ECLI:CZ:NSS:2015:2.AS.41.2015:15
sp. zn. 2 As 41/2015 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Krajský soud v Českých Budějovicích, se sídlem Zátkovo nábřeží 2, České
Budějovice, o žalobě žalobce proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2015, č. j. 5 A 213/2014 - 9,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2015, č. j. 5 A 213/2014 - 9,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Usnesení městského soudu
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal k Městskému soudu v Praze žalobu, kterou
se domáhal, aby soud přikázal žalovanému poskytnout informaci pod body 1-2 jeho žádosti
z 23. 1. 2014.
[2] Městský soud usnesením ze dne 21. 1. 2015, č. j. 5 A 213/2014 - 9, nepřiznal stěžovateli
osvobození od soudních poplatků. V usnesení uvedl, že žalobce se domáhá poskytnutí informací
pod body 3-4 jeho žádosti z 23. 1. 2014. Dále městský soud uvedl, že v reakci na výzvu soudu
k zaplacení soudního poplatku za žalobu požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků,
přičemž poukázal na naprostý nedostatek prostředků, který doložil čestným prohlášením.
Podle městského soudu stěžovatel podmínky pro osvobození od soudních poplatků nesplňuje;
to městský soud podrobně odůvodnil.
II. Kasační stížnost žalobce
[3] Proti tomuto usnesení brojí nyní stěžovatel kasační stížností. V ní uplatnil celou řadu
námitek. Především však uvedl, že nežádal o osvobození od soudních poplatků, ale o osvobození
od toliko jediného soudního poplatku, proto jsou úvahy městského soudu v kasační stížností
napadeném usnesení v příkrém rozporu s podkladem rozhodnutí. Podle žalobce je tvrzení
o podkladu rozhodnutí městského soudu, tedy že prý požádal o přiznání o osvobození
od soudních poplatků, lživé. Dále uvedl, že byl-li vyzýván k úhradě soudních poplatků v plurálu,
jedná se o „hrubou nesprávnost“, jež měla být ze strany předsedy senátu napravena zrušením
napadeného usnesení.
[4] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Stěžovatel nezaplatil současně s podáním kasační stížnosti soudní poplatek, není v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem a rovněž neprokázal, že by sám měl vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie
(§105 odst. 2 s. ř. s.). I přesto je kasační stížnost věcně projednatelná. Je-li totiž cílem kasační
stížnosti přezkoumání rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků,
pak by se trváním na uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost a povinném zastoupení jen
řetězil problém, jenž má být rozhodnutím o této kasační stížnosti vyřešen (viz rozsudky ze dne
24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77).
[6] Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační
stížnosti (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4,
věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání, za podmínek
vyplývajících z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[7] Kasační stížnost je důvodná. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá
dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních
poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť
závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže
být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou
účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[8] Z citovaného ustanovení plyne, že nezbytnou podmínkou rozhodování soudu
o případném částečném či úplném osvobození od soudních poplatků je vlastní žádost účastníka
o takové osvobození. Ze spisu městského soudu však není patrné, že by stěžovatel v dané
konkrétní věci takovou žádost soudu podal. Ve spise se nenachází žádná písemnost takového
obsahu. Nejvyšší správní soud nevylučuje, že městský soud se na základě nějakých skutečností,
o kterých měl za to, že jsou dány (například na základě nějakého jiného z řady podání, jimiž
se stěžovatel obrací na soudy), domníval, že stěžovatel takovou žádost podal; ze spisu však nic
takového nelze zjistit. Ze spisu ani není patrné, že by stěžovatel, který soudní poplatek spolu
s podáním žaloby nezaplatil, byl městským soudem vyzván k jeho dodatečnému zaplacení
a že by mu k tomu soud stanovil lhůtu. Mezi dojitím žaloby městskému soudu a vydáním kasační
stížností napadeného usnesení městský soud podle obsahu spisu toliko zaslal žalobu stěžovatele
žalovanému k vyjádření a vyžádal si od žalovaného spisový materiál; tomu žalovaný promptně
vyhověl. Uvádí-li tedy městský soud, že stěžovatel v reakci na výzvu soudu k zaplacení soudního
poplatku za žalobu požádal žalobce o osvobození od soudních poplatků, přičemž poukázal
na naprostý nedostatek prostředků, který doložil čestným prohlášením, neodpovídá tento závěr
obsahu spisu, tedy tomu, jaké úkony v řízení stěžovatel a soud podle obsahu spisu učinili.
[9] Právní závěr městského soudu vyjádřený v kasační stížností napadeném usnesení
tak nemá oporu ve skutečnostech, které by byly ze spisu patrné. To je nutno považovat za vadu
řízení před městským soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], neboť pokud vskutku stěžovatel o osvobození od soudního
poplatku v nyní projednávané věci nepožádal, nemohl městský soud o takové žádosti vůbec
rozhodovat a jeho usnesení nemělo být vůbec vydáno.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Nejvyšší správní soud proto usnesení městského soudu podle §110 odst. 1 věty první
s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, jelikož kasační stížnost byla důvodná.
[11] V dalším řízení městský soud bude pokračovat v procesních úkonech směřujících k tomu,
aby mohla být žaloba věcně projednána, zejména tedy vyřeší otázku zaplacení soudního poplatku.
[12] Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu
řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 věta první s. ř. s.)
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2015
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu