ECLI:CZ:NSS:2015:2.AS.146.2015:34
sp. zn. 2 As 146/2015 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: M. V., zast. Mgr.
Janem Bučkem, advokátem, se sídlem Zátiší 3501, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Krajský
úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 25. 9. 2014, č. j. MSK 112770/2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2015, č. j. 19 A 12/2014 - 26,
takto:
Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. MMFM 92743/2014 (dále jen „rozhodnutí
o přestupku“), uznal Magistrát města Frýdku-Místku (dále jen „správní orgán prvního stupně“)
žalobce vinným z porušení §6 odst. 8 písm. a) a §5 odst. 1 pís m. f) zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1
písm. d) a §125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, kterých se žalobce dopustil tím, že dne
23. 5. 2014 v 17:30 na ulici 28. října ve Frýdku-Místku řídil motorové vozidlo BMW rz X a přes
výzvu policisty se odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem,
ačkoli takové vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Dále při řízení u sebe
neměl řidičský průkaz. Za tyto přestupky byla žalobci uložena pokuta ve výši 25 000 Kč, zákaz
činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců a povinnost nahradit
náklady řízení.
Rozhodnutím ze dne 25. 9. 2014, č. j. MSK 112770/2014 (dále též „napadené
rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí o přestupku a potvrdil je.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného správní žalobu ke Krajskému soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Ta byla krajským soudem zamítnuta, a to rozsudkem ze dne
29. 4. 2014, č. j. 19 A 12/2014 – 26.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
ve které rovněž navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal této kasační stížnosti odkladný účinek.
K návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že aktivně podniká, konkrétně zastává funkci
jediného jednatele ve dvou obchodních korporacích, dále jednoho z jednatelů ve třech dalších
korporacích, člena statutárního orgánu a člena dozorčí rady v dalších konkrétních obchodních
korporacích. V rámci těchto činností se zabývá také realitní činností a vykonává správu
nemovitostí. Zejména uložený zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel
by mu proto citelně zkomplikoval výkon funkcí ve výše uvedených obchodních korporacích
a jejich podnikání, v rámci něhož jezdí osobním automobilem po území celé České republiky.
Stěžovatel rovněž tvrdí, že zajišťuje osobním vozem přepravu své matce do zaměstnání
či za jiným účelem, neboť tato je po těžké operaci kolene značně omezena v pohybu a odkázána
na poskytnutí pomoci zajištěním přepravy. V případě nepřiznání odkladného účinku kasační
stížnosti spatřuje stěžovatel v následném započetí s výkonem uložené sankce zákazu řízení
motorových vozidel nenahraditelnou újmu pro jeho podnikání a realizaci obchodní činnosti výše
uvedených obchodních poučností. Konečně stěžovatel tvrdí, že přestupek, kterého se měl
dopustit je v jeho případě ojedinělým excesem, a nepřiznání odkladného účinku by proto
pro něho znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám. Za těchto okolností by případné přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebylo v rozporu s veřejným zájmem.
Žalovaný se ve stanovené lhůtě k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek.
Na úvod Nejvyšší správní soud poznamenává, že stěžovatel po podání žaloby proti
rozhodnutí žalovaného požádal správní orgán prvního stupně o odložení výkonu jeho
rozhodnutí o přestupku podle §83 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Usnesením
ze dne 23. 10. 2014, č. j. MMFM 129751/2014, správní orgán prvního stupně odložil výkon
rozhodnutí o přestupku. Správní soudy však nejsou povinny bez dalšího vyhovět návrhu
na přiznání odkladného účinku žalobě či kasační stížnosti ve věci daného přestupku,
aniž by zkoumaly, zda jsou pro to dány zákonné podmínky stanovené v §73 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. může soud žalobě přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle §107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně
i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím
ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
Žádost o přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizována a doložena
konkrétními důkazy, protože stěžovatel nese jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní.
Stěžovatel tedy musí dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí nepoměrně větší újma,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem tato újma
spočívá a jaký je její rozsah. Hrozící újma přitom musí být závažná a skutečná. Zároveň
musí být postaveno najisto, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Na podporu svých tvrzení musí stěžovatel navrhnout dostatečně přesvědčivé
důkazy.
Co se týče naplnění podmínky bezrozpornosti přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti s důležitým veřejným zájmem, shledal zdejší soud, že tato není dána. Stěžovateli byla
rozhodnutím o přestupku uložena mj. sankce zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání
12 měsíců, přičemž je třeba si především uvědomit, že tato byla uložena za přestupek spočívající
v odmítnutí podrobit se vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem, ačkoli takové
vyšetření nebylo spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Nejvyšší správní soud považuje
za vhodné rozlišovat mezi povahou přestupků, na základě kterých lze přestupci uložit sankci
zákazu řízení motorových vozidel.
Není případné srovnávat veřejný zájem na bezodkladném výkonu této sankce v případě,
kdy byla uložena např. za přestupek dle §125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu
(kdy fyzická osoba řídí vozidlo nebo jede na zvířeti ve stavu vylučujícím způsobilost, který
si přivodila požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky) s veřejným zájmem
na výkonu téže sankce uložené v důsledku nepodrobení se vyšetření za účelem zjištění
případného ovlivnění alkoholem, má-li být zachován předpoklad, že takové odmítnutí
neznamená ipso facto naplnění skutkové podstaty prvně uvedeného přestupku. V prvně uvedeném
případě je dán důležitý veřejný zájem na vyloučení přestupce z možnosti přímého působení
na bezpečnost silničního provozu (řízení motorového vozidla), neboť přestupcovým jednáním
došlo k bezprostřednímu ohrožení bezpečnosti osob účastnících se silničního provozu. Na rozdíl
od toho v následně ilustrovaném případě obvykle nedochází k bezprostřednímu ohrožení
zdraví dalších osob samotným naplněním skutkové podstaty přestupku – důvody přestupce
pro odmítnutí podrobení se vyšetření ve smyslu §5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu
mohou pramenit např. z jeho náboženského přesvědčení (zejm. pokud by šlo o odběr krevního
vzorku). Z toho vyplývá, že důležitost veřejného zájmu na bezodkladném vyloučení pachatele
přestupku dle §125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu je třeba posuzovat vždy
s ohledem na individuální okolnosti konkrétního případu.
Stěžovatel sám v kasační stížnosti přiznává, že v době údajné výzvy policisty ve smyslu
§5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu byl pod vlivem alkoholu. Za takové situace
by bylo přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v rozporu s důležitým veřejným zájmem
spočívajícím v imperativu ochrany zdraví a bezpečnosti (nejen) účastníků silničního provozu.
Nejvyšší správní soud toto konstatuje s vědomím, že správní orgán prvního stupně neshledal
naplnění skutkové podstaty přestupku dle §125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu.
Pokud jde o posouzení újmy, která by stěžovateli mohla v souvislosti s výkonem nebo
jinými následky rozhodnutí vzniknout, je Nejvyšší správní soud toho názoru, že se nepodařilo
prokázat nemožnost výkonu jím popsaných funkcí v obchodních korporacích, a tedy ani nutnost
jejich ukončení. Stěžovateli totiž nic nebrání (přinejmenším to netvrdí) např. v najmutí řidiče,
čímž by eliminoval negativní efekt výkonu sankce zákazu řízení motorových vozidel
na provozování jeho výdělečné činnosti. Obdobně pak lze najmout řidiče k zajištění přepravy
jeho pohybově limitované matky.
Za tímto účelem však bude stěžovatel pravděpodobně nucen vynakládat určité finanční
či časové prostředky, což může samo o sobě představovat újmu. Ať je přitom takováto újma
jakkoli vysoká, nelze zároveň shledat, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by mohla
vzniknout újma jiným osobám. Z toho logicky vyplývá, že není-li na jedné z poměřovaných stran
dáno ničeho (tj. dalším osobám nemůže vzniknout újma), pak je druhá poměřovaná veličina
(újma stěžovatele) nepoměrně větší.
Jak ovšem bylo uvedeno již výše, též nominálně musí být hypotetická újma stěžovatele
závažná. V daném případě však závažnosti újmy ničeho nesvědčí. Je totiž třeba si uvědomit
(bez předjímání výsledku řízení o kasační stížnosti ze strany zdejšího soudu), že v případě
vyhovění kasační stížnosti by dosavadním výkonem rozhodnutí o přestupku vznikala újma
ve shora uvedeném smyslu pouze v době do nabytí právní moci zrušujícího rozsudku, tedy toliko
ve zlomku délky trvání zákazu řízení motorových vozidel. S ohledem na průměrnou délku
soudního řízení v kasačních věcech tedy lze důvodně předpokládat, že vzniklá újma
by nedosahovala závažné výše.
Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud uzavřel, že u stěžovatele
nebyly splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyžadované
v §73 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto zamítl návrh stěžovatele na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze
z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. července 2015
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu