ECLI:CZ:NSS:2015:2.AZS.129.2015:12
sp. zn. 2 Azs 129/2015 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: V. R., zastoupen
JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 2. 2011,
č. j. CPR-16225-3/ČJ-2010-9CPR-V234, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2015, č. j. 6 A 50/2011 – 42,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozsudku
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 30. 3. 2015, č. j. 6 A 50/2011 – 42,
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 2. 2011,
č. j. CPR-16225-3/ČJ-2010-9CPR-V234. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání
stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby
cizinecké policie České Budějovice, Inspektorátu cizinecké policie Tábor, ze dne 16. 11. 2010,
č. j. CPCB-6048/ČJ-2010-02KP, jímž byla žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení
spojené s řízením o správním vyhoštění podle ustanovení §79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, paušální částkou ve výši 1000,- Kč, a to ve lhůtě
do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
[2] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění podmínek
řízení, neboť pouze v tomto případě může být kasační stížnost soudem meritorně projednána.
[3] Podle §106 odst. 2 věty první s. ř. s. „[k]asační stížnost musí být podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení“.
[4] Podle §40 odst. 2 věty první s. ř. s. „[l]hůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty“.
[5] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně“.
[6] Kasační stížností napadené rozhodnutí bylo právní zástupkyni stěžovatele doručeno
dne 30. 4. 2015 (viz doručenka na č. l. 45 spisu městského soudu). Dnem určujícím počátek lhůty
počítané podle týdnů byl den doručení, tedy čtvrtek 30. 4. 2015. Poslední den lhůty tak připadá
na čtvrtek 14. 5. 2015, kdy také lhůta k podání kasační stížnosti marně uplynula. Kasační stížnost
podaná právní zástupkyní stěžovatele osobně na podatelně městského soudu až dne 15. 5. 2015
v 11.30 hod. byla tedy podána opožděně.
[7] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl jako opožděnou za použití
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[8] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. června 2015
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu