ECLI:CZ:NSS:2015:10.AZS.220.2015:32
sp. zn. 10 Azs 220/2015 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: S. D., zast. JUDr. Annou
Doležalovou, MBA, advokátkou se sídlem Štěpánská 633/49, Praha 1 – Nové Město., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3,
Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2014, čj. OAM-135/ZA-ZA06-P07-2012,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2015,
čj. 61 Az 6/2014 – 79,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Anně Doležalové, MBA, advokátce,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 1. 2014, čj. OAM-135/ZA-ZA06-P07-2012
(dále jen „rozhodnutí žalovaného“) žalobci nebyla udělena mezinárodní ochrana
podle ustanovení §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v průběhu správního řízení uvedl, že je státním
příslušníkem Nigerijské federativní republiky, národnosti Ika, křesťanského vyznání.
Od roku 1997 je členem politické strany PDP. V roce 2007 se na Kypru oženil s českou
občankou, následující rok přicestoval do ČR, kde byl odsouzen za úmyslný trestný čin
napomáhání neoprávněnému pobytu na území republiky ve formě zorganizování takového činu.
Byl mu uložen trest odnětí svobody v délce 14 měsíců a trest vyhoštění z území ČR. Dále uvedl,
že vlast opustil v roce 2005 z důvodu obavy před svým otcem, který byl podle matky stěžovatele
členem tajného spolku „Ogbenu“. Od své matky se stěžovatel dozvěděl, že se jedná o pohanský
spolek, který obětuje lidi, podřezává jim hrdla a pije jejich krev. Matka stěžovatele se obávala
o bezpečí jeho i jeho sourozenců, neboť jejich otec měl jednoho z nich obětovat.
Proto shromáždila peníze a všechny poslala do zahraničí. Otec stěžovateli nikdy o svém členství
v takovém spolku nic nesdělil.
[3] Žalovaný označil obavy stěžovatele jako nepodložené a nedůvodné a žádost
o mezinárodní ochranu zamítl. Stěžovatel neměl vlastní informace o uvedeném spolku
a vycházel pouze ze sdělení své matky. Osobně neznal žádné členy spolku, nebyl žádným z nich
kontaktován, a to ani během svých studií na střední škole nebo svého pobytu u strýce v Lagosu,
kdy už uvedené ohrožení mělo trvat. Uvedl, že si nemyslí, že by jej otec chtěl obětovat.
Žalovaný ze shromážděných podkladů žádné informace o spolku „Ogbenu“ nezjistil.
Stěžovatel se v této věci nikdy neobrátil o pomoc na státní orgány. O to se údajně pokusila
neúspěšně pouze jeho matka a to až 15 let poté, co měl stěžovatel z důvodu obavy před otcem
a obětováním opustit vlast. Ze shromážděných podkladů podle žalovaného vyplývá, že se občané
Nigérie mohou úspěšně domáhat ochrany u bezpečnostních složek a jiných státních orgánů.
Stěžovatel mohl též využít možnosti vnitřního přesídlení. Žalovaný též podotkl, že stěžovatel
o mezinárodní ochranu požádal až cca po 10 letech života na území EU. V případě návratu
do Nigérie stěžovateli nehrozí nebezpečí ve smyslu §14a zákona o azylu.
[4] Krajský soud v Ostravě názoru žalovaného přisvědčil a žalobu proti jeho rozhodnutí
rozsudkem napadeným kasační stížností zamítl.
[5] V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že žalovaný nevycházel ze spolehlivě zjištěného
skutkového stavu, neboť si nevyžádal informace ohledně existence spolku „Ogbenu“.
Stěžovatel sdělil všechny údaje, které o tomto spolku měl, bylo na žalovaném, aby je vyvrátil.
Informace o zemi původu jsou v průměru dva roky staré a nezabývají se tím, zda je pomoc
od státních orgánů vůbec možná a efektivní a zda je schopná pomoci obětem náboženských sekt.
Přesídlení není podle stěžovatele možné z důvodu zhoršené bezpečnostní situace v Nigérii.
Touto otázkou se přitom krajský soud nezabýval. Není přitom zřejmé, zda na jiném místě Nigérie
by byl před sektou v bezpečí. Stěžovatel nesouhlasil se závěrem krajského soudu,
podle kterého byl odkaz na zhoršenou bezpečnostní situaci obecný a bez vazby na osobu
stěžovatele. Informace o bezpečnostní situaci byly podle stěžovatele neaktuální.
[6] Žalovaný se ztotožnil se závěry krajského soudu a navrhl odmítnutí kasační stížnosti
pro nepřijatelnost.
[7] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti
kasační stížnosti zabývá v souladu s ustanovením §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak,
Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[8] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39
(dostupném na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu), v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
O přijatelnou kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících
typových případech: (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec
nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního
postavení stěžovatele.
[9] Stěžovatel výslovně neuvedl, v čem spatřuje důvody zakládající přijatelnost podané
kasační stížnosti, avšak z jejího textu lze dovodit, že těmito důvody jsou nesprávné právní
posouzení otázky udělení mezinárodní ochrany a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku
krajského soudu.
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu, jejíž důvodnost by sama o sobě zakládala přijatelnost kasační stížnosti
a postačovala by k jeho zrušení. Nejvyšší správní soud i s přihlédnutím ke své dřívější judikatuře
konstatuje, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový
stav vzal správní soud za prokázaný, jak posoudil pro věc rozhodné skutečnosti
(srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75,
č. 133/2004 Sb. NSS). Těmto požadavkům napadené rozhodnutí vyhovělo. Krajský soud
přehledně popsal zjištěný skutkový stav, věnoval se i stěžovatelem namítané bezpečnostní situaci
a svůj postup odůvodnil; se všemi žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal.
[11] Nejvyšší správní soud dále poznamenává, že v posuzované věci nevyvstala žádná právní
otázka, která by doposud nebyla judikaturou Nejvyššího správního soudu řešena.
Stěžovatel opíral svou žádost o udělení mezinárodní ochrany o údajné ohrožení ze strany otce,
který měl být členem tajného spolku „Ogbenu“, při jehož rituálech jsou obětováni lidé.
Zdejší soud považuje za vhodné podotknout, že žalovaný nepovažoval tvrzení stěžovatele
a priori za nevěrohodná, naopak ve správním řízení shromáždil mnoho relevantních podkladů,
z nichž se snažil zjistit údaje o jmenovaném spolku. Stěžovatel sám výslovně uvedl,
že o členství otce v náboženské sektě a o úmyslu rituální oběti jeho osoby věděl pouze od své
matky. Ve správním řízení též potvrdil, že se ohrožení ze strany otce nijak neobával,
se spolkem nikdy nepřišel do styku, a to ani v době, kdy již tato hrozba údajně měla existovat.
Stěžovatel v zemi původu nikdy nehledal ochranu či pomoc. Tuto ochranu měla podle tvrzení
stěžovatele vyhledat jeho matka, avšak až v roce 2012, tj. v době, kdy již byl stěžovatel dávno
v České republice. Nejvyšší správní soud považuje postup žalovaného při dokazování za zcela
odpovídající okolnostem projednávané věci. Žalovaný ověřoval existenci a činnost spolku
„Ogbenu“ v již existujících zprávách o zemi původu, následně v rozhodnutí konstatoval,
že v nich žádnou zmínku o tomto spolku nenašel. Tím považoval nebezpečí tohoto druhu vůči
stěžovateli za neprokázané. Vzhledem k pouze zprostředkovaným informacím o spolku,
k obecnému a samotným stěžovatelem zpochybněnému nebezpečí ze strany otce – domnělého
člena spolku, je úvaha žalovaného logická a zjištěnými skutečnostmi podložená.
Pokud není potvrzena alespoň určitá pravděpodobnost údajů tvrzených žadatelem o mezinárodní
ochranu, nelze vytýkat žalovanému, že nepřistoupí ke zjišťování individuálních událostí,
ke kterým mělo dojít v zemi původu.
[12] Ze zpráv shromážděných žalovaným dále vyplývá, že stěžovatel měl v Nigérii v případě
obavy z hrozící újmy dostatek účinných prostředků ochrany a žalovaný se dostatečně zabýval
i jejich efektivitou (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2008,
čj. 1 Azs 86/2008 – 101, ze dne 16. 9. 2008, čj. 3 Azs 48/2008 – 57, ze dne 2. 3. 2005,
čj. 4 Azs 271/2004 – 58). Přestože žalovaný nepovažoval obavu stěžovatele za důvodnou
a podloženou, zabýval se v souladu s ustálenou judikaturou i možností vnitřního přesídlení
stěžovatele včetně všech aspektů, např. nebezpečí hrozících v jiných částech Nigérie
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2008, čj. 4 Azs 99/2007 – 93,
ze dne 28. 7. 2009, čj. 5 Azs 40/2009 – 74, ze dne 27. 10. 2011, čj. 6 Azs 22/2011 – 108,
a ze dne 11. 9. 2012, čj. 4 Azs 34/2011 – 154).
[13] Stěžovatel nesouhlasil se závěrem krajského soudu, dle něhož byla jeho námitka týkající
se bezpečnostní situace v Nigérii obecná. Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatel neuvedl
žádné skutečnosti či reálnou újmu, která by mu mohla v případě přesídlení hrozit.
Jak je výše uvedeno, žalovaný primárně neshledal důvodnou obavu stěžovatele, že bude svým
otcem obětován při náboženském rituálu. Možnost přesídlení, pokud by tato hrozba skutečně
existovala, je pouze podružným důvodem pro neudělení mezinárodní ochrany.
[14] Stěžovatel dále namítal, že informace o zemi původu shromážděné žalovaným nebyly
aktuální. Žalovaný o žádosti stěžovatele rozhodl dne 7. 1. 2014, informace, které shromáždil
ve správním řízení, pocházely většinou z roku 2013. Nejstarší byla Informace MZV ze dne
12. 11. 2012, čj. 116205/2012-LPTP, obsahující všeobecné informace o Nigérii týkající
se např. národnostních menšin, separatismu, homosexuality, nábožensky smíšených rodin,
lékařské péče atd. Veškeré údaje vztahující se ke stěžovatelem namítané bezpečnostní situaci,
možnosti přesídlení i existenci náboženských skupin byly čerpány z různých zdrojů,
jejichž stáří v době rozhodnutí žalovaného nepřesahovalo 8 měsíců. Ze správního spisu vyplývá,
že veškeré informace o zemi původu byly v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu
dostatečně relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální, ověřené z různých zdrojů
a transparentní (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009,
čj. 1 Azs 105/2008 – 81).
[15] Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně,
přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikaturnímu odklonu. Nejvyšší správní soud
neshledal ani zásadní pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené
a jasné soudní judikatury, či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného
nebo procesního práva. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle ustanovení §104a
s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3 větu
první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[17] Stěžovateli byla usnesením krajského soudu ze dne 14. 4. 2015, čj. 61 Az 6/2014 – 61,
ustanovena zástupkyní JUDr. Anna Doležalová, MBA, advokátka se sídlem Štěpánská 633/49,
Praha 1 – Nové Město. Toto ustanovení se dle §35 odst. 8 s. ř. s. vztahuje i na řízení o kasační
stížnosti. Nejvyšší správní soud proto přiznal ustanovené zástupkyni stěžovatele odměnu za jeden
úkon právní služby (sepsání kasační stížnosti) podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve výši 3 100 Kč (srov. §9 odst. 4, §7 bod 5 advokátního
tarifu) a náhradu hotových výdajů za jeden úkon ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu),
celkem tedy 3 400 Kč. Tato částka odměny a náhrady hotových výdajů bude ustanovené
zástupkyni stěžovatele vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu