ECLI:CZ:NSS:2015:10.AS.132.2015:26
sp. zn. 10 As 132/2015 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: M. Z.,
zast. JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 233/1,
Litoměřice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31,
Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 2. 2014, čj. 2082/14/5000-14306-705194,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
18. 5. 2015, čj. 15 Af 28/2014-40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Finanční úřad v Roudnici nad Labem (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne
16. 11. 2012, čj. 86500/12/198971500424, doměřil žalobci (dále jen „stěžovatel“) daň z přidané
hodnoty za období srpen 2010 a předepsal povinnost k úhradě zákonného penále. K odvolání
stěžovatele žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 2. 2014, čj. 2082/14/5000-14306-705194,
rozhodnutí správce daně změnil v části týkající se specifikace bankovního účtu správce daně,
na nějž má být doměřená daň včetně penále uhrazena; ve zbytku ponechal výrok rozhodnutí
správce daně beze změny.
[2] Stěžovatel podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu. Podáním ze dne 27. 4. 2015
požádal Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) o osvobození od soudních
poplatků. Uvedl, že v září 2013 přišel o zaměstnání a doposud je veden jako uchazeč
o zaměstnání; nepobírá žádné sociální dávky. Dále tvrdil, že veškeré své úspory již vyčerpal,
nevlastní žádný nemovitý majetek, spolu s rodinou - manželkou a dvěma nezletilými syny bydlí
v nájmu, přičemž nájem je hrazen jeho manželkou z rodičovského příspěvku. K prokázání těchto
tvrzení přiložil potvrzení úřadu práce ČR – krajské pobočky v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2015,
nájemní smlouvu ze dne 28. 9. 2007 a vyplněné potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
(dále jen „prohlášení“).
[3] Z prohlášení krajský soud zjistil, že stěžovatel nemá žádné příjmy, žádný majetek větší
ceny a jediný měsíční příjem jeho rodiny je rodičovský příspěvek ve výši 7 300 Kč;
oproti tomu má dluhy ve výši 18 343 Kč, které splácí. Z přiložené nájemní smlouvy dále
vyplynulo, že dle této smlouvy v pravidelných měsíčních platbách má povinnost platit nájemné
ve výši 2 500 Kč a úhradu za elektrickou energii ve výši určené jejím dodavatelem.
[4] Krajský soud usnesením ze dne 18. 5. 2015, čj. 15 Af 28/2014-40 (dále jen „napadené
usnesení“) stěžovateli osvobození od soudního poplatku nepřiznal. Tvrzení stěžovatele
považoval za nevěrohodná; s připomenutím §3 odst. 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb.,
o životním a existenčním minimu dovodil, že u rodiny sestávající ze dvou dospělých osob,
jednoho dítěte ve věku jednoho roku a druhého ve věku osmi let činí měsíční životní minimum
domácnosti částku 9 850 Kč. Dle krajského soudu není možné, aby rodina stěžovatele
měla příjem pouze 7 300 Kč, ze kterého by hradila nájemné ve výši 2 500 Kč a poplatky
za elektrickou energii, splácela dluhy stěžovatele a současně byla z této částky schopna hradit
veškeré náklady související s bydlením a zajišťováním svých základních životních potřeb
(např. vyživovací povinnosti obou synů); to vše aniž by rodina jakkoliv požádala o pomoc
ze strany státu. Dle krajského soudu stěžovatel v rozporu s poučením v závěru uvedeného
prohlášení musel zamlčet podstatné okolnosti ohledně své finanční situace, které mohly mít vliv
na rozhodování krajského soudu o osvobození od soudních poplatků.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[5] Stěžovatel podal kasační stížnost z důvodu dle §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Namítl, že v prohlášení uvedl pravdivé údaje a žádné okolnosti, jež by mohly mít vliv
na rozhodování o jeho žádosti, nezamlčel. Úsudek krajského soudu, že stěžovatel zamlčel
podstatné okolnosti ohledně jeho finanční situace, nemá oporu ve skutkovém zjištění,
neboť krajský soud neprovedl žádné dokazování a ani neuvedl, jaké podstatné okolnosti stran
finanční situace měl stěžovatel zamlčet. Krajskému soudu nic nebránilo stěžovatele vyslechnout;
jeho závěr o tom, že prohlášení je nevěrohodné, má být postaven zcela najisto, nikoliv vycházet
toliko z „krajní nepravděpodobnosti“. Úvaha o nemožnosti žít s uváděnými částkami není ničím
podložená. Výpočet částky životního minima splňuje dle stěžovatele rovněž podmínky
pro osvobození od soudního poplatku.
[7] Žalovaný navrhl kasační stížnost zamítnout.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Před posouzením kasační stížnosti Nejvyšší správní soud hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Přitom dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil v mezích
jejího rozsahu a uplatněných důvodů; neshledal přitom žádné vady, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Nejvyšší správní soud předesílá, že o obdobných kasačních stížnostech stěžovatele
již rozhodoval v řízeních zakončených zamítavými rozsudky ze dne 29. 7. 2015,
čj. 9 As 121/2015-20 a čj. 9 As 141 /2015-27 a ze dne 30. 7. 2015, čj. 9 As 142/2015-20.
Od argumentace obsažené v odůvodnění těchto rozsudků nemá potřebu jakkoliv se odchylovat,
pročež i v nyní posuzované věci neshledává podanou kasační stížnost opodstatněnou z důvodů
dále uvedených.
[10] Zdejší soud se předně zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného usnesení.
Vlastní přezkum rozhodnutí krajského soudu je totiž možný pouze za předpokladu,
že jde o rozhodnutí srozumitelné a opřené o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé,
proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí je natolik závažnou vadou, že k ní Nejvyšší správní soud přihlíží z úřední povinnosti
(§109 odst. 4 s. ř. s.).
[11] Kritéria přezkoumatelnosti napadené usnesení splňuje. Jedná se o srozumitelné
rozhodnutí opřené o dostatek relevantních důvodů. Je z něj zřejmé, proč krajský soud rozhodl
tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného usnesení (srov. zde odst. [3] a [4]).
[12] Stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného usnesení v tom, že krajský soud
neuvedl, jaké podstatné okolnosti své finanční situace měl stěžovatel zamlčet. Ve věci neprováděl
dokazování a pokud prohlášení považoval za nevěrohodné, mělo to být postaveno najisto.
Nejvyšší správní soud se s těmito námitkami neztotožnil.
[13] Smyslem institutu osvobození od soudních poplatků je zabezpečení přístupu k soudní
ochraně i u těch účastníků, kteří se vzhledem ke své majetkové a finanční situaci nachází
v tíživých sociálních poměrech. Je na účastníku samém, aby soudu dostatečně konkrétně popsal
své osobní a majetkové poměry a současně projevil zákonem požadovanou aktivitu a předložil
(pokud možno současně se žádostí o osvobození od soudních poplatků) doklady prokazující
jeho nemajetnost. Nesplní-li účastník tuto svou povinnost, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004-50, č. 537/2005 Sb. NSS). Důkazní břemeno k prokázání
nedostatku prostředků nese účastník řízení.
[14] Soudy tedy zkoumají, zda účastník řízení v žádosti o osvobození od soudních poplatků
dostatečně konkrétně popsal, v čem spatřuje nedostatek prostředků k úhradě soudního poplatku
a zda takové tvrzení rovněž řádně doložil. Přiznat osvobození od soudních poplatků
je totiž možné jen při kumulativním splnění obou podmínek, tj. při dostatečně určitém tvrzení
o nedostatečnosti prostředků k úhradě soudního poplatku a při doložení takového tvrzení.
Vyplyne-li z uvedených údajů či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost
zamítne (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009-88,
č. 1962/2010 Sb. NSS).
[15] V projednávané věci krajský soud detailně popsal, z čeho vycházel při hodnocení
majetkových poměrů stěžovatele. Dostatečně a srozumitelně odůvodnil, proč tvrzení stěžovatele
o majetkových poměrech považuje za nevěrohodné. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje,
že krajský soud nezpochybnil jednotlivá tvrzení stěžovatele týkající se příjmů či výdajů, nevytýkal
mu nedostatečné doložení jednotlivých údajů. Dospěl však k závěru, že celkový obraz majetkové
situace předestřený v prohlášení o majetkových poměrech nemůže odpovídat realitě.
Nelze se proto ztotožnit s argumentací stěžovatele, že krajský soud měl provádět dokazování
jeho výslechem, popř. uvádět konkrétní skutečnosti, které zamlčel.
[16] V případě, že byl stěžovatel přesvědčen o nesprávném závěru krajského soudu
ohledně věrohodnosti jeho tvrzení, měl příležitost v kasační stížnosti objasnit, z jakého důvodu
krajský soud nahlíží na jeho situaci mylně a z jeho pohledu nespravedlivě. Stěžovatel nicméně
ve svých námitkách setrval pouze na úrovni tvrzení, že krajský soud rozhodoval za nedostatečně
zjištěného skutkového stavu, aniž se snažil závěr krajského soudu jakkoli vyvrátit relevantními
skutečnostmi a nabídnout uspokojivé vysvětlení své majetkové situace, včetně vyvrácení závěru
krajského soudu, že jím deklarovaná finanční částka nemůže krýt potřeby čtyřčlenné rodiny.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud považuje posouzení krajského soudu jako logické
hodnocení tvrzených majetkových poměrů stěžovatele.
[17] Za této situace bylo zcela na místě hodnotit doložené majetkové poměry
jako nevěrohodné. Stěžovatel proto nesplnil dle §36 odst. 3 s. ř. s. podmínky pro přiznání
osvobození od soudních poplatků.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Pro výše uvedené Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl dle §110 odst. 1 s. ř. s.
[19] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalovanému, jemuž by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu
nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. srpna 2015
Zdeněk Kühn
předseda senátu