ECLI:CZ:NSS:2015:10.AZS.119.2015:21
sp. zn. 10 Azs 119/2015 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: M. D., zast. JUDr. Irenou
Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalovanému: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2015, čj. CPR-18401-2/ČJ-2014-930310-V242, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2015, čj. 1 A
25/2015-19, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom,
že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky
rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 2. 10. 2014,
čj. KRPA-160443-77/ČJ-2012-000022, ve spojení s rozhodnutím Policie České republiky,
Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 23. 1. 2015, čj. CPR-18401-2/ČJ-2014-930310-V242.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy,
odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 2. 10. 2014,
čj. KRPA-160443-77/ČJ-2012-000022, bylo žalobci dle ustanovení §119 odst. 1 písm. c) bod 2
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou mu nelze
umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena na jeden rok.
Současně mu byla podle ustanovení §118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena doba
k vycestování z území, a to třicet dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 1. 2015 částečně změnil výrok stanovující dobu
k vycestování a ve zbytku rozhodnutí potvrdil.
[3] Městský soudu v Praze (dále jen „městský soud“) následně zamítl žalobu podanou
proti rozhodnutí žalovaného v záhlaví specifikovaným rozsudkem.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností u Nejvyššího správního soudu
domáhá zrušení rozsudku městského soudu. Stěžovatel dále žádá o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. V odůvodnění tohoto návrhu stěžovatel poukázal na skutečnost,
že žalobám proti rozhodnutí o správním vyhoštění je ve smyslu ustanovení §172 odst. 3 zákona
o pobytu cizinců odkladný účinek přiznán ze zákona, z čehož dovozuje potřebu přiznání
odkladného účinku rovněž kasační stížnosti.
[5] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
[6] Před samotným posouzením tohoto návrhu Nejvyšší správní soud k institutu odkladného
účinku uvádí následující. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů uvedených v ustanovení §73 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), tj. 1) výrazného nepoměru újmy
způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu
k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a 2) absenci
rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky
napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze (tj. uložené právní
povinnosti nelze vynucovat, přiznaná oprávnění nelze uplatňovat, odejmutá oprávnění zůstávají
zachována, atd.).
[7] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným
osobám jsou vždy individuální, závislé pouze na jeho osobě a situaci. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má proto on. Musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní
následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem městského soudu
obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[8] Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu,
případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[9] K první podmínce přiznání odkladného účinku se Nejvyšší správní soud
v kontextu správního vyhostění vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, čj. 1 Azs 160/2014-26.
V tomto rozhodnutí nejprve uvedl, že rozhodnutí o správním vyhoštění představuje zásah
do práva na respektování soukromého života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Z tohoto ustanovení plyne i závazek procedurální,
a to že zásah do práva dle čl. 8 Úmluvy musí vyplývat ze spravedlivého rozhodovacího procesu.
Právo na spravedlivý proces zaručuje i právo účastníka vystupovat v řízení osobně a být
v kontaktu se svým zástupcem. Dále soud konstatoval, že „je-li tedy přezkoumáváno rozhodnutí
příslušných správních orgánů o správním vyhoštění, je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné
povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces a práva
na respektování soukromého života. K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti netvrdí konkrétní skutkové okolnosti svého případu ani nenavrhuje důkazy
k jejich prokázání.“ (obdobně i např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011-100). Přiznání odkladného účinku je pro ochranu práv stěžovatele nezbytné
i z důvodu zajištění možnosti jeho účasti na dalším řízení v situaci případného zrušení rozhodnutí
městského soudu nebo rozhodnutí správního orgánu a vrácení některému z těchto orgánů
k dalšímu řízení. Zásah do práv stěžovatele by tedy byl v případě nepřiznání odkladného účinku
podstatný. Stěžovatel navíc předmětem sporu činí posouzení překážek vycestování spočívajících
v uzavření sňatku na území České republiky, tedy dopad rozhodnutí na jeho manželku a celou
rodinu, což souvisí s jeho právem na respektování soukromého a rodinného života.
[10] Naproti tomu nelze bez dalšího dovozovat, že by přiznání odkladného účinku mělo
způsobit jakoukoli újmu jiným osobám. Soud tedy došel k závěru, že by újma hrozící stěžovateli
v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší, než možná újma hrozící jiným
osobám v důsledku jeho přiznání. První kritérium přiznání odkladného účinku je proto splněno.
[11] Pokud jde o druhé kritérium, totiž možný rozpor s důležitým veřejným zájmem,
je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného
účinku a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje
pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu
ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním
způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího
zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 5 As 17/2008 – 131,
publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS či výše citované usnesení čj. 1 Azs 160/2014 – 26). Jak již bylo
výše uvedeno, na stupnici závažnosti zásahu „podstatný – mírný - nízký“ by újma způsobená
stěžovateli nepřiznáním odkladného účinku byla podstatná. Intenzita narušení zmíněného
veřejného zájmu by naopak vzhledem k předběžné povaze přiznání odkladného účinku byla nízká
nebo maximálně mírná. Žalovaný ostatně ve vztahu k osobě stěžovatele neuvedl žádné závažné
důvody, pro které by kasační stížnosti neměl být přiznán odkladný účinek. Lze tudíž učinit závěr,
že nepřiznání odkladného účinku v daném případě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Tím je splněna druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[12] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovateli vyhověl a jeho kasační stížnosti
přiznal odkladný účinek. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozhodnutí
žalovaného ze dne 23. 1. 2015, čj. CPR-18401-2/ČJ-2014-930310-V242, i rozhodnutí Policie
České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, ze dne
2. 10. 2014, čj. KRPA-160443-77/ČJ-2012-000022. Soud však připomíná, že usnesení o přiznání
odkladného účinku může i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení,
že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly
(§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[13] Současně Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí
o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76,
publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. června 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu