ECLI:CZ:NSS:2015:2.AS.68.2015:26
sp. zn. 2 As 68/2015 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: Befacoal s. r. o.,
se sídlem Sokolská 46/1795, Praha 2, zastoupené JUDr. Annou Horákovou, advokátkou,
se sídlem Žitná 47, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem
Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2014,
č. j. 20282/14/5000-14304-605186, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 27. 2. 2015, č. j. 6 Af 85/2014 – 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se žalobou podanou dne 7. 10. 2014 Městskému
soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne
4. 8. 2014, č. j. 20282/14/5000-14304-605186, kterým byl změněn dodatečný platební výměr
na daň z přidané hodnoty vydaný dne 4. 4. 2012 Finančním úřadem pro Prahu 2
pod č. j. 94296/12/002511107044. Městský soud usnesením ze dne 24. 11. 2014,
č. j. 6 Af 85/2014 - 24, stěžovatelku vyzval, aby do 10 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila
soudní poplatek za žalobu ve výši 3000 Kč. V reakci na to podala stěžovatelka dne 3. 12. 2014
žádost o osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že tato žádost neobsahovala žádná
konkrétní tvrzení o jejích objektivních majetkových poměrech, vyzval ji městský soud usnesením
ze dne 5. 1. 2015, č. j. 6 Af 85/2014 - 28, aby ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto usnesení taková
tvrzení uvedla a zároveň je doložila. Stěžovatelka na tuto výzvu reagovala zasláním výpisů z jejích
tří bankovních účtů a předložením přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen
až říjen 2014.
[2] Městský soud žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků usnesením ze dne
27. 2. 2015, č. j. 6 Af 85/2014 - 52 (dále jen „napadené usnesení“), zamítl s odůvodněním,
že stěžovatelka neosvědčila rozhodnou skutečnost, že nemá dostatečné prostředky na zaplacení
soudního poplatku. Z jí předložených dokladů dle městského soudu pouze vyplývá, že na třech
jejích účtech je záporný zůstatek, a z předložených daňových přiznání lze usuzovat na výši
její daňové povinnosti. Tyto údaje však nejsou způsobilé k přijetí jakéhokoli závěru o objektivní
majetkové situaci stěžovatelky. Přitom je třeba zdůraznit, že stěžovatelka ani konkrétní skutečnosti
o své majetkové situaci neuvedla. Při absenci těchto tvrzení nepostačují z kontextu vytržené dílčí
údaje k závěru o objektivní nemajetnosti stěžovatelky.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti napadenému usnesení brojila stěžovatelka kasační stížností, v níž namítla, že městský
soud se řádně nezabýval jejími majetkovými poměry. Z předložených výpisů z bankovních účtů
podle stěžovatelky vyplývá, že je nemajetná a nemá žádné příjmy. Nejde přitom o předstíranou
nemajetnost, což „plyne i ze žalob u zdejšího soudu“. Stěžovatelka nedoložila další doklady,
neboť vycházela z výzvy městského soudu; v případě potřeby by na základě výzvy doložila
potřebné doklady pro osvobození od soudního poplatku. Žádnou takovou výzvu však neobdržela,
a tedy předpokládala, že jí poskytnuté doklady jsou dostatečné. Městský soud proto „vycházel
z nedostatečně zjištěného právního stavu a zjištěný právní stav nesprávně právně posoudil.“ Stěžovatelka
požádala Nejvyšší správní soud, aby „celou věc prozkoumal a znovu posoudil.“
[4] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zcela ztotožnil s napadeným usnesením.
Dle jeho názoru nemohou výpisy z účtu podat kompletní informaci o majetkových poměrech
stěžovatelky. Pro naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků nemůže postačovat
skutečnost, že stěžovatelka aktuálně nemá k dispozici dostatek finančních prostředků. Dle názoru
žalovaného nedostatečné doložení majetkové situace, tedy neunesení důkazního břemene
žadatelem, nezakládá městskému soudu povinnost stěžovatelku opakovaně vyzývat.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas [§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a oprávněnou osobou (§102 s. ř. s.). Podmínka povinného
zastoupení ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s. je také splněna, neboť stěžovatelka je zastoupena
advokátkou. Za situace, kdy je předmětem kasačního přezkumu usnesení, jímž byla zamítnuta
žádost o osvobození od soudních poplatků, by trvání na uhrazení soudního poplatku za kasační
stížnost znamenalo jen další řetězení téhož problému (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). S ohledem na to tedy Nejvyšší správní soud nevyžadoval
zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost.
[6] Nejvyšší správní soud poté posoudil důvodnost kasační stížnosti. Zkoumal přitom,
zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 4 s. ř. s.).
[7] Předně je třeba uvést, že Nejvyšší správní soud se obdobnými kasačními
stížnostmi stěžovatelky již několikrát zabýval, a to např. v rozsudcích ze dne 23. 4. 2015,
č. j. 2 As 66/2015 – 25, a ze dne 24. 4. 2015, č. j. 2 As 67/2015 – 26. Za situace, kdy se skutkový
ani právní stav věci podstatně neliší a argumenty předestřené v kasační stížnosti jsou prakticky
identické, nemá Nejvyšší správní soud žádný rozumný důvod revidovat svůj setrvalý právní názor
vyjádřený v citovaných rozsudcích a v odůvodnění tohoto rozsudku proto jen stručně shrnuje
v nich uvedené závěry, přičemž v podrobnostech na ně plně odkazuje.
[8] Úprava osvobození od soudních poplatků je obsažena v §36 odst. 3 s. ř. s., podle kterého
účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením
předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
[9] Z citovaného ustanovení jednoznačně plyne, že povinnost doložit nedostatek prostředků
je na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků. Účastníka řízení
tedy zatěžuje jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Chce-li být účastník se svou žádostí
o osvobození od soudních poplatků úspěšný, musí nejen tvrdit, že mu jeho majetková a finanční
situace neumožňuje poplatky uhradit, ale musí svá tvrzení také řádně doložit. K otázce doložení
nedostatku prostředků žadatelem o osvobození od soudních poplatků vyslovil Nejvyšší správní
soud v rozsudku ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS,
názor, že povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení,
který se domáhá osvobození od soudních poplatků. Pokud tuto povinnost nesplní, soud jeho
výdělkové a majetkové poměry sám z úřední povinnosti nezjišťuje. Obdobně v rozsudku ze dne
27. 7. 2007, č. j. 8 Ans 2/2007 - 51, Nejvyšší správní soud konstatoval, že nedoloží-li účastník
řízení své, byť i tvrzené minimální příjmy, je dán důvod pro zamítnutí jeho žádosti o osvobození
od soudního poplatku.
[10] V nyní posuzované věci uvedla stěžovatelka ve své žádosti o osvobození od soudních
poplatků pouze to, že tuto žádost odůvodňují její poměry a nejde o svévolné nebo zřejmě
bezúspěšné uplatňování práva. V usnesení ze dne 5. 1. 2015, č. j. 6 Af 85/2014 - 28, městský soud
jednak poukázal na to, že žadatel je povinen uvést a prokázat veškeré skutečnosti rozhodné
pro posouzení žádosti (přičemž odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu),
jednak zmínil závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010,
č. j. 1 As 70/2008 – 74, v němž zdejší soud konstatoval, že při posuzovaní žádosti o osvobození
od soudních poplatků bude na právnické osobě, aby podrobně osvětlila všechny relevantní aspekty
své činnosti a popsala, z čeho jsou financovány a jak vysoké faktické náklady vyžadují.
Lze tak shrnout, že stěžovatelka byla řádně poučena o tom, za jakých podmínek je možné vyhovět
její žádosti o osvobození od soudních poplatků.
[11] Městský soud se v napadeném usnesení neopomněl věcně vypořádat s předloženými
listinami; označil je však za nedostatečné pro posouzení objektivní materiální situace stěžovatelky,
přičemž Nejvyšší správní soud se s tímto závěrem ztotožňuje. Z předložených výpisů
z bankovních účtů stěžovatelky nelze dovodit všechny relevantní aspekty její činnosti a její celkové
majetkové poměry. Není zřejmé, jakým majetkem stěžovatelka disponuje, jakým způsobem
podniká a jaké konkrétní důvody jí brání poplatkovou povinnost splnit. Dovodit její majetkové
poměry nelze ani z předloženého přiznání k dani z přidané hodnoty; z něho je patrné,
že stěžovatelka byla v době podání žaloby ekonomicky aktivní a že její hlavní hospodářkou
činností byla výroba a rozvod tepla. Jakým způsobem tyto ekonomické aktivity zajišťuje, není
z předložených dokumentů patrné.
[12] Pokud stěžovatelka namítla, že ji městský soud nevyzval k předložení dalších podkladů,
pak Nejvyšší správní soud považuje výzvu městského soudu učiněnou usnesením ze dne
5. 1. 2015, č. j. 6 Af 85/2014 – 28, za dostačující. Z ní je jednoznačně patrné, co měla stěžovatelka
k úspěšnému uplatnění své žádosti o osvobození od soudních poplatků tvrdit a doložit,
přičemž byla upozorněna i na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu v těchto věcech.
Stěžovatelka byla v řízení před městským soudem zastoupena advokátkou, tedy profesionálem,
který má svým klientům zajistit odbornou pomoc, a měl by tedy být nepochybně obeznámen
i s náležitostmi správní žaloby, resp. s náležitostmi žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Samotný účel zastoupení je totiž zřejmý: profesionál má garantovat kvalifikované uplatňování
práv účastníka řízení (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996,
sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96). Za takové situace nelze městskému soudu vytýkat, že poté, co stěžovatelku
řádně a podrobně vyzval ke splnění její důkazní povinnosti, ji další výzvou neupozornil na trvající
nedostatky její žádosti. Nejvyšší správní soud tedy shrnuje, že městský soud nepochybil,
když žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků zamítl.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení; žalovanému pak v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. května 2015
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu