ECLI:CZ:NSS:2015:3.AFS.174.2015:32
sp. zn. 3 Afs 174/2015 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobců a) A. H.,
b) Ing. J. H., c) J. H., proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno,
Masarykova 31, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 20. 7. 2015, č. j. 31 Af 30/2013 - 164,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u j e.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností ze dne 14. 8. 2015 napadli žalobci (dále „stěžovatelé“) usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2015, č. j. 31 Af 30/2013 - 164, jímž bylo
pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného
ze dne 6. 12. 2012, č. j. 13166/12-1400-505350, č. j. 13167/12-1400-505350 a č. j. 13168/
12-1400-505350.
Stěžovatelé současně s podáním kasační stížnosti požádali o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení před Nejvyšším správním soudem. K zajištění
dostatečných podkladů pro rozhodnutí o této žádosti zdejší soud stěžovatele vyzval k doložení
osobních a majetkových poměrů. Nejprve se tak stalo přípisy ze dne 14. 9. 2015, č. j. 3 Afs
174/2015 - 10, 11, 12, a následně i usnesením ze dne 15. 10. 2015, č. j. 3 Afs 174/2015 – 16.
Stěžovatelé na výzvu reagovali přípisem ze dne 17. 10. 2015 a 29. 10. 2015, v němž uvedli,
že zasílají vyplněný formulář o osobních a majetkových poměrech, který jim byl zdejším soudem
zaslán. Nejvyšší správní soud ovšem avizované písemnosti neobdržel. Vzhledem k tomu, že soud
výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srovnej rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publikovaný
pod č. 537/2005 Sb. NSS), nebyla jiná možnost, než stěžovatelům osvobození od soudních
poplatků nepřiznat a návrh na ustanovení zástupce zamítnout. Zároveň však stěžovatelé dostali
možnost splnit podmínky řízení tím, že poplatek dodatečně zaplatí ve lhůtě 1 týdne od doručení
usnesení ze dne 12. 11. 2015, č. j. 3 Afs 174/2015 - 23. Zmiňované usnesení bylo stěžovatelce a)
a stěžovateli b) doručeno 18. 11. 2015 a stěžovateli c) 23. 11. 2015. Společnou reakcí byl však
pouze přípis ze dne 25. 11. 2015, v němž stěžovatelé zopakovali, že prohlášení o majetku zaslali,
avšak z neobjasněných důvodů není přiloženo ke spisu. Požádali proto znovu o osvobození
od poplatků a o ustanovení zástupce. Na závěr rekapitulační části lze poznamenat, že lhůta
pro zaplacení poplatku za kasační stížnost za návrh na přiznání odkladného účinku vypršela
stěžovatelům dnem 30. 11. 2015. Žádný z poplatků však do dnešního dne zaplacen nebyl.
Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek
za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti
zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí
této lhůty soud řízení zastaví.
Podle ustanovení §47 odst. 1 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li
tak tento nebo zvláštní zákon. Toto ustanovení se užije na základě ustanovení §120 s. ř. s.
v řízení o kasační stížnosti obdobně.
Stěžovatelé byli několikrát řádně vyzváni k zaplacení soudního poplatku a poučeni
o následcích, které nastoupí v případě, že jej nezaplatí. Navzdory tomu nebyl soudní poplatek
ve stanovené lhůtě zaplacen, a proto Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti zastavil
podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
Pokud jde o opakovanou žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti, kterou stěžovatelé uplatnili v přípisu ze dne 25. 11. 2015,
odkazuje Nejvyšší správní soud na analogickou situaci, kterou se zabýval Ústavní soud v nálezu
ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09. Ústavní soud tehdy mimo jiné konstatoval,
že „o podané žádosti o osvobození od soudního poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení
soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné pravidlo má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování
by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí
a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je tedy
soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména
došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2004,
č. j. III. ÚS 404/04, dostupné na www.nalus.cz).“ Pro úplnost tedy zbývá poznamenat, že z žádných
materiálů předložených zdejšímu soudu nevyplývá, že by se poměry stěžovatelů v mezidobí
jakkoli změnily. Stěžovatelé to ostatně v nové žádosti ani neuvádějí. Za těchto okolností
tak nebylo povinností Nejvyššího správního soudu o opětovné žádosti samostatně rozhodnout,
neboť by takový postup vedl jen ke zbytečnému prodlužování řízení.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2015
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu