ECLI:CZ:NSS:2015:10.AS.65.2015:26
sp. zn. 10 As 65/2015 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: R. Z., zast.
Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6,
proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Nábř. Ludvíka Svobody 12/1222, Praha 1,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2014, čj. 26/2014-160-SPR/3, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2015, čj. 4 A 14/2014-49,
takto:
I. Kasační stížnost se za m ítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 16. 2. 2013 v 23.20 hod. žalobce řídil osobní automobil registrační značky X v Praze
9, přičemž byl zastaven a kontrolován policejní hlídkou. Na výzvu policisty se podrobil
orientačnímu vyšetření drogovým testem DrugWipe 5+. Výsledek testu byl pozitivní na skupinu
látek amfetaminy, metamfetaminy, extáze a cannabis. Žalobce byl poté zadržen a následně
převezen k odbornému lékařskému vyšetření do Nemocnice
na Bulovce v Praze 8. Zde se odmítl podrobit lékařskému vyšetření odběrem krve a moči.
Magistrát hl. m. Prahy (správní orgán I. stupně) toto jednání žalobce posoudil jako přestupek
dle §125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích,
a proto mu podle §125c odst. 4 písm. a) a odst. 5 uložil pokutu ve výši 25 000 Kč a dále sankci
zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 12 měsíců. Žalobce se proti tomuto
rozhodnutí odvolal. Žalovaný jeho odvolání rozhodnutím specifikovaným v záhlaví zamítl.
Žalobce toto rozhodnutí žalovaného napadl žalobou u městského soudu, který žalobu
rozsudkem označeným v záhlaví zamítl.
II. Stručné shrnutí argumentů kasační stížnosti
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu včasnou
kasační stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatel tvrdí, že žádné
návykové látky před jízdou neužil. Přitom upozorňuje , že mu policisté neukázali výsledek
orientační zkoušky drogovým testerem DrugWipe 5+. Dle stěžovatele mohlo výsledek
testu ovlivnit to, že na svoji nemoc užívá různé léky podle potřeby a indikace lékaře,
zejména Anopyrin, léky proti bolesti (např. Tramal), a také to, že v tom čase měl chřipku a léčil
se antibiotiky. V ten den též užil Modafen, Nurofen a Paralen. I proto stěžovatel ve správním
řízení navrhoval přibrat znalce.
[3] Při vyšetření na oddělení záchytu osob ovlivněných psychotropními látkami přítomné
lékařce sdělil, že vzhledem k tomu, že před devíti lety prodělal infekční endokarditidu,
je u něj problematické provádět odběr krve běžným způsobem. Může jej ohrozit infekce a různé
infekční nemoci; navíc stěžovateli nelze odebírat krev z paže. Není tedy pravda, že by stěžovatel
odběr krve odmítl; pouze se domáhal toho, aby odběr nebyl proveden na tomto specializovaném
oddělení. Stěžovatel je totiž vždy k odběru krve odesílán na infekční oddělení Nemocnice
na Bulovce, což také správním orgánům doložil lékařskou zprávou. Pokud by u něj byl proveden
odběr odborně, stěžovatel by výzvě lékařky, aby se odběr u podrobil, určitě vyhověl.
[4] Přítomná lékařka ovšem vyhodnotila informaci o stěžovatelově zdra votním stavu
jako odmítnutí odběru krve i moči. Stěžovatel přitom k odběru moči vyzván vůbec nebyl.
Žádost o lékařské toxikologické vyšetření při podezření z ovlivnění návykovou látkou
nevyplňoval ani nepodepisoval, a tedy nemohl nikterak ovlivnit údaje, které přítomná lékařka
do této žádosti zapsala.
[5] Stěžovatel vyvrací, že by k dotazu policistů uvedl, že v rámci lékařského vyšetření
neposkytl vzorek biologického materiálu pro jeho chudokrevnost a panickou hrůzu z jehel
a dalších odběrů. Toto dle stěžovatele není pravda, není si vědom, že by něco takového
policistům uvedl a že by takovéto sdělení též podepsal.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat
i bez návrhu.
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Klíčovou otázkou tohoto sporu je, zda přes výzvu přítomné lékařky stěžovatel
neoprávněně odmítl vyšetření, které by prokázalo, nebo vyvrátilo, že při řízení vozidla byl
ovlivněn návykovou látkou.
[10] Ze správního spisu vyplývá, že se hlídka Policie ČR rozhodla stěžovatele,
který dne 16. 2. 2013 o 23:20 hod. řídil vozidlo po ulici Vysočanské v Praze 9,
pro podobnost s hledanou osobou zastavit a zkontrolovat. Stěžovatel se při komunikaci
s hlídkou silně potil, měl zrychlené pohyby a byl nervózní. Na dotaz hlídky odpověděl,
že návykové látky neužívá. Bere pouze léky na bolest a ředění krve. Na výzvu hlídky
se stěžovatel podrobil orientačnímu testu, který byl vyhodnocen jako pozitivní na skupiny
látek Amphetamin/Methamphetamin/ XTC a Cannabis. Test byl před stěžovatelem vybrán
z obalu a celou dobu jej až do vyhodnocení sledoval. Stěžovatel byl následně zadržen;
hlídka přitom nepoužila žádné donucovací prostředky. Dle úředního záznamu o kontrole řidiče
z téhož dne 23:40 hod byl stěžovatel hyperaktivní, měl podrážděnou až euforickou náladu,
v prostoru se orientoval normálně, chůzi i postoj měl jistý, paměť normální a oblečení
přiměřené. Jeho kůže i oči však byly zarudlé. Nebyl z něj cítit zápach alkoholu ani marihuany.
Podle vyplněné žádosti založené ve spisu lékařské a toxikologické vyšetření proběhlo dne
17. 2. 2013 v 1:20 hod. Stěžovatel vyšetřující lékařce sdělil, že užívá lék Tramal (5 kapek navečer),
nespecifikovaná antibiotika, které naposledy užil v 16:00 hod předcházejícího dne a na večer
užívá i Modafen. Dále uvedl, že před čtyřmi lety trpěl endokarditidou. Přítomná lékařka
pak zhodnotila, že stěžovatel měl exaltované až překotné chování, jeho nálada, vědomí, zornice,
nosní přepážka a chůze byly normální. Byl schopen stát na jedné noze, ale pokus „prst-nos“ byl
pro něj nejistý. Jeho řeč byla nesouvislá a spojivky měl zarudlé. Lékařka uzavřela, že stěžovatel
jevil poruchy psychosenzomotorických funkcí. Na té samé žádosti jsou razítka „Krev odmítl“
a „Moč odmítl“. Pod záznamem je podepsána lékařka MUDr. D. a pprap. K.. Při následném
výslechu, který byl zahájen v 2:01 hod. stěžovatel mj. uvedl, že je „v současné době invalidní důchodce a
to z důvodu vysokého rizika infekční endokarditidy. Na tuto nemoc beru dle potřeby a indikace lékaře různé
léky. Jedná se zejména o Anopirin. V současnou dobu jej ovšem neužívám. Dále užívám léky na bolest a to
zejména Tramal v roztoku. V současnou dobu se dále léčím s chřipkou a užívám antibiotika, Modafen, Nurofen
a dle potřeby Paralen. Léky Tramal, Modafen, Nurofen a Paralen jsem užil v odpoledních hodinách. Dle mého
názoru může mít kombinace těchto léků vliv na výsledek provedeného testu na testru DrugWipe 5+“. K otázce,
proč při lékařském vyšetření neposkytl tělní tekutiny, odpověděl, že trpí „chudokrevností a panickou
hrůzou z jehel a dalších odběrů“.
[11] Při ústním projednání přestupku dne 9. 4. 2013 zmocněnkyně (matka stěžovatele)
mj. vysvětlila, že policisté nejdříve potřebovali od lékaře „sdělení, jestli je [stěžovatel] schopen
kvůli jeho zdravotnímu stavu absolvovat výslech na policii, jelikož je kardiak po léčení na infekční endokarditidy.
Při té příležitosti řekli policisté, ať mu vezmou také krev, ať to jede jako na poště“. A dále pak sdělila,
že „[o]dběr krve si syn nechal odmítnout z důvodů zdravotních a také z důvodů hygienických. Syn se může
podrobit odběru krve pouze na odborném a specializovaném pracovišti, jelikož odběr krve je u něj velice
obtížné proveditelný“. Dne 22. 4. 2013 pak zmocněnkyně předala správnímu orgánu I. stupně
lékařskou zprávu ze dne 11. 4. 2013, jež potvrzuje, že stěžovatel je na odběry krve odesílám
na specializované pracoviště na infekčním oddělení Bulovka. Doložila také potvrzení
o hospitalizaci z roku 2005, lékařskou zprávu z roku 2007 a průkaz nemocného ohroženého
infekční endokarditidou. Při ústním jednání dne 30. 4. 2013 stěžovatel správnímu orgá nu
I. stupně mj. sdělil, že se jej policista zeptal, jestli je ochoten se podrobit testu na drogy
a že s tímto testem souhlasil, konkrétně pak „[v]zali mi stěr z čela a po chvíli mi řekli, že test je pozitivní.
Samotný průběh testu jsem neviděl a s tímto testem nemám žádnou zkušenost“. Dále vysvětlil, že v dobu,
kdy byl testován, měl zvýšenou teplotu a nadměrně se potil. K výsledku orientačního testu
ještě, že uvedl „[k]dyž jsem byl převezen na policejní stanici, tak jsem chtěl, aby mi výsledek testu ukázali
a také případně provedli jiný test, protože mi bylo jasné, že žádné drogy neužívám. Všechny mé požadavky
však byly odmítnuty“. Ohledně lékařského vyšetření sdělil, že když „přišli na záchytnou stanici,
tak jsem seděl na chodbě, do ordinace jsem ani nešel. Na chodbě jsem se také potkal s lékařkou,
kterou jsem informoval o svém zdravotním problému a tato mi řekla, že to nebudeme lámat přes koleno
a že to jako na poště vyplní a já to podepíšu. Já jsem v ordinaci nebyl a také jsem nebyl v ordinaci
vyšetřen. Pouze jsem na chodbě podepsal nějaký papír, že jsem byl vyšetřen. Tím se kontrola skončila “.
Stěžovatel měl také za to, že co do důvodu neposkytnutí tělních tekutin policistům,
odpověděl jen na to, proč je u něj problematický odběr krve a doplnil, že neví „jak policista
tuto odpověď do protokolu pak formuloval“, jelikož si to nepřečetl. S obviněním přitom nesouhlasil,
jelikož nebyl vyzván k odběru moči ani krve; konkrétně doplnil, že pokud by k odběrům
byl vyzván, tak bych se „samozřejmě odběru moči podrobil bez problému a krve, pokud by to tam zvládli“.
[12] Dne 28. 6. 2013 stěžovatel doručil správnímu orgánu I. stupně omluvu z ústního
jednání, na němž měli být vyslechnuti zakročující policisté. Správní orgán tuto omluvu neshledal
důvodnou a výslechy policistů provedl. Policisté shodně vypověděli, že si na konkrétní případ
nevzpomínají, nicméně z praxe uvedli, že obviněné vyzývají, aby se odběrům tělních tekutin
podrobili, také je poučují o následcích nevyhovění této výzvy. Rovněž vyplňují žádost o lékařské
a toxikologické vyšetření, těmto vyšetřením jsou hlavně kvůli bezpečnosti lékařského
personálu přítomni. Vyšetření pak probíhá v ordinaci, nikoliv na chodbě. Oba policisté také
uvedli, že si nevzpomínají, že by jim stěžovatel sdělil, že se odběrům nemůže pro své zdravotní
problémy podrobit.
[13] Nejvyšší správní soud předesílá, že nerozhoduje o tom, zda stěžovatel před jízdou
motorovým vozidlem požil zakázané návykové látky, kterými by by l během jízdy ovlivněn,
ale posuzuje pouze to, zda stěžovatel porušil svou povinnost podrobit se vyšetření odběrem
tělních tekutin.
[14] Zvláštním předpisem, který lékařské vyšetření upravuje, je zákon č. 379/2005 Sb.,
o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými
návykovými látkami. Dle §16 odst. 3 tohoto zákona platí, že orientačnímu vyšetření a odbornému
lékařskému vyšetření zjišťujícímu obsah jiné návykové látky než alkoholu je povinna se podrobit osoba,
u níž se lze důvodně domnívat, že vykonává činnosti podle odstavce 1 (pozn. NSS: mj. též řízení
motorového vozidla) pod vlivem jiné návykové látky, a dále osoba, u které je důvodné podezření,
že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s užitím jiné návykové látky.
[15] Stěžovatel tedy měl povinnost podrobit se na výzvu policisty orientačnímu vyšetření
odebráním slin, stěrem z kůže nebo ze sliznic [§2 písm. o) téhož zákona], které na základě §16
odst. 5, věty první, téhož zákona prováděl útvar Policie České republiky. Tuto povinnost
stěžovatel řádně splnil. Po pozitivním výsledku orientačního testu DrugWipe 5+ však měl
povinnost další, a to podrobit se odbornému lékařskému vyšetření, kterým se podle §2 písm. p)
a q) uvedeného zákona rozumí cílené klinické vyšetření lékařem a podle jeho ordinace provedení dechové
zkoušky nebo odběru vzorků biologického materiálu (zejména odběru vzorku žilní krve, moči, slin, vlasů
nebo stěru z kůže či sliznic) a provádí jej poskytovatel zdravotních služeb k tomu odborně
a provozně způsobilý (§16 odst. 5, věta druhá, téhož zákona).
[16] Důsledkem porušení této povinnosti je vznik odpovědnosti za přestupek
dle §125c odst. 1 písm. d) zákona o provozu na pozemních komunikacích v rozhodném znění,
podle kterého se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích
se přes výzvu podle §5 odst. 1 písm. f) a g) téhož zákona odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení
vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jin ou návykovou látkou, ačkoliv takové vyšetření
není spojeno s nebezpečím pro její zdraví. Nejvyšší správní soud přitom zdůrazňuje, že povinnost
uvedená v §5 odst. 1 písm. g) zákona o provozu na pozemních komunikacích ve spojení s §16
odst. 3 zákona č. 379/2005 Sb. zahrnuje povinnost podrobit se kompletnímu lékařskému vyšetření.
Z výše citovaných ustanovení jednoznačně vyplývá, že pod povinnost podrobit se odbornému
lékařskému vyšetření spadá i odběr biologického materiálu, v tomto případě krve a moči.
[17] V této souvislosti je vhodné poznamenat, že §125c odst. 1 písm. d) zákona o provozu
na pozemních komunikacích byl s účinností od 17. 8. 2013 zákonem č. 233/2013 Sb.
novelizován; poslední část ustanovení ve znění ačkoliv takové vyšetření není spojeno s nebezpe čím
pro její zdraví, byla vypuštěna. Z důvodové zprávy k návrhu zákona plyne, že „[z]ákon o silničním
provozu musí i v těchto ustanoveních respektovat, že způsob provedení vyšetření neupravuje on sám,
ale zákon č. 379/2005 Sb. Přitom je třeba vzít v úvahu, že v případě zásahu do tělesné integrity takový zásah
provádí lékař jako osoba odborně zcela povolaná, a že případné riziko pro zdraví vyšetřované osoby musí
vyhodnotit a závěr z toho učinit právě až lékař, nikoliv řidič sám, který tak navíc v praxi zpravidla činí účelově,
tj. ve snaze vyhnout se odhalení, že je ovlivněn alkoholem či jinou návykovou látkou, a následně též postihu
za odmítnutí povinného vyšetření“.
[18] K vypuštění uvedené části právní normy došlo z důvodu jejího zneužívání a nadbytečnosti,
neboť otázku, zda by odběr biologického materiálu byl spojen s nebezpečím pro zdraví
osoby, je oprávněn a současně povinen zodpovědět pouze lékař. Ke spáchání přestupku
sice došlo před účinností uvedené novely zákona, nicméně názory uvedenými v důvodové
zprávě se lze i v nynější věci inspirovat, neboť se vztahují k hodnocení dřívějšího stavu.
Vzhledem k tomu, že vyšetření provádí kvalifikovaná osoba, odpovědnosti za přestupek se nelze
zprostit tvrzením o tom, že odběrem biologického materiálu by došlo k zásahu do zdraví osoby
(srov. zejména rozsudek NSS ze dne 24. 6. 2008, čj. 8 As 11/2007-56, č. 2308/2011 Sb. NSS;
z poslední doby též rozsudek ze dne 14. 5. 2015, čj. 9 As 268/2014-55, bod 50).
[19] Pouze za situace, kdy lékař zhodnotí, že odběr biologického materiálu, v tomto případě
odběr krve, již představuje zdravotní riziko, nemůže být vyšetřovaná osoba odpovědná
za přestupek podle §125 odst. 1 písm. d) zákona o pozemních komunikacích.
[20] K výtce stěžovatele, že správní orgány a posléze i městský soud nesprávně vyhodnotily
jeho výhrady proti provedení odběrů krve, zdejší soud uvádí následující.
[21] Ze správního spisu není patrné, že by se stěžovatel v průběhu silniční kontroly
ani během toxikologického vyšetření jakkoliv domáhal, aby mu byl odběr krve proveden
speciálním způsobem. S policisty spolupracoval, při zadržení nekladl odpor. Nic nenasvědčuje
tomu, že by jim sdělil, že se může podrobit odběru krve pouze na specializovaném
pracovišti. Již za situace, kdy se stěžovatel dověděl o tom, že pro potv rzení, resp. vyvrácení
výsledku orientačního testu DrugWipe 5+ se odběru tělních tekutin bude muset podrobit,
mohl policisty informovat o svých zdravotních potížích. Mohl tak udělat již na policejní
služebně, během převozu do nemocnice, nebo až v průběhu toxikologického vyšetření.
Stěžovatel tak nicméně neučinil. Z úředního záznamu ze dne 16. 2. 2013, který byl proveden
v 23:40 hod., není zřejmé, že by stěžovatel jakkoli policisty upozornil na eventuální problémy
spojené s vyšetřením jeho krve. Opačný závěr neplyne ani z výslechu policistů.
[22] Ze zápisu o lékařském a toxikologickém vyšetření, jemuž se stěžovatel podrobil
17. 2. 2013 v 1:20 hod, rovněž nevyplývá, že by stěžovatel jakkoliv upozorňoval na omezení
při odběru krve. V tomto záznamu je sice uvedeno, že před čtyřmi léty trpěl infekční
endokarditidou, nicméně dle záznamu stěžovatel nic dalšího ve vztahu k odmítnutí odběrů
krve a moči vyšetřující lékařce ani přítomnému pprap. K. nesdělil. Navíc lékařka sloužící na
Oddělení záchytu osob ovlivněných psychotropními látkami si s ohledem na její náplň práce byla
jistě vědoma nezvratných následků otištění razítek „Krev odmítl“, „Moč odmítl“ do sporného
záznamu o vyšetření. Posouzení eventuálního ohrožení zdraví stěžovatele odběrem krve je
ostatně úlohou službu konajícího lékaře (srov. již cit. rozsudek čj. 8 As 11/2007- 56). Pokud se
stěžovatel domnívá, že jej vyšetřující lékařka nevyzvala, aby se podrobil odběru moči, tedy že
uvedla do záznamu nepravdu, mohl po správním orgánu požadovat, aby provedl výslech službu
konající lékařky. Toto však stěžovatel neučinil.
[23] Věrohodnost tvrzení stěžovatele o tom, že se bezúspěšně domáhal provedení
odběru krve na specializovaném pracovišti, ovšem podlamuje též to, že při výslechu
podezřelého, jež následoval po toxikologickém vyšetření, sám stěžovatel do protokolu
neuvedl, že by odběr odmítl pro potenciální zdravotní riziko s ním spojené. Konkrétně sdělil,
že tělní tekutiny neposkytl, protože trpí „chudokrevností a panickou hrůzou z jehel a dalších
odběrů“. Touto jeho výpovědí stěžovatel rovněž nalomil hodnověrnost jeho pozdějšího tvrzení
o tom, že k odběru moči nebyl vůbec lékařkou vyzván. Sám totiž deklaroval, že trpí panickou
hrůzou nejen z odběrů krve, ale i „dalších“ odběrů, tzn. včetně odběru moči.
[24] Správnost obsahu protokolu o výslechu stěžovatel navíc stvrdil svým podpisem na každé
straně protokolu. Stížnostní výtku, že si není vědom toho, že něco takového policistům
sdělil nebo podepsal, přitom Nejvyšší správní soud nemůže pro její nepřípustnost posoudit.
Tato výtka, stejně jako námitka, že stěžovatel nemohl ovlivnit obsah záznamu o lékařském
a toxikologickém vyšetření, který nepodepisoval, nebyla součásti předmětu řízení před krajským
soudem (§104 odst. 4 s. ř. s.). Z téhož důvodu je nepřípustná i námitka faktické nepřesnosti
záznamu o lékařském a toxikologickém vyšetření co do údaje před kolika léty stěžovatel
infekční endokarditidu prodělal. I pokud by tato námitka byla přípustná, nebyla by důvodná,
protože v lékařském záznamu nutně nemusí být uvedeny skutečné údaje o nemoci stěžovatele,
ale pouze údaje, které vyšetřující lékařce stěžovatel sdělil.
[25] Povinnost stěžovatele podrobit se lékařskému vyšetření tedy není, jak by se mohlo
zdát, absolutní. Byl-li by odběrem krve skutečně ohrožen s těžovatelův život či by došlo
k vážnému ohrožení jeho zdraví, zcela jistě by to překážku k provedení tohoto odběru
zakládalo. Odběr krve je prováděn v rámci lékařského vyšetření, tj. kvalifikovanou osobou,
která je na základě informací poskytnutých vyšetřovaným schopna posoudit otázku zdravotního
rizika plynoucího z vyšetření. Stěžovatel ovšem svým odmítnutím lékařského vyšetření
zcela vyloučil možnost takového posouzení kvalifikovanou osobou. Pokud stěžovatel odběr
krve odmítl, činil tak s vědomím důsledků, které pro něj z tohoto odmítnutí vyplývají.
Takovým důsledkem je mj. vznik odpovědnosti za přestupek podle §125c odst. 1 písm. d)
zákona o provozu na pozemních komunikacích.
[26] Stěžovatel sice následně doložil lékařskou zprávu ze dne 11. 4. 2013
o tom, že odběrům krve se podrobuje na specializovaném pracovišti – infekčním oddělení,
tato zpráva nicméně nepotvrzuje skutečnost, že před nebo během toxikologického
vyšetření o nutnosti specializovaného odběru krve policisty nebo lékařku uvědomil.
Tato lékařská zpráva tedy svědčí pouze o existující potřebě nadstandardních podmínek
pro odběr krve. Tento fakt není pro posouzení otázky, zda stěžovatel po jeho zadržení
policejní hlídkou skutečně požadoval odběr krve na specializovaném pracovišti,
rozhodný. Nevypovídá totiž nic o tom, co policistům a vyšetřující lékařce stěžovatel sdělil.
Pro posouzení otázky, zda se sporný delikt, stal, nebo nikoliv, je rozhodující právě jen a pouze
tato skutečnost.
[27] Pokud se stěžovatel domnívá, že výsledek orientační zkoušky drogov ým testerem
DrugWipe 5+ mohl být ovlivněn léky, které dle indika ce lékaře užívá (konkrétně viz bod [2]
shora), soud konstatuje, že tato otázka nebyla předmětem přezkumu správního rozhodnutí
v řízení o žalobě a je proto nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.).
[28] Co se týče námitky, že v e správním řízení nebyl vyslyšen stěžovatelův požadavek
na ustanovení znalce z oboru zdravotnictví, který by prokázal, že výsledek orientačního testu mohly
ovlivnit léky, které stěžovatel v den jízdy požil, rovněž tato námitka v žalobě v této formě
nezazněla (§104 odst. 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud si nicméně všiml, že v žalobě stěžovatel
uvedl, že v správním řízení mu nebylo umožněno navrhnout důkaz znaleckým posudkem,
jež by prokázal, že odběr krve by u něj byl spojen s nebezpečím pro zdraví. Tyto námitky rozhodně
nejsou stejné, zdejší soud tedy ovšem nad rámec nezbytně nutného uvádí, že stěžovatel,
pokud tak chtěl učinit, mohl ustanovení znalce z oboru zdravotnictví navrhnout např. při jednom
ze dvou ústních jednání o přestupku. Při jednání dne 30. 4. 2013 os tatně i uvedl, že pokud bude
jeho „současný zdravotní stav posuzován soudním znalcem, [je] ochoten s ním spolupracovat a [souhlasí]
také s tím, aby mohl nahlédnout do lékařské dokumentace“. V této souvislosti na podporu svého tvrzení
důkaz znaleckým posudkem navrhnout mohl, nicméně tak výslovně neučinil.
[29] Městský soud tudíž žalobu správně zamítl.
IV. Závěr a náklady řízení
[30] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost stěžovatele důvodnou, a proto ji podle
§110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[31] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalovaný, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu
řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec běžné činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2015
Zdeněk Kühn
předseda senátu