ECLI:CZ:NSS:2015:10.AZS.108.2015:20
sp. zn. 10 Azs 108/2015 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: I. T., zast.
Mgr. Leonidem Kushnarenkem, advokátem se sídlem Politických vězňů 21, Praha 1, proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů
1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 12. 2014, čj. MV-12774-3/SO-2014,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2015,
čj. 9 A 32/2015-35,
takto:
I. Kasační stížnost se z a m ít á .
II. Žádný z účastníků řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a argumenty kasační stížnosti
[1] Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“)
domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání
a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 12. 2013, čj. OAM-902-22/ZR-2012,
kterým byla dle §77 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, zrušena platnost žalobcova povolení k trvalému
pobytu a zároveň mu byla dle §77 odst. 3 téhož zákona stanovena lhůta pro vycestování z území
České republiky v délce 30 dnů.
[2] Žalobce současně s podáním žaloby nedostál své poplatkové povinnosti; městský soud
jej proto přípisem ze dne 17. 2. 2015, čj. 9 A 32/2015-19, doručeným zástupci žalobce dne
20. 2. 2015, vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů soudní poplatek zaplatil a zároveň jej poučil o následcích
nevyhovění této výzvě. Vzhledem k tomu, že žalobce na uvedenou výzvu ve stanovené lhůtě,
jež uplynula dne 27. 2. 2015, nereagoval, městský soud usnesením ze dne 30. 4. 2015,
čj. 9 A 32/2015-35, řízení o žalobě dle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
(dále též jen „zákon o soudních poplatcích“) zastavil; toto usnesení nabylo právní moci dne
5. 5. 2015. Žalobce následně soudní poplatek dne 20. 5. 2015 zaplatil.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti proti usnesení městského soudu
o zastavení řízení uvedl, že jeho zástupci byla výzva doručena dne 20. 2. 2015,
přičemž ten ji stěžovateli předal elektronickou formou dne 23. 2. 2015. Stěžovatel připustil,
že soudní poplatek uhradil opožděně. Ke zpoždění však došlo v důsledku
„nepříznivých a nečekaných událostí “, kvůli nimž musel ze závažných rodinných důvodů odcestovat
na Ukrajinu.
[4] Žalovaná vyjádření ke kasační stížnosti nepodala.
II.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[5] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal v záhlaví označené usnesení městského soudu v rozsahu
a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí
či řízení jeho vydání předcházející netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Nedůvodnou kasační stížnost zamítl na základě úvah
dále vyložených.
[6] Dle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích [n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Ustanovení §9 odst. 4 písm. c) tohoto zákona dále stanoví, že soud řízení nezastaví, je-li nebezpečí
z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě
podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl
poplatek dosud zaplatit.
[7] V nyní projednávané věci je nesporné, že stěžovatel přes výzvu a náležité poučení
městským soudem ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil. Stěžovatel v průběhu této lhůty
neuvedl žádné skutečnosti, jež by osvědčovaly existenci nebezpečí z prodlení a vzniku újmy,
jakož i to, že bez své viny soudní poplatek zaplatit nemohl. Nadto samotná skutečnost,
že stěžovatel musel dle svého – až v kasační stížnosti uplatněného a blíže
nespecifikovaného - tvrzení odcestovat na Ukrajinu, je v této souvislosti naprosto nedostačující.
Stěžovatel byl totiž již v žalobním řízení zastoupen advokátem, přičemž, jak uvedl rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 22. 7. 2005, čj. 2 Afs 187/2004-69, č. 726/2005
Sb. NSS, „placení soudního poplatku není úkonem, který by musel vykonat účastník osobně,
nýbrž […] se jedná o úkon, který může vykonat jeho zástupce. Z žádného ustanovení zákona č. 549/1991 Sb.
neplyne povinnost poplatníka osobně zaplatit soudní poplatek. Jde proto o zastupitelné jednání a nedostatek
osobního prvku jednajícího nezpůsobuje neplatnost či neúčinnost tohoto jednání. Účinky doručení usnesení
o povinnosti zaplatit soudní poplatek nastávají u zastoupeného účastníka proto doručením tohoto usnesení
jeho zástupci.“ Nic tak stěžovateli nebránilo v tom, aby soudní poplatek prostřednictvím
svého zástupce uhradil. Městský soud proto nikterak nepochybil, pokud řízení o žalobě dle §9
odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil.
[8] Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud poznamenává, že zaplacení soudního
poplatku až více než dva týdny poté, co zastavující usnesení městského soudu nabylo právní
moci, nezakládalo možnost postupu dle §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích.
III.
Závěr a náklady řízení
[9] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná,
a proto ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem
podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[10] Protože stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalované nevznikly náklady nad rámec
její úřední činnosti, nemá ani jeden z nich dle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.,
právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. června 2015
Zdeněk Kühn
předseda senátu