ECLI:CZ:NSS:2015:2.AS.218.2015:50
sp. zn. 2 As 218/2015 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: TV CZ s. r. o.,
se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, zastoupené Mgr. Davidem Novákem, advokátem, se sídlem
Vyšehradská 320/49, Praha 2, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání,
se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 3. 2015,
č. j. RRTV/1476/2015-RUD, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 16. 7. 2015, č. j. 8 A 70/2015 – 36, o návrhu žalobkyně na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhala zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), jímž byla zamítnuta její
žaloba proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalované, kterým byla stěžovatelce uložena pokuta
ve výši 50 000 Kč za porušení §2 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy
a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání,
ve znění pozdějších předpisů, kterého se stěžovatelka měla dopustit tím, že šířila teleshoppingový
blok, který byl klamavou obchodní praktikou podle §5 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb.,
o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
[2] Stěžovatelka současně navrhla přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
což odůvodnila tím, že z důvodu technických problémů a překážek přerušila vysílání. Úhrada
částky ve výši 50 000 Kč by pro ni představovala nenahraditelnou újmu, neboť by tato částka
byla pro ni jakožto malou televizi v době, kdy nevysílá, významným zásahem do hospodaření.
Měla za to, že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv
třetích osob a nebude v rozporu s veřejným zájmem.
[3] Žalovaná k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že neshledává žádné zákonné
důvody pro jeho přiznání. Stěžovatelka předložila pouze velice obecný argument, že úhradou
pokuty by jí byla způsobena nenahraditelná újma. Toto tvrzení však stěžovatelka nijak nedoložila
(například předložením účetních výkazů) a omezila se pouze na strohé a ničím nepodložené
konstatování. Stěžovatelčin argument, že by se přiznání odkladného účinku nedotklo
nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a že by nebylo v rozporu s veřejným
zájmem, považovala žalovaná rovněž za prázdný, obecný, strohý a ničím nepodložený.
[4] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[5] Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, že povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012,
č. j. 1 As 27/2012 - 32). Od stěžovatele, který žádá o přiznání odkladného účinku,
se tak především očekává dostatečně konkrétní a individualizované tvrzení o tom,
že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně větší újma, než jiným osobám,
a vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu. Vylíčení podstatných skutečností
o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel
v souvislosti s rozsudkem krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Kromě výše
uvedeného stěžovatele tíží též důkazní břemeno k v návrhu uplatněným tvrzením. Unesení
tohoto důkazního břemena po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými odůvodňuje návrh
na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil.
[6] Uvedená kritéria pro přiznání odkladného účinku posuzovaný návrh nesplňuje.
Stěžovatelka sice uvádí, že úhradou pokuty ve výši 50 000 Kč dojde k významnému zásahu
do jejího hospodaření, toto tvrzení však nikterak nedokládá (například předložením účetních
výkazů, ze kterých by soud mohl ověřit její finanční situaci). Argument o hrozící újmě tak zůstává
pouze v rovině ničím nepodložených tvrzení. Je proto nutné uzavřít, že stěžovatelka důkazní
břemeno ohledně svých tvrzení neusnesla.
[7] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že stěžovatelka
neprokázala existenci podmínek pro přiznání odkladného účinku stanovených
v §73 odst. 2 s. ř. s. Z tohoto důvodu nebylo možno odkladný účinek kasační stížnosti
podle ustanovení §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. září 2015
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu