ECLI:CZ:NSS:2015:2.AFS.174.2015:40
sp. zn. 2 Afs 174/2015 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Město Žandov,
se sídlem Náměstí 82, Žandov, zast. JUDr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem
Olomoucká 36, Mohelnice, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 15,
Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2013, č. j. MF-121662/2012/12-124, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2015,
č. j. 46 Af 46/2013 – 78,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Žalovaný, jakožto stěžovatel, brojí včas podanou kasační stížností proti shora
označenému rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým bylo
k žalobnímu návrhu žalobce zrušeno jeho shora označené rozhodnutí (dále jen „rozhodnutí
žalovaného“), a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný svým rozhodnutím
zamítl žalobcovo odvolání proti platebnímu výměru Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti
Severovýchod ze dne 12. 11. 2012, č. j. RRSV 17389/2012 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“),
který tímto potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobci uložen odvod ve výši
32 580 652 Kč za porušení rozpočtové kázně při financování projektu Rekonstrukce a dostavba
objektu Koruna v Žandově u České Lípy.
V rámci doplnění důvodů kasační stížnosti stěžovatel rovněž požádal,
aby této byl Nejvyšším správním soudem přiznán odkladný účinek dle §107 odst. 1 ve spojení
s §73 odst. 2 až 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel odůvodnil tvrzením,
že jeho meritorní rozhodnutí o odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí musí reflektovat
všechny v kasační stížnosti uvedené zásady (zejm. zásadu rovného přístupu k daňovým
subjektům) a z tohoto důvodu považuje za více než žádoucí se svým rozhodnutí vyčkat
do doby vynesení rozsudku Nejvyššího správního soudu. Stěžovatel se domnívá, že újma
by byla způsobena právními následky případného rozhodnutí vydaného žalovaným v rozporu
se zákonem za situace, kdy nebylo postaveno na jisto, zda skutečně došlo k porušení zákona
č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o veřejných zakázkách“), nehledě na skutečnost, že závazný právní názor Nejvyššího správního
soudu by zjevně předznamenal změnu v rozhodovací praxi stěžovatele.
Dalším důvodem pro přiznání odkladného účinku je okolnost, že s veřejnými prostředky
lze nakládat pouze v souladu s ustanovením §14 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České
republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, dle něhož
majetek státu musí být využíván účelně a hospodárně k plnění funkcí státu a k výkonu
stanovených činností a příslušná organizační složka je povinna důsledně využívat všechny právní
prostředky při uplatňování a hájení práv státu jako vlastníka. Žádost o přiznání odkladného
účinku není v rozporu s veřejným zájmem, ale naopak zjevně veřejnému zájmu svědčí. Veřejný
zájem je stěžovatelem spatřován v zákonném a legitimním rozhodování stěžovatele, jakožto
ústředního orgánu státní správy, jenž je vázán principem enumerativnosti veřejnoprávních
pretenzí a zásadou zákonnosti.
Žalobce se k žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Dle §107 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující
odkladný účinek žaloby se užije přiměřeně. Dle §73 odst. 2 s. ř. s. musí být pro přiznání
odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud tak přizná žalobě (či kasační stížnosti)
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro navrhovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Správní soudnictví obecně slouží zejména k ochraně veřejných subjektivních práv
a institut odkladného účinku žaloby i kasační stížnosti má primárně poskytovat ochranu žalobci
(jako účastníku řízení před správním orgánem) před výkonem napadeného rozhodnutí. V zájmu
zachování zásady rovnosti v řízení před soudem však Nejvyšší správní soud judikoval,
že ani správnímu orgánu nelze odepřít právo domáhat se přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Vznik nepoměrně větší újmy na straně správního orgánu však bude z logiky věci
mnohem méně častý než na straně žalobce.
Otázkou návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v případě, kdy návrh
podává žalovaný správní orgán, se zabýval i rozšířený senát Nejvyššího správního soudu.
Dle rozhodnutí ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49 (publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS):
„S ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné
újmě.“ Za ojedinělé případy pak lze považovat situace, kdy by nepřiznání odkladného účinku
způsobilo závažné důsledky. Jako příklad závažných důsledků respektování soudního rozhodnutí
uvádí rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve výše citovaném rozhodnutí: „vrácení
řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení
k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku, apod.“
Odkladný účinek kasační stížnosti představuje zcela výjimečný institut, kterým se mění
účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván pouze v situacích, kde výkon
rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže. Kasační stížnost,
jako mimořádný opravný prostředek, směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí, a do doby
rozhodnutí o kasační stížnosti je proto třeba na rozhodnutí krajského soudu pohlížet jako
na správné. Pouze v případě naplnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je možno tuto zásadu narušit.
První podmínkou je prokázání vzniku nepoměrně větší újmy, které leží na stěžovateli.
Ten musí dostatečně konkrétně onu nepoměrně větší újmu, která mu vznikne nepřiznáním
odkladného účinku, vymezit. Bylo tedy na Nejvyšším správním soudu, aby posoudil,
zda stěžovatelem tvrzená újma dosahuje intenzity nepoměrně větší újmy a zda případné následky
nepřiznání odkladného účinku by byly srovnatelné s následky uvedenými v citovaném rozhodnutí
rozšířeného senátu.
V souladu s rozhodovací činností zdejšího soudu lze za nepoměrně větší újmu považovat
poměrně závažné dopady do života či existence toho, kdo se přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti domáhal. Tak například nelze nenahraditelnou újmu (dle předchozí dikce
§73 odst. 2 s. ř. s.) způsobenou stěžovateli (žalovanému) spatřovat v tom, že tento bude povinen
vyplatit žalobci přeplatek na dani, a to v souladu s usnesením Nejvyššího správního soudu
ze dne 5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 – 49 (publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS.) Naopak jako
nenahraditelná újma byl posouzen „hrozící výkon rozhodnutí o uložení pokuty fyzické osobě ve výši,
která výrazně přesahuje prokázaný celoroční příjem rodiny se dvěma nezletilými dětmi“ (k tomu blíže usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2003, č. j. 6 A 160/2002 - 46).
V posuzovaném případě spatřuje stěžovatel nepoměrně větší újmu v právních následcích
případného rozhodnutí vydaného žalovaným v rozporu se zákonem za situace, kdy nebylo
postaveno na jisto, zda skutečně došlo k porušení zákona o veřejných zakázkách. Za této situace
je třeba vycházet ze skutečnosti, že krajský soud vydal rozhodnutí, které v souladu s §54 odst. 5
s. ř. s. nabylo doručením právní moci. Výrok pravomocného rozsudku je dle odst. 6 téhož
ustanovení závazný pro účastníky, osoby zúčastněné na řízení a pro orgány veřejné moci. Právní
moc je důležitou vlastností soudních, ale i dalších rozhodnutí, znamenající jejich nezměnitelnost
a závaznost. Jedná se o významnou záruku právní jistoty nejen pro účastníky řízení,
ale i pro celou společnost. Musí být respektováno všemi orgány a osobami, věc je rozřešena
konečně a závazně. Zrušil-li tedy krajský soud rozhodnutí správního orgánu, je povinností tohoto
správního orgánu pokračovat v řízení a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným
v pravomocném soudním rozhodnutí, bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost.
Odlišný právní názor na posuzovanou otázku ani tvrzená dosavadní rozhodovací praxe
žalovaného sama o sobě neopravňuje správní orgán ve věci nekonat a není důvodem pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Závazný názor krajského soudu je nutno do doby, než bude
eventuelně rozhodnutí krajského soudu zrušeno, považovat za správný. Dodržením závazného
právního názoru nemůže stěžovateli vzniknout v podstatě žádná újma, a už vůbec újma
dosahující intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku. Nadto je třeba uvést,
že stěžovatel ani neuvedl, jaká újma by mu vlastně měla v důsledku domnělého porušení právních
předpisů vzniknout, přičemž toto tvrzení je zcela v rukou stěžovatele.
Pro úplnost je třeba uvést, že dle již citovaného rozhodnutí rozšířeného senátu je nutno
přihlédnout i k faktu, že v případě zrušení rozsudku krajského soudu Nejvyšším správním
soudem na základě podané kasační stížnosti dojde k „obživnutí“ krajským soudem zrušeného
rozhodnutí stěžovatele. Jelikož mezitím může dojít k vydání nového správního rozhodnutí
na základě do té doby platného rozsudku krajského soudu, může nastat situace, kdy vedle sebe
budou existovat dvě správní rozhodnutí v téže věci. To však samo o sobě není důvodem
pro přiznání odkladného účinku, na stěžovateli stále leží povinnost uvést negativní důsledky
výkonu rozhodnutí krajského soudu, které potom Nejvyšší správní soud v každém konkrétním
případě uváží ve vztahu k zákonným podmínkám (k tomu viz usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58).
Jelikož stěžovatel neprokázal, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, soud se již nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Stěžovatel tedy neprokázal existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku
stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační
stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2015
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu