ECLI:CZ:NSS:2015:2.AS.66.2015:25
sp. zn. 2 As 66/2015 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Befacoal s.r.o.,
se sídlem Sokolská 46, Praha 2, zast. JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem Žitná 47,
Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31,
Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2014, č. j. 20258/14/5000-14304-605186,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2015,
č. j. 6 Af 84/2014 – 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce, jako stěžovatel, domáhá zrušení
shora označeného usnesení (dále jen „napadené usnesení”) Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud”), jímž byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků.
Jako důvod pro zamítnutí žádosti uvedl městský soud v odůvodnění napadeného usnesení
závěr, že žalobcem předložené listiny, tedy výpisy ze žalobcových bankovních účtů a přiznání
k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen – říjen 2014, nejsou způsobilé k přijetí
jakéhokoliv závěru o objektivní majetkové situaci žalobce. Zdůraznil přitom, že žalobce
ani konkrétní skutečnosti o své majetkové situaci neuvedl, a z kontextu vytržené dílčí údaje
tak při absenci těchto tvrzení nepostačují k závěru o žalobcově objektivní nemajetnosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti tvrdí, že městský soud se řádně nezabýval jím doloženými
majetkovými poměry, a tudíž nesprávně posoudil právní otázku osvobození stěžovatele
od soudních poplatků. K tomu dále uvádí, že na výzvu soudu doložil výpisy z účtů u tří bank,
z nichž vyplývá, že k prosinci roku 2014 byl na těchto účtech záporný zůstatek, z čehož je zřejmá
jeho nemajetnost a absence jakýchkoli příjmů. Soudní poplatek proto objektivně nemohl zaplatit
a výzvě městského soudu tudíž nemohl vyhovět.
Stěžovatel prohlašuje, že v jeho případě nejde o předstíranou nemajetnost,
což má plynout i ze žalob u městského soudu. Rovněž podotýká, že pokud se jedná o vytýkaný
nedostatek doložení dalších dokladů, vycházel stěžovatel z obsahu výzvy městského soudu ze dne
5. 1. 2015, č. j. 6 Af 85/2014 – 28, přičemž očekával, že v případě potřeby by na základě další
výzvy městského soudu doložil i jiné údaje. Jelikož však žádnou další výzvu neobdržel,
předpokládal, že jím poskytnuté doklady jsou dostatečné. Pokud tedy městský soud byl opačného
názoru, měl stěžovatele na tuto skutečnost upozornit a vyzvat jej k doplnění dalších dokladů
svých majetkových poměrů. Jestliže takto postupováno nebylo, rozhodl soud o žádosti
o osvobození od soudních poplatků na základě nedostatečně zjištěného stavu věci a předmětnou
otázku nesprávně právně posoudil.
Závěrem kasační stížnosti stěžovatel navrhl zrušení napadeného usnesení městského
soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti předně ztotožnil se závěry podanými
městským soudem v napadeném usnesení. Dále uvedl, že z výpisů ze tří bankovních účtů
stěžovatele nelze ještě usuzovat na jeho celkovou majetkovou situaci a že pro vyhovění
žádosti o osvobození od soudních poplatků by měla být z poskytnutých dokladů zřejmá
nejen skutečnost, že stěžovatel nemá dostatek finančních prostředků, ale též skutečnost,
že si je ani nemůže nikterak opatřit. V neposlední řadě žalovaný podotýká, že stěžovatel
je v řízení před městským soudem zastoupen advokátem, který by měl mít s ohledem
na svou profesi povědomí o tom, jaké doklady poskytnout soudu pro posouzení žádosti
o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel neunesl důkazní břemeno a nelze shledat
povinnost soudu opětovně žadatele o osvobození vyzývat k doložení majetkových poměrů.
Závěrem svého vyjádření navrhl žalovaný zamítnutí kasační stížnosti pro její
nedůvodnost.
Nejvyšší správní soud nejdříve zkoumal náležitosti kasační stížnosti a podmínky řízení
o ní. Dospěl přitom k závěru, že kasační stížnost byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou,
zastoupenou advokátem, není nepřípustná dle §104 s. ř. s. a splňuje náležitosti pro tento druh
úkonu stanovené §106 odst. 1 a §37 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.”). Kasační stížnost je tudíž přípustná.
Zdejší soud, s přihlédnutím ke stěžovatelem podané žádosti o osvobození od soudních
poplatků v řízení o kasační stížnosti, předně podotýká, že v situaci, kdy kasační stížnost směřuje
proti usnesení krajského (či městského) soudu, jímž stěžovateli nebylo přiznáno osvobození
od soudních poplatků, není namístě trvat na zaplacení poplatku za podání kasační stížnosti,
neboť setrvání na tomto obecném zákonném požadavku by znamenalo jednak popření cíle,
který stěžovatel podáním kasační stížnosti v takovém případě zřejmě sleduje, jednak
též (v případě podání žádosti o osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti)
potenciálně absurdní interferenci procesního rozhodnutí kasačního soudu se samotným meritem
řízení o kasační stížnosti, jímž je právě přezkum rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních
poplatků (k tomuto srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2014,
č. j. 6 As 260/2014 – 12, ze dne 20. 3. 2014, č. j. 9 As 146/2013 – 19, či ze dne ze dne
13. září 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77; všechna rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná
z www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud tudíž, po shledání danosti podmínek řízení a bezvadnosti kasační
stížnosti, vázán důvody kasační stížnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), přistoupil k věcnému posouzení
obsahu kasační stížnosti.
Základem stěžovatelovy argumentace v nynějším řízení o kasační stížnosti
je jím vyjádřené přesvědčení o povinnosti městského soudu vyzvat účastníka řízení k doložení
dalších skutečností vypovídajících o opodstatněnosti jeho žádosti poté, kdy tento soud
vyhodnotil žadatelem již poskytnuté doklady jako nedostatečné pro konstataci naplnění
zákonného předpokladu vyhovění předmětné žádosti.
Z toho stěžovatel vyvozuje, že městský soud pochybil, když namísto vyzvání k doložení
dalších skutečností prokazujících nedostatek finančních prostředků na straně stěžovatele
bez dalšího o jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků věcně rozhodl. Stěžovatel namítá,
že předpokládal vyzvání k doložení dalších skutečností ze strany soudu, pokud by ten považoval
doposud poskytnuté doklady za nedostatečně průkazné. V podstatě se tedy jedná o nesouhlas
s postupem městského soudu při vyřizování jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků,
přičemž důsledkem bylo nepřiznání osvobození.
Tuto kasační námitku posoudil Nejvyšší správní soud jako nedůvodnou.
Dle ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.”
Zdejší soud zjistil z obsahu spisového materiálu městského soudu, že stěžovatel požádal
v řízení před městským soudem o osvobození od soudních poplatků podáním ze dne 3. 12. 2014.
Z něho plynulo, čeho se týká, kdo je činí, co navrhuje a bylo podepsáno a datováno. Stěžovatel
se v něm nedovolával obsahu jakýchkoli listin, tyto tudíž nebyly náležitostí žádosti a staly
se jí až později listiny doložené stěžovatelem na základě výzvy městského soudu k doložení
majetkových poměrů. Nebylo proto namístě vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání,
jelikož jeho žádost o osvobození od soudních poplatků byla formálně bezvadná.
Poněvadž však stěžovatel žádným způsobem důkazně nepodložil tvrzený nedostatek
prostředků k uhrazení poplatku za žalobu a ani takové důkazy neoznačil, vyzval jej správně
městský soud, na základě ustanovení §36 odst. 1 s. ř. s., k doložení jeho majetkových poměrů
pro účely rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků, a k tomu mu stanovil
přiměřenou čtrnáctidenní lhůtu. Výzvu pak zakončovalo poučení o následcích nedoplnění
předmětné žádosti, jež jsou představovány zamítnutím takového návrhu. Toto poučení je stěžejní
pro kvalifikaci městským soudem vydaného usnesení, jímž stěžovatele vyzval k doložení
jeho majetkových poměrů. Indikuje, že pokud by stěžovatel vznesené výzvě nedostál,
bude jeho žádost zamítnuta. Jedná se tedy v podstatě o jednorázové poučení o tom, že žadatele
o osvobození od soudních poplatků tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní, a naopak nejedná
se o výzvu k odstranění vad podání ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s.
K otázce dokládání nedostatku prostředků žadatelem o osvobození od soudních poplatků
se zcela jednoznačně vyjádřila již judikatura zdejšího soudu, který např. v usnesení ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil názor,
že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození
od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové
možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“
Dle Nejvyššího správního soudu však nelze po městském soudu požadovat, aby žadatele
o osvobození od soudních poplatků vyzýval k doplnění jeho žádosti opakovaně až do té doby,
kdy bude jeho majetková situace objasněna. Z již výše citovaného ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s.
totiž vyplývá, že je to stěžovatel, kdo má povinnost doložit nedostatek prostředků k zaplacení
soudního poplatku, resp. zvlášť závažné důvody pro plné osvobození od soudních poplatků.
Je to tedy právě žadatel, kdo nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní, a tato jsou pak součástí
věcné stránky podané žádosti, nikoli stránky formální, pro jejíž nedostatky by soudu patřilo
postupovat podle §37 odst. 5 s. ř. s. Záleží proto na žadateli, jak obsáhlé pensum tvrzení
a jim odpovídajícího důkazního materiálu soudu předloží. Samotné posouzení, zda se toho
stěžovateli podařilo docílit, odvisí však od úsudku soudu, a je proto věcným posouzením žádosti
o osvobození od soudních poplatků.
Poněkud odlišným momentem kasační argumentace je stěžovatelova námitka, směřující
proti samému vyhodnocení jím podaných dokladů o majetkové situaci tak, jak je učinil městský
soud. Dle stěžovatele je z předložených výpisů z bankovních účtů, ve spojení s daňovými
přiznáními k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen až říjen 2014, zjevná
jeho nemajetnost a absence jakýchkoli příjmů. Městský soud tudíž posoudil otázku nemajetnosti
stěžovatele nesprávně, pročež stěžovatel považuje napadené usnesení za nezákonné.
Tuto kasační námitku posoudil Nejvyšší správní soud rovněž jako nedůvodnou.
Stěžovatel zjevně nesouhlasí s názorem městského soudu stran celkové vypovídací
hodnoty jím předložených listin pro účely objektivního posouzení naplnění podmínky nedostatku
prostředků k zaplacení soudního poplatku.
V souladu se svou dřívější rozhodovací činností týkající se přezkumu zamítavých
usnesení krajských soudů o žádosti o osvobození od soudních poplatků (srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 – 88, či ze dne 4. 4. 2013,
č. j. 1 As 178/2012 – 32, jejichž relevantní pasáže citoval již městský soud ve výzvě k doložení
majetkových poměrů stěžovatele), zastává Nejvyšší správní soud i nadále právní názor, dle nějž
je jednou z nezbytných podmínek pro možnost vyhovění žádosti o osvobození od soudních
poplatků doložení objektivního nedostatku prostředků k jejich zaplacení.
Při posuzování objektivního nedostatku prostředků, jakožto jedné z podmínek
pro možnost přiznání osvobození od soudních poplatků, je však nutno mít na zřeteli,
že ačkoli tato podmínka může být objektivně naplněna, obtížnost jejího prokázání v řízení
před soudem může v některých případech dosahovat intenzity hraničící s praktickou nemožností.
K tomuto problému se vyjádřil Nejvyšší správní soud již ve svém rozsudku ze dne 15. 2. 2012,
č. j. 1 Aps 2/2012 – 11, kde uvedl, že v případě, kdy žadatel o přiznání osvobození od soudních
poplatků tvrdí absenci jakéhokoli majetku a příjmů, může soud zkoumat pouze pravděpodobnost
a věrohodnost tvrzení účastníka řízení, zejména v kontextu jeho jiných tvrzení a obsahu spisu,
případně jej vyzvat k prokázání skutečností, které prokázat lze. Citovaný závěr je důsledkem
přihlédnutí k tzv. negativní důkazní teorii, dle níž platí, že nelze prokazovat skutečnosti,
které neexistují. Z toho vyplývá, že též v rámci rozhodování soudu o žádosti o osvobození
od soudních poplatků zpravidla nezbude než posoudit danost objektivního nedostatku prostředků
žadatele spíše na základě míry pravděpodobnosti naplnění této podmínky namísto konstatování,
že se žadateli nepodařilo nade vší pochybnost prokázat nedostatek prostředků k placení soudních
poplatků (typicky pak poplatku za žalobu).
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že městský soud správně posoudil otázku, zda míra,
v jaké stěžovatel prokázal svá tvrzení o nemajetnosti a neexistenci příjmů, postačuje k vyvození
kladného pravděpodobnostního úsudku o nedostatku prostředků žadatele k placení soudních
poplatků. Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že ze stěžovatelem předložených dokladů
pouze vyplývá, že na třech jeho účtech je záporný zůstatek, a dále lze ze předložených daňových
přiznání usuzovat na výši jeho daňové povinnosti ve vztahu k dani z přidané hodnoty. Dle názoru
městského soudu nejsou tyto údaje způsobilé k přijetí jakéhokoliv závěru o objektivní majetkové
situaci žalobce, přičemž zdůraznil, že stěžovatel ani konkrétní skutečnosti o své majetkové situaci
neuvedl. Z kontextu vytržené dílčí údaje tak při absenci těchto tvrzení nepostačují k závěru o danosti
objektivní žalobcovy nemajetnosti. S tímto názorem se Nejvyšší správní soud ztotožnil. Stěžovateli
nic nebránilo v doložení relevantnějších důkazů jako např. daňového přiznání k dani z příjmů,
účetní závěrky a rozvahy, přehledu svého majetku, či podrobnějšího popisu své aktuální
podnikatelské činnosti a jejich výsledků. Naopak jím předložené důkazy nevypovídají dostatečnou
měrou o jeho majetkové situaci, neboť zejména daň z přidané hodnoty není způsobilá dokumentovat
majetkové poměry poplatníka, nýbrž spíše jeho podnikatelskou aktivitu; veškeré finanční prostředky
nemusí být nevyhnutelně na předmětných bankovních účtech stěžovatele.
Uvádí-li stěžovatel až v rámci řízení o kasační stížnosti, že městský soud měl přihlédnout
ke skutečnostem vyplývajícím z dalších soudních řízení před ním vedených, v nichž stěžovatel
vystupuje jako účastník řízení, nezbývá Nejvyššímu správnímu soudu než poukázat na výše vyslovený
názor, dle nějž není povinností soudu při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků
zjišťovat majetkovou situaci žadatele z úřední povinnosti. Na skutečnosti plynoucí z dalších soudních
řízení vedených před městským soudem měl stěžovatel upozornit soud před vydáním napadeného
usnesení, v souladu s již zmíněnou distribucí břemene tvrzení.
Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal kasační námitky stěžovatele důvodnými, a dále
neshledal zmatečnost ani vady řízení před městským soudem či nepřezkoumatelnost napadeného
rozhodnutí, nezbylo, než kasační stížnost zamítnout pro nedůvodnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
in fine.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s., za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2015
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu