ECLI:CZ:NSS:2015:2.AS.221.2015:38
sp. zn. 2 As 221/2015 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobců: a) Krajské regionální
centrum pobočka Sokolov, se sídlem Josefská 612/15, Brno, b) Krajské regionální centrum
pobočka Rokycany, se sídlem Josefská 612/15, Brno, c) Krajské regionální centrum
pobočka Karlovy Vary, se sídlem Josefská 612/15, Brno, d) Krajské regionální centrum
pobočka Domažlice, se sídlem Josefská 612/15, Brno, e) Krajské regionální centrum
pobočka Chrudim, se sídlem Josefská 612/15, Brno, f) Krajské regionální centrum pobočka
Cheb, se sídlem Josefská 612/15, Brno, g) KRAJSKÉ REGIONÁLNÍ CENTRUM
REGION SILVA NORTICA, se sídlem Josefská 612/15, Brno, h) KRAJSKÉ
REGIONÁLNÍ CENTRUM REGION POMORAVÍ, se sídlem Josefská 612/15, Brno,
ch) KRAJSKÉ REGIONÁLNÍ CENTRUM REGION SILESIA, se sídlem
Slévárenská 402/9, Ostrava, i) KRAJSKÉ REGIONÁLNÍ CENTRUM REGION
PRADĚD, se sídlem Hálkova 171/2, Olomouc, j) Krajské regionální centrum – Region
Nisa, se sídlem Rumunská 655/9, Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 12. 2013,
č. j. MV-16512-202/VS-2008, o kasačních stížnostech žalobců a) – j) proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 30. 7. 2015, č. j. 9 A 136/2014 – 190,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel ve shora označené věci dne 4. 9. 2015 samostatné kasační
stížnosti žalobců a) až j) (dále jen „stěžovatelé“) proti v záhlaví uvedenému usnesení Městského
soudu v Praze, jímž bylo zastaveno řízení o žalobách stěžovatelů pro nezaplacení soudních
poplatků.
[2] V souladu s §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je s podáním kasační stížnosti
spojen vznik poplatkové povinnosti, jež činí, podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků,
který je přílohou zákona o soudních poplatcích, částku 5 000 Kč. Poplatkové povinnosti přitom
podléhá i kasační stížnost podaná proti usnesení soudu, jímž bylo řízení pro nezaplacení
soudního poplatku zastaveno (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19).
[3] Vzhledem k tomu, že stěžovatelé soudní poplatky za řízení o kasační stížnosti
neuhradili, vyzval Nejvyšší správní soud každého z nich usnesením ze dne 30. 9. 2015,
č. j. 2 As 221/2015 – 33, ke splnění jejich poplatkové povinnosti, a to ve lhůtě jednoho týdne
od doručení tohoto usnesení. Nejvyšší správní soud každého ze stěžovatelů taktéž vyzval
k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti
nebo k prokázání, že jejich pověřený zaměstnanec nebo člen disponuje právnickým vzděláním,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Výše uvedené usnesení
bylo do datové schránky stěžovatele f) doručeno dne 3. 10. 2015 a do datových schránek
ostatních stěžovatelů dne 12. 10. 2015 (viz doručenky na č. l. 35 spisu zdejšího soudu).
Jednotýdenní lhůta k zaplacení soudního poplatku stěžovateli f) uplynula v pondělí 12. 10. 2015
a ostatním stěžovatelům v pondělí 19. 10. 2015. Stěžovatelé nicméně v těchto dnech ani později
soudní poplatky nezaplatili. Nejvyšší správní soud proto řízení podle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zastavil.
[4] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatelé neodstranili ani další
vadu svých kasačních stížností, a to nedostatek právního zastoupení ve smyslu
§105 odst. 2 s. ř. s., přestože k tomu byli usnesením č. j. 2 As 221/2015 - 33 vyzváni, Nejvyšší
správní soud nepostupoval podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu §47 písm. c) s. ř. s.,
neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost
před jinými procesními postupy.
[5] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu