ECLI:CZ:NSS:2015:16.KSS.2.2015:45
sp. zn. 16 Kss 2/2015 - 45
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Průchy a členů JUDr. Pavla Krbka, JUDr. Ivany Doubkové, JUDr. Petra Čápa, JUDr. Josefa
Českého a JUDr. Petra Hajna v právní věci kárného navrhovatele: předseda Okresního soudu
v Chomutově, se sídlem Na Příkopech 663, Chomutov, proti kárně obviněnému: JUDr. A. K.,
CSc., soudce Okresního soudu v Chomutově, o návrhu na zahájení kárného řízení o kárné
odpovědnosti soudce ze dne 18. 6. 2015, při ústním jednání konaném dne 10. 12. 2015,
takto:
JUDr. A. K., CSc.,
soudce Okresního soudu v Chomutově,
se podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů
u z n á v á v i n n ý m, ž e
jako soudce rozhodující v opatrovnické věci nezletilé, týkající se návrhu biologické matky
nezletilé na vrácení rodičovské zodpovědnosti matce a zrušení ústavní výchovy nezletilé,
v odůvodnění rozhodnutí č. j. 15 P 8/2013 - 182 Okresního soudu v Chomutově, ze dne
12. 4. 2013, kterým v předmětné věci přenesl místní příslušnost na Okresní soud v Třebíči, uvedl
jména a příjmení budoucích osvojitelů nezletilé včetně jejich adres pobytu, ačkoliv tito nebyli
účastníky řízení o vrácení rodičovské zodpovědnosti matce a zrušení ústavní výchovy nezletilé,
přestože věděl, že se toto rozhodnutí bude doručovat biologické matce nezletilé, která byla
zbavena rodičovské zodpovědnosti, a že byl podán návrh budoucích osvojitelů nezletilé
na nezrušitelné osvojení, a svým jednáním tak zavinil, že se biologická matka dozvěděla
o jménech, příjmeních a místu bydliště budoucích osvojitelů, a tato následně nezletilou i budoucí
osvojitele opakovaně písemně kontaktovala, v důsledku čehož u adoptivních rodičů (osvojitelů)
vyvstala důvodná obava, že biologická matka, a díky informacím od ní o jménech, příjmeních
a bydlišti osvojitelů i kdokoliv jiný z biologické rodiny osvojené, bude i nadále v budoucnu
kontaktovat rodinu, v níž nezletilá žije a bude tak rušit její běžný chod
t e d y
zaviněně porušil povinnosti soudce stanovené v §80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech
a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 6/2002 Sb.“), čímž ohrozil důvěru
v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů,
t í m se d o p u s t i l
v Brně dne 17.12.2010 v Brně dne 17.12.2010
kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.,
přičemž podle §88 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb.
s e u p o u š t í o d u l o ž e n í k á r n é h o o p a t ř e n í .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal návrh na zahájení kárného řízení proti v záhlaví jmenovanému soudci.
Tomuto soudci byla v souladu s rozvrhem práce přidělena opatrovnická věc vedená
pod sp. zn. 15 P 8/2013, týkající se vrácení rodičovské zodpovědnosti V. Z., biologické matky
nezletilé a zrušení ústavní výchovy nezletilé N. Ž. (nyní V., dále též „nezletilá“). Kárně obviněný
soudce rozhodl dne 12. 4. 2013 usnesením č. j. 15 P 8/2013 - 182, o přenesení příslušnosti na
Okresní soud v Třebíči v předmětné věci a v odůvodnění tohoto rozhodnutí konstatoval:
„rozsudkem OS v Teplicích ze dne 14. 10. 2008, č. j. 15 P 99/2008 - 103 byla nařízena ústavní výchova
nezletilé a rodiče nezletilé byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti k nezletilé. Matka podala u Okresního soudu v
Teplicích postupně tyto návrhy: Dne 2. 2. 2009 návrh na vrácení rodičovské zodpovědnosti (ve spise na č. l. 111),
dne 2. 2. 2010 návrh na zrušení ústavní výchovy (ve spise na č. l. 144). Dne 22. 6. 2012 byl u Okresního
soudu v Teplicích podán návrh manželů M. V. a I.V., oba bytem T., N. S.918/15 na nezrušitelné osvojení
nezletilé, a to za situace, kdy nezletilá byla rozhodnutím Magistrátu města Mostu ze dne 22. 2. 2012,
zn. Om 247/2008 svěřena do péče budoucích osvojitelů a opatrovnický spis nezl etilé je dosud veden u podepsaného
soudu.“ Současně v hlavičce téhož rozhodnutí kárně obviněný uvedl i místo pobytu nezletilé.
Dne 25. 4. 2013 pak soudce vyhotovil referát, jímž uložil kanceláři, aby stejnopis tohoto
usnesení doručila biologické matce nezletilé do vlastních rukou a Městskému úřadu v Třebíči
do datové schránky. Rozhodnutí bylo dle doručenky uloženo k vyzvednutí 7. 5. 2013, a protože
nebylo vyzvednuto v úložní době, písemnost byla vložena do domovní nebo jiné adresátem
užívané schránky dne 20. 5. 2013. Rozhodnutí nabylo právní moci 4. 6. 2013 a spis byl postoupen
OS v Třebíči, jemuž došel 7. 6. 2013.
Navrhovatel uvedené pochybení kárně obviněného soudce zjistil v rámci prověřování
stížností adoptivních rodičů nezletilé, M. a I.V., ze dne 16. 1. 2015 a 19. 5. 2015.
Jmenovaní ve své první stížnosti uvedli že soudce JUDr. A. K., CSc. v odůvodnění
usnesení Okresního soudu v Chomutově č. j. 15 P 8/2013 - 182 ze dne 12. 4. 2013 (v současnosti
spis veden pod sp. zn. 10 P 85/2013 u Okresního soudu v Třebíči) nerespektoval základní zásadu
anonymity osob, které žádají o nezrušitelné osvojení nezletilého dítěte ve vztahu k biologickému
rodiči dotčeného dítěte a tím, že soudce zaslal biologické matce nezletilé usnesení s uvedením
plných jmen a příjmení i úplnou adresu jejich trva lého pobytu, vystavil jmenované do vysoce
nepříjemné situace, kdy biologická matka jejich dítěte je účelově kontaktuje s tím, že ví, kde bydlí,
obtěžuje je i jejich dceru a to dle nich ze zřetelně zištných důvodů. Ačkoliv do procedury trvalého
osvojení vstupovali za podmínky přísného utajení informací o dítěti ve vztahu k jeho biologické
rodině, pochybením soudce došlo k závažnému narušení jejich soukromí, ohrožení jejich
bezpečnosti a poškození rodinné pohody a vzniku nebezpečí pro zdravý rozvoj jejich nezletilého
dítěte, které nezrušitelně osvojili, přičemž v důsledku uveřejnění údajů osvojitelů včetně bydliště i
bydliště osvojenkyně biologická matka vystavila dceru nepříjemným kontaktům i nepravdivým
údajům i o Vánocích 2013 a v roce 2014. Ke stížnosti sepsané přiložili kopii dvou pohlednic
adresovaných nezletilé, i M. a I. V. do jejich bydliště
V průběhu šetření avizovaného pochybení soudce obdržel předseda soudu od stěžovatelů
(osvojitelů) další dopis sepsaný dne 19. 5. 2015, v němž jej informovali o dalším narušování jejich
harmonicky fungující rodiny, kdy biologická matka nezletilé opětovně v podobě pohlednic
kontaktovala nezletilou, a pokud by se stalo, že by si každodenní poštu vyzvedla nezletilá, měla
by jejich rodina velký problém. Připomenuli, že nezletilou získali po dlouhých 12 letech
od podání žádosti o adopci, na kterou přistoupili z důvodů absolutního utajení veškerých údajů
a kontaktů s biologickou rodinou. Podle nich z důvodu obtěžování biologickou matkou nezletilé
již asi nikdy nebudou v klidu žít, protože mají obavy, že si může někdo z biologických příbuzných
na jejich N. anebo celou jejich rodinu počkat např. před školou. Ke stížnosti přiložili kopii další
pohlednice adresované nezletilé, a opět i M. a I. V. do jejich bydliště
K osobě kárně obviněného soudce navrhovatel uvedl, že JUDr. A. K., CSc. byl jmenován
soudcem dne 4. 6. 2003 a dne 1. 7. 2003 byl přidělen k výkonu soudcovské funkce k Okresnímu
soudu v Chomutově a od té doby působí na oddělení P a Nc . Během výkonu funkce soudce
nebyl kárně řešen, a to ani předsedou zdejšího soudu. Jedná se o soudce pracovitého, pečlivého,
jinak zodpovědného, u něhož dosud nedošlo k porušení soudcovských povinnosti.
K prokázání uvedených skutečností navrhovatel navrhl provést důkaz spisem Okresního
soudu v Třebíči sp. zn. 10 P 85/2013 (původně sp. zn. 15 P 8/2013 Okresního soudu
v Chomutově, jehož součástí je spis sp. zn. 15 P 99/2008 Okresního soudu v Teplicích, v němž
na č. l. 182 je předmětné usnesení porušující anonymitu osvojitelů), dále vyjádřením kárně
obviněného soudce ke stížnosti vedené pod sp. zn. St 1/2015 (č. l. 6 stížnostního spisu), stížností
osvojitelů vedenou pod sp. zn. St 1/2015 včetně příloh a obálky (č. l. 1-4a stížnostního spisu)
spolu s jejich dalším dopisem ze dne 19. 5. 2015 s přílohou a obálkou (č. l. 11-13 stížnostního
spisu), a spisem sp. zn. 10 Nc 687/2013 Okresního soudu v Třebíči, týkajícím se nezrušitelného
osvojení nezletilé.
Na závěr navrhovatel shrnul výše uvedené skutečnosti, dle jeho názoru kárně obviněný
soudce nezodpovědným přístupem k plnění svých soudcovských povinností způsobil ohrožení
důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Za toto kárné
provinění navrhl uložit kárně obviněnému soudci kárné opatření ve formě důtky v souladu s §88
odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb.
Kárný senát ověřil tvrzení navrhovatele uvedená v návrhu na zahájení řízení z vyžádaných
a doložených spisů.
Ze spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 15 P 8/2013 (jehož součástí je spis
sp. zn. 15 P 99/2008 Okresního soudu v Teplicích), dnes spis Okresního soudu v Třebíči
sp. zn. 10 P 85/2013, bylo kárným senátem ověřeno, že na č . l. 182 je předmětné usnesení
o přenesení místní příslušnosti na Okresní soud v Třebíči, v jehož odůvodnění jsou obsaženy,
resp. uvedeny, údaje o jménech, příjmení a adrese (tehdy budoucích) osvojitelů, manželů M. V. a
I. V., oba bytem T., N. S. 918/15.
Ze stížností osvojitelů ze dne 16. 1. 2015 a 19. 5. 2015, adresovaných předsedovi
Okresního soudu v Chomutově, bylo zjištěno, že stěžovatelé v první z nich rozporují postup
kárně obviněného, který v odůvodnění usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne
12. 4. 2013, č. j. 15 P 8/2013 - 182 uvedl jejich plná jména a příjmení včetně úplné adresy jejich trvalého
pobytu, přičemž dle jejich názoru měl tyto osobní údaje anonymizovat. Vystavil je tak do vysoce nepříjemné
situace, kdy je biologická matka jejich dítěte účelově kontaktuje, ví, kde bydlí, a o btěžuje je i jejich dceru,
a to zřetelně ze zištných důvodů. K první ze stížností jsou připojeny dvě pohlednice od biologické
matky nezletilé adresované v prvním případě toliko jí, ve druhém pak jí i rodině V. Ve druhé
stížnosti stěžovatelé uvádí, že biologická matka nezletilé ji i stěžovatele opět kontaktovala
pohlednicí, a stěžovatelé toto považují za nepříjemné a nebezpečné obtěžování. Přitom
poznamenávají, že na adopci přistoupil i s tím, že budou absolutně utajeny veškeré údaje
a kontakty s biologickou rodinou.
Z vyjádření kárně obviněného ze dne 23. 1. 2015, vztahujícího se k první stížnosti
osvojitelů, vyplynulo, že kárně obviněný dne 12. 4. 2013 vydával usnesení nejen o přenesení
místní příslušnosti na Okresní soud v Třebíči ve věci návrhu biologické matky na vrácení
rodičovské zodpovědnosti ve vztahu k nezletilé a na zrušení její ústavní výchovy, ale současně
i usnesení o přenesení místní příslušnosti na Okresní soud v Třebíči ve věci návrhu dnešních
osvojitelů na nezrušitelné osvojení nezletilé, a to vzhledem ke skutečnosti, že k datu vydání
tohoto usnesení již byla nezletilá ve faktické péči stěžovatelů. Tak se potom stalo, že údaje
o dnešních osvojitelích byly uvedeny i v usnesení o přenesení místní příslušnosti na Okresní soud
v Třebíči ve věci návrhu biologické matky na vrácení rodičovské zodpovědnosti ve vztahu
k nezletilé a na zrušení její ústavní výchovy. V tomto vyjádření se také kárně obviněný
stěžovatelům omlouvá s tím, že stěžovatelům v žádném případě nechtěl uvedeným postupem
způsobit jakékoli obtíže. Kárně obviněný v předmětném vyjádření dále doplnil, že lustrací
právního systému ASPI neshledal právní úpravu, která by shora uvedený postup neumožňovala,
a podle právní úpravy nebyl důvod k neuvedení údajů o nezletilé a osvojitelích v těchto
usneseních. Odkázal také na právní úpravu účinnou od 1. 1. 2014, kdy se v zákoně
č. 89/2012 Sb., a to v §836, uvádí, že osvojitel je povinen informovat osvojence o skutečnosti
osvojení, jakmile se to bude jevit vhodným, nejpozději však do zahájení školní docházky.
Nezletilá se narodila 15. 6. 2007, školní docházku tak zřejmě zahájila v září 2013, a podle kárně
obviněného tak nezletilá měla být svými osvojiteli o okolnostech svého osvojení informována
nejpozději 1. 1. 2014, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 89/2012 Sb. Kárně obviněný rovněž
poukázal na komentářovou literaturu, na Úmluvu o o svojení dětí, stejně jako Úmluvu o právech
dítěte, a vyjádřil názor, že ve spojení s nimi odkaz na tradici anonymity ve věcech osvojení není
dnes možné považovat za relevantní, a jako argument udržitelný.
Ze spisu sp. zn. 10 Nc 687/2013 Okresního soudu v Třebíči týkající se nezrušitelného
osvojení nezletilé bylo kárným senátem ověřeno, že na č. l. 39, je usnesení Okresního soudu
v Chomutově ze dne 12. 4. 2013, č. j. 15 Nc 1201/20013 - 37, o přenesení místní příslušnosti
na Okresní soud v Třebíči ve věci návrhu dnešních osvojitelů na nezrušitelné osvojení nezletilé,
a to vzhledem ke skutečnosti, že k datu vydání tohoto usnesení již byla nezletilá ve faktické péči
stěžovatelů, manželů M. V., nar. X, a I. V., nar. X, oba bytem T., N. S. 918/15. Dále pak je na čl.
47 tohoto spisu rozsudek Okresního soudu v Třebíči č. j. 10 Nc 687/2013 - 47 ze dne 20. 2.
2014, kterým se nezletilá od právní moci tohoto rozsudku (28. 2. 2014) stává osvojenkyní M. V. a
I. V., oba bytem T., N. S. 918/15, tito se zapisují v knize narození matričního úřadu namísto
matky a otce nezletilé, a nezletilá získává příjmení „V .“.
Všechny výše zmíněné důkazy byly provedeny při ústním jednání, účastníci
je nezpochybnili a nevznesli vůči nim žádné připomínky.
Kárně obviněný soudce ve své výpovědi při ústním jednání, které se z rozhodnutí soudu
konalo jako neveřejné, připustil, že ke skutku popsanému navrhovatelem došlo, a toto označil
za nedopatření ze své strany. Na vysvětlenou i na svoji omluvu k tomu uvedl, že v dané době
souběžně vydával dvě rozhodnutí ve spojení s nezletilou, a to, jak také vyplynulo z výše
rekapitulovaného obsahu dokazování, jednak usnesení o přenesení místní příslušnosti na Okresní
soud v Třebíči ve věci návrhu biologické matky na vrácení rodičovské zodpovědnosti ve vztahu
k nezletilé a na zrušení její ústavní výchovy, a dále také i usnesení o přenesení místní příslušnosti
na Okresní soud v Třebíči ve věci návrhu dnešních osvojitelů na nezrušitelné osvojení nezletilé.
Za tohoto stavu věci se pak stalo, že údaje o osv ojitelích, které měly být správně uvedeny
jen v pořadí ve druhém z uvedených usnesení, se nesprávně ocitly i v prvém z těchto usnesení.
Po zjištění tohoto svého pochybení se ve vyjádření ke stížnosti stěžovatelů omluvil a vyjádřil svou
lítost nad případnými důsledky, s tím, že věří, že tato omluva byla soudem stěžovatelům
zprostředkována. Dále podobně jako v písemném vyjádření ke stížnosti stěžovatelů, založeném
ve stížnostním spisu, poznamenal, že nenašel právní ustanovení, s nímž by jednal v rozporu,
zachovávání anonymity při osvojení je spíše věcí tradice, která je postupně opouštěna,
což lze doložit jím připomínanou právní úpravou v předmětném písemném vyjádření. Současně
uvedl, že stejně v předmětném usnesení ze dne 12. 4. 2013 o přenesení místní příslušnosti
na Okresní soud v Třebíči ve věci návrhu biologické matky na vrácení rodičovské zodpovědnosti
ve vztahu k nezletilé a na zrušení její ústavní výchovy musel s ohledem na znění občanského
soudního řádu údaj o bydlišti nezletilé jako účastnice daného řízení uvést.
Při posouzení věci se kárný senát zabýval v prvé řadě dodržením subjektivní a objektivní
lhůty k podání návrhu na zahájení kárného řízení. Podle §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení
ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exeku torů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“) musí
být návrh na zahájení kárného řízení podán nejpozději do šesti měsíců ode dne,
kde se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou
rozhodné pro podání návrhu, nejpozději však do tří let ode dne spáchání kárného provinění
(objektivní lhůta pro podání kárného návrhu je zároveň totožná s hmotněprávní prekluzivní
lhůtou zániku kárné odpovědnosti dle §89 zákona o soudech a soudcích). Návrh na zahájení
kárného řízení ze dne 18. 6. 2015 byl u Nejvyššího správního soudu podán dne 19. 6. 2015,
a to na základě podnětu stěžovatelů, manželů M. V. a I. V., ze dne 16. 1. 2015, který byl
předsedovi Okresního soudu v Chomutově doručen dne 19. 1. 2015. K vytýkanému jednání
kárně obviněného došlo dne 12. 4. 2013. Kárný návrh podaný u Nejvyššího správního soudu dne
19. 6. 2015 byl tedy podán v rámci zákonem stanovené šestiměsíční subjektivní lhůty, stejně jako
v rámci zákonné objektivní a zároveň i prekluzivní lhůty tří let.
Kárný senát po vyhodnocení průběhu ústního jednání konstatoval, že mezi účastníky není
sporný skutkový stav věci, neboť kárně obviněný soudce nepopírá, že se navrhovatelem popsaný
skutek stal. Bylo tedy nutno vyhodnotit, zda tímto jednáním byla naplněna skutková podstata
kárného provinění.
Podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. je kárným proviněním soudce zaviněné porušení
povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost
soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé
rozhodování soudů. Povinností soudce je mimo jiné vykonávat svou funkci svědomitě
a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost
soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů
(§80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.).
V projednávané věci kárně obviněný soudce nebyl při výkonu své funkce
natolik soustředěný a svědomitý, jak mu ukládá výše citované ustanovení §80 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb., v důsledku čehož došlo k procesnímu pochybení, které spočívalo v tom,
že v odůvodnění rozhodnutí Okresního soudu v Chomutově č. j. 15 P 8/2013 - 182 ze dne
12. 4. 2013, o přenesení místní příslušnost v řízení o vrácení rodičovské zodpovědnosti matce
a zrušení ústavní výchovy nezletilé na Okresní soud v Třebíči, uvedl jména a příjmení budoucích
osvojitelů nezletilé včetně jejich adres pobytu (slovy: M. V. a I. V., oba bytem T., N. S. 918/15),
ačkoliv tito nebyli účastníky předmětného řízení. Toto pochybení vedlo k vyjevení totožnosti
osvojitelů a jejich pobytu, souběžně s pobytem osvojovaného dítěte jeho biologické matce, což je
nutno hodnotit jako velmi závažný následek. Řízení o osvojení probíhalo souběžně, kárně
obviněný v jeho rámci také současně rozhodoval o přenesení místní příslušnosti na Okresní soud
v Třebíči, a muselo mu být zřejmé, že takto ve vztahu k biologickým rodičům dojde
k obeznámení biologických rodičů nezletilé s tím, kdo mají být osvojiteli nezletilé a kde bydlí. To
potom úzce souvisí s pravidly řízení o osvojení pro něž je mj. zákonem taxativně stanoveno, za
jakých podmínek nejsou rodiče osvojovaného dítěte ani účastníky řízení o osvojení a nemohou se
ve spojení s ním také dozvědět identitu osvojitelů. V době, kdy kárně obviněný v rozhodnutí
Okresního soudu v Chomutově č. j. 15 P 8/2013 - 182 ze dne 12. 4. 2013, o přenesení místní
příslušnosti v řízení o vrácení rodičovské zodpovědnosti matce a zrušení ústavní výchovy
nezletilé na Okresní soud v Třebíči, uvedl jména a příjmení budoucích osvojitelů nezletilé včetně
jejich adres pobytu, a tím biologickým rodičů m nezletilé poskytl informace o osvojitelích, které by
jinak získali jen jako účastníci řízení o osvojení, podle §181 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), platilo, že
rodiče osvojence nejsou účastníky řízení o osvojení, pokud byli zbavení rodičovské
odpovědnosti. Totéž platí o po 1. 1. 2014, a to i ve smyslu §432 odst. 1 písm. a) zákona č.
292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Skutečnost, zda biologickému rodiči, zbavenému
rodičovské zodpovědnosti (dnes „odpovědnosti“) bude známo, kdo je osvojitelem jeho dítěte,
kde žije atd., je vzhledem k obsahu institutu osvojení pro osvojitele nepochybně významná.
Osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a
mezi osvojencem a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský; osvojitelé mají rodičovskou
odpovědnost při výchově dětí (§832 občanského zákoníku). Při založení takto důvěrného vztahu
je pro osvojitele zásadní, zda v něm budou od počátku figurovat biologičtí rodiče osvojovaného
dítěte či nikoliv. Byly-li v době vydání dotčeného rozhodnutí splněny podmínky uvedené v §181
odst. 2 písm. a) o. s. ř., pak osvojitelé plným právem oče kávali, že před osvojením, ani v jeho
průběhu nebudou biologickým rodičům podávány ze strany soudu žádné informace o jejich
totožnosti a pobytu. Vytýkaným pochybením kárně obviněného soudce bylo jejich odůvodněné
očekávání narušeno, čímž byla ohrožena důvěra v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé
rozhodování soudů, a to v intenzitě naplňující znaky jednání uvedeného v §87 odst. 1 zákona č.
6/2002 Sb.
K argumentu kárně obviněného, že trendem posledního vývoje právní úpravy
je, že se princip anonymity při osvojování oslabuje, a kdy zejména podle aktuální úpravy
§836 občanského zákoníku, komentářové literatury, Úmluvy o osvojení dětí, stejně jako Úmluvy
o právech dítěte, dnes odkaz na tradici anonymity ve věcech osvojení již není možné považovat
za relevantní, a jako argument udržitelný, kárný senát uvádí, že zejména v případech, kdy jsou
biologičtí rodiče zbaveni rodičovské zodpovědnosti (dnes „odpovědnosti“) nelze tuto anonymitu
prolamovat soudem, a to navíc v jiném, byť souvisejícím řízení, nýbrž, jedná se v takových
případech o možnost jejího „prolomení“ ze strany osvojitelů a osvojeného dítěte, a se to vždy
záměrem ochrany jeho práv, a bude potom zejména na něm (na osvojeném dítěti), zda se příp.
„přihlásí“ svým biologickým rodičům. K návaznému argumentu, že v předmětném usnesení
ze dne 12. 4. 2013 o přenesení místní příslušnosti na Okresní soud v Třebíči ve věci návrhu
biologické matky na vrácení rodičovské zodpovědnosti ve vztahu k nezletilé a na zrušení
její ústavní výchovy kárně obviněný stejně musel s ohledem na znění občanského soudního řádu
údaj o bydlišti nezletilé jako účastnice daného řízení uvést, kárný senát konstatuje, že takto sice
biologická matka mohla získat aktuální adresu pobytu nezletilé, ale nezískala by tím , jako osoba
zbavená rodičovské zodpovědnosti, současně informaci o tom, že se souběžně vede řízení
o osvojení nezletilé a zejména, kdo jsou její budoucí osvojitelé. Poté, co by došlo (a také došlo)
k osvojení, bylo by (a také bylo) příjmení nezletilé změněno, a informace o ad rese pobytu
nezletilé by tak pro biologickou matku fakticky pozbyla na významu, neb by nezletilá přestala být
i na této adrese pod původním příjmením dosažitelná.
V dané věci nebylo pochyb o tom, že kárně obviněný soudce se uvedeného jednání
dopustil z nedbalosti a nikoliv úmyslně. Podmínkou kárné odpovědnosti soudce dle §87 odst. 1
zákona č. 6/2002 Sb. je zaviněné porušení povinností, zákon však nevylučuje žádnou z forem
zavinění. Kárného provinění se proto lze dopustit jak úmyslně, tak i z nedbalosti. Vzhledem
k tomu, že §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. nerozlišuje pro posouzení kárné odpovědnosti
soudce mezi jednotlivými formami zavinění a ke spáchání kárného provinění postačí jakákoliv
jeho forma (tj. přímý, nepřímý úmysl; vědomá, nevědomá nedbalost) , je v dané situaci irelevantní,
zda se jednalo o vědomou či nevědomou nedbalost, neboť o existenci zavinění z nedbalosti
na straně kárně obviněného soudce zde není pochyb.
Na základě výše uvedených skutečností tak kárný senát dospěl k závěru, že kárně
obviněný soudce se porušením svých povinností, zejména uvedených v ustanovení §80 odst. 1
zákona č. 6/2002 Sb., dopustil kárného provinění ve smyslu §87 odst. 1 téhož zákona,
neboť ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
Ostatně v principiálně srovnatelné věci rozhodoval kárný soud již v roce 2010,
kdy v rozhodnutí ze dne 24. 11. 2010, č. j. 11 Kss 8/2009 – 51, dospěl k závěru: Je-li v důsledku
nesoustředěnosti a nedostatečné svědomitosti při práci soudce (vydání n esprávného pokynu k doručení usnesení
osobě, která není účastníkem řízení) odhalena totožnost osvojitelů a místo pobytu osvojovaného dítěte, a v přímé
souvislosti s tímto pochybením dojde k negativnímu zásahu do práv účastníků řízení ze strany biologického rodiče
osvojovaného dítěte, pak takové jednání soudce naplňuje znaky kárného proviněn í ve smyslu §87 odst. 1
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Podmínkou kárné odpovědnosti soudce dle §87 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, je zaviněné porušení povinností, zákon však nevylučuje žádnou z forem
zavinění. Kárného provinění se proto lze dopustit jak úmyslně, tak i z nedbalosti, a to i nedbalosti nevědomé.
Viz: www.nssoud.cz.
Při úvaze jaké kárné opatření kárně obviněnému soudci ulož it, kárný soud hodnotil vše,
co uvedli navrhovatel i kárně obviněný soudce. Kárný senát přitom vzal v úvahu i skutečnost,
že kárně obviněný dosud nebyl nikdy kárně řešen, naopak jeho dosavadní činnost jako soudce
byla i kárným navrhovatelem dosud vnímána v ždy jako svědomitá, pečlivá, bez žádných
negativních zjištění. Za tohoto stavu věci kárný senát dospěl k závěru, že projednání kárného
provinění bylo v případě kárně obviněného soudce dostačující, a od uložení kárného opatření
lze tedy v souladu s ustanovením §88 odst. 3 zákona o soudech a soudcích upustit. Postih
některým z kárných opatření kárný senát nepovažoval za adekvátní, a je toho názoru, že samotné
projednání věci je odpovídající a bude dostatečně motivovat kárně obviněného k dalšímu
obezřetnému postupu v řízeních i při odůvodňování rozhodnutí.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2015
JUDr. Petr Průcha
předseda kárného senátu