ECLI:CZ:NSS:2015:10.AZS.119.2015:26
sp. zn. 10 Azs 119/2015 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: M. D., zast. JUDr. Irenou
Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalovanému: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 1. 2015, čj. CPR-18401-2/ČJ-2014-930310-V242, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2015, čj. 1 A 25/2015-19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy,
odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 2. 10. 2014,
čj. KRPA-160443-77/ČJ-2012-000022, bylo žalobci dle ustanovení §119 odst. 1 písm. c) bod 2
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou mu nelze
umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena na jeden rok.
V případě žalobce byla s ohledem na situaci v zemi původu shledána překážka vycestování;
třicetidenní doba stanovená k vycestování z území podle ustanovení §118 odst. 3 zákona
o pobytu cizinců stanovena, byla proto vázána na odpadnutí důvodů znemožňujících
jeho vycestování.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 1. 2015 upřesnil formulaci výroku stanovující dobu
k vycestování a to tak, že se běh doby pro vycestování bude odvíjet od právní moci
rozhodnutí, kterým bude v souladu s ustanovením §101 zákona č. 500/2004 Sb. stanoveno,
že překážka řízení odpadla a vycestování cizince je možné. Ve zbytku žalovaný rozhodnutí
prvostupňového orgánu potvrdil.
[3] Důvodem pro uložení správního vyhoštění byla dle závěrů správních orgánů skutečnost,
že žalobce poté, co bylo pravomocně zastaveno řízení o jeho žádosti o prodloužení povolení
k dlouhodobému pobytu, nevycestoval na základě výjezdního příkazu platného od 16. 2. 2012
do 14. 4. 2012, a na území České republiky tak od 15. 4. 2012 do 12. 12. 2012, kdy byl zajištěn,
pobýval nelegálně.
II. Řízení před městským soudem
[4] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“), ve které poukazoval na chybný postup Ministerstva vnitra
při doručování rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení o jeho pobytové žádosti.
V důsledku tohoto nesprávného postupu Ministerstva vnitra bylo následně k tíži žalobce
zahájeno řízení o správním vyhoštění, v čemž žalobce spatřoval zkrácení na svých právech.
[5] Městský soud vzhledem k obsahu žalobních námitek konstatoval, že řízení ani rozhodnutí
ve věci žádosti žalobce o povolení k dlouhodobému pobytu nejsou v projednávané věci
předmětem přezkumu. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2012,
čj. 4 As 5/2012-22, doplnil, že i kdyby v řízení o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu
došlo k porušení právních předpisů, nemohl by jej soud přezkoumávat, přestože napadené
rozhodnutí o správním vyhoštění fakticky na toto řízení navazuje.
[6] Správní orgán prvního stupně dle městského soudu v projednávané věci zcela správně
vyčkal pravomocného rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
ze dne 1. 3. 2013, čj. MV-145093-4/SO/sen-2012, o odvolání žalobce v rámci pobytového
řízení. Odvolací orgán vyhodnotil námitky týkající se chybného doručování jako nedůvodné
a nepodložené. V případě, že žalobce s rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu
cizinců nesouhlasil, měl možnost toto rozhodnutí napadnout samostatnou správní žalobou.
[7] S ohledem na shora uvedené městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
III. Kasační stížnost
[8] Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížností.
[9] Úvodem připustil, že jeho předchozí právní zástupce nevyužil v rámci pobytového řízení
všechny opravné prostředky, poukázal však na skutečnost, že byly podány opravné prostředky
mimořádné.
[10] Stěžovatel je přesvědčen, že žalovaný porušil zákon, jestliže v řízení o správním
vyhoštění neřešil otázku týkající se návrhu na prodloužení pobytu. Městskému soudu
v této souvislosti vytýká, že se předchozím řízením správních orgánů dostatečně nezabýval.
Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2012, čj. 6 Ans 7/2012-35,
a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2011, čj. 10 A 128/2010-47.
[11] Stěžovatel dále namítal, že je v jeho případě dána překážka vyhoštění,
neboť uzavřel sňatek s cizinkou, která má povolen dlouhodobý pobyt na území České republiky.
[12] Důvodem pro zrušení napadeného rozsudku městského soudu je dle stěžovatele
rovněž nepřiměřenost a tvrdost, která postihne nejen jeho, ale i jeho manželku a celou rodinu.
V této souvislosti stěžovatel upozornil na skutečnost, že následkem vyhoštění bude automaticky
zařazen do Schengenského systému v části nežádoucí osoby, což pro stěžovatele představuje
dehonestující opatření, které pro něj ve svém důsledku znamená nemožnost návratu do České
republiky.
[13] S ohledem na shora uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek
městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[14] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[15] Kasační stížnost je podle §§102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou
v ní namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., tj. nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a vady
řízení před správním orgánem. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
[16] Spornou otázkou v projednávané věci je posouzení, zda byl městský soud povinen
se v rámci přezkumu rozhodnutí o správním vyhoštění zabývat rovněž námitkami týkajícími
se pravomocně uzavřeného řízení o pobytové žádosti stěžovatele.
[17] Z obsahu předloženého správního spisu vyplývá, že stěžovatel pobýval na území České
republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu, které mu bylo opakovaně
prodlužováno, naposledy od 29. 12. 2009 do 29. 12. 2010. Stěžovatel podal dne 14. 12. 2010
žádost o prodloužení povolení k pobytu, které bylo usnesením Ministerstva vnitra ze dne
29. 7. 2011, čj. OAM-23755-6/DP-2011, z důvodu nedoložení požadovaných dokladů zastaveno.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 16. 3. 2012 odvolání s tím, že se o výsledku řízení
dozvěděl teprve dne 1. 3. 2012. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců rozhodnutím
ze dne 1. 3. 2013, čj. MV-145093-4/SO/sen-2012, odvolání stěžovatele jako opožděné odmítla,
neboť dospěla k závěru, že mu rozhodnutí o pobytové žádosti bylo řádně doručeno dne
15. 9. 2011, a lhůta pro podání odvolání tak uplynula dne 30. 9. 2011; rozhodnutí Ministerstva
vnitra tak dle odvolacího orgánu nabylo právní moci dne 1. 10. 2011.
[18] Nejvyšší správní soud k uvedené námitce konstatuje, že podmínkou rozhodnutí
o správním vyhoštění je podle ustanovení §119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců
pobyt na území bez víza, ač k tomu cizinec není oprávněn, nebo bez platného oprávnění k pobytu.
[19] K řízení o prodloužení platnosti povolení k pobytu a rozhodnutí o věci je příslušný orgán
odlišný od správních orgánů rozhodujících ve věci správního vyhoštění a jakékoli posuzování
zákonnosti řízení o povolení k pobytu v řízení o správním vyhoštění tedy nepřichází v úvahu.
[20] Správní orgány měly v daném případě v době řízení o správním vyhoštění k dispozici
pravomocné rozhodnutí o zastavení řízení o žádosti o prodloužení platnosti povolení k pobytu
a nebyly oprávněny tuto listinu jakkoli přezkoumávat či činit si úsudek o její správnosti.
Správní orgán rozhodující o vyhoštění stěžovatele v prvním stupni zcela správně vyčkal
rozhodnutí o odvolání stěžovatele v rámci pobytového řízení, kterým byla otázka pobytového
titulu stěžovatele postavena najisto.
[21] Správný názor zaujal v žalobním řízení rovněž městský soud, který s odkazem
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2012, čj. 4 As 5/2012-22,
konstatoval, že otázka procesního postupu orgánu rozhodujícího v rámci řízení o pobytové
žádosti není v řízení o správním vyhoštění předmětem přezkumu. Jak již uvedl městský soud,
v citovaném rozsudku dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že „[i] přes obsahovou návaznost
obou řízení se rozhodnutí o zrušení povolení k dlouhodobému pobytu a rozhodnutí o správním vyhoštění vyznačují
odlišným předmětem a obsahem, řízení k jejich vydání byla prováděna v intencích jiných právních norem
a jejich vyústěním bylo vydání dvou různých správních rozhodnutí, přičemž každé z nich je samostatně
přezkoumatelné ve správním soudnictví.“ Přestože tyto závěry byly učiněny na podkladě rozhodnutí
o zrušení povolení k pobytu, lze je plně aplikovat i v případě rozhodnutí o prodloužení pobytu,
neboť v obou případech jejich výsledek předurčuje oprávněnost dalšího pobytu cizince na území
České republiky (viz např. rozsudek ze dne 16. 5. 2013, čj. 4 As 24/2013-18).
[22] Lze tedy v souladu se závěrem městského soudu konstatovat, že bylo na stěžovateli,
aby námitky proti postupu správních orgánů v řízení o pobytové žádosti uplatnil v žalobě
směřující přímo proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne
1. 3. 2013, které je samostatně přezkoumatelné. Na právní moc rozhodnutí o pobytové žádosti
nemá vliv ani probíhající řízení o mimořádném opravném prostředku ohledně prodloužení
dlouhodobého pobytu. Ze správního či soudního spisu nevyplývá, že by řízení o pobytové
žádosti bylo na základě mimořádného opravného prostředku znovu otevřeno; v tomto smyslu
tuto skutečnost ostatně netvrdil ani stěžovatel.
[23] Stěžovatelem namítané rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
3. 8. 2012, čj. 6 Ans 7/2012-35, posuzovalo otázku vztahu dvou paralelně probíhajících
řízení a nikoli situaci, kdy jedno z řízení je již pravomocně ukončeno. Rozsudek městského
soudu, na který stěžovatel odkázal v kasační stížnosti, byl vydán na podkladě odlišného
skutkového i právní stavu, neboť podstatou námitek byla délka řízení před správními orgány,
která dle městského soudu mohla zapříčinit nelegální pobyt cizince na území České republiky.
[24] Stěžejní námitku směřující proti názoru městského soudu o rozsahu přezkumu řízení
o správním vyhoštění tak Nejvyšší správní soudu shledal nedůvodnou.
[25] Námitky stěžovatele poukazující na překážku vyhoštění spočívající v uzavření sňatku
a nepřiměřenost rozhodnutí o správním vyhoštění a s tím související záznam do Schengenského
informačního systému nebyly uplatněny v řízení před městským soudem, ač uplatněny být mohly;
námitky jsou proto dle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné.
V. Závěr a náklady řízení
[26] Stěžovatelem uplatněné kasační námitky nebyly ve vztahu k napadenému
rozsudku městského soudu shledány důvodnými, v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky,
ke kterým Nejvyšší správní soud dle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti,
kasační stížnost byla proto v souladu s §110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.
[27] Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.).
Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly, Nejvyšší správní soud
proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. července 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu