ECLI:CZ:NSS:2015:2.AS.201.2015:31
sp. zn. 2 As 201/2015 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2015, č. j. Nao 468/2014 - 47, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2015, č. j. 30 A 39/2015 – 26,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podáním ze dne 3. 8. 2015 doručeným Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím
Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 5. 8. 2015 se žalobce (dále jen „stěžovatel“)
domáhal zrušení sedmi usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), mimo jiné
i výše uvedeného usnesení ze dne 23. 7. 2015, č. j. 30 A 39/2015 – 26 (dále jen „napadené
usnesení“).
[2] Nejvyšší správní soud se v rámci vyhodnocování naplnění podmínek řízení nejprve
zabýval otázkou, zda je předmětné podání kasační stížností ve smyslu §102 s. ř. s. Stěžovatel totiž
v podání výslovně uvedl, že se jedná o žalobu proti napadenému usnesení. Dle věty první
citovaného ustanovení je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož
toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
[3] Dle §41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jejž lze s ohledem na §64 s. ř. s. použít přiměřeně v soudním řízení
správním, a tedy na základě §120 též v řízení o kasační stížnosti, je soud povinen posuzovat
každý úkon účastníka řízení podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen.
[4] Nejvyšší správní soud konstatuje, že hlavním cílem žalobcem učiněného podání
je inicializace přezkumu rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví. Z povahy
argumentace žalobce je přitom zřejmé, že nezamýšlel podat ústavní stížnost dle §72 odst. 1
písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Rovněž předmětné podání nelze kvalifikovat jako správní žalobu dle §65 s. ř. s., neboť touto
nelze docílit přezkumu soudního rozhodnutí vydaného v rámci výkonu soudní moci, kterého
se však žalobce výslovně domáhal.
[5] Jediným opravným prostředkem, jehož užití přichází za těchto okolností v úvahu, je právě
kasační stížnost. Podání žalobce je kasační stížností, neboť směřuje proti rozhodnutí krajského
soudu ve správním soudnictví, přičemž žalobce byl účastníkem soudního řízení správního,
ze kterého napadené usnesení vzešlo, a domáhá se jeho zrušení, čímž jsou splněny obligatorní
znaky kasační stížnosti dle §102 s. ř. s. Krajský soud v Českých Budějovicích, jemuž stěžovatel
podání zaslal, tedy postupoval správně, pokud podání žalobce vyhodnotil jako kasační stížnost
a postoupil je Nejvyššímu správnímu soudu.
[6] Pouze na okraj Nejvyšší správní soud upozorňuje, že Krajský soud v Českých
Budějovicích nesprávně postoupil podání stěžovatele s odkazem na §106 odst. 5 s. ř. s.
Dle citovaného ustanovení postoupí kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu ten soud,
který (kasační stížností) napadené rozhodnutí vydal, byla-li tato kasační stížnost podána u tohoto
soudu. Jelikož v nynější věci nenastaly předpoklady pro postup dle §106 odst. 5 s. ř. s.,
bylo namístě postupovat dle §7 odst. 4 věty první s. ř. s., dle kterého věcně nepříslušný soud
(kterým je krajský soud pro řízení o kasační stížnosti) postoupí návrh k vyřízení soudu věcně
a místně příslušnému, byl-li u něj takový návrh podán. V daném případě se však jedná o toliko
formální nedostatek bez vlivu na výslednou zákonnost postupu předkládajícího soudu
či zachování procesních práv žalobce.
[7] Nejvyšší správní soud při zkoumání podmínek řízení dále zjistil, že stěžovatel spolu
s podáním kasační stížnosti nezaplatil soudní poplatek. Usnesením ze dne 26. 8. 2015,
č. j. 2 As 201/2015 - 20, jej proto vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě do 7 dnů
od doručení výzvy s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen,
bude řízení o kasační stížnosti zastaveno. Toto usnesení bylo doručeno stěžovateli dne
28. 8. 2015 vhozením do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky.
[8] Stěžovatel však soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil. Na usnesení reagoval
přípisem ze dne 2. 9. 2015, v němž zdůraznil, že výše označené podání, Nejvyšším správním
soudem posouzené jako kasační stížnost, označil výslovně jako žalobu, za žalobu je považuje,
a proto je také podal ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Stěžovatel dále uvedl,
že mu není zřejmé, z čeho Nejvyšší správní soud dovozuje, že jde v případě jeho podání
o kasační stížnost, mající všechny její náležitosti. V této otázce odkazuje Nejvyšší správní
soud na zdůvodnění kvalifikace stěžovatelova původního podání jako kasační stížnosti
v bodech [2] – [5].
[9] Jak již bylo uvedeno, protože stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil,
Nejvyšší správní soud podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů, ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil.
[10] Stěžovatel do své kasační stížnosti zahrnul i podnět k zahájení kárného řízení ve věci
stěžovatelem určených soudců krajského soudu. Nejvyšší správní soud se jím však nezabýval,
neboť k jeho projednání není příslušný. V tomto směru považuje za vhodné zdůraznit, že kárným
soudem jednajícím ve věcech kárné odpovědnosti soudců je sice na základě zákona č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů,
Nejvyšší správní soud, nicméně řízení ve věci kárné odpovědnosti soudce lze zahájit pouze
na návrh dle §8 odst. 1 tohoto zákona, který může být podán toliko osobou k tomu oprávněnou
dle §8 odst. 2 a násl. tohoto zákona, kterou stěžovatel zjevně není.
[11] Pokud jde o námitku podjatosti směřující proti členům soudního senátu krajského
soudu, jenž vydal napadené usnesení, konstatuje Nejvyšší správní soud, že námitku podjatosti
je třeba vznést v souladu s ustanovením §8 odst. 5 s. ř. s. zásadně ještě za trvání řízení,
na kterém se údajně podjatý soudce podílí. Pokud to není z objektivních důvodů možné,
například dozví-li se účastník řízení o důvodu podjatosti soudce až poté, kdy bylo ve věci samé
rozhodnuto, lze se nápravy domáhat cestou kasační stížnosti [srov. §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.,
za dodržení podmínky ustanovení §104 odst. 4 téhož zákona]. Vypořádání takové kasační
námitky je však součástí věcného posouzení důvodnosti kasační stížnosti, ke kterému v důsledku
nezaplacení soudního poplatku a následného zastavení řízení nemohlo dojít.
[12] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
jelikož řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. září 2015
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu