ECLI:CZ:NSS:2015:10.AZS.84.2015:19
sp. zn. 10 Azs 84/2015 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: B. T., zast. Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Policie České republiky,
Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 14. 1. 2015, čj. CPR-21406-3/ČJ-2014-930310-C243, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2015,
čj. 4 A 6/2015-34, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 14. 1. 2015 žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil
rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy,
odbor cizinecké policie, ze dne 25. 11. 2014, čj. KRPA-410902-19/ČJ-2014-000022.
Tímto rozhodnutím bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění ve smyslu ustanovení §119 odst. 1
písm. c) bod 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých
zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území
členských států Evropské unie, byla stanovena na jeden rok. Současně jí byla podle ustanovení
§118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena doba k vycestování z území, a to třicet dnů
od nabytí právní moci rozhodnutí.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze
(dále jen „městský soud“), který ji v záhlaví specifikovaným rozsudkem zamítl.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se blanketní kasační stížností u Nejvyššího správního
soudu domáhá zrušení rozsudku městského soudu. Součástí kasační stížnosti je také návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnost stěžovatelka odůvodnila závažnou
újmou spočívající v nutnosti vycestovat z území České republiky, neboť zde má rodinu,
svého otce a nezletilé dítě. Povinnost vycestovat by tak pro ni znamenala zásah do soukromého
a rodinného života.
[5] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasil. Správní vyhoštění
bylo uloženo z důvodu neoprávněného pobytu stěžovatelky na území České republiky,
její další pobyt na území je proto v rozporu s veřejným zájmem. Na území České republiky
by se měli zdržovat pouze ti cizinci, kteří dodržují právní předpisy a respektují právní řád.
Má-li být správní opatření ve formě správního vyhoštění při zjištění neoprávněnosti pobytu
opatřením účinným, musí jeho účinky nastat co nejdříve po spáchání protiprávního jednání
(resp. po jeho projednání). Další legalizací pobytu cizinců na území České republiky z důvodu
využití všech opravných prostředků v rámci správního či soudního řízení je bezdůvodně
prodlužována doba jejich dalšího pobytu na území ČR, během které se cizincům nabízí,
aby např. prostřednictvím svých vazeb na území (zintenzivněním zájmu o potomky,
navázáním vztahu, početím dítěte, ovlivněním svědků atd.) dosáhli důvodnosti aplikace
ustanovení §119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců pro nepřiměřenost zásahu rozhodnutí
o správním vyhoštění do jejich soukromého a rodinného života.
[6] Před samotným posouzením tohoto návrhu Nejvyšší správní soud k institutu odkladného
účinku uvádí následující. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů uvedených v ustanovení §73 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.), tj. 1) výrazného nepoměru újmy
způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu
k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a 2) absenci
rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky
napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit lze (tj. uložené právní
povinnosti nelze vynucovat, přiznaná oprávnění nelze uplatňovat, odejmutá oprávnění zůstávají
zachována, atd.).
[7] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatelky oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na jeho osobě a situaci. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto ona. Musí konkretizovat, jakou újmu by pro ni znamenal výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Vylíčení podstatných
skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek,
jehož se stěžovatelka v souvislosti s napadeným rozsudkem městského soudu obává,
by pro ni byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[8] Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu,
případně z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti.
[9] K první podmínce přiznání odkladného účinku se Nejvyšší správní soud v kontextu
správního vyhostění vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, čj. 1 Azs 160/2014-26.
V tomto rozhodnutí nejprve uvedl, že rozhodnutí o správním vyhoštění představuje zásah
do práva na respektování soukromého života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Z tohoto ustanovení plyne i závazek procedurální,
a to že zásah do práva dle čl. 8 Úmluvy musí vyplývat ze spravedlivého rozhodovacího procesu.
Právo na spravedlivý proces zaručuje i právo účastníka vystupovat v řízení osobně
a být v kontaktu se svým zástupcem. Dále soud konstatoval, že „je-li tedy přezkoumáváno rozhodnutí
příslušných správních orgánů o správním vyhoštění, je újma, hrozící stěžovateli z jeho výkonu, zřejmá ze samotné
povahy tohoto rozhodnutí. To platí přinejmenším, pokud jde o zajištění práva na spravedlivý proces
a práva na respektování soukromého života. K tomu musí soud přihlédnout i tehdy, jestliže stěžovatel v žádosti
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti netvrdí konkrétní skutkové okolnosti svého případu
ani nenavrhuje důkazy k jejich prokázání.“ (obdobně i např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011-100). Přiznání odkladného účinku je pro ochranu práv
stěžovatelky nezbytné i z důvodu zajištění možnosti její účasti na dalším řízení
v situaci případného zrušení rozhodnutí městského soudu nebo rozhodnutí správního orgánu
a vrácení některému z těchto orgánů k dalšímu řízení. Zásah do práv stěžovatelky
by tedy byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný. Stěžovatelka navíc poukázala
na své rodinné vazby na území České republiky, je proto naplněn i požadavek na respektování
soukromého a rodinného života.
[10] Naproti tomu nelze bez dalšího dovozovat, že by přiznání odkladného účinku
mělo způsobit jakoukoli újmu jiným osobám. Soud tedy došel k závěru, že by újma hrozící
stěžovateli v důsledku nepřiznání odkladného účinku byla nepoměrně větší, než možná újma
hrozící jiným osobám v důsledku jeho přiznání. První kritérium přiznání odkladného účinku
je proto splněno.
[11] Pokud jde o druhé kritérium, totiž možný rozpor s důležitým veřejným zájmem,
je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovatelce v případě nepřiznání odkladného
účinku a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje
pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu
ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem,
a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního
práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. 5 As 17/2008 – 131, publ. pod č. 1698/2008 Sb.
NSS či výše citované usnesení čj. 1 Azs 160/2014 – 26). Jak již bylo výše uvedeno,
na stupnici závažnosti zásahu „podstatný – mírný - nízký“ by újma způsobená stěžovateli
nepřiznáním odkladného účinku byla podstatná. Intenzita narušení zmíněného veřejného zájmu
by naopak vzhledem k předběžné povaze přiznání odkladného účinku byla nízká
nebo maximálně mírná. Žalovaný poukázal na nesporný důsledek přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, tedy pozastavení výkonu správního rozhodnutí. V obecné rovině popsal,
proč je prodlužování doby pobytu cizinců, jímž bylo uloženo správní vyhoštění,
nevhodné a negativní, zejména z důvodu zesílení jejich vazeb na území České republiky.
Neuvedl však žádná rizika vztahující se k osobě stěžovatelky, mající povahu narušení bezpečnosti
státu či jiné závažné důvody vylučující přiznání odkladného účinku. Nejvyšší správní soud
na základě uvedeného dospěl k závěru, že nepřiznání odkladného účinku v daném případě
není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[12] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovatelce vyhověl a její kasační stížnosti
přiznal odkladný účinek. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2015, čj. 4 A 6/2015-34, rozhodnutí žalovaného
ze dne 14. 1. 2015, čj. CPR-21406-3/ČJ-2014-930310-C243, i rozhodnutí Policie České republiky,
Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie, ze dne 25. 11. 2014,
čj. KRPA-410902-19/ČJ-2014-000022. Soud však připomíná, že usnesení o přiznání odkladného
účinku může i bez návrhu usnesením zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení,
že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly
(§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
[13] Současně Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí
o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76,
publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2015
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu