ECLI:CZ:NSS:2015:2.AS.295.2015:60
sp. zn. 2 As 295/2015 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci navrhovatele: Ing. J. L.,
zastoupen JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Olomouc, Wellnerova 1322/3C,
proti odpůrci: Statutární město Olomouc, se sídlem Olomouc, Horní náměstí č. p. 583,
zastoupenému JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, o návrhu na
zrušení opatření obecné povahy – Územního plánu Olomouce vydaného Zastupitelstvem města
Olomouce dne 15. 9. 2014 usnesením č. 1/2004, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2015, č. j. 79 A 8/2014 – 124, o návrhu
odpůrce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Návrh odpůrce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 27. 11. 2015 doručena kasační stížnost odpůrce
(dále též „stěžovatel“) ze dne 26. 11. 2015, kterou je brojeno proti shora označenému rozsudku
(dále jen „napadený rozsudek“) Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“).
Krajský soud napadeným rozsudkem zrušil k návrhu navrhovatele opatření obecné
povahy č. 1/2014 – Územní plán Olomouce, vydané zastupitelstvem města Olomouce dne
15. 9. 2014 (dále dle kontextu též jen „územní plán“), a to v části vymezení plochy 13/156Z
v rozsahu pozemku parc. č. X v k. ú. X.
Samostatným podáním ze dne 7. 12. 2015, jež bylo zdejšímu soudu doručeno dne
následujícího, navrhl stěžovatel, aby Nejvyšší správní soud přiznal jeho kasační stížnosti odkladný
účinek. V odůvodnění tohoto návrhu stěžovatel uvedl, že pravomocné zrušení předmětné části
územního plánu, ke kterému došlo nabytím právní moci napadeného rozsudku, a které bude
bez dalšího trvat po celou dobu řízení o kasační stížnosti nehledě na jeho výsledek, může
mít zásadní následky pro poměry a řešení daného území. Z napadeného rozsudku by vycházela
veškerá územní a stavební řízení týkající se daného území. Stěžovateli tak může vzniknout újma
v podobě využití daného území způsobem, který odporuje jeho představě a celkové koncepci
rozvoje daného území. Napadený rozsudek představuje změnu nejen ve vztahu k projednávaným
pozemkům, ale dotýká se i mnoha dalších vlastníků. Pokud by dle představy krajského soudu
měly být více šetřeny pozemky navrhovatele, pak o to více budou dotčeny pozemky jiných
vlastníků, protože pozemky ve vlastnictví stěžovatele již jsou veřejnými plochami prakticky zcela
v územním plánu zasaženy a další pozemky stěžovatel v této oblasti nemá. Stěžovatel je kromě
toho povinen bez zbytečného odkladu po zrušení části územního plánu začít projednávat
jeho změnu. Pro případ vyhovění kasační stížnosti kasačním soudem by tak byly všechny právní
kroky ke změně územního plánu zcela bezpředmětné, znamenaly by jen ztrátu času, finančních
prostředků a zátěž pro všechny dotčené subjekty, včetně vlastníků pozemků v daném území.
Stěžovatel konkrétně tvrdí, že pokud by za současného stavu bylo vydáno např. územní
rozhodnutí týkající se daného území, došlo by ke znemožnění komplexního řešení využití území
v souladu s celkovou koncepcí rozvoje města. Takovou obavu má za opodstatněnou,
neboť na pozemek parc. č. X je vydáno územní rozhodnutí č. 11/2014 ze dne 20. 1. 2014, které
umožňuje oplocení pozemku parc. č. X a části pozemku parc. č. X v k. ú. X. I když toto územní
rozhodnutí není dosud pravomocné, může navrhovatel opětovně podat žádost o jeho vydání. Dle
názoru stěžovatele je jemu hrozící újma nepoměrně větší, než újma, jež by přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti vznikla navrhovateli. Přiznání odkladného účinku nepovažuje za
rozporné se žádným důležitým veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ve spojení
s §73 odst. 2 téhož zákona, vyzval navrhovatele, aby se ke stěžovatelovu návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřil. Navrhovatel tak učinil skrze obsáhlé podání ze dne
14. 12. 2015, téhož dne zdejšímu soudu doručené.
Navrhovatel vyjádřil nesouhlas s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti, a navrhl,
aby Nejvyšší správní soud stěžovatelův návrh zamítl. Předně odkázal na usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 3. 2013, č. j. 9 Aos 1/2013 – 59, a v kontextu tam podaných závěrů
poukázal, že stěžovatelův návrh je zcela nekonkrétní a obecný, není podložen žádnými
konkrétními důkazními prostředky, a proto navrhovatel neunesl své důkazní břemeno.
Dále namítá, že stěžovatel nepodpořil žádnými konkrétními důkazními prostředky své tvrzení
o dotčení jiných vlastníků pozemků v dané oblasti na jejich právech v případě nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatel přitom může uplatňovat toliko svou potenciální
újmu, nikoli újmu, která by mohla vzniknout třetím osobám. Navrhovatel rovněž uvedl, že nesdílí
obavy stěžovatele stran důsledků jeho povinnosti bezodkladného zahájení projednávání změny
územního plánu v souvislosti se zrušením jeho předmětné části. Konstatoval, že se jedná
o zjednodušující a účelovou argumentaci stěžovatele, neboť proces projednávání a přípravy
opatření obecné povahy, konkrétně územního plánu, či jeho části, je procesem zdlouhavým.
Ve vztahu ke stěžovatelovu argumentu ohledně vydaného územního rozhodnutí
č. 11/2014 ze dne 20. 1. 2014 navrhovatel uvádí, že tento je lichý, neboť územní rozhodnutí
nelze (znovu) vydat, pakliže byla pravomocně zrušena předmětná část územního plánu, se kterým
musí být případné územní rozhodnutí v souladu.
Navrhovatel dále vyjádřil obavu, že v případě přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti by bylo na základě dosavadního územního plánu možné dokončit územní řízení vedené
u odpůrce pod sp. zn. S-SMOL/169436/2015/OS, v němž společnost TAMPIOL a. s. zažádala
o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „Olomouc Zahrady, Infrastruktura 49 RD“.
Navrhovatel uvedl, že stavební záměr uvedené společnosti v daném územním řízení se velkou
měrou dotýká i jeho pozemku. Navrhovatel se domnívá, že odpůrce ve svém návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti okolnost tohoto územního řízení úmyslně zamlčel.
Dále tvrdí, že odpůrce tímto zejména hájí zájmy společnosti TAMPIOL a. s., neboť tato
od odpůrce nakoupila pozemky v předmětné lokalitě.
V neposlední řadě navrhovatel uvedl, že odpůrcem nastíněné obavy ze vzniku újmy
spočívající v nemožnosti využití daného území způsobem, který odporuje jeho představě
a celkové koncepci rozvoje daného území, jsou neopodstatněné. Zrušení předmětné části
územního plánu se nedotýká celé lokality.
Dle navrhovatele by se jej přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dotklo podstatně
větší měrou, než kdyby byl zachován současný stav do doby rozhodnutí kasačního soudu. Právní
stav nastolený pravomocným napadeným rozsudkem je třeba zachovat tím spíše, že tento
umožňuje nečinit žádné kroky v jakýchkoli řízeních. Krom toho navrhovatel předpokládá,
že rozhodnutí kasačního soudu ve věci samé bude vydáno v řádu několika týdnů, pročež zde není
opodstatněný důvod rozhodovat o odkladném účinku, zejména s ohledem na složitost procesu
změny územního plánu.
Na základě účastníky předestřené argumentace Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nejsou splněny kumulativně podmínky
dle §73 odst. 2 ve spojení s §107 odst. 1 in fine s. ř. s.
Nejvyšší správní soud skrze účastníky podanou argumentaci nedospěl ke zjištění,
že by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku, znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká při by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout zejména
navrhovateli. Zdejší soud si je vědom finanční i časové náročnosti procesu změny územního
plánu, nicméně nepovažuje újmu v podobě případné nadbytečnosti takového postupu
stěžovatele, byl-li by zdejším soudem napadený rozsudek zrušen, za nepoměrně větší, nežli újmu
navrhovatele, která by mohla v mezidobí vzniknout v souvislosti s vydáním územních rozhodnutí
na podkladě potenciálně nezákonného územního plánu (srov. ustanovení §101d odst. 4 s. ř. s.,
dle něhož práva a povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením opatření obecné povahy
nebo jeho části zůstávají nedotčena).
Dlužno dodat, že stěžovatelova argumentace je povšechně velmi obecná,
ba až systémová, což je v přímém rozporu s ustáleným náhledem zdejšího soudu na mimořádnost
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jehož důvody musí z povahy věi spočívat
v konkrétních okolnostech případu (v tomto duchu se Nejvyšší správní soud vyjádřil
též v odpůrcem citovaném usnesení ze dne 28. 3. 2013, č. j. 9 Aos 1/2013 – 59).
Naproti tomu z vyjádření navrhovatele je zjevné, že přiznal-li by Nejvyšší správní soud
kasační stížnosti odkladný účinek, mohla by mu v důsledku kontinuální platnosti dané části
územního plánu, kterou byl podstatně změněn způsob využití jeho pozemku, vzniknout újma
zjevně nikoli nepoměrně menší, než ta, která by mohla vzniknout stěžovateli v případě,
že nedojde k sistaci napadeného rozsudku.
Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal shora uvedenou podmínku naplněnou,
přičemž z ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. vyplývá, že všechny podmínky pro přiznání odkladného
účinku musí být splněny kumulativně, nezabýval se již posouzením naplnění podmínek dalších,
neboť takový postup by byl zcela nadbytečný, a rozhodl tak způsobem uvedeným ve výroku
tohoto usnesení. Připomíná však, že tímto není nikterak předjímáno samotné rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2015
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu