ECLI:CZ:NSS:2015:2.AS.103.2015:157
sp. zn. 2 As 103/2015 - 157
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Nejvyšší státní
zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad,
se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 12. 2010,
č. j. 12717-10/2010-ERU, a ze dne 17. 2. 2011, č. j. 00936-3/2011/ERU, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: FVE III Tuchlovice s. r. o., se sídlem Londýnská 506/41, Praha 2,
zastoupené JUDr. Petrem Wünschem, advokátem, se sídlem Italská 27, Praha 2,
o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
27. 3. 2015, č. j. 62 A 96/2013 - 226, o návrhu osoby zúčastněné na řízení na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 12. 2010, č. j. 12717-10/2010-ERU (dále jen
„napadené rozhodnutí“), byla udělena osobě zúčastněné na řízení licence na výrobu
elektřiny na dobu 25 let pro provozovnu fotovoltaické elektrárny FVE Tuchlovice (dále
jen „FVE Tuchlovice“). Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí správní žalobou podanou
podle §66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), a domáhal se také zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2011,
č. j. 00936-3/2011/ERU, kterým žalovaný napadené rozhodnutí změnil. Krajský soud v Brně
rozsudkem ze dne 27. 3. 2015, č. j. 62 A 96/2013 - 226 (dále jen „krajský soud“ a „napadený
rozsudek“), napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Návrhu žalobce
na zrušení rozhodnutí ze dne 17. 2. 2011, č. j. 00936-3/2011/ERU, nevyhověl.
[2] Proti napadenému rozsudku podala osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatelka“)
kasační stížnost z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), c) a d) s. ř. s . Současně navrhla,
aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek. Uvedla, že sice disponuje rozhodnutím
žalovaného ze dne 16. 4. 2013, č. j. 03939-3/2013-ERU (které považovala za nové rozhodnutí
o povolení k provozování FVE Tuchlovice), avšak nelze vyloučit, že žalovaný bude zastávat
odlišný názor a stěžovatelku až do vyřešení věci (tj. do zrušení napadeného rozsudku nebo
do vydání nové licence stěžovatelce) donutí, aby přerušila provozování FVE Tuchlovice. Rovněž
nelze vyloučit, že osoby pověřené státem vyplácením podpory za výrobu elektřiny
z obnovitelných zdrojů (ČEZ Prodej, s. r. o. nebo OTE, a. s.) stěžovatelce vyplácení této
podpory s odkazem na napadený rozsudek omezí či přeruší. Z toho by pro stěžovatelku
pramenila újma v podobě ušlého zisku z příjmů za vyrobenou elektřinu ve výši přibližně
17 000 000 Kč za rok. Stěžovatelka je přitom povinna plnit závazek z bankovního úvěru, jehož
aktuální výše nesplacené jistiny přesahuje 64 000 000 Kč, měsíční splátka je více než 430 000 Kč,
hotovost na bankovních účtech stěžovatelky nepřevyšuje 3 000 000 Kč a stěžovatelce vznikají
provozní náklady ve výši přibližně 400 000 Kč měsíčně. Přerušení vyplácení podpory by mohlo
být pro stěžovatelku v období přibližně tří měsíců naprosto likvidační; oproti tomu přiznáním
odkladného účinku nevznikne újma jiným osobám.
[3] Stěžovatelka svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti doplnila několika
podáními. V podání ze dne 30. 4. 2015 uvedla, že jí společnost ČEZ Prodej, s. r. o., dopisem
doručeným téhož dne sdělila, že za elektřinu vyrobenou ve FVE Tuchlovice od 14. 4. 2015
nebude vyplácet státní podporu a za elektřinu vyrobenou od 30. 4. 2015 nebude poskytovat
vůbec žádné platby. V podání ze dne 5. 5. 2015 stěžovatelka konstatovala, že tento dopis
prokazuje, že by výkonem napadeného rozsudku mohla být ohrožena její samotná existence,
neboť popsaný postup společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., by přerušil její jediný zdroj příjmů a navíc
by fakticky zamezil provozování FVE Tuchlovice. Stěžovatelka je přitom povinna plnit závazek
z bankovního úvěru a vznikají jí náklady spojené s pouhou existencí elektrárny. Stěžovatelka měla
za to, že okolnosti jejího případu jsou podobné věci řešené Nejvyšším správním soudem
v usnesení ze dne 14. 8. 2014, č. j. 9 As 202/2014 – 192 (všechna rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). V podání ze dne 12. 5. 2015 stěžovatelka
konstatovala, že dne 11. 5. 2015 uskutečnila jednání se zástupci společnosti ČEZ Prodej, s. r. o.,
kteří jí sdělili, že jí s účinky od 1. 5. 2015 odmítají cokoli vyplácet (tj. ani státní podporu
za elektřinu vyrobenou z obnovitelných zdrojů, ani běžnou tržní cenu za silovou elektřinu).
Společnost ČEZ Prodej, s. r. o., není připravena uzavřít se stěžovatelkou ani žádnou dohodu,
která by jí umožnila vyrábět elektřinu ve FVE Tuchlovice po přechodnou dobu do dne,
kdy Nejvyšší správní soud rozhodne o její kasační stížnosti. Podle sdělení zástupců společnosti
ČEZ Prodej, s. r. o., je třeba na stěžovatelku pohlížet jako na osobu, která, dodává-li elektřinu
do elektrizační soustavy České republiky, postupuje neoprávněně, resp. protiprávně. Tento postoj
staví stěžovatelku do situace, kdy z provozování FVE Tuchlovice nemá žádný příjem, a dokonce
ji nutí tuto elektrárnu v zájmu zamezení případných sankcí odpojit, resp. přerušit
její provozování.
[4] Dne 25. 5. 2015 doručila stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu další podání
vztahující se k jejímu návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V něm uvedla,
že dne 18. 5. 2015 jí společnost ČEZ Prodej, s. r. o., opět sdělila, že na základě napadeného
rozsudku nemá platnou licenci k výrobě elektřiny. Stěžovatelka vyjádřila názor, že FVE
Tuchlovice představuje navzdory napadenému rozsudku zdroj uvedený do provozu v roce 2011,
resp. že je oprávněna k výrobě elektřiny ve FVE Tuchlovice na základě rozhodnutí žalovaného
ze dne 16. 4. 2013, č. j. 03939-3/2013-ERU. Stěžovatelka uvedla, že žalovaný s ní v návaznosti
na napadený rozsudek vede správní řízení, v němž bude postaveno najisto, zda má k výrobě
elektřiny potřebné veřejnoprávní oprávnění. Na základě sdělení společnosti ČEZ Prodej, s. r. o.,
je však dle stěžovatelky pravděpodobné, že tato společnost i v případě nového rozhodnutí
žalovaného nebude stěžovatelce do doby meritorního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
vyplácet podporu a bude ji tak i nadále vystavovat riziku úpadku. Pokud by byl přiznán odkladný
účinek „s odloženými účinky ke dni vydání některého z rozhodnutí“ žalovaného, nevznikne
veřejným rozpočtům žádná újma. Stěžovatelka dodala, že FVE Tuchlovice v letních měsících
může vyrobit elektřinu v hodnotě přibližně 2 000 000 až 3 000 000 Kč měsíčně (včetně státní
podpory). Oproti tomu v případě, že by odkladný účinek kasační stížnosti přiznán nebyl a tato
situace by vyústila v úpadek stěžovatelky, stěžovatelce a jejím investorům by hrozila ztráta celé
investice v částce převyšující 150 000 000 Kč.
[5] Žalobce ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
uvedl, že je primárně na stěžovatelce, aby sama učinila opatření k odstranění hrozících škod.
V nyní posuzované věci se tedy stěžovatelka může domáhat, aby žalovaný rozhodl o udělení
licence znovu. Stěžovatelka by tak mohla ve své podnikatelské činnosti pokračovat, byť za jiných
finančních podmínek. Nelze pominout, že výroba elektřiny není podle výpisu z obchodního
rejstříku jediným předmětem podnikání stěžovatelky. Tvrzení stěžovatelky, že důsledky
napadeného rozsudku jsou pro ni likvidační, je neurčité, neboť z něj nevyplývá, zda tím míní
neschopnost splácet své závazky, anebo reálnou možnost svého zániku. Eventuální úpadek
stěžovatelky nebude automaticky znamenat její konkurs, v úvahu totiž připadají i sanační řešení
úpadku, např. reorganizace. Podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů je financována
dílem ze státního rozpočtu a dílem koncovými odběrateli, kteří ji hradí v rámci pravidelného
příspěvku na obnovitelné zdroje energie. Napadený rozsudek tak pozitivně zasáhl do sféry třetích
osob, přičemž přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by jim přirozeně přivodilo újmu,
která by byla s ohledem na složitý způsob financování podpory výroby elektřiny z obnovitelných
zdrojů „nereparovatelná“. Žalobce upozornil na to, že v nyní posuzované věci se jedná o případ
žaloby podané nejvyšším státním zástupcem z důvodu závažného veřejného zájmu, které
krajský soud vyhověl. S poukazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2014,
č. j. 6 As 173/2014 – 90, konstatoval, že přiznání odkladného účinku by bylo v rozporu
s veřejným zájmem, tj. fakticky by znamenalo prodloužení nezákonného stavu, který byl vyvolán
neoprávněným získáním licence pro provozování elektrárny stěžovatelky. Žalobce tedy navrhl
kasační stížnosti stěžovatelky odkladný účinek nepřiznat.
[6] Žalobce ve vyjádření k doplněním návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti ze dnů 30. 4. 2015, 5. 5. 2015 a 12. 5. 2015 zopakoval vlastní argumenty ze svého
předchozího vyjádření a znovu odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 7. 2014, č. j. 6 As 143/2014 – 90, které dle jeho názoru řešilo obdobnou problematiku a které
dopadá na věc nejpřiléhavěji. Ve svém vyjádření k doplnění návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti ze dne 25. 5. 2015 uvedl, že právní mocí napadeného rozsudku
bylo zrušeno napadené rozhodnutí, a tudíž zaniklo i o něj se opírající právo na podporu výroby
elektřiny z obnovitelných zdrojů. Žalobce taktéž opětovně konstatoval, že přiznání odkladného
účinku by přivodilo újmu koncovým uživatelům, kteří se na financování podpory výroby
z obnovitelných zdrojů podílejí.
[7] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[8] V usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2014, č. j. 6 As 143/2014 – 90,
na něž žalobce opakovaně odkázal, šestý senát zdejšího soudu dospěl k názoru, že „přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podané proti rozsudku krajského soudu, jímž bylo k žalobě nejvyššího
státního zástupce, podané z důvodu závažného veřejného zájmu, zrušeno rozhodnutí správního orgánu,
by se zpravidla ocitlo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, z něhož nejvyšší státní zástupce podal žalobu,
ledaže by došlo ke zjevnému vybočení z obsahu pojmu „veřejný zájem“, anebo by byl shledán veřejný zájem jiný,
stejně nebo více závažný.“ Šestý senát svůj názor odůvodnil tím, že v případě podání žaloby z důvodu
závažného veřejného zájmu nejvyšším státním zástupcem a jejího úspěchu u krajského soudu
(tj. pravomocného zrušení rozhodnutí správního orgánu, protože jeho vydáním byl závažný
veřejný zájem dotčen) by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (až na výjimky) fakticky
znamenalo prodloužení nezákonného stavu, který měl být k žalobě nejvyššího státního zástupce,
a to z důvodu závažného veřejného zájmu, odklizen.
[9] Druhý senát Nejvyššího správního soudu shora citovaný právní názor nesdílel, a proto
věc v souladu s §17 odst. 1 s. ř. s. postoupil k rozhodnutí rozšířenému senátu Nejvyššího
správního soudu, který usnesením ze dne 24. 6. 2015, č. j. 2 As 103/2015 – 128, spornou právní
otázku vyřešil. Rozšířený senát s citovaným závěrem šestého senátu zdejšího soudu taktéž
nesouhlasil, neboť usoudil, že podání žaloby ve veřejném zájmu samo o sobě neodůvodňuje
přiznání či nepřiznání odkladného účinku žaloby bez ohledu na splnění dalších zákonných
podmínek. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti podané osobou zúčastněnou
na řízení podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. proti rozhodnutí, kterým krajský soud
rozhodl o žalobě podané nejvyšším státním zástupcem podle §66 odst. 2 s. ř. s., je třeba vždy
zkoumat, zda by výkon nebo jiné následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně
větší újmu, než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám, a to vše
pak poměřovat s existencí důležitého veřejného zájmu. Obsah pojmu „důležitý veřejný zájem“
v §73 odst. 2 s. ř. s. přitom dle rozšířeného senátu nelze považovat za totožný s obsahem pojmu
„závažný veřejný zájem“ v §66 odst. 2 s. ř. s.
[10] V reakci na citované usnesení rozšířeného senátu zaslala stěžovatelka dne 29. 6. 2015
Nejvyššímu správnímu soudu další doplnění návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, v němž zdejšímu soudu především sdělila a doložila, že žalovaný dne 12. 6. 2015 vydal
rozhodnutí, č. j. 12717-28/2010-ERU (dále jen „nové rozhodnutí“), jímž stěžovatelce udělil
licenci k výrobě elektřiny na dobu 25 let ode dne vzniku oprávnění k licencované činnosti,
přičemž dnem vzniku oprávnění je den nabytí právní moci nového rozhodnutí. Stěžovatelka
podala proti novému rozhodnutí rozklad, jelikož nesouhlasila s údajným výkladem žalovaného,
že napadeným rozsudkem došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí s účinky ex tunc, a v důsledku
toho nastala situace, jako by jí až do vydání nového rozhodnutí nikdy nebyla udělena licence
k výrobě elektřiny. Rozkladem zamýšlela napadnout pouze některé části nového rozhodnutí
s tím, že ty ostatní, rozkladem nedotčené, již nabyly právní moci. Dne 17. 6. 2015 žalovaný
stěžovatelce oznámil zahájení správního řízení z důvodu možného porušení §3 odst. 3 zákona
č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích
a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, kterého se měla
dopustit tím, že ode dne 15. 4. 2015, tj. ode dne následujícího po dni nabytí právní moci
napadeného rozsudku, podnikala v energetických odvětvích bez licence na výrobu elektřiny.
Stěžovatelka byla toho názoru, že právě popsaný postup žalovaného má dopad na rozhodování
Nejvyššího správního soudu o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť povede
k tomu, že společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., a OTE, a. s., pravděpodobně nebudou stěžovatelce
za elektřinu vyplácet tzv. tarif 2011, tj. podporu pro obnovitelné zdroje uvedené do provozu
v roce 2011. Tak může při nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti vzniknout stěžovatelce
zásadní újma hraničící až s hrozící likvidací. Kromě toho případné uložení správní sankce může
poškodit hospodaření stěžovatelky. Navíc se stěžovatelka domnívala, že postup žalovaného
poškozuje její práva nabytá v dobré víře.
[11] Nejvyšší správní soud – se zřetelem k závěrům vysloveným rozšířeným
senátem - poměřoval újmu, která hrozí stěžovatelce, s újmou, která by případně vznikla
přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti jiným osobám, a posuzoval, zda přiznání
odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Vzal přitom v úvahu
stěžovatelkou předložené kopie dokumentů. Z bankovního potvrzení vystaveného společností
Sberbank CZ, a. s. vyplývá, že stěžovatelka měla ke dni 26. 4. 2015 u této společnosti
nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru ve výši 64 200 275,16 Kč a stanovenou výši měsíčních
splátek 431 342 Kč. Z výkazu zisku a ztráty za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 plyne,
že stěžovatelka měla v souvislosti s výrobou elektřiny tržby za rok ve výši 19 094 000 Kč
a v předcházejícím účetním období ve výši 17 407 000 Kč. Z dopisu společnosti
ČEZ Prodej, s. r. o., ze dne 29. 4. 2015, plyne, že dle názoru této společnosti právní
mocí napadeného rozsudku (tj. dnem 14. 4. 2015) zanikla i smlouva o výrobě elektřiny
se stěžovatelkou, a podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů jí tedy nemůže
být poskytována. Společnost ČEZ Prodej, s. r. o., v citovaném dopisu uvedla, že je stěžovatelce
připravena vyplatit z titulu bezdůvodného obohacení tržní cenu za vyrobenou elektřinu pouze
do 30. 4. 2015, a stěžovatelku vyzvala, aby učinila nezbytné kroky vůči třetím subjektům
(místně příslušný provozovatel distribuční soustavy, operátor trhu) tak, aby bylo
zabráněno vzniku případných škod. Z oznámení o zahájení správního řízení ze dne 17. 6. 2015,
č. j. 05482-1/2015-ERU, je zřejmé, že stěžovatelka je podezřelou ze spáchání deliktu podle
§91a odst. 1 písm. a) energetického zákona, kterého se měla dopustit tím, že podnikala
v energetickém odvětví bez licence v důsledku zrušení napadeného rozhodnutí krajským soudem.
[12] Nejvyšší správní soud neshledal žádné skutečnosti zpochybňující tvrzení stěžovatelky,
že pro ni zrušení licence k vyrábění elektřiny může mít likvidační účinky. Zrušení licence
bez současného udělení nové licence by ve spojení s výší měsíčních splátek a s výší výpadku
příjmů, které by stěžovatelka jinak měla z výroby elektřiny, vedlo k faktickému ukončení další
podnikatelské činnosti stěžovatelky, a to v krátkém časovém horizontu. Přestože v mezidobí
byla stěžovatelce nová licence udělena, nové rozhodnutí doposud nenabylo právní moci,
neboť proti němu stěžovatelka podala rozklad. Nejvyšší správní soud pro potřeby rozhodnutí
o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zvažoval, zda je opodstatněný právní
názor stěžovatelky vyjádřený v rozkladu proti novému rozhodnutí, že je na jeho základě
oprávněna podnikat v rozsahu nově udělené licence, neboť je v právní moci, a pouze v části
řešící (dis)kontinuitu nároku na podporu v tarifu 2011 dojde k přezkumu v řízení o rozkladu,
a tím i odložení právní moci. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť část
výroku o dni vzniku oprávnění, jakož i termínu zahájení licencované činnosti, nelze od ostatních
částí oddělit. Udělení licence bez určení okamžiku, od kdy vyvolává právní účinky, zcela postrádá
smysl. Stěžovatelka tak v současné době není oprávněna elektřinu vyrábět ani „prodávat“,
ani jí není poskytována podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Proto jí stále hrozí
faktická likvidace. S tvrzením žalobce, že stěžovatelka mohla hrozící škodě zamezit podáním
žádosti o novou licenci, tedy nelze souhlasit, neboť stěžovatelka na kladné vyřízení žádosti stále
čeká; stěžovatelce přitom nelze přičítat k tíži, že proti novému rozhodnutí podala rozklad,
neboť podáním opravného prostředku realizovala své zákonné právo.
[13] Pouze z toho, že stěžovatelka má v obchodním rejstříku zapsaný i jiný předmět podnikání
(k čemuž navíc došlo v období před udělením licence na výrobu elektřiny), nelze dovodit,
že jí faktická likvidace nehrozí. K tomu je možné dodat, že společnost Sberbank CZ, a. s.,
se jako věřitel stěžovatelky kasační stížností (vedené Nejvyšším správním soudem
pod sp. zn. 1 As 201/2014) domáhala toho, aby jí krajský soud přiznal práva osoby zúčastněné
na řízení podle §34 s. ř. s., což odůvodnila tím, že rozhodnutí o zrušení licence může ohrozit
podnikání stěžovatelky, které generuje jediný příjem pro splácení jejího úvěru. I z toho je patrné,
že stěžovatelce v důsledku zrušení licence reálně hrozí platební neschopnost, resp. úpadek.
V souvislosti s vydáním napadeného rozsudku navíc stěžovatelce může být v době před vydáním
konečného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu uložena pokuta za správní delikt ve výši
do 15 000 000 Kč [dle §91a odst. 1 písm. a) ve spojení s §91a odst. 7 energetického zákona].
Naopak přiznání odkladného účinku se nemůže zásadním způsobem dotknout jiných osob,
neboť v nyní posuzovaném případě jde především o otázku finančního plnění z veřejných
prostředků, obdobně jako tomu je např. v žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě proti
rozhodnutím správních orgánů o uložení sankce. K poukazu žalobce na koncové odběratele,
kteří hradí podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů formou příspěvku provozovateli
sítě, lze konstatovat, že v případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti a výkonu
napadeného rozsudku nelze s ohledem na složitost mechanismu vyplácení podpory očekávat,
že by konečným spotřebitelům klesla cena elektřiny o částku, která by stěžovatelce přestala
být vyplácena. Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že výkon nebo jiné právní následky
napadeného rozsudku mohou pro stěžovatelku znamenat nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.
[14] Z povinnosti ústavně konformního výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. vyplývá, že v případě
kolize základního práva stěžovatele s veřejným zájmem nepostačí pro zamítnutí návrhu
na přiznání odkladného účinku pouhá existence kolidujícího veřejného zájmu, nýbrž je nutné
vážit s pomocí testu proporcionality intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího
stěžovateli s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008- 131, publ. pod č. 1698/2008 Sb. NSS). V projednávané věci
hrozí stěžovatelce faktická likvidace, tedy významná újma dotýkající se samotné její podstaty.
V případě, že v důsledku zrušení napadeného rozsudku Nejvyšším správním soudem dojde
k obnovení účinků žalobou napadeného rozhodnutí, nebude možno v podstatných ohledech
navrátit v původní stav následky či dopady způsobené jeho zrušením krajským soudem
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014 – 56).
Nejvyšší správní soud tedy má za to, že závažnost újmy hrozící stěžovatelce převáží
nad narušením veřejného zájmu, který lze spatřovat toliko v tom, že příspěvek na podporu
výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů je hrazen z veřejných prostředků (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2014, č. j. 6 As 173/2014 – 93).
[15] Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti
stěžovatelky odkladný účinek. Do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se tedy
pozastavují účinky napadeného rozsudku, jímž došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí
o udělení licence z roku 2010. Tímto rozhodnutím Nejvyšší správní soud žádným způsobem
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
[16] Ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody,
nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly, může Nejvyšší správní soud toto usnesení i bez návrhu
zrušit (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. července 2015
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu