ECLI:CZ:NSS:2015:2.AS.228.2015:22
sp. zn. 2 As 228/2015 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: ROFIN s. r. o.,
se sídlem Kostelní 38, Praha 7, zastoupen JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem
Stankovského 144, Čelákovice, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem
Škroupova 18, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2013, č. j. DSH/1430/13,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2015,
č. j. 30 A 26/2013 – 86, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2013, č. j. DSH/1430/13, kterým žalovaný zamítl odvolání
stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Přeštice (dále jen „správní orgán prvního
stupně“ nebo „městský úřad“) ze dne 7. 12. 2012, č. j. OSD-BOM-27799/2012. Uvedeným
rozhodnutím bylo obnoveno řízení ve věci schválení technické způsobilosti jednotlivě
dovezeného vozidla tov. zn. Citroën C4 Picasso 1.6 HDI 16V, VIN: X (dále jen „předmětné
vozidlo“).
V kasační stížnosti stěžovatel navrhuje, aby zdejší soud přiznal jeho kasační stížnosti
odkladný účinek podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“). Tento svůj návrh stěžovatel odůvodnil obecně odkazem na vše uvedené v kasační
stížnosti, aniž by jej jakkoli konkrétně rozvedl. Z kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel
dovozuje nesprávnost správních rozhodnutí i rozsudku krajského soudu ze skutečnosti,
že ani správní orgány, ani správní soudy neposuzovaly existenci veřejného zájmu na obnově
řízení. Poněvadž je veřejný zájem jednou z nutných podmínek pro povolení obnovy řízení,
přičemž jeho existence nebyla posuzována, je irelevantní, zda byly naplněny podmínky
podle §100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, tedy jestli vyšly najevo dříve
neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení.
Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán,
pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit
lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat, přiznaná oprávnění nelze uplatňovat,
odejmutá oprávnění zůstávají zachována atd.). Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze v něm předjímat rozhodnutí
o věci samé (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. II. ÚS 1506/11,
dostupné z http:\\nalus.usoud.cz). Účelem institutu odkladného účinku je totiž (obdobně
jako u předběžného opatření) dočasně upravit právní postavení účastníků řízení.
U pravomocných rozhodnutí orgánů veřejné moci (ať už se jedná o rozhodnutí správního orgánu
nebo soudu) platí presumpce správnosti, a nic by tedy zpravidla nemělo stát v cestě jejich výkonu
či faktickému naplňování.
Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění výše uvedených zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou
disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly; a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze
na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel,
jenž musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu.
Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti
s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
První podmínkou je tedy prokázání vzniku nepoměrně větší újmy, které leží
na stěžovateli. Ten musí dostatečně konkrétně onu nepoměrně větší újmu, která mu vznikne
nepřiznáním odkladného účinku, vymezit. V souladu s rozhodovací činností zdejšího soudu
lze za nepoměrně větší újmu považovat poměrně závažné dopady do života či existence toho,
kdo se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti domáhal. Břemeno tvrzení i břemeno
důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání odkladného účinku, tj. negativních
právních důsledků spjatých s rozhodnutím krajského soudu, nese v dané věci stěžovatel. Hrozbu
nepoměrně větší újmy musí stěžovatel dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Nejvyšší
správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající celé řízení o kasační stížnosti - kasační
soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval
důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními
důkazy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 – 74,
všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Uvedené požadavky
však stěžovatel v posuzovaném případě nesplnil. Stěžovatel totiž přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti odůvodnil toliko odkazem na argumentaci v kasační stížnosti,
z níž dovodil, že výkon a jiné právní následky rozhodnutí pro něj znamenají nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, přičemž takovýto
postup není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V kasační stížnosti však stěžovatel vznik
jakékoli újmy na svých právech netvrdil. Poukázal pouze na to, že se správní orgány ani správní
soudy nezabývaly jednou z podmínek pro povolení obnovy řízení, tedy zda na ní byl veřejný
zájem. Nutno nicméně zopakovat, že řízení o (ne)přiznání odkladného účinku nesmí žádným
způsobem předjímat výsledek ve věci samé, a tudíž touto otázkou se zdejší soud nemůže v tomto
stadiu řízení zabývat. Navíc ze samotné existence nebo neexistence veřejného zájmu na obnově
řízení nelze dovozovat újmu na právech stěžovatele. Pouhá citace zákonného ustanovení
§73 odst. 2 s. ř. s. bez jeho odůvodnění dopadajícího na stěžovatelovu situaci nemůže
být vyhodnocena jako splnění podmínky tvrzení a prokázání újmy hrozící stěžovateli výkonem
kasační stížností napadeného rozhodnutí.
Vzhledem k uvedenému nutno dospět k závěru, že není naplněna hned první ze dvou
kumulativních podmínek stanovených v §73 odst. 2 s. ř. s. v podobě tvrzení a prokázání vzniku
nepoměrně větší újmy pro stěžovatele, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám; Nejvyšší správní soud se proto již nezabýval druhou podmínkou, tj. absencí
rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že v daném případě nejsou podmínky ustanovení
§73 odst. 2 s. ř. s. naplněny.
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší
správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. října 2015
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu