřebních daních s unijním právem.
[18] Dle §45 odst. 6 zákona o spotřební dani [p]ředmětem daně jsou také všechny výrobky uvedené
pod kódy nomenklatury 2701 až 2715 s výjimkou výrobků, které jsou předmětem daně ze zemního plynu
a některých dalších plynů a předmětem daně z pevných paliv, a s výjimkou minerálních olejů podle odstavců 1
a 3, určené k použití, nabízené k prodeji nebo používané pro výrobu tepla . Předmětem spotřební daně
v rozhodném období tudíž byla i rašelina (včetně rašelinového steliva), též aglomerovaná,
jež je v příloze I nařízení Rady č. 2658/87 o celní a statistické nome nklatuře a o společném
celním sazebníku vedena pod kódem kombinované nomenklatury 2703. Dle §48 odst. 11 zákona
o spotřební dani se výrobky uvedené v §45 odst. 5 a 6 téhož zákona zdaňují stejnou sazbou
jako minerální olej uvedený v §45 odst. 1, kterému se vlastnostmi a účelem použití nejvíce přibližují.
Zákonodárce tedy rašelinu podrobil spotřební dani ve stejné sazbě jako minerální oleje.
[19] Dle čl. 1 odst. 1 směrnice 2008/118/ES jsou zbožím podléhajícím spotřební dani
a) energetické produkty a elektřina, na něž se vztahuje směrnice 2003/96/ES; b) alkohol a alkoholické nápoje,
na něž se vztahují směrnice 92/83/EHS a 92/84/EHS; c) tabákové výrobky, na něž se vztahují směrnice
92/79/EHS, 92/80/EHS a 95/59/ES. Dle čl. 2 odst. 1 směrnice 2003/96/ES se pro účely
této směrnice pojmem „energetické produkty“ rozumějí výrobky: a) kódů KN 1507 až 1518,
pokud mají být použity jako palivo nebo pohonná hmota; b) kódů KN 2701, 2702 a 2704 až 2715; c) kódů
KN 2901 a 2902; d) kódu KN 2905 11 00, které nejsou syntetického původu, pokud mají být
použity jako palivo nebo pohonná hmota; e) kódu KN 3403; f) kódu KN 3811; g) kódu KN 3817;
h) kódu KN 3824 90 99, pokud mají být použity jako palivo nebo pohonná hmota . Rašelina pod kódem
kombinované nomenklatury 2703 v uvedeném výčtu obsažena není. Dle čl. 2 odst. 3 věty
třetí směrnice 2003/96/ES pak [k]romě výrobků uvedených v odstavci 1, které jsou předmětem daně,
se všechny další uhlovodíky s výjimkou rašeliny, které jsou určeny k použití, nabízeny k prodeji nebo použity
k topení, zdaňují sazbou v téže výši jako sazba pro obdobný energetický produkt .
[20] Z uvedeného je zřejmé, že úprava obsažená ve směrnici 2003/96/ES
na rašelinu nedopadá, neboť byla z její působnosti explicitně vyňata a nevztahuje
se na ni proto ani směrnice 2008/118/ES. Nejvyšší správní soud se proto ztotožnil se závěrem
krajského soudu, dle něhož „rašelina pod kódem kombinované nomenklatury KN 2703 nespadá pod pojem
‚energetické produkty‘ podle čl. 2 odst. 1 směrnice 2003/96/ES, a tudíž se na ni úprava harmonizovan ého
zdanění nevztahuje. Jak je patrné z čl. 2 odst. 1 písm. b) dané směrnice kód KN 2703 je skutečně ve výčtu
výrobků vynechán. Z toho krajskému soudu vyplývá, že EU nemá zájem na zavedení jednotného zdanění rašeliny
a výrobků z ní. Z toho však ovšem nevyp lývá, že by tím bylo její zdanění spotřební či jinou daní v členských
státech EU zakázáno […].“ Nelze totiž dovozovat, že přijetí unijní směrnice harmonizující
zdanění určitých produktů bez dalšího znamená zákaz podrobit jiné produkty stejnému
daňovému režimu. Nejde tedy o zákaz zahrnutí rašeliny do energetických harmonizovaných daní,
jak tvrdí stěžovatel, nýbrž o to, že unijní právo ponechává způsob zdanění rašeliny na úvaze
členských států.
[21] Námitka stěžovatele, že zdanění rašeliny harmonizovanou spotřeb ní daní Česká
republika nikdy nepožadovala, ani není uvedeno mezi výjimkami v obsahu směrnic
2003/96/ES a 2008/118/ES, jsou proto ve vztahu k nyní posuzované věci bez významu.
Odkaz na znění čl. 2 odst. 5 směrnice 2003/96/ES, který mimo jiné stanoví, že [r]ozhodnutí
o aktualizaci kódů kombinované nomenklatury pro výrobky uvedené v této směrnici se přijímá jednou ročně
v souladu s postupem podle článku 27. Rozhodnutí nesmí vést k žádným změnám minimálních daňových sazeb
uplatňovaných podle této směrnice nebo k zařazení či vyřazení jakýchkoli energetických produktů nebo elektřiny,
proto není relevantní. Citované ustanovení představuje pouze omezení unijních orgánů
v případě změn kódů kombinované nomenklatury a brání tak tomu, aby pouhým rozhodnutím
o jejich aktualizaci byla směrnice 2003/96/ES via facti novelizována; jakékoli povinnosti
ve vztahu k členským státům z něj tudíž dovozovat nelze.
[22] Nejvyšší správní soud považuje naopak za případný odkaz krajského soudu na úpravu
spotřební daně v Dánsku, kde jsou touto daní zatíženy i další produkty jako káva, čaj, čokoláda,
zmrzlina apod. (www.cfe-eutax.org/taxation/excise-duties/denmark). Pro doplnění
k tomu Nejvyšší správní soud dodává, že praxe jednotlivých členských států je poměrně pestrá,
neboť např. ve Spojeném království a Irsku je spotřební dani podroben také hazard
(www.gov.uk/browse/business/imports-exports/excise-duty www.revenue.ie/en/tax/excise/
index.html), ve Švédsku jsou pak touto daní zatíženy vedle hazardu a loterií také odpady,
pesticidy či dokonce reklama atd. (např. www.skatteverket.se/foretagorganisationer/
skatter/punktskatter.4.71004e4c133e23bf6db800057013.html). Byť se v jednotlivých zemích
může pojmenování těchto daní částečně lišit a mohou být dokonce upraveny zvláštními zákony,
klíčovou skutečností zůstává, že dochází ke zdanění spotřeby. Spotřební daň je uvalována obecně
na takové produkty a služby, jejichž spotřebu se státy snaží pro jejich škodlivost omezit,
přičemž zboží, které shora citovaným směrnicím nepodléhá, mohou členské státy zdanit
podle vlastního uvážení a potřeb.
[23] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani stěžovatelově názoru, dle něhož měl zákonodárce
k jejímu zdanění přijmout speciální úpravu a nikoli pouhý odkaz na harmonizované sazby
energetických produktů, jež považuje za podobné.
[24] Dle čl. 1 odst. 3 písm. a) směrnice 2008/118/ES členské státy m ohou vybírat daně
i z výrobků jiných než zboží podléhající spotřební dani, pokud výběr těchto daní nepovede k formalitám
při přechodu hranice v rámci obchodu mezi členskými státy . Nejvyšší správní soud přitom neshledal
žádný důvod, proč by takovýmto výrobkem či zbožím nemohla být i rašelina. K tomu dále uvádí,
že dle čl. 288 Smlouvy o fungování Evropské unie je směrnice závazná pro každý stát,
kterému je určena, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků
se ponechává vnitrostátním orgánům. Cílem směrnice 2008/118/ES je přitom především stanovení
harmonizovaných podmínek pro výběr daně ze zboží podléhajícímu spotřební dani (srov. odst. 2
preambule této směrnice). Jinými slovy záměrem unijního normotvůrce bylo to, aby podmínky
zdanění citovanou směrnicí taxativně vymezeného zboží byly ve všech členských státech
ve výsledku totožné. Přestože rašelina takovýmto zbožím není, její zdanění spotřební daní
tomuto cíli nikterak neodporuje.
[25] V obecné rovině je sice jistě možné polemizovat o vhodnosti zákonodárcem zvoleného
řešení spočívajícího v navázání daňové sazby rašeliny na sazbu daně z minerálního oleje,
kterému se vlastnostmi a účelem použití nejvíce přibližuje (§48 odst. 11 zákona o spotřební
dani), avšak to samo o sobě nevede k závěru o rozporu předmětné úpravy s unijním právem.
Krajský soud k tomu správně podotkl, že „[a]č se nejedná o minerální olej, je třeba respektovat vůli
zákonodárce, který zamýšlel, aby s rašelinou bylo v daňové oblasti nakládáno jako s minerálním olejem .“
Skutečnost, že zákonodárce tento přístup následně přehodnotil a podrobil rašelinu s účinností
od 1. 1. 2015 dani z pevných paliv, proto na posouzení nyní projednávané věci nemůže mít vliv.
[26] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že neshledal důvod pro postup dle čl. 267
Smlouvy o fungování Evropské unie, neboť klíčová otázka, tj. možnost podrobení spotřební dani
zboží, jež harmonizované úpravě nepodléhá, byla již judikaturou Soudního dvora Evropské unie
dostatečně řešena
*)
a je ji tudíž nutno považovat za acte éclairé (srov. rozsudek Soudního dvora
ze dne 27. 3. 1962, Da Costa, ve spojených věcech 28 až 30/62, ECLI:EU:C:1963:6).
[27] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani stěžovatelově námitce,
dle níž „u každého rozhodování o výši sazby daně za látku uvedenou v §46 zákona o spotřební dani nejvíce
rašelině podobnou bude permanentně a v jakémkoli případě nepřezkoumatelné zdůvodnění správního orgánu
obsažené v napadených rozhodnutích, proč na zdanění rašeliny správní orgán aplikoval §48 odst. 11 zákona
tak, že se rašelinovým briketám nejvíce dle §45 odst. 1 přibližují těžké topné oleje popř. jiná zde zvedená
látka.“ Uvedenou námitku vyložil Nejvyšší správní soud jednak jako námitku obecného
charakteru směřující k možným dopadům předmětné právní úpravy, jednak jako námitku
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů obou stupňů v nyní posuzovaném případě.
[28] K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že pro jeho rozhodnutí je podstatný
pouze skutkový a právní stav v nyní projednávané věci a nikoli hypotetická nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správních orgánů v jiných řízeních, na něž v obecné rovině poukazuje stěžovatel.
Nejvyšší správní soud není povolán k tomu, aby akademickými úvahami hodnotil možné
nedostatky rozhodnutí správních orgánů, jež nejsou předmětem řízení o kasační stížnosti.
[29] Ve vztahu k námitce nepřezkoumatelnosti nyní napadených rozhodnutí správce
daně a žalovaného, Nejvyšší správní soud konstatuje, že správce daně v dodatečných
platebních výměrech ve vztahu k aplikaci §48 odst. 11 zákona o spotřebních daních
uvedl, že v §45 odst. 1 tohoto zákona nejsou uvedena „žádná minerální paliva v pevném
skupenství a podle účelu použití – k výrobě tepla, se nejvíce briketám přibližují těžké topné oleje “.
Také žalovaný k tomu v napadených rozhodnutích uvedl, že rašelině se vzhledem
k jejímu skupenství a využití k výrobě tepla skutečně nejvíce přibližují těžké topné oleje,
které se zdaňují sazbou daně ve výši 472 Kč/t. Tyto úvahy jsou podle Nejvyššího správního
soudu plně přezkoumatelné a nevykazují žádné znak y protiústavní libovůle.
*)
Srov. např. rozsudek ze dne 5. 7. 2007, Fendt Italiana Srl, ve spojených věcech C -145/06 a C -146/06,
ECLI:EU:C:2007:411, na nějž ostatně poukázal krajský soud, ve kterém Soudní dvůr Evropské unie
(dále jen „Soudní dvůr“) konstatoval, že „ mazací oleje, na které se nevztahuje harmonizovaná spotřební daň, představují jiné
produkty, než jsou produkty uvedené v čl. 3 odst. 1 první odrážce směrnice 92/12 (viz v tomto smyslu […] rozsudky Braathens,
body 24 a 25, jakož i Komise v. Itálie, body 31 a 33), takže v souladu s prvním pododstavcem odstavce 3 tohoto článku si členské státy
podrží právo na zavedení nebo zachování daní vyměřovaných z těchto výrobků, za předpokladu, že tyto daně nepovedou k formalit ám
při přechodu hranice v rámci obchodu mezi členskými státy.“ Na uvedené navázal Soudní dvůr v rozsudku ze dne 12. 2. 2015,
Oil Trading Poland, C-349/13, ECLI:EU:C:2015:84, ve kterém již ve světle aktuální právní úpravy výslovně uvedl,
že „že čl. 1 odst. 3 uvedené směrnice [pozn.: směrnice 2008/118/ES] jako takový nebrání tomu, aby členské státy podrobily
jiné výrobky než zboží podléhající režimu harmonizované spotřební daně dani upravené stejnými pravidly jako tento režim. “
Jakkoli Soudní dvůr vyslovil uvedené závěry ve vztahu k mazacím olejům, lze je bezpochyby obdobně uplatnit
i vů či rašelině, jejíž zdanění spotřební daní taktéž harmonizované unijní úpravě nepodléhá.
[30] Závěrem Nejvyšší správní soud poznamenává, že přestože lze se stěžovatelem
souhlasit v tom, že časté legislativní změny přehlednosti a srozumitelnosti právního řádu
rozhodně neprospívají, tato skutečnost nemůže být důvodem pro zrušení napadeného
rozsudku krajského soudu, potažmo rozhodnutí správních orgánů obou stupňů,
neboť ty postupovaly v souladu s tehdy platným právem. Ke zdanění rašeliny spotřební daní
došlo prostřednictvím zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, jehož ústav ností – a to i z pohledu
jeho srozumitelnosti a přehlednosti – se zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 31. 1. 2008,
sp. zn. Pl. ÚS 24/07, č. 88/2008 Sb., jímž návrh na zrušení předmětného zákona zamítl.
[31] Námitkou, dle níž správní orgány svým postupem způsobily v rozporu s §6 odst. 2
správního řádu zbytečné náklady, se Nejvyšší správní soud dle §109 odst. 5 s. ř. s. nezabýval,
neboť stěžovatel ji uvedl až v kasační stížnosti, ačkoli mu nic nebránilo v jejím uplatnění
již v řízení před krajským soudem.
[32] Tvrzení stěžovatele, dle kterého chtěl porušení zásady rovnosti účastníků
správního řízení „prokázat výslechem odpovědných pracovníků GŘC“ neodpovídá obsahu spisu;
žádný důkazní návrh na výslech svědků v řízení ukončeném nyní přezkoumávaným
rozsudkem krajského soudu stěžovatel nevznesl. Předložil-li takový návrh v řízení jiném
(dle jeho tvrzení sp. zn. 10 Af 41/2014), je pro posouzení jeho kasační stížnosti bezvýznamné.
IV.
Závěr a náklady řízení
[33] Nedůvodnou kasační stížnost proto Nejvyšší správní soud dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[34] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady
nad rámec jeho úřední činnosti, nemají účastníci dle §60 odst. 1 s. ř . s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu