ECLI:CZ:NSS:2015:10.AS.72.2015:23
sp. zn. 10 As 72/2015 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: V. B., zast. Mgr. Ester
Šamajovou, advokátkou se sídlem U Stromovky 1501/11, Havířov, proti žalovanému: Krajský
úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 2. 10. 2014, čj. MSK 119088/2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2015, čj. 19 A 19/2014 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadá v záhlaví označené
usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žádost
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
II. Řízení před krajským soudem
[2] Rozhodnutím ze dne 2. 10. 2014, čj. MSK 119088/2014 (dále jen „rozhodnutí
žalovaného“), žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Magistrátu města Ostravy
ze dne 24. 7. 2014, čj. SMO/266212/14/DSČ/Mas (dále jen „rozhodnutí o přestupku“),
kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení §125c odst. 1 písm. f)
bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném pro projednávanou věc.
Za uvedený přestupek byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 6 000 Kč a zákaz řízení
motorových vozidel na dobu 6 měsíců.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel dne 5. 11. 2014 žalobu dle části třetí, hlavy
II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“),
jejíž součástí byla žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad
advokátů. Krajský soud stěžovateli zaslal k vyplnění formulář Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech (dále též „prohlášení“), který stěžovatel zaslal zpět pouze částečně vyplněný.
Krajský soud jej vyzval znovu k jeho řádnému vyplnění, zdůraznil, že musí vyplnit všechny části
prohlášení a přiložit k němu potřebná potvrzení. Stěžovatel na základě této výzvy v nově
vyplněném prohlášení uvedl, že je svobodný, nezaměstnaný, nepodniká, bydlí ve společné
domácnosti s rodiči, nepobírá žádné sociální dávky, nevlastní žádný majetek větší hodnoty.
Dále uvedl, že má vyhřezlé plotýnky, vyoperovaný žlučník, jeho výdaji jsou pouze výdaje na jídlo
a ošacení, které plně hradí jeho rodiče. Stěžovatel k formuláři doložil potvrzení z Úřadu práce ČR
osvědčující, že nepobírá žádné sociální dávky ani dávky pomoci v hmotné nouzi a od 17. 9. 2014
je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Tyto skutečnosti si krajský soud ověřil u Úřadu práce
ČR. Součástí spisu krajského soudu je čestné prohlášení rodičů stěžovatele, že s nimi žije
ve společné domácnosti a že hradí veškeré jeho náklady.
[4] Napadeným usnesením krajský soud zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce. Krajský soud měl za to, že stěžovatel nedoložil své majetkové
poměry dostatečně věrohodně; konkrétně neuvedl, jakou měsíční částkou disponuje k úhradě
svých nákladů a jaká je výše jeho měsíčních výdajů. Zdůraznil, že ohledně těchto údajů nese
stěžovatel jakožto žadatel o osvobození od soudních poplatků břemeno tvrzení i důkazní
břemeno. Dále krajský soud upozornil na skutečnosti vyplývající z odvolání stěžovatele
proti rozhodnutí o přestupku, z nichž vyplývá, že dne 28. 5. 2014 byl pracovně na Slovensku.
Tento svůj pracovní poměr však v prohlášení neuvedl a nedoložil výši příjmů,
které mu z něj plynuly a do kdy. Vzhledem k tomu, že dle krajského soudu nebyly splněny
podmínky pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků, zamítl krajský soud i žádost
stěžovatele o ustanovení zástupce, přičemž dospěl nad rámec uvedeného k tomu,
že stěžovatel vzhledem k formální i obsahové úrovni svojí žaloby zástupce z řad advokátů
nepotřebuje.
III. Kasační stížnost
[5] Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu včas podanou kasační stížností, v níž namítá,
že v prohlášení uvedl veškeré skutečnosti nezbytné pro přiznání osvobození od soudních
poplatků. V prohlášení stěžovatel uvedl, které položky činí jeho měsíční výdaje
(potraviny a ošacení), dále uvedl, že všechny jeho výdaje hradí rodiče. Stěžovatel proto nesouhlasí
s tím, že by jeho tvrzení byla neúplná či nedoložená. Stěžovatel odmítá závěr krajského soudu,
že jsou jeho tvrzení nevěrohodná z důvodu cesty na Slovensko uskutečněné v květnu 2014,
kterou označil v průběhu řízení jako pracovní. Soud měl vycházet z aktuální majetkové situace
stěžovatele, který je v současnosti nezaměstnaný, nepobírá žádné dávky a nemá ani jiné příjmy.
Tyto skutečnosti si ostatně krajský soud sám ověřil u Úřadu práce ČR. Stěžovatel nesouhlasí
ani se závěrem krajského soudu, že vzhledem k bezvadné žalobě je stěžovatel schopen se hájit
sám a zástupce z řad advokátů tedy nepotřebuje.
IV. Posouzení důvodnosti kasační stížnost
[6] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná
(srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2014,
čj. 3 As 125/2012 – 43, dostupné na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá další rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu) a podle jejího obsahu je v ní namítán důvod dle ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení.
[7] Na základě ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu
rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení
před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé, anebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné. K výše uvedeným vadám tedy
Nejvyšší správní soud přihlíží z úřední povinnosti. Zdejší soud přezkoumal napadené usnesení
z těchto důvodů a žádné z výše uvedených pochybení v řízení před krajským soudem neshledal.
[8] Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost. V případě kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o neosvobození
od soudních poplatků by totiž docházelo pouze k řetězení problému, které by popíralo smysl
samotného řízení a zároveň by nesvědčilo ani zásadě hospodárnosti a rychlosti řízení,
jež se obecně uplatňuje ve vztahu k výkonu celé veřejné správy (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne 13. 9. 2007,
čj. 9 As 43/2007 – 77).
[9] Krajský soud stěžovateli vytkl, že neuvedl, jakou finanční částkou měsíčně disponuje
na úhradu svých nákladů. Stěžovatel však považuje svá tvrzení obsažená v prohlášení
za dostatečná a úplná. Podle §36 odst. 3 věty první a druhá s. ř. s. [ú] častník, který doloží,
že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen
od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Ze znění ustanovení §36
odst. 3 s. ř. s. i z příslušné judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že je to účastník řízení
usilující o osvobození od soudních poplatků, kdo je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti
rozhodné pro posouzení žádosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009,
čj. 1 As 39/2009 – 88). Pro náležité posouzení žádosti stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků musí soud znát majetkovou situaci žadatele a může tedy po něm požadovat v určitých
situacích i vyčíslení nákladů včetně vyčíslení částky, kterou měsíčně disponuje na úhradu svých
výdajů.
[10] Jak tedy správně zdůraznil v napadeném rozhodnutí krajský soud, stěžovatele stíhá
břemeno tvrzení a důkazní, které nelze naplnit uváděním nevěrohodných tvrzení,
resp. zamlčením některých dalších významných skutečností. Vyplyne-li z uvedených údajů
či obsahu spisu, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne (srov. rozsudek NSS
ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009-88 publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS).
[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatel v řízení před krajským soudem
ani přes opakovanou výzvu soudu věrohodným způsobem nedoložil své majetkové a příjmové
poměry. Z tohoto pohledu je nerozhodné, že stěžovatel není zaměstnán a je veden v evidenci
Úřadu práce bez nároku na podporu v nezaměstnanosti, případně že jeho zdravotní stav není
uspokojivý. Je logické, že i v této situaci musí stěžovatel hradit své nejnutnější výdaje.
Stěžovatel poskytl soudu pouze tvrzení a důkaz o tom, že jeho výdaje hradí rodiče.
Z toho však nelze zjistit, v jaké výši se jeho měsíční výdaje pohybují, tj. jak velkou částkou
poskytovanou dobrovolně rodiči měsíčně disponuje.
[12] Individuální osvobození od soudních poplatků je procesním institutem,
jehož účelem je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých sociálních poměrech,
před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
který by mu případně znemožnil přístup k soudní ochraně ve smyslu čl. 36 Listiny základních
práv a svobod. Stěžovatel, jehož veškeré potřeby v neuvedené výši hradí rodiče, výše zmíněné
tíživé sociální poměry neprokázal.
[13] Nejvyšší správní soud se naopak neztotožnil se závěrem krajského soudu,
podle kterého jsou tvrzení stěžovatele uvedená v prohlášení nevěrohodná, neboť v něm neuvedl
pracovní poměr, na jehož základě byl pracovně na Slovensku dne 28. 5. 2014. Podle krajského
soudu měl stěžovatel uvést, kdy tento pracovní poměr trval a jaké výdělky a kdy mu z něj plynuly.
[14] Stěžovatel krajskému soudu sdělil, že je nezaměstnaný, což doložil sděleními Úřadu práce
ČR ze dne 30. 1. 2015 a ze dne 11. 2. 2015. Krajský soud si tuto skutečnost následně ověřil
u Úřadu práce ČR, z jehož sdělení ze dne 3. 3. 2015 a sdělení ze dne 24. 2. 2015 je zřejmé,
že stěžovatel je od 17. 9. 2014 skutečně veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a nepobírá
podporu v nezaměstnanosti ani jiné sociální dávky. V době podání žaloby (a tedy i žádosti
o osvobození od soudních poplatků) byl tedy stěžovatel již téměř dva měsíce evidován v seznamu
uchazečů o zaměstnání.
[15] Soud je při rozhodování o žádosti účastníka řízení o osvobození od soudních poplatků
povinen vždy hodnotit konkrétní, specifické a též aktuální skutečnosti ovlivňující majetkové
poměry žadatele (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2012,
čj. 1 As 35/2012 – 32, obdobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009,
čj. 1 As 39/2009 – 88). Ostatně i formulář Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
je koncipován zjevně tak, aby v něm byly uvedeny aktuální informace o výdělkových poměrech
žadatele o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel v projednávané věci uvedl a doložil,
že v době rozhodování o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků neměl žádné příjmy
ze zaměstnání a nedisponoval žádným majetkem nabytým z případných předchozích pracovních
poměrů. Pouze na základě zmínky o pracovní cestě, která se uskutečnila několik měsíců
před vyplněním prohlášení, nelze dospět k závěru, že údaj o zaměstnání či aktuálním majetku
stěžovatele je nevěrohodný. Tento dílčí nesprávný závěr však neměl vliv na výrok napadeného
rozhodnutí, neboť neuvedení výše měsíčních výdajů a příspěvků od rodičů bez dalšího postačí
ke konstatování nesplnění podmínek stanovených §36 s. ř. s.
[16] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, nemohl se úspěšně domáhat ani ustanovení zástupce dle §35 odst. 8 s. ř. s.
V. Závěr a náklady řízení
[17] Kasační stížnost uplatněnou stěžovatelem neshledal Nejvyšší správní soud na základě
výše uvedeného důvodnou a ani z přezkumu dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., který Nejvyšší správní
soud provádí z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadeného usnesení krajského
soudu. Kasační stížnost stěžovatele byla proto v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s.
větou poslední zamítnuta.
[18] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Toto právo by náleželo žalovanému, protože však žalovaný
žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. května 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu