ECLI:CZ:NSS:2015:10.AS.156.2014:39
sp. zn. 10 As 156/2014 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce:
VETA - INVESTMENT, s. r. o., se sídlem Čerčanská 2053/18, Praha 4,
zast. JUDr. Čestmírem Kubátem, CSc., advokátem se sídlem Maiselova 42/19, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Kodaňská 1441/46, Praha 10,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2011, čj. 672/500/11-22836/ENV/11,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014,
čj. 5 A 156/2011 – 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Praha, oddělení odpadového
hospodářství (dále jen „inspekce“) zamítla rozhodnutím ze dne 4. 2. 2011,
čj. ČIŽP/41/OOH/SR05/0806642.001/11/PZK (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“),
žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o obnovu řízení ukončeného rozhodnutím inspekce ze dne
18. 12. 2009, čj. ČIŽP/41/OOH/SR02/0806642.004/09/PZK, ve spojení s rozhodnutím ze dne
19. 5. 2010, čj. ČIŽP/41/OOH/SR03/0806642.001/10/PZK. Odvolání proti prvostupňovému
rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 5. 2011, čj. 672/500/11-22836/ENV/11.
Kasační stížností stěžovatel napadá rozsudek městského soudu, kterým byla žaloba
proti rozhodnutí žalovaného zamítnuta.
II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu
[2] Ve správním řízení, jehož obnovy se stěžovatel domáhal, mu byla uložena nápravná
opatření spočívající v povinnosti odstranit terénní úpravy a vyklidit nejméně 3 389 m
3
odpadu
uloženého na pozemcích parc. č. 206/1 a 198/1 v katastrálním území Poříčí nad Sázavou.
Důvodem pro uložení nápravných opatření bylo zjištění nadlimitní koncentrace arsenu
a polycyklických aromatických uhlovodíků v reprezentativním vzorku odpadu.
[3] V žádosti o obnovu řízení dle §100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu, stěžovatel uvedl, že si nechal zpracovat odborné posudky od doc. Ing. RNDr. I.L., DrSc.
Z nich dle stěžovatele vyplynulo, že posudek ze dne 22. 5. 2008 použitý v původním správním
řízení, zpracovaný RNDr. L. K., byl založen na metodicky nesprávném provedení odběru vzorků
odpadu. Nesprávný postup odběru vzorků přitom může v důsledku způsobit minimálně
trojnásobně vyšší zjištěnou hodnotu kontaminujících látek.
[4] Inspekce žádost stěžovatele o obnovu řízení zamítla z důvodu, že v dané věci nevyšly
najevo nové skutečnosti nebo důkazy. O zjištěné kontaminaci věděl stěžovatel již v roce 2008,
byl přítomen odběru vzorků a mohl namítat nesprávný postup odběru vzorků již v původním
řízení. V protokolu o odběru vzorků stěžovatel uvedl, že souhlasí s provedeným odběrem
kontrolního reprezentativního vzorku. Nové posudky byly učiněny s časovým odstupem více
než dvou let, bez přítomnosti inspekce a bez záruky, že vzorky byly odebrány na stejném místě
jako v případě původního posudku. Stěžovatel neprokázal, že důkazy z původního řízení
byly nevěrohodné. Inspekce dále poukázala na věcné nesprávnosti obsažené v nových posudcích
RNDr. L..
[5] Stěžovatel podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Namítal, že se inspekce
nezákonně postavila do role znaleckého ústavu, pokud zpochybnila odborné závěry posudků
RNDr. L.. Stěžovatel byl v původním správním řízení nepravdivě informován o kontaminaci
odpadu vyplývající z posudku RNDr. K.. O nesprávném způsobu odběru vzorků
se však dozvěděl až na základě posudků RNDr. L., které jsou proto novými důkazy, jež nemohly
být uplatněny v původním řízení. Stěžovatel souhlasil pouze s odběrem vzorků, a nikoli se
způsobem odběru; nemůže přitom coby laik posuzovat technickou správnost odběru vzorků
odpadu. Žalovaný odvolání stěžovatele zamítl, ztotožnil se s vypořádáním věci správním
orgánem prvního stupně a poukázal na konkrétní nesrovnalosti a nedostatky v posudcích
RNDr. L..
III. Řízení před městským soudem
[6] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, v níž namítal nesprávné posouzení
věci správními orgány. Zjištění z posudků RNDr. L. ohledně nesprávného způsobu odběru
vzorků v původním správním řízení je podle stěžovatele novou skutečností, na jejímž základě
měla být obnova řízení povolena. Vědomost o této nové skutečnosti stěžovatel nabyl
až z posudků RNDr. L., nemohl ji proto uplatnit v původním řízení. Stěžovatel poukázal, že nové
posudky nebyly zpracovány za účelem zpochybnění dřívějšího posudku RNDr. K., ale ke splnění
povinnosti vyklizení odpadu. Žalovaný neuvedl žádné důkazy zpochybňující správnost posudků
RNDr. L..
[7] Městský soud žalobu zamítl. Ztotožnil se se závěry správních rozhodnutí,
podle nichž nové posudky RNDr. L. nepředstavují dříve neznámou skutečnost, která existovala
v době původního řízení a kterou stěžovatel nemohl v původním řízení uplatnit. Uvedené
posudky v době původního řízení neexistovaly. Způsob odběru vzorků byl stěžovateli znám již
v původním řízení, odběru se zúčastnil a způsob jeho provedení nezpochybnil. Nedisponoval-li
stěžovatel potřebnými odbornými znalostmi, mohl se ve správním řízení nechat zastoupit osobou
odborně způsobilou. Při posuzování skutečností vedoucích k povolení obnovy správního řízení
nelze dle městského soudu vycházet pouze ze subjektivního povědomí účastníka. Posudek
RNDr. K. nebyl posudky RNDr. L. zpochybněn, neboť ty byly zpracovány s odstupem přibližně
dvou let a není spolehlivě doloženo, zda byly vzorky pro nové posouzení odebrány na totožném
místě jako v původním řízení. Žalovaný podle městského soudu správně poukázal na nedoložená
tvrzení RNDr. L. ohledně běžné přítomnosti škodlivin v dané lokalitě. Stěžovatel sám neposkytl
žádný důkaz na podporu svých tvrzení. Podmínky pro povolení obnovy řízení nebyly podle
městského soudu splněny.
IV. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[8] Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu včas podanou kasační stížností,
podle které zjištění o nesprávné metodice odběru vzorků odpadu vyplývající z posudků RNDr. L.
představuje novou skutečnost, o níž nevěděl, nemohl ji uplatnit v původním řízení
a na jejímž základě měla být povolena obnova původního řízení. Závěry městského soudu
jsou v rozporu s praxí a judikaturou Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel dále městskému
soudu vytýkal, že přistoupil ke kritickému hodnocení posudku RNDr. L. bez toho, aby přizval
revizního znalce.
[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil podáním ze dne 2. 9. 2014, v němž se ztotožnil
s vypořádáním věci městským soudem a zrekapituloval závěry přijaté v rozhodnutí správních
orgánů obou stupňů.
V. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[10] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
je v ní namítán důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
[11] Na základě §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu rozhodnutí
krajských soudů vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení před soudem
zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
anebo v případě, je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jakož i v případech,
kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Nejvyšší správní soud tedy z úřední povinnosti
ověřil, zda napadený rozsudek uvedenými vadami netrpí a v tomto směru neshledal žádné
pochybení.
[12] Stěžovatel namítal, že zjištění týkající se údajně nesprávné metodiky odběru vzorků
odpadu, které vyplývá z posudků RNDr. L., představuje důvod pro povolení obnovy řízení.
[13] Řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci
se na žádost účastníka dle §100 odst. 1 písm. a) správního řádu obnoví, jestliže vyšly najevo dříve
neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník,
jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy
ukázaly nepravdivými. Posudky RNDr. L. a zjištění z nich vyplývající nelze podle městského
soudu považovat za nové skutečnosti ve smyslu výše uvedeného. Stěžovatel byl přítomen
odběru vzorků v původním správním řízení. Proti metodě odběru vzorků nic nenamítal
(s odběrem výslovně souhlasil) a ani proti rozhodnutí inspekce, jímž mu byla uložena nápravná
opatření, nepodal odvolání.
[14] Městský soud v napadeném rozhodnutí své závěry řádně odůvodnil, stěžovatel s nimi
nepolemizoval, omezil se na opakování již ve správním řízení uvedených důvodů své žádosti
o obnovu řízení. Posouzení věci přijaté v napadeném rozsudku přitom odpovídá konstantní
judikatuře Nejvyššího správního soudu, podle níž institut obnovy řízení je určen k nápravě
skutkových nesprávností (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2010,
čj. 6 As 39/2009 – 74, dostupný na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu). Dříve neznámou skutečnost nelze chápat subjektivně,
tj. jako skutečnost neznámou tomu, kdo se domáhá obnovy řízení, ale v objektivním smyslu
jako skutečnost, kterou účastník řízení znát nemohl a nemohl ji v původním řízení uplatnit
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2011, čj. 8 As 18/2010 – 113).
Tvrzení stěžovatele, že původní způsob odběru vzorků byl nesprávný a on to ve správním řízení
nemohl namítnout, městský soud ve svém rozhodnutí vyvrátil. Stěžovatel měl možnost
případnou nesprávnost odběru vzorků namítat již v původním řízení, pokud by nesouhlasil
se znaleckým posudkem RNDr. K., mohl jej zpochybnit.
[15] Namítal-li stěžovatel, že napadený rozsudek je v rozporu s judikaturou Nejvyššího
správního soudu, konkrétně s rozsudky ze dne 31. 5. 2004, čj. 5 A 24/2002 – 34, a ze dne
30. 6. 2004, čj. 6 A 176/2002 – 75, nelze se s ním ztotožnit. Obě rozhodnutí zmíněná
stěžovatelem naopak potvrzují závěry městského soudu i výše citovanou judikaturu zdejšího
soudu, neboť je z nich zřejmé, že obnovu řízení lze povolit pouze, vyšly-li najevo nové
skutečnosti nebo důkazy, které účastník v původním řízení vůbec neznal, nebo je bez své viny
nemohl uplatnit.
[16] Městský soud navzdory tvrzení stěžovatele nezpochybňoval odborné závěry obsažené
v posudcích RNDr. L.. Pouze zhodnotil úvahu správních orgánů týkající se místa a času odběru
vzorků pro účely těchto posudků a jejich potenciálního vlivu na závěry obsažené v posudcích.
Vypracování revizního posudku nebylo na místě, neboť ve správním ani soudním řízení o
obnovu řízení nebyl hodnocen konkrétní skutkový stav, ale možnost, zda posudky nově
předložené stěžovatelem mohly představovat dříve neznámou skutečnost nebo důkaz ve smyslu
§100 odst. 1 písm. a) správního řádu, a odůvodňovat tak obnovu původního řízení.
VI. Závěr a náklady řízení
[17] Kasační námitky uplatněné stěžovatelem neshledal Nejvyšší správní soud s ohledem
na výše uvedené důvodnými a ani z přezkumu dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., který Nejvyšší správní
soud provádí z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadeného rozsudku
městského soudu. Kasační stížnost proto byla v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. větou poslední
zamítnuta.
[18] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Toto právo by svědčilo žalovanému, protože však žalovaný
žádné náklady neuplatnil a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že ani žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nenáleží.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu