ECLI:CZ:NSS:2015:2.AS.202.2015:36
sp. zn. 2 As 202/2015 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 15. 1. 2015, č. j. Nao 454/2014 - 40, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2015, č. j. 30 A 45/2015 – 24,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Dne 5. 8. 2015 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno prostřednictvím Krajského
soudu v Českých Budějovicích podání žalobce ze dne 3. 8. 2015, kterým brojil proti několika
usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), mezi něž náleží i nadepsané
usnesení krajského soudu (dále jen „napadené usnesení“).
[2] Napadeným usnesením odmítl krajský soud žalobcovu žalobu směřující proti shora
označenému usnesení Nejvyššího správního soudu. V odůvodnění odmítavého výroku přitom
uvedl, že v jím posuzované věci nešlo o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu,
nýbrž o žalobu proti rozhodnutí soudu. Rozhodování Nejvyššího správního soudu v rámci
výkonu soudnictví není rozhodováním či postupem orgánu v oblasti veřejné správy ve smyslu
§4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), a proto se proti němu nelze bránit žalobou ve správním soudnictví ve smyslu
§65 s. ř. s. Žaloba proti úkonu jiného orgánu než orgánu správního je návrhem nepřípustným,
který soud odmítne podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[3] Žalobce se daným podáním domáhá zrušení napadeného usnesení a vrácení věci
krajskému soudu k dalšímu řízení. Toto podání označil žalobce výslovně jako žalobu a doručil
je Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Ten vyhodnotil podání žalobce na základě jeho
obsahu jako kasační stížnost a s odkazem na ustanovení §106 odst. 5 s. ř. s. je postoupil
Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud k tomuto toliko podotýká, že dle citovaného
ustanovení postoupí kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu právě soud, který (kasační
stížností) napadené rozhodnutí vydal, byla-li tato kasační stížnost podána u tohoto soudu. Jelikož
v nynější věci nenastaly předpoklady pro postup dle §106 odst. 5 s. ř. s., bylo namístě postupovat
dle §7 odst. 4 věty první s. ř. s., dle kterého věcně nepříslušný soud (kterým je Krajský soud
v Českých Budějovicích pro řízení o kasační stížnosti) postoupí návrh k vyřízení soudu věcně
a místně příslušnému, byl-li u něj takový návrh podán. Jedná se však o toliko formální nedostatek
bez vlivu na výslednou zákonnost postupu předkládajícího soudu či zachování procesních práv
žalobce.
[4] Nejvyšší správní soud se v rámci vyhodnocování naplnění podmínek řízení nejprve
zabýval otázkou, zda je předmětné podání kasační stížností ve smyslu §102 s. ř. s. Dle věty první
tohoto ustanovení je kasační stížnost opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo,
nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
[5] Dle §41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, jež lze s ohledem na §64 s. ř. s. použít přiměřeně v soudním řízení správním, a tedy
na základě §120 s. ř. s. též v řízení o kasační stížnosti, je soud povinen posuzovat každý úkon
účastníka řízení podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen.
[6] Nejvyšší správní soud konstatuje, že hlavním cílem žalobcem učiněného podání
je inicializace soudního přezkumu rozhodnutí krajského soudu ve věci správního soudnictví.
Z povahy argumentace žalobce je přitom zřejmé, že nezamýšlel podat ústavní stížnost
dle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších
předpisů. Rovněž předmětné podání nelze kvalifikovat jako správní žalobu dle §65 s. ř. s.,
neboť touto nelze docílit přezkumu soudního rozhodnutí vydaného v rámci výkonu soudní moci,
kterého se však žalobce výslovně domáhal.
[7] Jediným opravným prostředkem, jehož užití přichází za těchto okolností v úvahu, je právě
kasační stížnost. Podání žalobce je kasační stížností, neboť směřuje proti rozhodnutí krajského
soudu ve správním soudnictví, přičemž žalobce byl účastníkem soudního řízení správního,
ze kterého napadené usnesení vzešlo, a domáhá se jeho zrušení, čímž jsou splněny obligatorní
znaky kasační stížnosti dle §102 s. ř. s. Krajský soud v Českých Budějovicích postupoval správně,
pokud dospěl ke stejnému závěru a podání žalobce postoupil Nejvyššímu správnímu soudu.
[8] Stěžovatel spolu s podáním kasační stížnosti nezaplatil soudní poplatek spojený
s podáním kasační stížnosti a rovněž nedoložil splnění podmínky zastoupení advokátem
podle §105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud jej proto usnesením ze dne 13. 8. 2015,
č. j. 2 As 202/2015 – 19, vyzval, aby ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení zaplatil
soudní poplatek za kasační stížnost a aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení usnesení předložil
plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo ve stejné lhůtě
prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie. Stěžovatel byl též poučen o možnosti požádat soud o osvobození
od soudních poplatků ve lhůtě stanovené pro zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost.
[9] Stěžovatel na toto usnesení reagoval podáním ze dne 24. 8. 2015, v němž zdůraznil,
že výše označené podání, Nejvyšším správním soudem posouzené jako kasační stížnost, označil
výslovně jako žalobu, za žalobu je považuje a proto je také podal ke Krajskému soudu v Českých
Budějovicích. Stěžovatel uvedl, že mu není zřejmé, z jakého podání Nejvyšší správní soud
dovozuje, že jde o kasační stížnost a že má toto podání všechny náležitosti kasační stížnosti.
V této otázce odkazuje Nejvyšší správní soud na výše uvedené zdůvodnění kvalifikace
stěžovatelova původního podání jako kasační stížnosti; stěžovatelovo podání přitom nelze
považovat za zpětvzetí kasační stížnosti.
[10] Stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek spojený s podáním kasační stížnosti
nezaplatil, a neučinil tak ani později. Rovněž nevyužil možnosti požádat o osvobození
od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud proto řízení podle §9 odst. 1 zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §47 písm. c)
s. ř. s., zastavil.
[11] S ohledem na skutečnost, že zdejší soud řízení o stěžovatelově kasační stížnosti zastavil,
byla již nerozhodná otázka splnění podmínky zastoupení stěžovatele podle §105 odst. 2 s. ř. s.
[12] Na okraj Nejvyšší správní soud uvádí, že se nezabýval podnětem k zahájení kárného
řízení ve věci stěžovatelem určených soudců krajského soudu, jenž byl stěžovatelem zahrnut
do kasační stížnosti, neboť k jeho projednání není zdejší soud příslušný. V tomto směru považuje
za vhodné zdůraznit, že kárným soudem jednajícím ve věcech kárné odpovědnosti soudců je sice
na základě zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, Nejvyšší správní soud, nicméně řízení ve věci kárné
odpovědnosti soudce lze zahájit pouze na návrh dle §8 odst. 1 tohoto zákona, který může
být podán toliko osobou k tomu oprávněnou dle §8 odst. 2 a násl. tohoto zákona, kterou
stěžovatel zjevně není.
[13] Pokud jde o námitku podjatosti směřující proti členům soudního senátu krajského soudu,
konstatuje Nejvyšší správní soud, že námitku podjatosti je třeba vznést v souladu s ustanovením
§8 odst. 5 s. ř. s. zásadně ještě za trvání řízení, na kterém se údajně podjatý soudce podílí. Pokud
to není z objektivních důvodů možné, například dozví-li se účastník řízení o důvodu podjatosti
soudce až poté, kdy bylo ve věci samé rozhodnuto, lze se nápravy domáhat cestou kasační
stížnosti [srov. §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., za dodržení podmínky dle §104 odst. 4 s. ř. s.].
Vypořádání takové kasační námitky je však součástí posouzení důvodnosti kasační stížnosti,
ke kterému v důsledku nezaplacení soudního poplatku a následného zastavení řízení nemohlo
dojít.
[14] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. září 2015
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu