ECLI:CZ:NSS:2015:10.AZS.161.2015:39
sp. zn. 10 Azs 161/2015 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Y. H., zast. JUDr.
Zdeňkem Holáskem, advokátem se sídlem 28. října 2073/31, Jablonec nad Nisou, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 8. 2013, čj. OAM-26/ZA-ZA06-K01-2013,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
5. 6. 2015, čj. 32 Az 17/2013 – 127,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 8. 2013, čj. OAM-26/ZA-ZA06-K01-2013
(dále jen „rozhodnutí žalovaného“) žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana
podle ustanovení §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu), ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalovaný v průběhu správního řízení zjistil, že žalobce (dále jen „stěžovatel“)
je státním příslušníkem Ukrajiny, ukrajinské národnosti a měsíc před podáním žádosti
o mezinárodní ochranu přijal islám. Nikdy nebyl ani není členem politické strany ani organizace.
Na Ukrajině žije jeho matka a šest sourozenců, dva další pobývají v ČR. Do ČR přicestoval v roce
2000 kvůli práci, a aby se vyhnul vojenské službě. V projednávané věci se jedná již o třetí žádost
stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel trpí zdravotními obtížemi neurologického
charakteru, podstoupil též operaci žaludku, jeho stav se však nezlepšil. Žalovaný neudělil
stěžovateli mezinárodní ochranu, neboť mu nehrozí v případě vycestování na Ukrajinu
v souvislosti s jeho zdravotním stavem bezprostřední nebezpečí vážné újmy. Na Ukrajině
je dostupná lékařská péče; každý má právo na ochranu zdraví, lékařskou péči a na zdravotní
pojištění. Účelem mezinárodní ochrany přitom není zajištění kvalitnější lékařské péče.
Žalovaný u stěžovatele neshledal odůvodněný strach z pronásledování z důvodu přijetí islámu.
Ze shromážděných materiálů vyplývá, že na Ukrajině je zaručena svoboda vyznání, včetně islámu.
Ačkoli se objevily dílčí útoky proti náboženským menšinám, byly ze strany státní moci
potírány. Vláda přitom aktivně zasahuje na ochranu práv náboženských menšin; u veřejné moci
se lze případně domáhat ochrany. Nad rámec uvedeného žalovaný poznamenal, že stěžovatel
prakticky svou víru nepraktikuje, přijal ji krátce před podáním žádosti o mezinárodní ochranu,
nemodlí se a svou víru skrývá i v ČR. Žádnému z rodinných příslušníků stěžovatele nebyla
udělena mezinárodní ochrana, žalovaný proto nepřistoupil k udělení mezinárodní ochrany
stěžovateli ani z tohoto důvodu.
[3] Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) názoru žalovaného přisvědčil
a žalobu proti jeho rozhodnutí rozsudkem napadeným kasační stížností zamítl.
[4] V kasační stížnosti stěžovatel předně uvedl, že mu v případě návratu na Ukrajinu hrozí
vážná újma v důsledku ozbrojeného konfliktu, který se rozšířil i mimo Doněckou a Luhanskou
oblast, kterou uvedl krajský soud. Podle stěžovatele se krajský soud nezabýval tamější aktuální
bezpečnostní situací. Stěžovatel pochází ze Zakarpatské oblasti, kde se nedávno zformovaly
extremistické síly (např. Pravý sektor). V důsledku jejich vlivu se stěžovatel obává pronásledování
kvůli přijetí islámu. Na Ukrajině se kvůli korupci ochrany svých práv nemůže domoci.
Stěžovatel dále uvedl, že má v ČR dceru: J. H., které mohla být udělena některá z forem
mezinárodní ochrany. Stěžovateli by proto měla být taktéž udělena mezinárodní ochrana za
účelem sloučení rodiny.
[5] Žalovaný se ztotožnil se závěry městského soudu a navrhl odmítnutí kasační stížnosti
pro nepřijatelnost.
[6] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po posouzení
přípustnosti kasační stížnosti zabývá v souladu s ustanovením §104a zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, v účinném znění (dále jen „s. ř. s.“), otázkou, zda podaná kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud
takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[7] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší
správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39
(dostupném na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu), v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících
typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly
vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost
se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost
bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního
postavení stěžovatele.
[8] Stěžovatel výslovně neuvedl, v čem spatřuje důvody zakládající přijatelnost podané
kasační stížnosti, avšak z jejího textu lze dovodit, že těmito důvody jsou nesprávné posouzení
otázky udělení mezinárodní ochrany a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku krajského
soudu.
[9] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu, jejíž důvodnost by sama o sobě zakládala přijatelnost kasační stížnosti
a postačovala by k jeho zrušení. Nejvyšší správní soud i s přihlédnutím ke své dřívější
judikatuře konstatuje, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné,
jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných
skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil (srov. např. rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS).
Absenci takto vytýčených požadavků Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí
krajského soudu neshledal. Krajský soud naopak přehledně popsal rozhodný skutkový stav,
věnoval se i namítané aktuální bezpečnostní situaci na Ukrajině a se všemi žalobními námitkami
se řádně a srozumitelně vypořádal.
[10] Nejvyšší správní soud dále poznamenává, že v posuzované věci nevyvstala žádná
právní otázka, která by nebyla doposud judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena.
Stěžovatel opíral svou žádost o udělení mezinárodní ochrany o tvrzenou vážnou újmu v důsledku
ozbrojeného konfliktu na východě Ukrajiny. K tomu krajský soud uvedl, že v Zakarpatské
oblasti, odkud pochází stěžovatel, zatím ozbrojený konflikt nenastal. Konflikt se odehrává
pouze v jihovýchodní části země. Tento závěr byl opřen o krajskému soudu aktuálně dostupné
informace, a je plně v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2008, čj. 4 Azs 99/2007 – 93, ze dne 28. 7. 2009,
čj. 5 Azs 40/2009 – 74, ze dne 27. 10. 2011, čj. 6 Azs 22/2011 – 108, a ze dne 11. 9. 2012,
čj. 4 Azs 34/2011 – 154). V případě návratu na Ukrajinu se stěžovatel obával persekuce
z důvodu nově přijatého islámského vyznání. Tyto obavy však žalovaný ve správním řízení
vyvrátil. Stěžovatel má nadto případně na Ukrajině dostatek účinných prostředků ochrany
(srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2009, čj. 5 Azs 7/2009 – 98,
ze dne 18. 12. 2008, čj. 1 Azs 86/2008 – 101, ze dne 16. 9. 2008, čj. 3 Azs 48/2008 – 57,
ze dne 2. 3. 2005, čj. 4 Azs 271/2004 – 58). Námitku, že se v Zakarpatské oblasti nedávno
zformovaly extremistické síly, které by stěžovatele pronásledovaly z důvodu přijetí islámu,
stěžovatel neuvedl v žalobě. V souladu s ustanovením §104 odst. 4 s. ř. s. se jí proto Nejvyšší
správní soud nezabýval (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008,
čj. 8 Afs 48/2006 – 155).
[11] Stěžovatel dále namítal, že má v ČR dceru, u které se domnívá, že jí byla udělena
mezinárodní ochrana. Žalovaný však ve správním řízení zjistil a ověřil, že žádnému z rodinných
příslušníků stěžovatele nebyla mezinárodní ochrana udělena. Možností udělení mezinárodní
ochrany za účelem sloučení rodiny se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozs. ze dne
12. 8. 2004, čj. 4 Azs 147/2004 – 81, z něhož lze dovodit, že žadateli o azyl nelze udělit
mezinárodní ochranu, nebyla-li pravomocně udělena mezinárodní ochrana některému
z jeho rodinných příslušníků. Nejvyšší správní soud uzavřel, že žalovaný dostatečně zjistil
skutkový stav. Přehledným, srozumitelným a velmi podrobným způsobem vyložil,
proč stěžovatel podmínky pro udělení mezinárodní ochrany nesplňuje.
[12] Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně,
přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikaturnímu odklonu. Nejvyšší správní soud
neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné
soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního
práva. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl
pro nepřijatelnost.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3 větu
první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu