ECLI:CZ:NSS:2015:10.AZS.175.2015:28
sp. zn. 10 Azs 175/2015 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobců: a) M. B., b) A. P.,
a c) nezl. A B., zast. JUDr. Annou Doležalovou, advokátkou se sídlem Jablonského 604, Plzeň,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 5. 9. 2013, čj. OAM-336/ZA-14-ZA04-R3-2010 a čj. OAM-211/ZA-ZA06-
ZA04-R2-2012, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 1. 6. 2015, čj. 49 Az 65/2013 – 78,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2015, čj. 49 Az 65/2013 – 78,
se r uš í a věc se v ra cí krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Dne 14. 9. 2010 podala žalobkyně b) opakovanou žádost o udělení mezinárodní
ochrany v České republice, a to jménem svým a jménem své nezl. dcery, žalobkyně c).
Žalovaný vydal o žádosti žalobkyň dne 5. 9. 2013 rozhodnutí, jímž označil jejich opakovanou
žádost za nepřípustnou podle §10a písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a současně řízení
ve věci mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) zastavil. Žalobce a), manžel žalobkyně b) a otec
žalobkyně c), podal obdobnou žádost o udělení mezinárodní ochrany, i jeho žádost žalovaný
označil za nepřípustnou a řízení podle §25 písm. i) zastavil. Žalovaný v obou rozhodnutích
uvádí, že žalobci neuvedli žádné nové skutečnosti oproti prvé žádosti.
[2] Žalobci podali proti oběma rozhodnutím žalobu; krajský soud řízení o těchto
žalobách spojil a následně obě rozhodnutí zrušil a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný se podle názoru soudu v odůvodnění rozhodnutí dostatečně nevypořádal s možností
poskytnout žalobcům doplňkovou ochranu ve smyslu §14a zákona o azylu.
[3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadá rozsudek
krajského soudu. S výkladem krajského soudu polemizuje a vysvětluje, že se otázkou doplňkové
ochrany zabývat nemohl, neboť samotná opakovaná žádost byla nepřípustná. Odkazuje přitom
na judikaturu NSS, s níž má být napadený rozsudek v rozporu.
[4] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přípustnou; poté se zabýval
její přijatelností ve smyslu §104a s. ř. s. V případech rozhodování o kasačních stížnostech
ve věcech mezinárodní ochrany je totiž zdejší soud povinen zkoumat, zda kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná. Podstatným přesahem vlastních zájmů
je natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu
případů či právních otázek. Jak správně upozorňuje stěžovatel, za takový přesah vlastních zájmů
stěžovatele je třeba považovat též nerespektování ustálené judikatury, mělo-li vliv na rozhodování
o věci samé (blíže usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
Právě o takovou situaci se v nynější věci jedná, kasační stížnost je prot o přijatelná.
[5] Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítá nesprávné posouzení právní otázky v řízení
před soudem [§103 odst. 1 písm. a) s . ř. s.]. Krajský soud prý rozhodl v rozporu s rozsudkem
rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011 - 96, č. 2642/2012 Sb. NSS.
[6] Právě uvedeným rozsudkem rozšířený senát sjednotil do té doby nejednotnou judikaturu,
z níž část dovozovala povinnost stěžovatele zabývat se u dělením doplňkové ochrany
v odůvodnění svého rozhodnutí i v p řípadě, že rozhoduje o zastavení řízení (to je v podstatě
i názor krajského soudu v nyní napadeném rozsudku). Rozšířený senát takovýto závěr popřel.
Obsahuje-li opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany nové skutečnosti nebo zjištění,
je správní orgán povinen hodnotit takovou žádost jako přípustnou a meritorně o ní rozhodnout.
To obdobně platí i v situaci, kdy je žádost sice formálně stejná, ovšem od předcházejícího
rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany se zásadním způsobem změnila situace v zemi
původu a tato změna by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní
ochrany. Nepřipadá-li do úvahy ani jedna z obou alternativ, správní orgán řízení o žádosti
podle §25 písm. i) zákona o azylu zastaví.
[7] Krajský soud potvrdil, že obě opakované žádosti žalobců byly nepřípustné.
Nové skutečnosti svědčící ve prospěch doplňkové ochrany by jistě založily přípustnost
opakované žádosti, nic takového ovšem krajský soud netvrdí. Jak uvedl rozšířený senát
v bodě 21 shora cit. rozsudku, pokud správní orgán (zde stěžovatel) vyhodnotí opakovanou
žádost jako nepřípustnou a proto podle §25 písm. i) zákona o azylu řízení o této žádosti
zastavuje, nemůže zároveň o věci samé, tedy o mezinárodní ochraně (tzn. ani o azylu,
ani o doplňkové ochraně), rozhodovat.
[8] Právní závěr krajského soudu je tedy nesprávný. Byla -li žádost žalobců nepřípustná,
jak uvedl krajský soud, nemohl stěžovatel dále věcně zkoumat podmínky pro udělení doplňkové
ochrany ve smyslu §14a zákona o azylu.
[9] Kasační stížnost je tedy důvodná. Zdejší soud proto zrušil rozsudek a věc vrátil krajskému
soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s.). V dalším řízení bude
krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[10] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval,
neboť toto rozhodnutí je vyhrazeno krajskému soudu (§110 odst. 2 věta prvá s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2015
Zdeněk Kühn
předseda senátu